Do zrádné závislosti se dá upadat dlouho a nenápadně. Svoje mládí jsem trávila na vesnici, v době, kdy se ještě chodilo na plesy a tancovačky. Právě tam jsem se poprvé opila. Tehdy jsem to jako všichni v mém věku brala coby projev dospělosti. Netušila jsem, že mě alkohol jako problém jednou v životě dostihne. Po rozvodu na záchytce Můj manžel měl k pití velmi blízko a já se k němu ráda přidáva

Každý člověk potřebuje lásku a když ji prožívá, může mu zaslepit oči. Celý život jsem se snažila v lidech hledat dobré a několikrát jsem na to doplatila. Mrzelo mě to, často jsem si kvůli tomu i poplakala, ale hřálo mě u srdce, že já sama si zachovávám čisté svědomí. Ten poslední případ, který se mi stal nyní, ve zralém věku, mi ale zlomil srdce! Působil jako gentleman V manželství jsem si prož

Dodnes se nemohu vzpamatovat z toho, co se stalo. Stále hledám marná slova útěchy pro kamarádky a moc se o ní bojím. Marcelka sedí u kuchyňského stolu a bezmyšlenkovitě jezdí vidličkou po talíři. „Sněz alespoň kousek.“ Snažím se kamarádku přimět k nějaké akci. Ale marně. Zdá se pořád být duchem nepřítomná. Je stále ještě pod sedativy. Když ji pouštěli z psychiatrické léčebny, upozorňovali mě na t

Kdysi dávno jsme si se sestrou, bylo to spíše v žertu, slíbily, že ta z nás, která zemře jako první, se ozve z onoho světa. S Martinou, mou mladší sestřičkou, jsme k sobě vždy měly velmi blízko. Věkový rozdíl mezi námi byl téměř deset let, takže jsem ji v době svého dětství a dospívání brala občas trochu jako novou panenku na hraní. A ona tak i vypadala: měla světlou pleť, blonďaté dlouhé vlásk

Turistika v horách s sebou může přinést i zcela nečekané a neuvěřitelné zážitky. Stará dřevěná chaloupka uprostřed lesa nám poskytla úkryt před bouřkou a později i před děsivou bytostí. S manželem Vaškem jsme vždycky měli rádi cestování a turistiku. Také jsme se kdysi dávno při jedné vysokohorské výpravě poznali a brzy jsme se do sebe zamilovali. Než jsme se vzali a založili rodinu hodně jsme ce

Našich pět vnoučat nebydlelo daleko, ale nechtěli k nám chodit na návštěvu. Abychom je nalákali, pořídili jsme si malou zoo. S manželem jsme vždycky žili jen pro rodinu. Na všechna naše vnoučata jsme se těšili a považovali za samozřejmé, že je pohlídáme. K tomu účelu jsme si na důchod pořídili malý domek na vesnici hned pár kilometrů od města, kde obě naše dcery s rodinami bydlely. Z počátku za n

Spor o dědictví se může táhnout věky. Abychom na peníze nečekali dlouho, našli jsme neobvyklé řešení. Koupili jsme společně zámek. Se sourozenci jsem během života téměř ztratila kontakt. Pocházela jsem z velké rodiny a měla pět bratrů, z nichž dva zemřeli. Jeden při autonehodě a druhý bohužel dostal v mladém věku infarkt. Se zbývajícími třemi bratry jsem se viděla naposled právě na pohřbu toho ne

Naše manželství s Karlem bylo několik let šťastné a pohodové. Problémy nastaly až ve chvíli, kdy jsme začali stárnout a každý jsme měli jiné zájmy. S manželem jsme prožili hezký život. Narodily se nám dvě děti, postavili jsme domek, něco jsme si na stará kolena našetřili. Vždycky jsme si dokázali udělat čas jeden na druhého i na své koníčky. Na důchod jsme se těšili – sepisovali jsme věci, kter

Moje sousedka byla tou největší drbnou, co jsem kdy měla možnost poznat. Když mě začala po celém domě pomlouvat, rozhodla jsem se ji potrestat. Projímadlem! Cestou z práce jsem si začala všímat kradmých pohledů. Nechápala jsem, co se děje, dokud mi to moje dospělá dcera, když byla u mě jednou na návštěvě, nevysvětlila. „Mami, co to prosím tě vyvádíš? Snad jsi na stará kolena nezačala s pitím?“ p

Vězení může mít mnoho různých podob. Mým vězením byla moje rodina. Manžel i děti se mnou zacházeli, jako bych byla jejich majetek. Bylo načase říct dost a osvobodit se! Pro svoji rodinu bych udělal cokoli. Starala se o ně, sloužila jim a také je živila. Všechny. S manželem jsme si kdysi postavili domek a tak bylo místa dost pro všechny. Dvě dospělé dcery se vdaly a potom také rozvedly. A moji sta