Nikdy jsem svoji snachu neměla ráda. Vždy se mi zdála falešná a k mému synovi se mi prostě nehodila. No, správně jsem ji odhadla... Mé neblahé tušení se začalo naplňovat ve chvíli, kdy Eva zničehonic propadla běhání. Ona, která bývala líná až běda a nejraději trávila čas zachumlaná s knihou na gauči! Najednou vstávala brzy ráno, navlékla se do sportovního oblečení a vyrážela ven za každého poča

V sedmnácti letech jsem se zamilovala do spolužáka Borise. Ale říci mu to, bylo vyloučeno, styděla jsem se. S celým elánem sladkých sedmnácti let jsem se zamilovala do spolužáka Borise. Fešák Boris neměl o ničem ani tušení, poletoval od spolužačky ke spolužačce, flirtoval s kdekým a sotva věděl, že existuji. Těžko vylíčit, jak mi bylo. Věděla jsem, že mu nic neřeknu, v těch dávných dobách bylo

Bolelo to, jako když sypete sůl do rány. Myslím, že jsem chtěla rozchod odvrátit, ale byla jsem příliš hrdá, a tak jsem to neudělala. Přišlo to, čeho jsem se bála nejvíc. Rozchod. Byli jsme příliš mladí, neznali jsme základní pravidla pro soužití lidí v páru. Mysleli jsme si, že člověk prostě musí mít vždy pravdu. A tečka. Každodenní zápolení. Neznali jsme kompromis, oběma nám bylo sotva devate

Byla jsem bez energie, a poté dokonce onemocněla. Nikdy by mě nenapadlo, že mi pomohou mušle vyplavené z moře. Dodnes je mám ve vitríně. Když se dostane člověk do velkých zdravotních potíží, měl by sebrat své síly a vydat se k moři. Tam je ta největší síla, protože z moře, mořské vody, jsme se zrodili všichni. Tam je život! Bylo mi čerstvě šedesát, tohle jubileum jsem si ještě užila zdravá a sp

Od dětství mě pronásleduje hlad a různé diety. O pečeném selátku a alkoholu se mi může jen zdát. Snědla jsem si snad v minulém životě svůj příděl i za tento život? Vždycky jsem měla v sobě to zvláštní tušení, že smrtí život nekončí. Že moje duše nezemře s tělem, ale někam odejde a bude existovat dál. Bylo to moje vnitřní silné přesvědčení. A to navzdory tomu, že těmto věcem nebyl minulý režim n

Můj muž je městský typ. Když jsem ho poznala, vypadal jako hromádka neštěstí. A přírody se bál jako čert kříže. Dneska už je to veselý a usměvavý chlap, venkov ho ale stále neláká. Tetička, k níž jsem jezdívala na letní byt, pronajímala podkroví pětipokojové vily u řeky. Trávila jsem u ní pravidelně celý červenec, někdy i déle, byla báječná, byla s ní legrace. A právě v to léto, o kterém chci v

Celý život jsem říkala, že do letadla mě nikdo nedostane. Donutil mě až syn, který měl v zahraničí nehodu a šlo mu o život. Už se létat nebojím. Vždycky jsem trpěla panickou hrůzou z létání. Myslím, že jsme to měli v rodině, protože strachem z výšek trpěl i můj otec. Já jsem tu šílenou fobii podědila po něm. Můj manžel kvůli tomu letěl jednou sám na dovolenou, protože já odmítla vstoupit do let

Malá Kristýnka doplavala až do středu rybníka, když jí nafukovací kruh praskl. Kdyby nebylo okamžité reakce naší fenky Asty, bylo by možná pozdě. Byly prázdniny a moje dcera Kristýnka je nejraději trávila u babičky a dědečka na vesnici. Tedy u mých rodičů. Bylo krásné léto, tak jsme byli každý den u vody. Koupaliště v místě nebylo, jen velký rybník. A ten je vždycky zákeřný. Naše malá Kristýnka

Většina matek říká, že by pro své děti dýchaly. Já jsem tyto pocity nikdy neměla. Naštěstí jsem měla zodpovědného manžela. S manželem jsme se poznali, když nám bylo osmnáct, byla to láska jako trám. Tak nějak logicky jsme se pak v pětadvaceti rozhodli, že si pořídíme dítě. Těhotenství jsem snášela hladce, ale když se Matěj narodil, nic jsem necítila. Mateřská láska se nedostavila. Byl mi vesměs

Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou ta událost tolik zamává. Najednou jsem byla jiný člověk. Stydím se za to, co jsem v panické hrůze udělala. Bylo už k večeru, šero, špatná viditelnost a trochu mlha. Pospíchala jsem autem domů, už jsem se viděla ve vaně po náročném pracovním dni. Člověk ale nemá spěchat. Stalo se to za zatáčkou na silnici, která vedla lesem. Někdo tam šel, a já ho uviděla na pos

Znaly jsme se víc než patnáct let. Nebyla to jen kamarádka, byla moje jistota. A přitom mě pak tak snadno podrazila. Sdílely jsme spolu radosti i pády, znala moje vztahy, moje strachy i sny. Byla u všech důležitých okamžiků a já jsem byla u těch jejích. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona jednou dá na někoho, kdo mě od začátku nesnášel. Byl to její muž. Nikdy mě nepřijal. Neřekl to přímo, ale b

Byla jsem zamilovaná až po uši, ale můj objekt lásky si mě vůbec nevšímal. A tak jsem využila čarovný nápoj lásky. Nikdy jsem moc na kouzla nebo nadpřirozeno nevěřila. Všechno se ale změnilo, když jsem se zamilovala do Zbyňka. Problém byl ovšem v tom, že on si mě vůbec nevšímal. Vdaná dvacet pět let Už jsem nevěděla, jak získat jeho pozornost, a tak jsem se nakonec uchýlila k magii. Nápoj

Mám strach jezdit na vlastní chalupu. Na jaře jsem tam našla cizí stopy v blátě, které vedly téměř k ní. A překvapivě končily dva metry od ní. Mám starou chalupu v Krušných horách, kterou postavil můj děda. Nejezdíme tam moc často, protože podle manžela je moc daleko od civilizace, naše děti nemají čas a vnoučatům zase vadí, že tam není signál. Sama se na chalupu dostanu jenom někdy, ale zvažuj