Moc jsem takové schopnosti nevěřila – číst budoucnost z kávové sedliny! Co to je za výmysl? Přesto mi ta žena řekla velké tajemství! Na tu věštbu jsem se nechala nalákat od kolegyň z práce. Všechny u dotyčné ženy už byly a shodly se na tom, že prý dokáže nahlédnout do budoucnosti i minulosti. Brala jsem to s rezervou, protože jsem na věštění nikdy příliš nevěřila. Když mi ale řekla, že mám prob

Není asi člověk, který by alespoň jednou za život nezatoužil mít nadpřirozené schopnosti. Mně se to před deseti lety na krátkou dobu přihodilo. Celý život jsem byla přesvědčená o tom, že magie a kouzla patří jen do pohádek a že ve skutečném životě se nic nadpřirozeného stát nemůže. Jenže jsem se spletla. Musíte to sami zažít Některým věcem však člověk uvěří až tehdy, když je prožije na vl

Odešel a já na to nebyla připravená. On byl ten, kdo se staral o účty a o praktickou stránku života. Bez něj jsem ztracená, a hlavně bez koruny. Když Hubert zemřel, bylo to nečekané. Zastihlo mě to zcela nepřipravenou, i když poslední dobou vypadal unaveně. Žádné dlouhé loučení, žádná poslední slova. Jednoho rána prostě odešel a nechal mě tu samotnou. Naše poslední chvíle byly obyčejné, téměř b

S Petrem jsme spolu žili hromadu let a já si myslela, že máme dobré a stabilní manželství, jaké lidé, kteří se pomalu chystají na důchod, mívají. Pravda byla ale jiná. Divoké city prvních let už dávno vystřídalo hluboké přátelství, jistota a vědomí, že se jeden o druhého můžeme opřít. S Petrem jsme spolu byli přes dvacet let a já měla pocit, že ho znám lépe než kohokoli jiného. Naším největším

S věkem prý člověk získává nadhled nad životem a dokáže odpustit různá životní zranění. Mně se to tedy zatím nepodařilo. Pracovaly jsme spolu v textilce. Já a Helena. V té době jsem již byla vdovou se dvěma dětmi, které mi po manželovi zbyly spolu s dluhy. Helena byla krásná, svobodná, vtipná. Vždycky mě dokázala rozesmát, když jsem brečela nad prázdnou ledničkou a svým osudem. „Liduško,“ říkal

V kurzu němčiny pro seniory, kam jsem se přihlásila, jsem potkala báječného muže. Zakrátko jsme tvořili šťastný pár. S kamarádkou jsme byly na nákupu v Německu. V obchodě jsme viděly, jak se nějaký muž snaží domluvit s prodavačkou ohledně reklamace. Pán moc německy neuměl, moje a kamarádky němčina sice taky nebyla žádná sláva, ale snažily jsme se mu pomoct. Nakonec se to zdárně vyřešilo, popřál

Najednou na mě padla únava a nemoci útočily ze všech stran. Propadala jsem beznaději. Anička mi přivezla z cest nilský kříž, a ten odvrátil zlo. Zase mám radost ze života. Myslela jsem si, jako asi téměř každý, že se mě to netýká. Když mi ale lékař oznámil, že nález na tlustém střevu je pozitivní, doslova se mi podlomila kolena. Ochromená strachem jsem odcházela z nemocnice, šla ulicí a loučila

Pověsti o tom místě jsme se všichni smáli. Procházka mě ale přesvědčila, že tam je silná negativní energie. To místo stále dychtí po krvi a neštěstí. Bylo mi devatenáct a měla jsem čerstvě po maturitě, když jsem vyrazila za svou pratetou na vesnici. Měla mě ráda a zvala mě během každého telefonátu, abych za ní přijela. Bydlela na kraji vesnice pod šibeničním vrchem. Jako děti jsme si z toho mís

Měla jsem lakomého tátu, šetřilo se na jídle, topení i oblékání. Chodila jsem hrozně oblečená, i tak se do mě zamiloval nejhezčí kluk ze třídy. Kdysi bývala naše rodina pro smích celé vesnici, kvůli tatínkovi. Byl to v jádru fajn chlap a měl mě i mámu moc rád, přál si pro nás to nejlepší, často hovořil o tom, že jeho životním cílem je poslat mě na studia, protože on si to nemohl dovolit. A že n

Manželství mé maminky bylo velmi nešťastné. Nechápu, jak to mohla s naším tátou tak dlouho vydržet, nechápala to ani její vlastní matka a mnoho našich známých. Můj život nebyl nijak růžový. Prostě se mi nevydařil. Máma, ta byla milá, pracovitá, starostlivá. Zato otec, to byl, jak to říct, prostě takový hulvát. Nevážil si naší mámy, ani nás, přestože jsme nezlobili a dobře se učili. Jak vypadal

Bylo mi té osamělé ženy a jejího dítěte líto, tak jsem s ní navázala přátelství. Moje laskavost a štědrost se brzy stala pro ni samozřejmostí. Po pěti letech manželství, když už jsme měli dvě děti, jsme dostali s manželem konečně byt. Nemuseli jsme už žít s jeho rodiči v jejich domku. Nedělalo to dobrotu. Zejména s jeho matkou jsem měla rozdílné názory na vše, nejen na výchovu dětí, vaření a st

I když moje maminka většinu života prožila ve městě, vždy vzpomínala na venkov, kde prožila dětství a mládí. Chyběla jí hlavně zahrádka. Maminka ráda vzpomínala na dětství a mládí v malé vesničce na Vysočině, kde měli její rodiče dům a mnoho zvířat. Na vesnici to milovala. Našla si ale kluka z města, mého tátu Josefa, a po svatbě se za ním přestěhovala. Získali městský byt na sídlišti. Za ba

Baculaté děti bývají terčem posměchu svých vrstevníků. Tak to bylo, je a bude. Můj syn o tom ví své. Nakonec se rozhodl, že všem vytře zrak. V rodině jsme všichni pěkně živení Moraváci, abych tak řekla. Vždy jsme si rádi dopřávali dobré jídlo, diety nám nic neříkaly. A je to nejen na mně, ale hlavně na mém muži, vidět. A náš syn Vašík se potatil. Celé dětství měl značnou nadváhu, za což se mu d