Celý život jsem pro něj dýchala. Vychovala jsem ho sama, obětovala mu mládí i vlastní štěstí. Pak ale do jeho života vstoupila jiná žena a z mého syna se stal téměř cizí člověk. Honza přišel na svět jednoho parného červnového večera. Byla jsem mladá, vyděšená a šíleně šťastná. A sama na všechno. Celých devět měsíců jsem ho nosila pod srdcem a slibovala mu, že ho budu vždycky chránit. Že tu vždy

Když jsem přišla na to, že jsem celý rok žila ve lži, bylo to, jako bych se propadla do ledového, zamrzlého jezera. Takový podraz jsem nečekala. Rok jsem žila ve lži. Ne v nějaké malé, kterou člověk časem přejde, ale v té nejodpornější, jakou znám. Byla středobodem mého vesmíru Po smrti manžela jsem zůstala sama. Syn žil v Plzni a dcera kousek ode mne, ale měla vlastní starosti. Nejvíc js

Václava jsem zprvu znala jen z Jitčina vyprávění. Byl to podle ní ten nejbáječnější mladý muž. Urostlý, vtipný a bystrý. Říkám to nerada, ale přebrala jsem kluka kamarádce. Dobře vím, že se to nedělá, ale bylo to zkrátka silnější než já. Zprvu jsem ho vůbec neznala, jen z jejího vyprávění. Podle Jitky byl Václav ten nejúžasnější kluk pod sluncem, vysoký, štíhlý, hezky oblečený, s krásným úsměve

Minulost je potřeba nechat spát, netrápit se tím, co mělo být, a nebylo, nebo co nemělo být, a bylo. To bychom se jinak úplně utrápili. Nikdy jsem se tak úplně nesmířila s faktem, že jsme se s Alešem rozešli. Skoro pořád jsem na něj myslela. Neodpustila jsem mu tehdy, že si našel holku, i když mi přísahal, že to byl omyl, jakási zaslepenost, a že spolu ani nic neměli, jen byli párkrát na víně a

Nechápu, jak se mohlo stát, že jsme se s manželem tak pohádali. Pak jsem ale vysledovala, že tohle datum mi nesvědčí. Vždycky přinese problém, nebo dokonce neštěstí. S manželem žijeme ve vztahu čtyřicet let. Dá se říct, že jsme se nikdy moc nehádali. Přesto se nám stalo před několika měsíci, že jsme se poštěkali tak, že jsem myslela, že od něj odejdu. Nechápu, jak se to mohlo stát. Takové emoce

Nakoupila jsem vnučce barvičky a ona celé prázdniny malovala. Obrázky jsem pověsila do ložnice, a poté se začaly dít divy. Vrátila se mi ztracená síla. Do důchodu jsem vstoupila plná nápadů. Radovala jsem se, že si budu konečně užívat zahrádky a hlavně šestileté vnučky, u které jsem cítila, že se povedla po mně. Rozuměla jsem si s ní mnohem více, než se svými dětmi. Jako já moc ráda malovala, n

Nebyla jsem zlobivé dítě, nijak jsem toho kohouta nedráždila, on si na mě ale přesto zasedl. Nakonec musel zasáhnout dědeček. Měli jsme doma tehdy hezké hospodářství. Na dvoře pobíhaly husy a slepice, v králíkárně dupali králíci a ve chlívku spokojeně odpočíval vepřík. Všechna ta zvířata jsem milovala, až na jedno. Ztělesněným zlem na celém dvorku byl kohout. Hlídal si své slepičky dobře, jen c

Myslela jsem si, že důležité není, jak člověk vypadá, ale jaký je uvnitř. Lidem v mém okolí to ale jedno nebylo. Bohužel ani mému manželovi. Pravdou je, že jsem dlouho spoléhala na to, že vypadám dobře i bez líčení a návštěvy kadeřnice. Ani oblečení jsem si moc nekupovala. Utrácet peníze za parádu se mi zdálo zbytečné. Teprve, když děti vyrostly a začala jsem od nich dostávat jako dárky oblečen

Bylo mi mnohem líp, když jsem ten prokletý mobil neměla. Dneska už to vím. Nový přístroj byl chytrý až příliš. Prozradil mé největší tajemství. Na nový mobil jsem se moc těšila. Byl to můj sen! Uměl spoustu věcí! Ten mi bude každý závidět! „Na co ho potřebuješ?“ poškleboval se mi mladší bratr, který se v nových přístrojích, zejména mobilech a počítačích vyznal. „Na těch pár věcí, co na mobilu u

Naše rodina byla harmonická. Rodiče spolu žili šťastně, rozdělila je až smrt. Tehdy se i mně změnil život. Zjistila jsem, že nejsem tatínkova... Na pohřbu otce byli všichni jeho známí. Mé oko zbystřilo, když jsem si všimla neznámého muže, který mě neustále pozoroval. Někoho mi připomínal. Ptala jsem se marně svých a otcových známých, kdo to je, nikdo mi nedokázal odpovědět. Rázně jsem k němu vy

Nikdy mě ani nenapadlo, že by se staré zlaté časy mohly vrátit. Ale jak se říká, zázraky se dějí, ač zdaleka ne každý den. Všimla jsem si, když jsem šla na houby, že tu ruinu naproti nám někdo konečně opravuje, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Myslela jsem, že nový majitel. Když jsem se vracela s poloprázdným košíkem, zaregistrovala jsem chlapíka asi v mém věku, příšerně oblečeného, jak opra

Nikdy jsem si nestěžovala. Aspoň ne nahlas. Byla jsem ten typ ženy, který vždy pomůže. A teď vím, že mně nepomůže nikdo. Upekla jsem na oslavy, hlídala vnoučata, pomáhala dětem s rekonstrukcí, jezdila přes půl města, když někdo potřeboval pohlídat psa nebo vyzvednout nemocné dítě ze školy. Když se dcera rozváděla, seděla jsem s ní dlouhé večery a uklidňovala ji. Když syn přišel o práci, půjčila

Když jsme se vydali na výlet, netušila jsem, že si odvezu víc než jen vzpomínku na krásný zámek. Při prohlídce jsme spatřili bílou paní. S rodinou často podnikáme výlety po hradech a zámcích. Líbí se nám procházet místy, kde dýchá historie. Nedávno manžel navrhl, abychom se jeli podívat na zámek do Českého Krumlova. Uchvátil mě hned na první pohled. Nemohli jsme se dočkat prohlídky. Náš malý sy