Mám strach jezdit na vlastní chalupu. Na jaře jsem tam našla cizí stopy v blátě, které vedly téměř k ní. A překvapivě končily dva metry od ní. Mám starou chalupu v Krušných horách, kterou postavil můj děda. Nejezdíme tam moc často, protože podle manžela je moc daleko od civilizace, naše děti nemají čas a vnoučatům zase vadí, že tam není signál. Sama se na chalupu dostanu jenom někdy, ale zvažuj

Vyrazili jsme na víkend na chalupu. Už první večer bylo jasné, že romantika půjde stranou. Ze sklepa se ozývaly podivné rány. S Dušanem jsem chodila necelý rok, když mě pozval na chalupu, která patřila jeho prarodičům. Nadšeně jsem souhlasila. Chalupa byla postavena ve skalách, všude kolem jen les. Pro romantiku ve dvou jako dělané. Hned po příjezdu jsme si zatopili v kamnech a uvelebili se

Říkala jsem si, že mám dokonalou rodinu a vše pod kontrolou. Pak ale přišlo nečekané dědictví – obří nevycválaný pes, který nám obrátil život. Manžel pracoval v bance, já jsem učila na gymnáziu a naše dvě dcery byly vzorné studentky vysokých škol, které se domů vracely jen na vyprání prádla a nedělní oběd. Náš dům byl sterilně čistý, v obývacím pokoji zářil bílý koberec a největším vzrušením tý

Seděla jsem v naší kuchyni, prsty nervózně bubnovala o desku stolu a dívala se na prasklinu v omítce, kterou mi sliboval opravit už před třemi lety. Už jsem nic nečekala. Vzduch v domě byl těžký, prosycený tichem, které mezi námi s Karlem už nějakou dobu panovalo jako neprostupná zeď. Čekala jsem, že se každou chvíli vrátí z práce a my to konečně rozsekneme. Však už bylo na čase. Dcera měla svo

Když jsem poprvé vešla do pokoje číslo 114, chtělo se mi brečet. Ani ne z toho, že bych byla sentimentální, spíš mi došlo, že tohle je konečná. Uvědomila jsem si, že už jsem „klientka“, jak tu říkají důchodcům, a že moje postel má svoje číslo a na nočním stolku bude jen kelímek na zubní protézu a stoh kapesníků. A že odtud živá nevyváznu. Doma jsem škaredě upadla a lékař mě po rehabilitaci rovn

Vždycky jsem si zakládala na tom, že v naší účetní firmě něco znamenám. Vše rozmetala jedna ambiciózní mladá kolegyně. Vedla jsem oddělení patnáct let, znala jsem jména dětí všech kolegyň a věřila jsem, že poctivá práce a zkušenosti mají větší cenu než ostré lokty. Pak ale nastoupila Linda. Bylo jí něco přes třicet, měla titul z prestižní školy, dravý pohled a úsměv tak dokonalý, že působil jak

Když se s někým kamarádíte tolik let, máte pocit, že už ho znáte a berete ho jako rodinu. Připustit si, že by vám někdo takový chtěl ublížit, je těžké. Můj život byl jako dobře udržovaná zahrada, vše mělo své místo, své hranice a svůj řád. Jenže jsem si do té zahrady dobrovolně nasadila jedovatý břečťan. Jmenovala se Marta. S Martou jsme se znaly od střední školy. Byly jsme ta nerozlučná dvojic

Chtěla jsem mít hezkou zahradu, ale snoubenci stačilo, že kolem domu něco roste. Setkání s vnímavým zahradníkem mi změnilo život. Můj snoubenec Robert se v našem vztahu vlastně o nic moc nezajímal. Věřil, že organizace svatby je čistě moje starost a že plánování zahrady je ztráta času. Pro mě ale byla ta prázdná plocha kolem našeho nového domu symbolem našeho vztahu – vyprahlá a bez života. „Ud

Když mi bylo asi deset let, zakoukala jsem se do hezkého kluka ze sousedství. Dospělí se nad dětskými láskami většinou usmívají, pro mě to však tehdy byla vážná věc. Zamilovala jsem se do stejně starého kluka, který bydlel v naší ulici. Vzpomínám si, jak jsem ho zasněně pozorovala skrze záclonu, když mašíroval po chodníku s merunou anebo šlapal po silnici na kole. Líbil se mi, měl hezké oči i m

Ten víkend jsme si chtěli s manželem užít. Byli jsme spolu krátce. Naše láska se ale nezdála třem ženám, které nás obklíčily. Zachránil nás myslivec. Náš pobyt v Krkonoších s manželem v době, kdy jsme se čerstvě vzali, předčil všechna očekávání. Ta vesnička, kde jsme se ubytovali, byla kouzelná. Horský hotel dýchal historií a lidským teplem. Majitelé byli milí. Náš pokoj byl jako babiččina ložn

Prodavačka byla zoufalá a nemohla v prodejně se starožitnými věcmi vydržet. Byla velmi citlivá. Naštěstí jsme jí mohli pomoci a její duše pookřála. S dcerou máme společné hobby, a tím je procházet starožitnictví. Jednou jsme proto navštívily obchod se starožitným nábytkem v Praze. S nadšením jsme tu chodily, každou zaujalo něco jiného. Jak jsem tak upadla do zamyšlení, měla jsem náhle dojem, ja

Na třídní schůzku se rodiče většinou trošku bojí. Jen málokoho potká na této školní akci ohromné štěstí, tak jako se to přihodilo mně. Dcera mě poprosila, abych místo ní zašla na základní školu, kam chodil můj vnuk. Konaly se zrovna třídní schůzky a dcera neměla čas tam dorazit, a tak jsem ji zastoupila. Předem mě varovala, že je můj vnouček Matyáš kvítko z čertovy zahrádky, což jsem ostatně do

Na mou dceru neplatilo nic, díky ní jsem za dva roky zestárla o dvacet let. Byla jako z divokých vajec. Znala mě jenom, když něco potřebovala. Darina byla živel. Nebyla to vzorná holčička, někdy jsem měla pocit, že jsem porodila malého ďáblíka. Do všeho šla po hlavě. Nevím, po které černé ovci v rodině byla. Možná po strýčkovi z Ameriky, který utekl v patnácti z domova. Kdoví?! Moc jsem to v je