Když se Amálka narodila, viděla jsem se v ní. Byla celá já, když jsem byla malá. Trápilo mě ale, že bydlí daleko, že si ke mně nevytvoří blízký vztah. Dlouho jsem si vnučku neužila. Syn s rodinou bydleli příliš daleko, přijížděli za mnou tak třikrát do roka. Zoufala jsem si, protože čas běžel a mně bylo jasné, že si Amálka ke mně nevytvoří vztah jako k milované babičce. Proto jsem se nabízela s

Když na manžela přišla ta slabá chvíle, musela jsem to být já, kdo ho přivede k rozumu. Mě a naše děti nikdy neopustí. To se nestane! S manželem jsme se potkali v zaměstnání, kam on nastoupil po vysoké škole jako inženýr a já tam byla sekretářka. Hned, jak jsem ho uviděla, jsem si řekla, že budu jeho ženou. Že je to ten pravý, kterého chci a taky dostanu. Byl zahlcený svou prací a já byla přesn

Našla jsem ho úplnou náhodou. Starý zápisník s mými sny. A zabolelo mě, jak jsem je nenaplnila. Dnes bych to udělala jinak. Ale je pozdě. Držela jsem ho v rukou a najednou jsem měla pocit, že nedržím obyčejný notes, ale kousek sebe. Blok, který jsem před lety někam odložila a už se k němu nikdy nevrátila. Na první stránce bylo moje písmo ještě zamlada. Kulaté, trochu dětské, plné naděje. Musela

Já a ezoterika? To nikdy nešlo dohromady. Jenže shodou náhod jsem byla donucena navštívit kartářku. Její věštba mě pobavila, ale jen na chvíli. Kdyby mě kamarádka Lenka jednoho sobotního odpoledne nepřemluvila, kolem toho stánku bych prošla bez jediného ohlédnutí. Byly jsme na městských slavnostech, daly si burčák, koupily domácí med a jen tak se toulaly mezi stánky. „Pojď, bude to legrace,“ sm

V životě jsem si přála pouze jediné – najít opravdovou lásku. Jenže se zdá, že mi v tomto směru osud nepřeje. Vdávala jsem se mladá, bylo mi necelých dvacet let, ale moje manželství moc šťastné nebylo. Manžel holdoval alkoholu a nakonec se upil k smrti. Mnoho let jsem byla poté sama, a když jsem si po sedmnácti letech pustila do života dalšího muže, znovu jsem tvrdě narazila. Sama s dětmi

Po rozchodu jsem se utápěla ve smutku, a tak jsem s maminkou vyrazila k moři. Netušila jsem, jak mi ta dovolená změní život. Během dovolené v Řecku, kde jsem byla před zhruba deseti lety, jsem zažila opravdu neuvěřitelnou událost. Během jedné procházky s matkou jsme podél pobřeží narazily na menší jeskyni, kterou jsme se rozhodly důkladně prozkoumat. Na jedné ze stěn jsem spatřila odraz muže, j

Nedělní obědy u nás mají obvykle pevný řád. Sejdeme se celá rodina a máme hovězí vývar, omáčku s knedlíkem. K tomu posloucháme chytré řeči mého milého zeťáka Igora. Igor pracuje v mezinárodní firmě a má neochvějný pocit, že se celý svět, včetně přírody, dá řídit přes tabulky a mobilní aplikace. „Maminko, ta vaše zahrada je čistá ekonomická ztráta,“ spustil a namáčel knedlík do omáčky. „Vezměte

Kdysi jsem se nepohodla se synem a přestali jsme se vídat. Že mám vnuka, jsem věděla, ale znala jsem ho jenom z fotek, ale osobně jsem ho neznala. Je to už dávno, co jsem svého syna naposled objala. Žije v Anglii, založil si tam rodinu a domů nejezdí. Občas jsme si psali a někdy i telefonovali, ale mezi námi kdysi vyrostla zeď, kterou nedokázal překonat ani čas. A já moc dobře věděla, proč to t

S mým synem Pavlem jsme byli vždycky sami dva. Byl mým celým světem a já se mu snažila být nejen matkou, ale i nejlepším přítelem. Naše pouto bylo léta zcela neotřesitelné. I během jeho studií na vysoké škole jsme si volali téměř denně. Byla jsem na něj pyšná a věřila, že náš vztah překoná cokoliv. Nikdy jsem nečekala, že nás čeká otřepaný příběh o nenávisti mezi snachou a matkou. Byla jsem

Chtěla jsem jí pomoct, ale ona mě jenom využívala. Ale já se nechtěla nechat vysávat donekonečna, a tak jsem se ozvala. Když k nám do firmy nastoupila nová kolegyně Marta, bylo od prvního pohledu jasné, že je to chudák ženská. Opraný svetřík a neupravené vlasy s viditelnými šedinami prozrazovaly, že se o sebe nestará. Jmenovala se Marta. Skamarádily jsme se hned první týden. Nebylo to nic tě

Celé dětství jsem si myslela, že mě máma nemá ráda. Po letech jsem pochopila, že někdy člověk neumí dát lásku jen proto, že jí sám měl tak málo. Telefon zazvonil právě ve chvíli, kdy jsem uklízela po večeři. Číslo jsem neznala. „Vaše maminka je v nemocnici,“ ozvalo se na druhém konci. Na okamžik jsem oněměla. Tolik let jsme spolu téměř nepromluvily. Od chvíle, kdy jsem utekla do Prahy, jsem

S Luďkem jsme žili aktivně. Milovali jsme tanec, toulky po horách, cestování. Pro svoji vášeň jsme se vzdali i dětí. Chtěli jsme žít jeden pro druhého. V šedesáti letech jsme měli formu jako třicátníci. To se ovšem změnilo ve chvíli, kdy Luděk chytil infikované klíště. Luděk nikdy nepatřil k těm mužům, kteří by brečeli nad tím, že mají rýmu nebo zvýšenou teplotu. Byl to pořádný chlap, kterého j

Prožila jsem nelehké životní období. Zemřel mi manžel, kterého jsem hluboce milovala. Poté jsem ale zjistila, že něco cítím k jeho bratrovi. Markova smrt otřásla mým životem. V jediném okamžiku jsem ztratila nejen manžela, ale i nejlepšího přítele. Spolu s ním zmizel můj klidný život, pocit bezpečí i jistota. Čas po jeho odchodu byl plný bolesti, která se zdála být nekonečná. Jedinou osobou, kt