Astroložky jsem se tehdy ptala na lásku a vztahy. Toho pravého v mém osudu neviděla, zato horoskop hovořil o nebezpečí, které na mě číhá. Horoskopy mě zajímaly jen okrajově. Samozřejmě jsem si o sobě občas přečetla, co bych měla nebo neměla ten den dělat, ale že bych tomu nějak extra věřila, nebo dokonce sama chtěla vyhledat nějakou věštkyni, to ne. Ale pak mě přesvědčila kamarádka Kamila, tehd

Dospěla jsem do věku, kdy už byli všichni normální chlapi rozebraní. Zbývali jen rozvedení nebo podivíni. O takové jsem ovšem nestála, a tak jsem se bála, že zůstanu na ocet. Z jedné práce mě vyhodili pro nadbytečnost, a tak jsem si, patřičně zkroušená, hledala nové zaměstnání. Nebylo to v té době jednoduché, byla, jako skoro vždycky, krize, propouštělo se, jedna firma za druhou mě odmítala. Mé

Byla jsem ta nejhorší tchyně na světě, intrikovala jsem, pomlouvala a popichovala vnučku! Mým cílem bylo rozbít synovi manželství. Krátce po svatbě mého jediného syna jsem došla k názoru, že snacha je ještě mnohem horší, než jsem si myslela. Náš Jakub měl maturitu na průmyslovce, zatímco Věra byla obyčejná prodavačka. Neměla žádný rozhled, číst knihy ji nebavilo, klasickou hudbu nesnášela, v di

Beze stopy zmizely. Přes dva měsíce se neobjevily. Už jsem naše kočičky oplakala, jejich věci rozprodala. Kočky se ale za několik týdnů vrátily a očividně nestrádaly. Staří Egypťané věřili, že kočky hlídají bránu do podsvětí. Egyptští kněží z výrazu kočičích očí dokonce věštili. Každopádně jsou kočky zvířata tajemná. V naší rodině jsme měli kočky vždycky. Ovšem mně se kočičky přemnožily, než js

Osud si s námi pohrává, kdykoli se mu zachce. To, co bylo včera, nemusí být dnes. A tak tomu je i s naším zdravím. Problémy přišly náhle! Po šedesátce jsem byla stále energická ženská, která neměla žádné vážnější problémy. Byla jsem hrdá na to, že neberu žádné prášky, jezdím na kole a mám permanentku na plavání do bazénu. Stejně na tom byl i můj muž, dokonce jsme měli partičku, se kterou jsme c

Můj vnuk Adam byl vždy hodný a usměvavý chlapec, který nikdy neváhal podat pomocnou ruku. Jednou mu ale síly málem nestačily... Přišlo to náhle a nečekaně, život je křehký a smrt tak rychlá! Scházelo málo, a mohla jsem dnes číst vnukovo jméno na našem hřbitově. Náš Adam studoval střední školu a byl až po uši zamilovaný do spolužačky Haničky. Plánovali si, že se po maturitě vezmou. Pravidelně

Do nemocniční čekárny jsem přišla o něco dřív. Byla tam jen jedna žena. A toto setkání mi změnilo život. Sedla jsem si naproti ní. Krátce jsme se na sebe usmály a každá se začetla do svého časopisu. Od první chvíle jsem měla zvláštní pocit. Ta žena mi byla něčím povědomá. Nebylo to tím, že bych ji znala, spíš jsem měla dojem, jako bych se dívala na někoho, koho jsem už někdy dávno potkala. N

Růže byly moje radost. Proto mě zabolelo, a pak i rozčílilo, že si někdo dovoluje mi je krást! Některé keře jsem měla víc než dvacet let, jiné jsem dosazovala postupně, když se objevila nová odrůda, která mě zaujala. Na jaře jsem je pečlivě stříhala, v létě zalévala za svítání a každý nový květ mě potěšil stejně jako poprvé. Nešlo jen o zahradu, bylo to moje místo, kde jsem si čistila hlavu, od

Když mi přišla pozvánka na padesáté výročí maturity, několik dní ležela na stole. Pořád jsem přemýšlela, jestli tam vůbec chci jít. Se spolužáky jsme se moc nescházeli. Nebyl čas a hlavně nikdo nechtěl být iniciativní. Jenže pak tu bylo kulaté výročí, 50 let. A to se holky chopily příležitosti a uspořádaly sraz. Když mi přišlo pozvání, znejistěla jsem. V hlavě jsem se okamžitě vrátila do mýc

Jednoho dne mi dcera Terezka řekla, že chce jet navštívit babičku, která žije na Šumavě. Zarazilo mě to. Nikoho takového jsme v naší rodině neměli. Naše pětiletá dcera Terezka měla vždycky divokou fantazii. Už odmalička milovala svět pohádek. Každou chvilku mi říkala, že se jí zdálo o jednorožcích, krásných princeznách, statečných rytířích a létajících dracích. Vymýšlela si fantastické příbě

Loni v zimě jsem prožila něco děsivého. Ve sklepě domu jsem zaregistrovala záhadné kroky a stíny, které mě „sledovaly“. S manželem Pavlem bydlíme už několik let v jedenáctipatrovém domě úplně nahoře. Máme malý byt a hojně tedy využíváme sklep. Je prostorný a vejde se tam spousta věcí. Zbývaly už jen dva týdny do Vánoc a zrovna napadl sníh. A protože máme dvě malá vnoučata, chtěla jsem je vzí

S manželem máme dvě děti a dokonce jsme už prarodiči. Mohla bych žít normálně, nebýt jedné zásadní změny, která mi nabourala mysl. Živím se jako mzdová účetní a konec měsíce je pro mě vždy velice psychicky náročným obdobím. Od té chvíle, co máme vnoučata, mi dcera čím dál častěji volá o pomoc, co se hlídání týče. Dalo by se říct, že jsem lítala jen do práce nebo k dětem. Cítila jsem se stále

Vždycky jsem si myslela, že po výchově vlastních dětí mě už v životě nemůže nic překvapit. Byl to omyl! Jenže vnoučata mě přesvědčila o opaku. Můj syn mi na víkend nechal na hlídání sedmiletého Tobiáše a pětiletou Nikolku. Miluju je nade vše, ale po dvou hodinách v jejich přítomnosti mívám pocit, že naším domem prošla demoliční četa. Ticho je prozradilo V sobotu odpoledne nastalo v domě p