Děda byl tak trochu posedlý tím, že rád předvídal budoucnost. Po jeho smrti jsem našla kalendář, který vyplnil svými vizemi. Smrt je součástí našich životů. Lehké to říct, horší je to zažít. Nedá se na to připravit, i když víme, že to přijde. Já si přesně toto uvědomila v době, kdy nám umíral děda. Nikdy na něj nezapomenu. Předal mi tolik užitečných rad do života, že mu budu vděčná po celý z

Autonehoda upoutala mého muže na delší dobu na lůžko. Docházely peníze, dům chátral. Netušila jsem, co si s tím vším počnu. David byl vymodlené dítě. Toužila jsem po velké a šťastné rodině, ale delší dobu to vypadalo, že mi zůstane jen prázdná náruč. Naštěstí se mi vydařilo manželství, můj muž byl téměř anděl, s jeho podporou jsem přestála roky marného čekání na miminko. Vypadalo to beznadějně,

Staří si stěžují na mladé, co svět světem stojí. Sama však takový škarohlíd nejsem, dobře vím, že mnozí mladí lidé jsou báječní. Mnozí lidé tvrdí, že je dnešní mládež bezohledná, zahleděná jen do sebe a do svých mobilních telefonů, že jim jde jen o peníze a výhody. Mám jinou zkušenost a ráda bych se mladých lidí zastala. Mám báječnou vnučku, napřesrok bude maturovat. Rozhodně není taková, že

Mé vztahy se bortily jako domečky z karet. Už jsem si myslela, že zůstanu navždycky sama a bez dětí. Karkářka mě uklidnila. Když jsem byla malá dívenka, poslouchala jsem s nadšením pohádky, jak princ vysvobodí krásnou princeznu a odveze si ji do svého království, kde budou spolu žít šťastně až do smrti. Takto naivní jsem byla i v době, kdy jsem končila studia na střední škole. Pořád jsem ček

Ta dávná pověst vypráví o podhradí jednoho z krušnohorských hradů. Pobíhal tam malý čuník, nosil štěstí. K babičce do Krušných hor jsme jezdily jako děti rády. Kromě toho, že jsme se na dvorku jejího domku se sestrou vyřádily, tak nám babička vyprávěla pohádky a pověsti o místech, která byla v okolí. Babičce jsme věřily všechno! I to, že pod pecí v kuchyni spí malý bazilišek, který jí ráno zapa

Dalšího chlapa už nechci, vyzkoušela jsem jich pár a nemám v lásce zřejmě štěstí. Dál nehodlám pokoušet osud. Prožila jsem si dost… Ten první… ten byl zřejmě ze všech nejlepší a já sama jsem si tím vinna, že jsem o tuhle lásku, která mohla být životní, přišla. Milan z vedlejšího domu, nebo spíše tedy vilky. Byl to citlivý kluk, hodný a ve škole vzorný. Bylo mi to málo? Asi ano. Byla jsem tenkrá

Chodili jsme s Honzou do téže třídy, ale v podstatě jsme se ignorovali. Kdyby mi někdo řekl, že se časem sblížíme, vysmála bych se mu. Zuřivě jsme se nenáviděli. Dnes se tomu musím smát, ale tehdy mi to směšné nepřipadalo. Jmenoval se Honza, bydlel s rodiči v naší ulici. Naše rodiny se neměly rády odnepaměti. Nejspíš proto, že Honzovi předkové byli bohatí sedláci, zatímco naši předkové byli chu

Každé prázdniny jednou skončí a nastane školní rok. Toho se obávají nejen děti, ale často i učitelé. Já jsem ale náhle měla důvod k radosti. Byla jsem absolutně vyhořelá učitelka a na začátek školního roku jsem se těšila přibližně stejně jako děti, to znamená vůbec. Přála jsem si, aby prázdniny trvaly, pokud možno, donekonečna, a s rostoucími obavami sledovala jeřabiny neboli plody jeřábu ptačí

Už v dětství jsem se naučila vnímat své smysly, intuici a různá varování přírody. Hlavně zvířata není radno podceňovat. Vyrůstala jsem na samotě nedaleko lesa. Díky dětství v tomto prostředí jsem se naučila vnímat své smysly a intuici. Bez kyvadel a virgulí jsem poznávala různé energie i nemoci. Tato schopnost se mi potvrdila mnohokrát. A zvířata toho dovedou ještě mnohem víc. Malé koťátko

Rok od roku to bylo horší. Rádi jsme si brali vnoučata na prázdniny, ale to jejich mlčení a koukání do mobilu nás s mužem dohánělo k šílenství. Máme dvě dcery a díky nim čtyři vnoučata, které nadevše milujeme. Pepíkovi je dvanáct, Tondovi deset, Rozárce osm a nejmladšímu Jáchymovi sedm. Vždy jsme rádi, když k nám přijedou všichni najednou, protože si říkáme, že se více vyblbnou a hlavně si k so

Když se Amálka narodila, viděla jsem se v ní. Byla celá já, když jsem byla malá. Trápilo mě ale, že bydlí daleko, že si ke mně nevytvoří blízký vztah. Dlouho jsem si vnučku neužila. Syn s rodinou bydleli příliš daleko, přijížděli za mnou tak třikrát do roka. Zoufala jsem si, protože čas běžel a mně bylo jasné, že si Amálka ke mně nevytvoří vztah jako k milované babičce. Proto jsem se nabízela s

Když na manžela přišla ta slabá chvíle, musela jsem to být já, kdo ho přivede k rozumu. Mě a naše děti nikdy neopustí. To se nestane! S manželem jsme se potkali v zaměstnání, kam on nastoupil po vysoké škole jako inženýr a já tam byla sekretářka. Hned, jak jsem ho uviděla, jsem si řekla, že budu jeho ženou. Že je to ten pravý, kterého chci a taky dostanu. Byl zahlcený svou prací a já byla přesn

Našla jsem ho úplnou náhodou. Starý zápisník s mými sny. A zabolelo mě, jak jsem je nenaplnila. Dnes bych to udělala jinak. Ale je pozdě. Držela jsem ho v rukou a najednou jsem měla pocit, že nedržím obyčejný notes, ale kousek sebe. Blok, který jsem před lety někam odložila a už se k němu nikdy nevrátila. Na první stránce bylo moje písmo ještě zamlada. Kulaté, trochu dětské, plné naděje. Musela