Nikdy bych nevěřila, že člověk může být tak strašně rád za obyčejné zazvonění u dveří. Jenže mě dostalo do pasti. Stále přemýšlím, proč se to mělo stát. Jednoho dne u mě zazvonila nová sousedka. Přistěhovala se do bytu o patro níž a přišla se představit. Byla milá, usměvavá a hned si všimla, že se při chůzi opírám o hůl. Zeptala se, jestli nepotřebuji s něčím pomoct. Uvítala jsem to. Žiju sa

Je mi dvaašedesát a poslední měsíce se mé zdraví zhoršuje. Nebudu moct chodit. Proto jsem vyjela na místo, kde jsem chtěla naposledy vzpomínat. Nejdříve jsem přestala chodit na delší procházky, potom jsem nezvládala dobře schody. Lékaři mi opatrně sdělují, že pravděpodobně skončím na vozíku. Najednou jsem si uvědomila, že plány, které jsem odkládala, se musí rychle naplnit. Vím, co znamená věta

Poté, co moje matka zemřela, mi zůstaly šrámy na duši. Poslední roky jsme spolu kvůli jejímu pití nevycházely moc dobře… Začalo to rozvodem mých rodičů. Otec už měl dost toho věčného vyčítání a nadávek, kterými ho matka zásobovala. Když už jeho pohár trpělivosti přetekl, podal žádost o rozvod. Zatímco on se pokusil začít znovu, matka spadla na samé dno. Najednou bylo mnohem víc vidět, že bez tá

Přestože jsem moc toužila po lásce, žádný z mých vztahů nevydržel déle než dva roky. Proč tomu tak je, odhalily až planety. Celý svůj život jsem měla smůlu na muže. Moje vztahy opakovaně končily po dvou letech. Nechápala jsem, proč se to děje. Dokonce i u těch vztahů, které byly převážně bezproblémové a vyvíjely se dobře, byl konec stejný. Byla jsem snad nějak prokletá? Svoji smůlu jsem si nedo

Kamarádi mě kdysi zavřeli na hřbitově. Seděla jsem na lavičce a brečela. Pak přišel někdo, koho jsem ještě nikdy nepotkala. U nás na vesnici nebylo moc míst, kam by se dalo jít. Široko daleko jen samá pole, pak rybník a hřbitov. Právě ten byl častým cílem naší dětské party. Kdo měl nejvíc odvahy, ten obešel celý hřbitov sám. Na to jsem nikdy neměla odvahu. Některé děti to zvládly. A pak přiš

Vždy jsem si myslela, že rodinu drží pohromadě hlavně láska. Dnes už vím, že je to také pravda, bez které život nemá žádný smysl. Bohužel i v rodinách se stává, že před sebou lidé něco tají, třeba i dlouhé roky. Ne vždycky ze zlého úmyslu. Někdy prostě jenom proto, že se bojí, co by pravda způsobila. Byl to náš všeuměl Když jsem byla mladá, žila jsem s manželem Karlem a našimi dvěma dětmi

Bylo mi padesát a stála jsem zase v kuchyni, kterou jsem opustila před dvěma lety. Stejný stůl s ošoupanou deskou, stejná linka, jejíž dvířka pořád vrzala jako před lety. Můj bývalý muž Mirek míchal kávu tak, jak to dělal celý náš společný život, pomalu, soustředěně, pak přidal dvě lžičky cukru pro mě. „Pořád tak?“ zeptal se tiše, aniž se otočil. Přikývla jsem a posadila se. Ruce se mi třásly.

Tahle zkušenost mě hluboce zasáhla a bolela mě víc než ztráta peněz. Uvědomila jsem si, jak strašlivou vlastností je marnivost. Měla jsem letitou nejlepší přítelkyni. Helena byla vždycky pohledná ženská. V mládí za ní muži pálili a ona si na svém vzhledu nesmírně zakládala. Jenže zatímco já jsem s přibývajícími lety přijala své vrásky, šediny a kila navíc s klidem a noblesou, u Heleny se s přic

Pokud se studentka zamiluje do profesora, bývá to pomíjivé. To se u mě ale nestalo. Věděla jsem, že bez něj nemohu dál žít. Celá třída věděla, že jsem zamilovaná do našeho češtináře. Nemělo se to rozkecat, měla jsem držet jazyk za zuby. Ale nechtěla jsem zůstat se svým tajemstvím sama, a tak se to rozkecalo. Holky se potřebují svěřovat, proto jsem se svěřila nejlepší kamarádce. Slíbila, že to n

Milovala jsem svoji nezávislost, ale rodina mě nutila do svatby. Pro klid jsem se domluvila se známým na falešném vztahu. Provozovala jsem dílnu na restaurování starého nábytku a nikdo mi nediktoval, jak mám žít. Pro mou rodinu však byla čtyřicetiletá svobodná žena tragédií. Každé setkání se měnilo ve výslech, kdy mě teta Helena litovala a maminka mi dohazovala syny svých kamarádek. Moje vysvět

Celý život jsem byla přesvědčená, že mé jediné dítě podědí jednou všechno, co mám. Pak se ale stalo něco, co můj názor změnilo. Už mi táhlo na pětasedmdesát, když jsem si začala říkat, že to se mnou jde rychle z kopce. Udržovala jsem se do té doby v dobré kondici, protože jsem žila celý život na vesnici v domku se zahrádkou a snažila se být stále fyzicky aktivní. Měla jsem velkou zahradu, malý

Sama se vyčlenila z kolektivu, nesnášela vejce a nechala se od ostatních slepic klovat. Stala se mou kamarádkou a já ji naučila spoustu báječných věcí. Když jsem byla malá, každé léto jsem jezdila k babičce na prázdniny. Babička měla spoustu zvířátek. Pejska Bročka, který hlídal, králíky na maso, slepičky na vajíčka. Jedna slepička byla výjimečná. Ostatní ji odháněly od jídla a klovaly ji. Bylo

Prožili jsme spolu celý život, vadilo mi na něm všechno. Teď jsem pět let sama, a můj Standa mi najednou chybí. Na hřbitov chodím denně. Hlavu jsem měla plnou snů a plánů, co všechno v životě musím dokázat. Na rozdíl od jiných žen jsem netoužila příliš po rodině a dětech. Standu jsem vlastně nikdy nemilovala. Byl to skvělý kamarád – a tak trochu můj sluha, který dělal, co mi na očích viděl. A j