Stačila chvíle nepozornosti a můj malý vnouček se vypravil do parku ke kašně. Kdyby se mi nezjevila kouzelná bytost, doběhla bych pozdě.
Ten náš domek, co jej manžel před pár lety podědil po svých rodičích, se nachází v klidné ulici malého města na jižní Moravě, z jedné strany máme výhled do údolí, na straně druhé nevelký parčík.
Rádi tam chodíme na procházky. Po nejnutnějších úpravách, kter
Někdy už jsem přestávala věřit, že prožiji něco hezkého, že zase pocítím radost či spokojenost. Ale ono to pak najednou přišlo.
V manželství jsem nebyla šťastná. Brali jsme se mladí a snad i z lásky, ale vlastně si na lásku mezi námi dvěma už ani nevzpomínám, protože se záhy rozplynula jako dým. Manžel trávil čas po hospodách anebo s milenkami a já doma, to znamená v suterénním bytě připomínají
Když jsme se rozloučili s Punťou, slíbili jsme si s manželem, že jiného pejska už mít raději nebudeme. Ale znáte to, sliby chyby.
Náš pes s námi strávil skoro sedmnáct let, měl hezký a dlouhý psí život, ale i tak bylo loučení velice zlé a bolestné. S manželem jsme se pak zařekli, že už si nikdy v životě pejska nepořídíme, protože Punťu nám beztak nikdo nikdy nenahradí a tu bolest a beznaděj zno
2 minuty čtení
Slýcháme o tom dnes a denně. Říkáme si, jak se to může někomu stát. A pak se to stane nám. Napálíme se.
Jak jsem mohla být tak hloupá? Vystudovala jsem vysokou, měla jsem dobré zaměstnání, vždy jsem si poradila. Jenže stačí málo. Třeba samota. Před pár lety jsem ovdověla, takže jsem ztratila parťáka po boku.
Děti měly své rodiny, kamarádky stále manžele. Abych ale byla s blízkými v kontaktu,
3 minuty čtení
Když píšu tyto řádky, vracím se v myšlenkách k tomu, čím to vlastně bylo. Prostředím, ve kterém jsem vyrůstala? Nebo jednoduše mnou?
Už od rané puberty jsme mezi sebou s holkami soupeřily. Kdo bude lepší. Ve všem. Ve sportu, v oblečení, ve známkách, později i v tom, která si najde „lepšího“ kluka.
Doma jsem přitom oporu měla. Otec byl úspěšný podnikatel a mě i mé sourozence vedl ke sportu, v
5 minut čtení
Kdysi jsem kamarádce řekla, že můj život je fádní. Jak moc bych si přála vzít ta slova zpátky. Jenže to už nešlo.
Ta bolest se nedá popsat. I když rozumově chápete, jak obrovská tragédie to je, skutečný rozměr pochopíte až ve chvíli, kdy vás to potká. Já to bohužel vím. Přišla jsem o dítě. Nic nepomáhá. Snažíte se fungovat kvůli rodině, ale pak vás přemůže pláč, prázdno, neustálé otázky, proč p
3 minuty čtení
Když mi zemřela kamarádka, byla to rána, se kterou jsem se nesmířila. Na první výročí jejího úmrtí se ale stalo něco neuvěřitelného.
Linda byla jako moje sestra. Seznámily jsme se hned první den ve školce. Od toho dne nás nikdo nemohl rozdělit. Byly jsme pořád spolu. Jedna řekla větu a ta druhá ji dokončila. Naše myšlenkové pochody byly na stejné vlně. Byl to krásný a láskyplný vztah. Životem j
5 minut čtení
Seděla jsem na lavičce na nádraží a čekala jsem na vlak. Najednou si ke mně přisedla žena v černém a darovala mi podivnou knihu.
Kdysi jsem zažila něco neuvěřitelného a děsivého, co mě přesvědčilo tom, že svoji budoucnost můžeme předem vidět.
Na druhou stranu ale také vím, že některým nebezpečným vědomostem je asi lepší se vyhnout. Kniha, kterou mi před lety darovala jedna stará žena, měla t
3 minuty čtení
Jak je člověk mladý, tak je i hloupý. Když jsme se vydali s přáteli na hřbitov, nechovali jsme se zrovna ukázkově.
Ubytovali jsme se tehdy ve starém penzionu, a když přišel večer, Ondřej dostal skvělý nápad. Posilněný alkoholem povídá.
„Co kdybychom se vydali na místní hřbitov? Třeba něco zažijeme.“ Nadšená jsem nebyla, ale nechtěla jsem na penzionu zůstat sama, tak jsem šla s nimi.
Chova
5 minut čtení
Měla jsem za sebou manželství s psychicky narušeným mužem. Když jsem sebrala sílu ho opustit, byla jsem přesvědčena, že s chlapy už navěky končím.
Jenže ne nadarmo se říká „odříkaného chleba největší krajíc“. Na svatbě neteře jsem ho potkala. Láďa hrál na kytaru, zpíval a celý večírek pěkně rozjel. A tím mě dostal. O tom, jak mu to slušelo a jak voněl, ani mluvit nebudu.
Příliš jsme spěchali
5 minut čtení
Cítím se pořád jak svázaná. I po letech si v sobě nosím těžké břemeno vzpomínek, které mě svírají a brání mi volně dýchat. Ale chci to změnit! Pevně doufám, že se to povede.
Dětství, které jsem prožila, bylo jako nekonečný maraton strachu a nejistoty. Můj otec býval v práci skoro pořád, ale když byl doma, jeho nálady byly nevyzpytatelné. Stačilo, abych se na něj jen podívala, na ten jeho výraz
3 minuty čtení
Když se probírám starými vzpomínkami, vždy se mi sevře srdce nad svatební fotografií. Právě na této fotce jsme s Marií byly ještě jako dvě sestry.
Seděly jsme spolu od první třídy a hned se z nás staly nejlepší kamarádky. Když se Marie poprvé zamilovala, prožívala jsem to s ní, jako bych vzplála sama. Protože měla přísné rodiče, kteří ji ven pouštěli jen se mnou, dělala jsem jí krytí. Dokonce j
3 minuty čtení
Mladší sestra byla krásná a zábavná. Měla desítky nápadníků, zatímco o mě nikdo nestál a zdálo se, že se nevdám.
Vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Pomalu jsem se smiřovala s nepopulárním údělem staré panny, která bydlí s rodiči ve velkém staromódním bytě, s otcem hraje po večerech karty nebo šachy a s matkou kouká na seriály a romantické filmy. Byla jsem nenápadná šedivá myška, pravý o
3 minuty čtení
Vyrůstala jsem na samotě u lesa, v zimě jsem občas doplnila blízký krmelec senem. Nakonec jsem se dočkala velkého vděku.
Od narození jsem až do svých šestnácti let žila v domku na samotě u lesa spolu s mladšími sestrami a rodiči. To prostředí jsem milovala, ráda jsem seděla na zahradě, četla si, učila se nebo jen tak pozorovala přírodu. Na louce za plotem se procházela lesní zvířata. Někdy blíz
3 minuty čtení
Každý to tehdy znal, chodili jsme všichni stejně oblečení a toužili po džínách z Tuzexu, nebo alespoň znát nějakou skvělou švadlenu.
Bylo mi dvacet let, když jsme dostali s manželem garsonku na sídlišti a už nemuseli s malým synem Jendou bydlet u našich. Nebyla jsem právě šikovná hospodyňka. Občas jsem manželovi zaprala košili nebo malému připálila pleny žehličkou. Máma říkala, že jsem nemehlo
2 minuty čtení
Dlouho jsme byly kamarádky, pak se jí ale začalo dařit. Nemohla jsem se dívat na to, jaká nespravedlnost to je. To místo i toho chlapa jsem měla mít já!
Už od základní školy jsme byly nejlepší kamarádky. Naše životy se vyvíjely dost podobně. Jedna si našla kluka traktoristu, druhá zámečníka. Oběma nám vztahy vydržely dva roky a oběma se rozpadly během jediného týdne. Pak jsme jedna druhé brečel
Nenechte si ujít další zajímavé články
enigmaplus.cz
Mumlerova duchařská fotografie: Objevil se Lincolnův duch vedle jeho vdovy?
William Mumler se spiritistické fotografii začíná věnovat v roce 1862 poté, co se na jeho vlastním autoportrétu objeví dívka zdánlivě tvořená světlem. Zpočátku je to pro něj jen hobby, jak ale Spo
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
historyplus.cz
Karla I. Portugalského zabili s tichým souhlasem premiéra
Znechuceně zmačká anonymní dopis, který mu kdosi položil přímo k talíři v palácové jídelně. Karel I. Portugalský ví, že má spoustu politických nepřátel. Svojí povýšeností a okázalým nezájmem o lid si nedokáže získat spojence. A teď mu někdo přímo vyhrožuje smrtí! Portugalskému království rostou zahraniční dluhy, inflace stoupá, banky krachují. Krále Karla I. (1863–1908) čeká
nejsemsama.cz
Ochraňte svůj domov
Domov je místem, kde byste měla cítit klid a bezpečí. Je to prostor, kde odpočíváte a načerpáváte energii. Poradíme vám, jak si můžete očistit prostor, aby pak skutečně fungoval jako kouzelné místo plné harmonie. Váš domov může být vystaven negativním vlivům, které narušují jeho rovnováhu. Ochranné rituály jsou jednou z možností, jak vytvořit ochrannou bariéru kolem domova a zajistit, aby
epochaplus.cz
Jak rozeznávat otisky prstů? U zrodu daktyloskopie nechybí česká stopa
Daktyloskopie, věda o otiscích prstů, která dnes pomáhá odhalovat pachatele zločinů po celém světě, má kořeny hluboko v 19. století. Přestože lidé zanechávali otisky po tisíciletí, až systematické poznání a využití těchto jedinečných vzorů přetvořilo je v jeden z nejspolehlivějších identifikačních nástrojů kriminalistiky. A v tom příběhu se objevuje i české jméno, které položilo základy
iluxus.cz
Když se elegance potká s mechanikou z Glashütte
Společenské hodinky mají být jako dobře střižený smoking. Neřvou. Neupozorňují na sebe. Jen tiše dávají najevo, že víte, co děláte. A přesně taková jsou na veletrhu Inhorgenta v německém Mnichově práv
21stoleti.cz
Neuvěřitelné záběry z hlubin: Talířovka, legenda oceánu, se opět objevila
Cílem argentinské hlubokomořské expedice bylo mapování korálového útesu Bathelia candida a hledání prostředí bohatých na studené průsaky. Místo toho spatřili vědci tvora, který se lidem ukáže jen opra
nasehvezdy.cz
Vztah na dálku už Bučkové nefunguje
Přes dvanáct let vztahu na dálku zřejmě stačilo. Petra Bučková (47) a její přítel, iluzionista Thomas Huber (52), podle některých lidí dospěli do bodu, kdy se „láme chleba“. On žije v Rakousku a h
epochanacestach.cz
Sláva piešťanského bahna přesáhla hranice Evropy
Lidé se sem jezdí léčit už celých 200 let. A mnoho z těch, kdo Piešťany okusili, se vrací. Nejenže prospějí svému zdraví, ale užijí si tu i bohatý společenský život. Když se řekne slovenské lázně, Piešťany bývají první volbou. Jejich věhlas je mezinárodní. A není divu. Město rozprostřené na březích řeky Váhu je proslulé termálními prameny a unikátním léčivým sirným
tisicereceptu.cz
Brownies s čerstvými malinami
Spojení vláčné čokolády a malin vás vynese do chuťového ráje. Ingredience 200 g másla 200 g kvalitní čokolády 125 g hladké mouky 180 g cukru krupice ½ prášku do pečiva 4 vajíčka 2 lžíce ho
skutecnepribehy.cz
Stane se, že člověk míní, ale pes mění
Když jsme se rozloučili s Punťou, slíbili jsme si s manželem, že jiného pejska už mít raději nebudeme. Ale znáte to, sliby chyby. Náš pes s námi strávil skoro sedmnáct let, měl hezký a dlouhý psí život, ale i tak bylo loučení velice zlé a bolestné. S manželem jsme se pak zařekli, že už si nikdy v životě pejska nepořídíme, protože Punťu nám
epochalnisvet.cz
„Bílý“ buk z Moravského krasu: Jak může strom žít 30 let bez fotosyntézy?
Český vědecký tým zaujal mimořádný buk albín z Moravského krasu. Metr vysoký strom postrádá chlorofyl a přestože nefotosyntetizuje, roste zhruba 30 let. Odborníci se zaměřili na zdroje, ze kterých strom získává cukry, aby přežil. Výsledky publikovali v časopise Tree Physiology. Buk na Blanensku nemá jediný zelený list, přitom zelené barvivo v listech je nezbytné