Byla jsem bez energie, a poté dokonce onemocněla. Nikdy by mě nenapadlo, že mi pomohou mušle vyplavené z moře. Dodnes je mám ve vitríně. Když se dostane člověk do velkých zdravotních potíží, měl by sebrat své síly a vydat se k moři. Tam je ta největší síla, protože z moře, mořské vody, jsme se zrodili všichni. Tam je život! Bylo mi čerstvě šedesát, tohle jubileum jsem si ještě užila zdravá a sp

Od dětství mě pronásleduje hlad a různé diety. O pečeném selátku a alkoholu se mi může jen zdát. Snědla jsem si snad v minulém životě svůj příděl i za tento život? Vždycky jsem měla v sobě to zvláštní tušení, že smrtí život nekončí. Že moje duše nezemře s tělem, ale někam odejde a bude existovat dál. Bylo to moje vnitřní silné přesvědčení. A to navzdory tomu, že těmto věcem nebyl minulý režim n

Můj muž je městský typ. Když jsem ho poznala, vypadal jako hromádka neštěstí. A přírody se bál jako čert kříže. Dneska už je to veselý a usměvavý chlap, venkov ho ale stále neláká. Tetička, k níž jsem jezdívala na letní byt, pronajímala podkroví pětipokojové vily u řeky. Trávila jsem u ní pravidelně celý červenec, někdy i déle, byla báječná, byla s ní legrace. A právě v to léto, o kterém chci v

Celý život jsem říkala, že do letadla mě nikdo nedostane. Donutil mě až syn, který měl v zahraničí nehodu a šlo mu o život. Už se létat nebojím. Vždycky jsem trpěla panickou hrůzou z létání. Myslím, že jsme to měli v rodině, protože strachem z výšek trpěl i můj otec. Já jsem tu šílenou fobii podědila po něm. Můj manžel kvůli tomu letěl jednou sám na dovolenou, protože já odmítla vstoupit do let

Malá Kristýnka doplavala až do středu rybníka, když jí nafukovací kruh praskl. Kdyby nebylo okamžité reakce naší fenky Asty, bylo by možná pozdě. Byly prázdniny a moje dcera Kristýnka je nejraději trávila u babičky a dědečka na vesnici. Tedy u mých rodičů. Bylo krásné léto, tak jsme byli každý den u vody. Koupaliště v místě nebylo, jen velký rybník. A ten je vždycky zákeřný. Naše malá Kristýnka

Většina matek říká, že by pro své děti dýchaly. Já jsem tyto pocity nikdy neměla. Naštěstí jsem měla zodpovědného manžela. S manželem jsme se poznali, když nám bylo osmnáct, byla to láska jako trám. Tak nějak logicky jsme se pak v pětadvaceti rozhodli, že si pořídíme dítě. Těhotenství jsem snášela hladce, ale když se Matěj narodil, nic jsem necítila. Mateřská láska se nedostavila. Byl mi vesměs

Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou ta událost tolik zamává. Najednou jsem byla jiný člověk. Stydím se za to, co jsem v panické hrůze udělala. Bylo už k večeru, šero, špatná viditelnost a trochu mlha. Pospíchala jsem autem domů, už jsem se viděla ve vaně po náročném pracovním dni. Člověk ale nemá spěchat. Stalo se to za zatáčkou na silnici, která vedla lesem. Někdo tam šel, a já ho uviděla na pos

Znaly jsme se víc než patnáct let. Nebyla to jen kamarádka, byla moje jistota. A přitom mě pak tak snadno podrazila. Sdílely jsme spolu radosti i pády, znala moje vztahy, moje strachy i sny. Byla u všech důležitých okamžiků a já jsem byla u těch jejích. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona jednou dá na někoho, kdo mě od začátku nesnášel. Byl to její muž. Nikdy mě nepřijal. Neřekl to přímo, ale b

Byla jsem zamilovaná až po uši, ale můj objekt lásky si mě vůbec nevšímal. A tak jsem využila čarovný nápoj lásky. Nikdy jsem moc na kouzla nebo nadpřirozeno nevěřila. Všechno se ale změnilo, když jsem se zamilovala do Zbyňka. Problém byl ovšem v tom, že on si mě vůbec nevšímal. Vdaná dvacet pět let Už jsem nevěděla, jak získat jeho pozornost, a tak jsem se nakonec uchýlila k magii. Nápoj

Mám strach jezdit na vlastní chalupu. Na jaře jsem tam našla cizí stopy v blátě, které vedly téměř k ní. A překvapivě končily dva metry od ní. Mám starou chalupu v Krušných horách, kterou postavil můj děda. Nejezdíme tam moc často, protože podle manžela je moc daleko od civilizace, naše děti nemají čas a vnoučatům zase vadí, že tam není signál. Sama se na chalupu dostanu jenom někdy, ale zvažuj

Vyrazili jsme na víkend na chalupu. Už první večer bylo jasné, že romantika půjde stranou. Ze sklepa se ozývaly podivné rány. S Dušanem jsem chodila necelý rok, když mě pozval na chalupu, která patřila jeho prarodičům. Nadšeně jsem souhlasila. Chalupa byla postavena ve skalách, všude kolem jen les. Pro romantiku ve dvou jako dělané. Hned po příjezdu jsme si zatopili v kamnech a uvelebili se

Říkala jsem si, že mám dokonalou rodinu a vše pod kontrolou. Pak ale přišlo nečekané dědictví – obří nevycválaný pes, který nám obrátil život. Manžel pracoval v bance, já jsem učila na gymnáziu a naše dvě dcery byly vzorné studentky vysokých škol, které se domů vracely jen na vyprání prádla a nedělní oběd. Náš dům byl sterilně čistý, v obývacím pokoji zářil bílý koberec a největším vzrušením tý

Seděla jsem v naší kuchyni, prsty nervózně bubnovala o desku stolu a dívala se na prasklinu v omítce, kterou mi sliboval opravit už před třemi lety. Už jsem nic nečekala. Vzduch v domě byl těžký, prosycený tichem, které mezi námi s Karlem už nějakou dobu panovalo jako neprostupná zeď. Čekala jsem, že se každou chvíli vrátí z práce a my to konečně rozsekneme. Však už bylo na čase. Dcera měla svo