Krátce před prázdninami jsem se dozvěděla nepříjemnost, která se týkala mé vnučky. Ve škole zažívala peklo a já to chtěla vyřešit. Místo nadšeného štěbetání a vyprávění, co se v její dosud milované škole událo, jsem si ten den od vnučky vyslechla sáhodlouhou litanii, která mi vehnala do očí slzy. To, když mi vnučka sdělila, co v poslední době musí od své třídní učitelky snášet. Naše dobrá du

Měla jsem všechno, co si stárnoucí nevěsta může přát. Hodného snoubence, luxusní šaty a jasný plán. Jedno náhodné setkání však vše změnilo. Sedím na okraji postele a pohled mi neustále sklouzává ke svatebním šatům, které visí na dveřích šatníku. Jsou skoro až nepřirozeně bílé, krajka v měkkém světle lampy vypadá jako sněhový poprašek, vlečka splývá až k podlaze. Nedokážu z nich spustit oči.

Nikam jsme nechodili a skoro s nikým se nestýkali. Pochroumané zdraví nás zavřelo doma. Potom se nám ale otevřely zcela nové obzory. Vždycky jsem byla zdravá jako řípa. Nikdy jsem neměla ani neschopenku. Když přišla nějaká menší viróza, úspěšně jsem ji přechodila nebo si vzala pár dnů dovolené. Manžel na tom byl ještě lépe. Ten neměl ani ty chřipky. Proto mě překvapilo, že se situace změnila.

Manžel mě podváděl mnoho let. Věděla jsem to a štvalo mě to. Pak tomu ale nasadil korunu neurvalou poznámkou. A tak jsem mu to vrátila i s úroky. Brali jsme se v květnu roku 1982 na staré radnici v Brně. Karel byl vysoký, charismatický inženýr, já mladá učitelka češtiny a dějepisu. Všichni nám říkali „pohádkový pár“. Narodily se nám dvě děti, Marek a Kateřina. Měli jsme byt v paneláku, postavil

Po letech se vrátil do našeho města můj bratranec a vypadal příšerně. Žena mu utekla do ciziny a on zůstal sám! Bratránek, se kterým jsem si v dětství užila spoustu zábavy, se na dlouhé roky ztratil z mého života. Teď byl zpět a mně se nad ním srdce svíralo. Podle jeho vyprávění to neměl v poslední době v životě vůbec lehké, navíc byl tak sám. Byla bych necita, kdybych mu nepomohla, brala js

Když mi kamarádka prozradila, jak významný je vlastně letní slunovrat, rozhodla jsem se, že se právě v tento magický den pokusím přivolat lásku. Šlo o konkrétní osobu z mého dětství. Ten kluk byl pořád jak v mé hlavě, tak v mém srdci. Kamil byl kluk, do kterého jsem se zakoukala už jako pětiletá holčička. Byli jsme na sebe vnitřně napojeni. Nic nás nedokázalo rozdělit. Nezměnilo se to ani po

Když jsme byli s bráchou malí, jezdili jsme do kláštera v jednom městečku. Jednou jsme tam slyšeli, co plánuje skupinka zvláštních mnichů. S Markem, mým o dva roky starším bratrem, jsme jako děti trávili hodně času na venkově u strejdy s tetou. Měli tam malé stavení, chovali králíky, drůbež. Moc se nám tam líbilo. Chodili jsme na různé výlety do přírody a občas jsme jezdili i do nedalekého kláš

Smrt manžela jsem nesla těžce. Ještě hůř na tom byl vnuk Kuba, který dědu miloval. Při poslední návštěvě se ale choval zvláštně. Nikdy by mě nenapadlo, že manžel Pavel zemře dřív než já. Neměl jediný zdravotní problém, přesto si ho někdo přál už tam nahoře. Miloval mě i naši dceru Lenku. Byl to ale typický pedant a puntičkář. Právě kvůli tomu jsme se nejvíc hádali. Zbožňovaný dědeček Když

Pamatuji si ten den docela přesně. Chtěla jsem kamarádce pomoct. Pak jsem začala mít kvůli ní problémy. Bylo to v práci, obyčejné dopoledne, kdy se nic zvláštního neděje. Káva z automatu, hluk tiskárny, někdo si stěžoval na poradu. A pak přišla ona. Lenka. Byla to moje kolegyně z účtárny, tichá, nenápadná, vždycky pečlivá. Ten den ale vypadala jinak. Vlastně poprvé jsem ji viděla opravdu unaven

Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že se protiklady doopravdy přitahují. S manželem jsme každý úplně jiný, no a klape nám to báječně. Byla jsem rozmazlovaný, zhýčkaný jedináček, měla jsem a dostala všechno, na co jsem si jen pomyslela. Později to platilo i o klucích. Byla jsem hezká, a tak stačilo ukázat prstem, a každý kluk za mnou okouzleně kráčel. Teď mluvím o středoškolských letech. Al

Byl to otřesný zážitek. Ochranka vlekla plačící maminku s malým dítětem k přivolané hlídce. Ukradla jogurt, polévku a přesnídávku. Moje dcera zůstala sama s dětmi, a tak jsem dobře věděla, jak na tom matky samoživitelky jsou. Kdyby neměla dcera velkou oporu v nás – rodičích, byla by nejspíš v azylovém domě. A děti by vyrůstaly na levných špagetách s nezdravým kečupem a polévkách z pytlíku. Jiné

Krmila jsem opuštěného psa, protože mi ho bylo líto. On se mi za to odměnil. Díky němu jsem přestala chodit nebezpečným místem, kde číhal lupič na svou oběť. Patřím mezi ty nenapravitelné typy lidí, kteří se nepoučí z neštěstí druhých. Vím, že se často povídá v televizi o nebezpečích, která hrozí na opuštěných cestách, já si na ně ale většinou vzpomenu až ve chvíli, kdy je pozdě. Jsem takový ce

Od první chvíle, co jsme se potkaly, jsme si vjížděly do vlasů. Myslela jsem, že po letech ta zášť vychladla, ale ne. I na stará kolena si jdeme po krku. Začalo to už ve školce. Máňa se najednou objevila ve dveřích, a jak jsem ji spatřila, nesnášela jsem ji. A to tak, že jsme se ještě ten den popraly o panenku. Najednou jsem se nemohla dočkat, až půjdu do školy, a zbavím se jí. Jenže to děsivé