Myslela jsem si, že sociální sítě jsou jen nevinná zábava. Pak ale moje snacha začala zveřejňovat každý okamžik našeho rodinného života.
Snacha je milá, pohledná žena, která pracuje v marketingu. Postupem času jsem ale zjistila, že naše rodinné vztahy neřídí láska ani vzájemná úcta, ale displej mobilního telefonu a touha po lajcích na sociálních sítích.
Pro Simonu totiž jako kdyby skutečný svět neexistoval, pokud ho nevyfotí a nesdílí na internetu. A co je nejhorší, zatáhla do téhle podivné hry i mého syna a roční vnučku Elišku.
Její počínání mi připadá opravdu nebezpečné. Kdekdo totiž ví o jejich životě téměř všechno, protože mu to sama naservíruje až pod nos.
Vše pro sítě
Začalo to nenápadně. Když jsem přijela na návštěvu, Simona mě hned mezi dveřmi naaranžovala do křesla, podala mi malou Elišku a řekla: „Teď se usmějte, dělám rodinné momentky na Instagram.“ Teprve když telefon cvakl, mohla jsem si vnučku normálně pochovat.
Brzy jsem pochopila, že u nich doma se téměř nic neděje přirozeně. Společný oběd se nesmí začít jíst, dokud ho Simona z deseti úhlů nevyfotí.
Když jdeme na procházku, Jakub musí třikrát couvnout a projít kolem rozkvetlého keře znovu, protože první video nebylo dostatečně „estetické“. A moje vnučka už prakticky nemá žádné soukromí.
Celý internet ví, kdy poprvé seděla, co měla na sobě, když plakala u lékaře, i jaké má kousací kroužky. Dlouho jsem mlčela, ale minulý víkend pohár mé trpělivosti přetekl.
Slíbila jsem, že Elišku pohlídám u sebe doma, aby si mladí mohli zajít do kina a trochu si odpočinout. Prožily jsme spolu nádherné odpoledne. Vařila jsem krupicovou kaši, stavěly jsme kostky a unavená malá mi nakonec usnula v náručí. Byla jsem dokonale šťastná.
Jen babičky asi vědí, jak vzácné jsou takové chvíle a jak strašně rychle to nejkrásnější období našich potomků uteče. Člověk se pak jen diví, kam se všechny ty roky poděly.
Hysterický záchvat
Když si pro ni večer mladí přišli, Simona se okamžitě vrhla k telefonu. Jakmile zjistila, že jsem během dne neudělala ani jednu fotku a nenatočila žádné video, jak Eliška baští, dostala hysterický záchvat.
Křičela na mě, že jsem jí zkazila „nedělní obsah“ pro fanoušky a že její profil kvůli mně ztratí sledovanost. Jakub tam jen stál, koukal do země a neřekl ani slovo. Bylo na něm vidět, že už téhle digitální iluzi úplně podlehl.
Když jsem se pokusila bránit a řekla Simoně, že dítě přece není reklamní rekvizita, popadla tašku, Elišku a s pláčem odešla.
Prodává náš život
Jakub mi druhý den poslal SMS, že se omlouvá, ale Simona je teď hodně rozrušená, a dokud se jí neomluvím za útok na její práci, nebudu vnučku vídat. Sedím doma a je mi do pláče.
Moje rodina se mi odcizila kvůli něčemu, co vlastně ani není skutečné. Bojím se o budoucnost své vnučky, jejíž život se před očima cizích lidí na internetu mění ve veřejné představení.
A nejvíc mě bolí, že můj syn ztratil vlastní hrdost a stal se pouhým komparzem v životě své ambiciózní ženy. Každý den přemýšlím, jestli mám ustoupit a omluvit se, jen abych mohla malou zase vídat.
Jenže uvnitř cítím, že bych tím nejen ustoupila Simoně, ale především souhlasila s životním stylem, kterému nerozumím. Se životem, v němž se i to nejcennější – obyčejné rodinné štěstí – mění v obsah ke zveřejnění.
Marta Z. (64), Litomyšl
