Naše manželství s Karlem bylo několik let šťastné a pohodové. Problémy nastaly až ve chvíli, kdy jsme začali stárnout a každý jsme měli jiné zájmy.
S manželem jsme prožili hezký život. Narodily se nám dvě děti, postavili jsme domek, něco jsme si na stará kolena našetřili. Vždycky jsme si dokázali udělat čas jeden na druhého i na své koníčky. Na důchod jsme se těšili – sepisovali jsme věci, které jsme v životě odložili a plánovali, do čeho se ještě pustíme.
Nejvíc mě bavilo nedělat nic
Když mi bylo pětapadesát, postihly mě nějaké zdravotní problémy. Nešlo o nic fatálního, spíš o spoustu drobných nepříjemností, které mi pořádně otrávily život, jako bolesti kloubů, křečové žíly, menopauza a podobně. Manžel mi byl oporou, moje změny nálad zvládal s nadhledem, naopak se mě ještě snažil všemožně rozveselit, ale ve mně se něco změnilo – najednou jsem si zvykla lenošit. Už jsem ke spokojenosti nepotřebovala pořád něco dělat. Čím dál tím více mě bavilo sedět na pohovce a dívat se na seriály v televizi.
Jen jsem se litovala
Na výlety se mi jezdit nechtělo. Když mě chtěl Karel vytáhnout někam na túru, vymlouvala jsem se na bolesti, na krátký dech i na moc práce. Manžel mi nic nevyčítal. Nejdřív se snažil, ale pak se nové situaci přizpůsobil. Začal se tomu, co jsme měli dělat společně, věnovat sám. Mně to nevadilo, hlavně, že jsem měla klid. Dětem se to moc nelíbilo. Když přijely na návštěvu, pořád do mě rejpaly. Cítila jsem se ukřivděná a nepochopená, a i když se mě muž zastával, stejně jsem to několikrát oplakala. Měla jsem pocit, že jsou na mě děti zlé a nic nechápou. Kdo mi opravdu rozuměl, byly ženské v práci.
Kila šla nahoru
Byly starší než já, většinou zklamané životem, a tak měly pochopení. Stejně jako já, i ony bývaly zamlada pěkné, štíhlé a pro muže atraktivní. Po dvou porodech se mi postava samozřejmě změnila. Ale pořád jsem se hýbala, takže jsem i ve svém věku byla stále ženská k světu. Navíc, když děti povyrostly, začala jsem zase šít a díky tomu jsem chodila hezky a módně oblečená. Jenže sezení u televize si vybíralo svou daň…
Nic mě nebavilo
Během několika měsíců jsem hodně přibrala, a z toho, co jsem viděla v zrcadle, jsem radost neměla. A přišlo mi i zbytečné, snažit se to nějak vylepšovat make-upem nebo účesem. Prostě jsem rezignovala. Manžel mě kvůli váze nijak nekritizoval. Mluvil však o tom, že má obavy o mé zdraví a také čím dál častěji podotýkal, že mi nesvědčí vysedávat pořád doma. A tím mě štval. Odbývala jsem ho a vymlouvala jsem se, že bych třeba i někam šla, ale že nemám co na sebe. Tak mi nakoupil spoustu látek a přesvědčoval mě, abych se pustila do šití. Jenže ani do toho jsem neměla chuť a vždy jsem si dokázala najít důvod, proč to nejde. Popravdě řečeno, i kdybych si ušila bůhví jakou róbu, při tom, jak jsem byla tlustá, bych vedle svého štíhlého a udržovaného muže vypadala jako příšerka.
Manžel byl se svojí partou
Přes všechny problémy jsem ale měla za to, že mě můj muž stále miluje. Že nás spojují děti, společně prožitá léta a že by mě nikdy nedokázal opustit. I když jsem mu měla tak trochu za zlé, že se mi nepřizpůsobil, že nestárne jako já. On byl pořád aktivní a něco podnikal. Postupně se mi ta jeho turistická parta a trénování mladých tenistek začaly zajídat. A co teprve, když jsem jednoho dne uviděla jednu mladou ženu, jak s ním koketuje na ulici. Hubená, dlouhovlasá, mohlo jí být tak čtyřicet. Smála se na manžela jako by byl bůhvíkdo, a dokonce ho i letmo políbila na uvítanou na tvář.
Přepadla mě žárlivost
Hlavou se mi hned začaly honit černé myšlenky. Takže místo toho, aby mě podpořil, když jsem na tom špatně, začal prohánět ženské? Zpětně se mi začaly dávat dohromady zdánlivé drobnosti. Bylo mi jasné, že manželovi nejde ani tak o koníčky, jako spíš o to, že má ode mě konečně pokoj. Strašně mě to ranilo, ten nedostatek pochopení a ta jeho bezohlednost. Původně jsem na něj chtěla uhodit hned, jak přijde. Pak jsem se ale rozhodla, že to udělám jinak. Já mu ty jeho rejdy zarazím.
Chovala jsem se jako stíhačka
Od té chvíle se ze mě stala dokonalá stíhačka. Kontrolovala jsem manželovi mobil i počítač. Nejdřív mlčel, pak se ohradil. A byla scéna. Hned po ní jsem mu vymazala všechny nežádoucí kontakty z mobilu i počítače. Nejdřív jsem si je ale zkopírovala. To však manžel samozřejmě nevěděl. Oznámila jsem mu, že jestli mě miluje, měla bych mu stačit, i když už nevypadám jako zamlada. Přesvědčoval mě, že mě má rád. Ale já věděla, že lže. Protože neskončil s tréninky a výlety, začala jsem obvolávat ty jeho přítelkyně a psát jim. Tak moc jsem se bála, že se na mě kvůli nějaké ženské vykašle.
Přišla jsem k rozumu
Nějakou dobu se mi to snažil vymluvit, pak začal být nepříjemný. Hádali jsme se každou chvíli. Nejhorší pro mě bylo, že i děti se postavily na jeho stranu. Pak mi jednoho dne Karel oznámil, že podává žádost o rozvod. Sbalil si kufr a odjel k synovi. Až to mi otevřelo oči. Nejprve jsem asi dva měsíce zuřila, a pak mi konečně došlo, co jsem ze sebe udělala. Odpornou tlustou starou ženskou, kterou pohltila žárlivost. A rozhodla jsem se s tím něco dělat. Začala jsem chodit do posilovny a zdravě jíst. Uprosila jsem manžela, takže vzal žádost o rozvod zpět. Po měsíci se vrátil zpět domů a nestačil se divit, jak moc jsem se změnila. Nejen vzhledově, ale především mentálně. Od té doby nám to zase skvěle klape…
Zdenka J. (60), Jičín
