Našich pět vnoučat nebydlelo daleko, ale nechtěli k nám chodit na návštěvu. Abychom je nalákali, pořídili jsme si malou zoo.
S manželem jsme vždycky žili jen pro rodinu. Na všechna naše vnoučata jsme se těšili a považovali za samozřejmé, že je pohlídáme. K tomu účelu jsme si na důchod pořídili malý domek na vesnici hned pár kilometrů od města, kde obě naše dcery s rodinami bydlely. Z počátku za námi jezdili všichni pravidelně, na nedělní oběd, svátky a na oslavy narozenin. Ale jak vnoučata rostla, staly se návštěvy obou rodin čím dál sporadičtější. Občas jsem se zeptala, zda se jim už u nás nelíbí, ale odpověď byla stále stejná.
Vnoučata se u nás nudila
„Mami, dneska už je jiná doba. Mladí by nejraději koukali jen do mobilu a hráli hry. Prostě se u vás nudí, tak je to!“ vysvětlila mi jedna z dcer na rovinu. Večer jsem si postěžovala manželovi, ale on, jako vždy, stál při vnoučatech: „Prosím tě, jsou v pubertě. Co by u nás pořád pohledávali? Honzíkovi už je 11, Péťovi 10 a holčičkám 6,7, a 8. Mají už svůj rozum!“
Měl pravdu, ale já tu jeho pravdu nechtěla přijmout. Začala jsem z nudy vysedávat u televize. Neměla jsem komu vařit, ani o koho se starat. Tedy, mimo manžela, ale ten skoro nic nepotřeboval. Jednou dávali takový hezký film o rodinné zoologické zahradě a já dostala nápad.
Nalákali jsme je na zvířátka
Pořídíme si taky zvěřinec a vnoučata sem budou jezdit, když ne kvůli nám, tak kvůli zvířátkům. K mému údivu manžel souhlasil. A tak jsme vtrhli do jednoho velkého obchodu se zvířátky a nakoupili dvě želvy, párek andulek, leguána a morčátka. K tomu samozřejmě příručky, aby se všechna zvířátka u nás měla dobře. Potom jsme vyrazili do útulku pro pejska. Zbývalo jen pozvat vnoučata. Přijela s rodiči a tvářila se notně znuděně. Když ale uviděla všechny nové členy rodiny, neznalo jejich nadšení mezí! Od toho dne k nám jezdí častěji, než kdysi. A tak, díky naší malé zoo máme opět rodinu pohromadě.
Taťána S. (63), Klatovy
