Domů     Koupili jsme zámek
Koupili jsme zámek

Spor o dědictví se může táhnout věky. Abychom na peníze nečekali dlouho, našli jsme neobvyklé řešení. Koupili jsme společně zámek.

Se sourozenci jsem během života téměř ztratila kontakt. Pocházela jsem z velké rodiny a měla pět bratrů, z nichž dva zemřeli. Jeden při autonehodě a druhý bohužel dostal v mladém věku infarkt.

Se zbývajícími třemi bratry jsem se viděla naposled právě na pohřbu toho nejmladšího. Potom jsme se zase rozutekli do nejrůznějších koutů naší vlasti. Já se vdala až k polským hranicím a tak jsem ani moc často nemohla navštěvovat rodiče.

Dodnes mě to mrzí, ale vychovávat tři děti a ještě se starat o nemocného manžela bylo téměř nad moje síly. Natož ještě jezdit tak daleko. Roky běžely jako voda. Táta odešel jako první a máma ho po necelém půl roku následovala. Potom se odehrálo něco, na co asi nebyl nikdo z nás, jejich dětí, připravený.

Naši byli bohatí

Byli jsme sezváni k dědickému řízení. „Zdědili jste docela velký majetek,“ oznámil nám notář a pokračoval: „Vaši rodiče vlastnili po svých rodičích rozlehlá pole a několik lesů.“ Koukali jsme vyjeveně po sobě a nevěřili vlastním uším. Jsme snad nakonec bohatí?

Proč nám nikdy naši nic neřekli? Ani z bratrů žádný nic netušil. Během hodiny byla závěť vyřízená. Každý jsme vlastnili čtvrtinu něčeho, o čem jsme netušili, co s tím. Prodat, zachovat, spravovat… Tušila jsem hádku a ta zákonitě přišla hned cestou z notářství.

Posezení u kávy se zvrtlo v hádku. Nestačila jsem si sníst ani svůj oblíbený větrník. „Ty do toho nemáš co mluvit, na rodiče jsi kašlala!“ vyčetl mi bratr a já musela uznat, že má pravdu. Pustil se ale do něho další brácha a připomněl mu jeho útěk z domova:

„Už jsi zapomněl, jak se máma kvůli tobě trápila?“ Ten poslední se také přidal. Připomenul nám, že to byl on, kdo se o rodiče staral. Tak prý má právo rozhodnout o dědictví.

Pohádali jsme se

Kluci se hádali a já se styděla. Za nás všechny a za to, jací jsme. Když vášně trochu opadly, navrhla jsem řešení: „Pojďte o tom všem popřemýšlet a sejdeme se za týden.“ Všichni s úlevou souhlasili. Bylo toho na nás už toho dne už moc.

Po týdnu jsme se opět sešli a začali řešit, co s majetkem. Mluvili jsme jeden přes druhého, až opět došlo k hádce. Už to vypadalo, že odejdeme nahněvaní. Dokonce padlo slovo soud. Pomyslela jsem si, že se jen tak konce nedobereme.

Vždyť soudy mohou trvat roky i desetiletí! Najednou využil chvilky ticha nejmladší z bratrů a klidným a rozhodným hlasem navrhnul nečekané řešení: „Pojďme za ty peníze koupit zámek. Chodím se tam dívat už rok, skoro každý den. Je tam nádherně.

Vždycky jsem si říkal, že kdybych vyhrál v loterii, koupil bych to tam. Je to takové rozlehlé sídlo nedaleko od nás. Není až tak moc zchátralé. Patří k němu stáje i pár chlévů. A je tam i rybník! Mohli bychom tam společně hospodařit. Všichni bychom si mohli split sny z dětství.

Nečekaný nápad nás nadchnul

„Nechtěla jsi náhodou, Evo, chovat koně? A ty, Vašku rád rybaříš, viď. No a já bych založil včelín. Med je stále potřeba! Pojeďte se tam alespoň se mnou podívat!“ Koukali jsme na něho, zda to myslí vážně nebo se zbláznil.

Ale způsob, jakým o tom básnil, jak se u toho tvářil a jak byl nadšený, nás snad úplně zhypnotizoval. Ten jeho nápad se nám začal líbit čím dál víc. Všechno bychom prodali a za utržené peníze společně koupili panství.

Mohli bychom tam bydlet i se svými rodinami a dělat každý to, co má rád. Všichni bychom byli spokojení! A tak jsme to udělali. Za rok už jsme bydleli každý v jednom křídle toho zámku.

Samozřejmě to nebylo žádné Konopiště, spíš rozlehlá patrová budova a oprýskanými okny a padající omítkou. Nečekaný a zpočátku dost bláznivý nápad nás dal po letech odloučení dohromady.

Pracujeme od rána do večera, opravujeme, zdíme, sázíme a taky studujeme, protože o chovu zvířat nic moc nevíme. Zatím se nám daří jen slepice a pár kachen. Všechno ostatní teprve přijde. Těšíme se na každý další den a jsme konečně spokojení!

Eva K. (58), Humpolec

Související články
20.6.2024
Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme
17.6.2024
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro
15.6.2024
Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr