Moje sousedka byla tou největší drbnou, co jsem kdy měla možnost poznat. Když mě začala po celém domě pomlouvat, rozhodla jsem se ji potrestat. Projímadlem!
Cestou z práce jsem si začala všímat kradmých pohledů. Nechápala jsem, co se děje, dokud mi to moje dospělá dcera, když byla u mě jednou na návštěvě, nevysvětlila.
„Mami, co to prosím tě vyvádíš? Snad jsi na stará kolena nezačala s pitím?“ ptala se starostlivě a dokonce mi otevřela skříňku s potravinami, zda v ní nemám nějakou láhev s alkoholem. Myslela jsem, že je to nějaký vtípek, ale ne, myslela to vážně. Nakonec jsem se dobrala zdroje téhle „zaručené“ informace. Moje sousedka o mě prohlašovala, že chodím domů opilá pod obraz! Příčinou asi byl můj vyvrknutý kotník. Cestou z práce jsem uklouzla a pajdala s vypětím sil domů. Brala jsem to jako nedorozumění a šla si to s tou drbnou vyříkat. Ona se tvářila mile, ale hned druhý den jsem se o sobě od další sousedky dozvěděla, že jsem namyšlená husa, která neví, co s penězi. No, tak to už bylo na mě moc. Já, která jsem celý život musela počítat každou korunu?
Sousedku jsem pohostila dortem
Asi mi záviděla dovolenou na Šumavě, kam jsem jela na pozvání svojí druhé dcery. Pracovala tam na jedné chatě jako recepční a mohla jsem bydlet zadarmo u ní. Sousedka se prostě rozhodla škodit a tak jsem jí to chtěla trochu oplatit. Upekla jsem nádherný čokoládový dort. Byla to moje specialita. Krásně jsem ho nazdobila a do krému přimíchala rovnou dvě lahvičky projímadla. Ani to tam nebylo cítit. Měla jsem co dělat, abych alespoň neolízla vařečku! Tak vábně ten dort voněl. Zbývalo jen jediné. Nalákat tu falešnici falešnou ke mně domů a tam jí nacpat zákuskem. „Paní Libuško, dneska měla přijet dcera a na poslední chvíli to odvolala. Upekla jsem obrovský dort, mohla bych vás pozvat? Popovídáme si spolu u kafíčka, trochu si zamlsáme. Třeba najdeme společnou řeč. Vždyť jsme přibližně stejně staré, ne?“ lichotila jsem jí, přestože jsem moc dobře věděla, že je ta čarodějnice o dobrých deset let starší.
Moje lichotky na ni kupodivu zabraly. Asi si nemohla pomoct. A také se těšila, že uvidí můj byt, jak později přiznala. A tak jsem vše nachystala a čekala na svoji oběť. Úderem páté hodiny odpoledne skutečně přišla. Vystrojená jako na nějakou svatbu. Dokonce si vzala nové lodičky! Ukrojila jsem jí pořádný kus toho dortu s projímadlem, nalila kávu s mlékem a nabídla i štamprličku na tykání. Byla jako medík. Všechno do sebe nacpala a ještě si kus přidala. Než stačila pomluvit další patro nájemníků, chytila se za břicho. Prý, že musí rychle domů! Na záchodě strávila dobré dva dny, jak mi potom s trpitelským výrazem dopodrobna vyprávěla. Tvářila jsem se jakoby nic. Podezření na mě nepadlo, nic mi přece nebylo! A tak byla moje pomsta doopravdy moc a moc sladká!
Libuše R. (61), Klatovy
