Nadbíhala jsem mu, jak se jen dalo, ale všechno to bylo marné. Ten fešák na červené motorce si mě ani nevšiml a léto už se chýlilo ke konci. Bylo mi sedmnáct a chodila jsem s Hrochem. To byla přezdívka, ve skutečnosti se jmenoval Jirka. Hrocha připomínal zavalitější postavou a vypoulenýma očima. Spíš to bylo ovšem tak, že Hroch chodil se mnou. Netušil, že je jen takovým náhradníkem, než si najd

Když se mi zaběhl pes, kterého jsem hlídala, krve by se ve mně nedořezal. Naštěstí se ale objevil sympatický chlap a přivedl mi ho. V době, kdy mladí, tedy syn se snachou, odjeli na rekreaci, jsem se jim starala o psa. Nikdy jsem žádné zvíře neměla, byla jsem v tomto směru nováček, ještě ke všemu dost vyděšený. Přestože pes byl dobrák, kříženec všeho možného, žádné bojové plemeno, byla péče o n

S manželem jsme si slíbili věrnost až do smrti. Byla jsem to já, kdo se bláznivě zamiloval a pošlapal všechno. Teď už vím, jaký poklad v něm mám. Manžel byl o třináct let starší, ale z mé strany to byla láska na první pohled. Čím déle jsem svého muže znala, tím více jsem ho obdivovala, byl to neuvěřitelně laskavý, velkorysý a dobrý člověk. Proto nechápu, jak se mohlo stát, že jsem najednou zača

Ke konci prázdnin jsem se k zbláznění zamilovala, ale zlý osud nás rozdělil. Zemědělství mě povolalo na povinnou chmelovou brigádu. Do sedmnáctých narozenin zbývaly dva měsíce. V té kouzelné době jsem se k zbláznění zamilovala. Byly prázdniny, srpen, kdy bývají chladná rána se závoji mlh. Naši neměli ani vindru, a tak jsme jeli akorát tak víte kam, zkrátka nikam jsme nejeli, zůstali jsme doma,

Na sportovním táboře jsem se v deseti letech seznámila s Filipem. Stali jsme se kamarády. Ale kvůli nehodě jsem ho pak přes deset let neviděla. Vyrostla jsem na vesnici a příroda pro mě byla druhý domov. S rodiči jsem snad každý víkend byla někde venku. Táta i máma byli hodně sportovně založení, každý víkend jsme jezdili na různé výlety po okolí. Bydleli jsme daleko od města, a tak jsem byla od

Když jsem se zamilovala poprvé, bylo z toho jen velké zklamání. Můj vyvolený koukal po jiných. Naštěstí ta opravdová láska nebyla daleko. Rodiče mě odmala posílali na pionýrské tábory, tvrdili, že mě to posílí a zocelí. Dnes vím, že to byly jen řečičky, hlavně si ode mě chtěli odpočinout. Coby prvňák jsem celý tábor probrečela, nejspíš jsem na to byla ještě malá. Po druhé třídě jsem brečela tak

Bylo mi tehdy necelých třicet let. Kolega Milan se mi moc líbil. Za krátkou dobu jsem se do něho zamilovala a svedla ho. Po nějaké době našeho vztahu se Milan rozvedl a následně jsme se vzali. A jsme spolu šťastní doteď. Máme spolu spokojené manželství navzdory tomu, že nás všichni odsoudili. Byla jsem svůdkyně Milan byl ženatý. Neměl děti, ale přesto cítil ke své ženě závazek. Dalo mi do

Celý život jsem toužila potkat někoho výjimečného – muže, který by mě přijal takovou, jaká jsem, bez ohledu na mé nedostatky. Přála jsem si slyšet slova: „Pro mě jsi dokonalá, miluji tě.“ Tato jednoduchá slova nesou v sobě tolik – pocit ocenění, porozumění a bezpodmínečné lásky. Pravá láska nehledá výmluvy pro své slabosti a nesnaží se vyvolávat pocit viny. Nikdo, kdo opravdu miluje, neřekne: „

Za týden začínaly maturity. Jely jsme se se spolužačkami učit na chatu u řeky. A tam mě čekala ta pravá zkouška z dospělosti ‒ osudová láska. Začínal svatý týden. S Věrou a Helenou jsme se domluvily, že se budeme hned od soboty učit v chatě Věřiny tety, která nám ji za tímto účelem na týden zapůjčí. „Dny teda budou strašný,“ vzdychla Věra. „Ale večery by zas tak strašný být nemusely. Je tam řek

Kdysi jsem se zamilovala do jednoho spolužáka a rozhodla se mu napsat milostné psaníčko. Jenže pak se to celé nějak zamotalo. Byla jsem už mladá žena, když se u nás oficiálně začalo mluvit o Valentýnu jako o svátku lásky. Líbilo se mi to. A protože jsem byla tenkrát zamilovaná do jednoho spolužáka z vysoké školy, poslala jsem mu valentýnku a doufala v to nejlepší. Jmenoval se Richard. Byl to vy