Se Štěpánem jsme měli krátce před svatbou, než se všechno zhroutilo. Jedno falešné nařčení stačilo k tomu, aby se nám změnily životní plány. V yrůstala jsem v době, kdy bylo běžné, že se dívky vdávaly i v osmnácti letech. Často to bylo proto, že „musely“, pro většinu z nich ale dávalo založení rodiny v takhle mladém věku smysl. Ne všechna manželství pak vydržela, i když se o to ovšem tenkrát li

Jako školačka jsem nosila vlasy „na kluka“. Maminka s tatínkem mi nikdy nevysvětlili, proč jsem nemohla mít dlouhé vlasy jako moje ségra. Je fakt, že já byla vždycky taková dračice, skoro jako kluk. Přesto jsem se hned v první třídě zamilovala do modrookého blonďáčka. Netuším proč, ale modré oči ve mně odmalinka vyvolávají mírné závratě, prostě se mi na klucích, teď už na mužích, strašně líbí.

Moje první, a já pevně doufám, že i poslední, svatba proběhla, až když mi bylo čtyřicet let. Na svou první lásku jsem si musela počkat. Již od základní školy jsem nenáviděla otázku: „Jsi do někoho zamilovaná?“ S oblibou mi ji pokládali nejen rodiče, ale už od dob dětských lásek se takhle hloupě ptala i každá kamarádka. Nechápala jsem, proč zrovna já bych se musela do někoho zamilovávat. Je to s

Láska si nevybírá a přichází i tam, kde to není společensky vhodné. Nedá se ale zastavit. Před svými blízkými musím nový vztah tajit! Bylo mi padesát dva let, když jsem nečekaně přišla o svého manžela. Stala se mu osudnou jedna služební cesta. Při cestě domů měl autonehodu, jejíž následky byly tak vážné, že ani přes zásah záchranářů můj Antonín nepřežil. I když jsem si manžela nadevše vážila a 

Bylo mi patnáct a rodiče se rozcházeli. Ne­uměla jsem si představit, že odteď budu žít bez táty. Končilo léto, končily prázdniny. Končící léto bývá smutné. Tamto bylo zvlášť melancholické. Courala jsem se zlatou pšenicí s máminými slunečními brýlemi na nose. Přivezla si je z dovolené v NDR, kde už ovšem byla nikoli s tátou, ale s panem K. Bylo mi sotva patnáct a musela jsem se vyrovnat se sk

Bylo mi už přes třicet a stále se mi nedařilo najít muže, který by byl nejen milujícím manželem, ale i hodným a spolehlivým otcem našich dětí. Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Všechny moje kamarádky už dávno vodily svoje ratolesti do školky a já stále čekala na svoje štěstí. „Najdi si někoho v práci!“ radily mi moje přítelkyně. „Tam není žádný chlap, který by stál za to,“ kroutila jsem od

Některé vztahy jsou tak moc silné, že na ně člověk nikdy nezapomene, i když trvaly jen krátce. Vdala jsem se v životě jen jednou. Nyní, i po mnoha letech v manželství jsem stále šťastná a spokojená, ale myšlenky se mi často vracejí do mého mládí. Tehdy jsem prožila cit, který neměl budoucnost, o to víc byl však intenzivní. Líbil se mi moc To, že se mladá žena zamiluje do výrazně staršího

Vzduch prořízl důrazný hlas tanečního mistra: „Pánové, zadejte se!“ V sále to zašumělo. Mladí tanečníci se rychle sunuli ke svým vyvoleným. Děvčata se modlila, aby nezůstala na ocet. Já jsem se nebála, věděla jsem, že přijde. A nezklamal mě ani teď. „Smím prosit?“ uklonil se s úsměvem. Přijala jsem nabízenou ruku. Za chvilku už jsme se vlnili v rytmu pomalého blues. Zavřela jsem oči, nechala se

Moje matka se bála, že zůstanu na ocet, a tak se rozhodla, že vezme můj osud do vlastních rukou. Trochu jsem se toho bála. Bylo mi čtyřicet šest let. Před dvěma lety mě opustil přítel, se kterým jsme plánovali svatbu. On ten plán vlastně uskutečnil, jen bohužel s někým jiným. A tak jsem byla najednou úplně sama ve věku, kdy moje vrstevnice žily čilým rodinným životem. Domluvené rande Nic

Po rozvodu jsem se naplno vrhla do své pracovní kariéry a o lásce jsem snít přestala. Život ale někdy umí pořádně překvapit. Když jsem konečně našla ideálního partnera, na založení rodiny už jsem nepomýšlela. Větším problémem pro mě ale bylo, o koho se jednalo. Znala jsem ho totiž z mládí. Vdala jsem se V lásce mi štěstí moc nepřálo. Pokud jsem se zamilovala, bylo to většinou do někoho, k