Myslela jsem si, že má dcera všechno, co si kdy přála. Krásnou rodinu, pěkné bydlení, drahé věci i dovolené. Pak se ukázalo, jak se věci mají.

Vypadalo to naprosto idylicky, Její děti nosí drahé značkové oblečení a s manželem jezdí dvakrát ročně na exotickou dovolenou. Dlouho jsem jim jejich úspěch přála a byla pyšná na to, jak skvěle si moje dcera v životě vede.

Nikdy by mě nenapadlo přemýšlet, odkud na všechno berou. Oba přece pracovali a Monika vždycky působila dojmem ženy, která má svůj život dokonale pod kontrolou. Jenže před několika měsíci jsem začala tušit, že za nablýskaným životem mé dcery je něco jinak.

Propadla nakupování

Monika nakupovala téměř všechno přes internet a často mě prosila, abych k ní zašla a převzala balíčky od kurýrů, protože ona bude v práci. Ráda jsem jí vyhověla. Jenže balíků začalo být neuvěřitelné množství.

Některé týdny u jejích dveří zvonili tři nebo čtyři různí doručovatelé. Přicházelo drahé oblečení, luxusní kosmetika, doplňky do bytu i elektronika. Když jsem se Moniky jednou opatrně zeptala, jestli to s nakupováním trochu nepřehání, jen mávla rukou.

S manželem prý vydělávají dost a chtějí si užívat. Navíc tvrdila, že si z objednávek většinou něco vybere a zbytek vrátí. Věřila jsem jí. Koneckonců to byla dospělá žena se dvěma dětmi a dobře placenou prací. Jednoho pátečního odpoledne se ale všechno změnilo.

Byla jsem zrovna u nich a připravovala vnoučatům večeři, když někdo zazvonil. Čekala jsem dalšího kurýra, ale za dveřmi stál starší muž. Představil se jako majitel bytu. To bylo první překvapení.

Celé roky jsem žila v přesvědčení, že byt patří Monice a jejímu manželovi. Muž byl rozčilený a tvrdil, že mu už několik měsíců nezaplatili nájem a Monika se mu vyhýbá. Dluh už podle něj přesáhl sto tisíc korun a jemu došla trpělivost.

Pokud se s ním okamžitě nedohodnou, začne situaci řešit právní cestou. Zůstala jsem stát jako opařená. Když se Monika vrátila domů, chtěla jsem jediné – vysvětlení.

Pád až na dno

Nejdřív zapírala. Potom se rozplakala a postupně ze sebe začala soukat pravdu. Nakupování se jí už dávno vymklo z rukou. Chtěla mít hezké věci, dopřát je dětem a zároveň před přáteli působit jako někdo, komu se daří.

Když na něco neměla, zaplatila kreditní kartou. Pak si vzala první půjčku, aby splatila kartu, další půjčkou zaplatila tu předchozí a postupně se dostala do kolotoče, ze kterého už neuměla vystoupit. O skutečném rozsahu problémů přitom nevěděl ani její manžel. Dohromady se dluh blížil dvěma milionům korun.

Chce po mně byt

A pak přišla ta otázka. Monika věděla, že vlastním byt, ve kterém žiji, a začala mě prosit o pomoc. Nejdřív mluvila o půjčce, potom o tom, že bych byt mohla prodat a koupit si něco menšího.

Poslouchala jsem vlastní dceru a nemohla uvěřit tomu, kam jsme se dostaly. Samozřejmě jí chci pomoct. Je to moje dítě. Jenže mám kvůli jejím dluhům obětovat jedinou jistotu, kterou na stáří mám? Může to po mně vůbec chtít?

Karla J. (66), Jeseník