Ocitli jsme se bez domova, byli jsme bezradní. Pak jsme ale jednou přispěchali na pomoc paní, která upadla na náledí... V životě bych nevěřila, že se nám to může stát. Bydleli jsme v domě, který v restituci získal zpět starý pán, který byl moc hodný, říkali jsme si, jaké máme štěstí. Jenže zemřel a dědici dům prodali. Sbalte se! Nový majitel začal zvyšovat nájem a přesně v té chvíli manže

Vždycky jsem byla rozumná a racionální žena, nechápu, jak mi mohla láska tak zaslepit oči a zatemnit mozek. Uvěřila jsem podvodníkovi. Vracela jsem se ze služební cesty v Paříži. Držela jsem šálek v ruce a chtěla se napít, když turbulence otřásla letadlem. Káva vyšplíchla na muže vedle mě. Překotně jsem se začala omlouvat. Všimla jsem si, že má krásný úsměv a nádherně oči. Povídali jsme si až d

Moji sousedé si mě podezíravě prohlíželi, a někteří se mnou dokonce přestali mluvit. Listonoška mě pomlouvala, kde jen mohla! Byla jsem moc ráda, když jsem ji potkala na chodbě našeho paneláku. Moje bývalá kolegyně Petra. Byla velmi ambiciózní a tehdy chodila s náměstkem ředitele. Netajila se, že kvůli jeho postavení. Potom ho vyhodili a bylo po lásce. Za nějaký čas dala výpověď a odešla údajně

Že si mladí posílají své nahé fotky, se mi zdá velmi podivné. Že mě to potká ovšem i v mém věku a zničí mi to život, to bych nečekala! Když mi bylo čtyřicet, rozvedla jsem se. Manžel mě podváděl s jednou z mých kamarádek! Potom jsem dlouho žila sama s dcerou. Nakonec se dcera odstěhovala za prací do ciziny. Opuštěná jsem se ale necítila a nikoho nehledala. Mám chlapa Chodívala jsem s part

Josef byl milá a laskavá duše, byl by z něj býval fantastický táta. Nerozčiloval se, nenadával, uměl se radovat z každé maličkosti. Smířit se s manželovou smrtí byla ta nejtěžší věc na světě. Dodnes nechápu, jak jsem to dokázala. Byli jsme nerozluční. Protože jsme neměli děti, mnozí prorokovali, že se kvůli tomu rozejdeme. Bylo to ale přesně naopak, vzhledem k nepřízni osudu jsme se semkli a ni

V naší rodině se jelo na výkon a úspěch. Ve škole jsem prostě musela být nejlepší a jiná známka než jednička pro rodiče neexistovala. Na lekce němčiny jsem docházela už od první třídy, pak se přidala angličtina, později francouzština. A to nemluvím o hře na klavír. Zůstat jen tak doma a hrát si, to rodiče brali jako ztrátu času. Tiše jsem záviděla spolužačkám, které si mohly bezstarostně hrát s

Nikdy jsem nechtěla ženáče. Ženské, které chodily se zadaným, jsem vždy odsuzovala. Dnes mezi ně patřím a nehodlám na tom nic měnit! Prostě se to stalo. Milence jsem si příliš připustila k tělu a nyní se ho nedokážu vzdát. Už roky miluji ženatého muže, tátu dvou holčiček. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru se rozhořel na oslavě našich společných přátel. Já byla v té době dva roky single

Syn byl odjakživa tichý, plachý chlapec. Když mu táhlo na třiatřicet, našel si vážnou známost. S manželem jsme se už oba začínali těšit na vnoučátka. Martin byl vždycky tak citlivý a neprůbojný, že jsme se s manželem už pomalu báli, že si nikdy nikoho nenajde. Měl zvláštní zájmy. Rád trávil volno o samotě, maloval, poslouchal vážnou hudbu a celkově působil dojmem plachého chlapce. Sem tam se

Chtěla jsem stále po svém muži nové projevy lásky, nedokázala jsem bez ní žít. Musela jsem dostat pořádnou lekci, abych se vzpamatovala. S manželem jsme se poznali už na střední škole a prožili spolu mnoho krásných chvil. Máme syna a dceru. Prostě šťastné manželství! Přes dvacet let jsme žili spokojeně a dá se říct, že jsme ani nezažili žádnou vážnou krizi. Jenže posledních patnáct let náš v

Padouch, nebo charakterní člověk? Nedokázala jsem se rozhodnout, když se mi přítel přiznal, že mimo mě má ještě dvě další ženy. Najít si přítele není vůbec lehké pro mladé ženské, natož pro nás, starší. Už jsem ani nedoufala, když se mi to podařilo. Nenapadlo mě tehdy, že naše seznámení s Rudolfem proběhlo nějak příliš lehce. Až později se přiznal, že měl na mě políčeno! Mělo by mi to lichotit,