Na první lásku se nezapomíná, ale i po letech může přinést problém. Zdánlivě nevinné dobrodružství se může stát něčím opravdu osudovým. Myslím, že v každé ženě se tajně skrývá touha po romantice. Prostě chuť prožít něco krásného, na co se pak dlouho vzpomíná. Ne vždy ale ten zážitek má takovou cenu, jakou očekáváme. První kluk Než jsem se seznámila s manželem, chodila jsem se třemi jinými

Ošetřující lékař nás ujistil, že to dobře dopadne. Udělají všechno, co je v jejich silách. Drama mělo šťastnější konec, než jsem doufala. Není nic horšího, než když onemocní dítě. Představit si to umí jen ten, kdo to skutečně prožil. A kdo to prožije a přežije, pak už se netrápí ani nerozčiluje kvůli maličkostem. Je šťastný, když se ráno probudí, a pokud je zrovna zataženo a na okna bubnují deš

Na manželův hrob někdo umístil kytici rudých růží. Ženské mu nedají pokoj ani po smrti. To je tak nevhodné, tak ubohé ‒ říkala jsem si. Na hřbitově mě čekal šok. Bylo to jako z nějakého filmu. Už zdálky, od těžkých hřbitovních dveří, které přízračně vrzaly, jsem zaznamenala na hrobě cosi nepatřičného. Červeně zářil. Po několika spěšných krocích jsem pochopila, že na manželův hrob někdo umístil

Dětství se pro mě stalo peklem. Otec byl hodný, ale pevně pod pantoflem, máma mi dělala ze života peklo. Své děti jsem jí nikdy nepůjčila! Ačkoli má dítě spát nejméně osm hodin, já často nespala ani čtyři. Matka mi to nedovolila. Měla utkvělou představu, že mě neporodila pro to, aby se ze mě stala obyčejná holka, která bude žít průměrný život. Celé moje dětství bylo tudíž utrpení. Otec byl n

Říká se, že kdo si počká, ten se dočká. Zní to velmi optimisticky, ale někdy k tomu vysněnému cíli vede velmi strastiplná cesta. Na zahrádce ještě leží sníh, ale Pavel už je celý nedočkavý a zjišťuje, kde by mohl začít zahradničit. Musím se tomu smát. Dříve ho totiž zahrada vůbec nezajímala a říkal: „Nechápu, jak se můžeš celý víkend vrtat v záhonech.“ V té době byl ale ještě ženatý s Monikou a

Byla jsem v pubertě, když se moji rodiče rozvedli. Zůstala jsem sama s mámou, která po novém vztahu rozhodně neprahla. A mně to vyhovovalo. Na nezájem opačného pohlaví si rozhodně nemohla stěžovat. „Žádného chlapa nepotřebuji, mám tebe,“ tvrdila mi často pořád dokola. V první řadě to však byla vždy úžasná máma, která se mi odmalička maximálně věnovala a pomáhala mi. Když mi v maturitním ročníku

Po druhém dítěti jsem to už nevydržela. Šlo to se mnou rychle z kopce, domov mě ubíjel. Musela jsem pryč. Pryč od dětí, pryč od manžela! Celý život jsem byla spíš děvče do světa. Milovala jsem život ve městě, vyžívala jsem se v chození na akce a zbožňovala jsem svoji volnost. Vždycky jsem byla velice extrovertní člověk a milovala jsem společnost. Dlouho jsem si života užívala plnými doušky. Moj

Byla jsem hrdá na muže, který stál po mém boku. Byl galantní a hodný, udělal by pro mě první poslední. Všechno se ale změnilo, když se mi nedařilo otěhotnět… Karla jsem poznala v práci. Byl můj přímý nadřízený, milý a vřelý ke všem. Zakoukala jsem se do něj okamžitě. Byl o sedm let starší než já, líbilo se mi na něm, jak je vždy pozorný k ženám a bere na jejich práci velký ohled. Začali jsme sp

O důvěřivosti seniorů se mluví a píše neustále. Jednomu jsem ale skočila na lep i já. Naštěstí zasáhla má neteř a všechno dopadlo dobře. Moje maminka byla tehdy už stará. Bydlela sama v malém bytě na sídlišti. Staraly jsme se o ni se sestrou. Ta navrhovala, aby se k babičce nastěhovala její dcera Ivanka. Já jsem ale neteři nevěřila. Když jsem ji jako malou hlídala, občas si tajně odnesla nějako

Opravdová láska dokáže hory přenášet. Byli jsme tak šťastní a zamilovaní. Bohužel, člověk asi nemůže mít v životě všechno, co by si přál. Nebylo mi ještě ani devatenáct, když jsem se zamilovala. Jirka byl láska na první pohled. Od té doby jsme byli pořád spolu. „Nechceš se jet podívat k bráchovi na chalupu, budou tam i děcka,“ zeptal se mě jednoho letního rána. Bylo to poprvé, kdy jsme začali m