Znaly jsme se od školky a v dospělosti spolu začaly podnikat. Po dlouhých letech jsme se pohádaly a já ji najednou strašně ublížila. Otevřely jsme si kosmetický salón u nás na sídlišti. Byl to dobrý tah. Dvě šikovné holky, které uměly stříhat, česat, líčit, zvládaly manikůru i pedikůru. Do podniku jsme vložily své úspory, a náš salón začal rychle vydělávat. Měly jsme v plánu, že rozhodně nepůjdem

Měla jsem tři holky a žádného kluka. Snad proto jsem svého nejstaršího vnuka tak podporovala a rozmazlovala, jako svého benjamínka. Když chodil Otík na základní školu, dostala se dcera do existenčních problémů, tak jsem si nejmilejšího vnoučka vzala k sobě. Ráno jsem ho budila, chystala mu oblečení, vyvařovala mu. Když se podávaly přihlášky na střední, jemu by býval stačil učňák. Přitom mohl vyst

Moc ráda bych své dceři pomohla. Ale vím, že i když se budu snažit sebevíc, už nikdy nebude tak veselá jako dřív. Na to, že budu babičkou, jsem se začala těšit jakmile dcera dodělala střední školu. Věděla jsem, že to není jednoduché, vychovávat dítě, ale taky jsem věděla, že na světě není nic hezčího. Sama jsem se vdávala když mi bylo dvacet pět a dcera se narodila rok a tři měsíce po svatbě. P

Se sousedy jsme se neměli rádi. Nezdravili jsme se a mračili jsme se na sebe. Prali se i naši psi. Naši se nebavili se sousedy. Spor, který kdyby nebyl k pláči, byl by k smíchu, začal kvůli obrovské třešni. Byla sousedova, ale několik jejích větví, obzvlášť bohatých na šťavnaté červené plody, viselo do naší zahrady. To se stává často a eventuelní spor je směšný. Na stromě bylo tolik třešní, že sk

I když jsme byly na pohled každá jiná a snažily se jít jiným směrem, přesto jsme nakonec skončily úplně stejně. Já byla ta starší a sestra Milena o deset minut mladší. Od první chvíle jsme vůbec jako dvojčata nevypadaly, já byla celý táta a Milena se povedla po mamince. Milena byla vždycky ta křehká princeznička, citlivá a neprůbojná. Já jsem vystudovala technický obor a stala se inženýrkou, Vždy

Vždycky jsem se snažila být optimista a vidět svět z té lepší stránky. Někdy je to ale strašně těžké, zvlášť, když vám osud háže klacky pod nohy a z každé hezké věci se nakonec vyklube katastrofa. Ovdověla jsem ještě mladá, bylo mi teprve čtyřicet. Michal zemřel nečekaně na infarkt. Byla to pro mě hrozná, nepochopitelná záležitost. O to horší, že jsme měli jen jeden druhého. Děti jsme mít nemoh

Byla jsem osamělá stárnoucí učitelka. Kdybych neměla ty kočky, nikdo by na mě doma nečekal. Osamělost řeší každý jinak, já jsem si pořizovala kočky. Člověk aspoň nepřišel z práce do prázdného bytu. Čekaly na mě kočičky, bylo o koho se starat. A neměla jsem hned čtyři. Začala jsem jen s jedním mourovatým kotětem, a pak se to už na mě hrnulo. Další mi dala kamarádka, jiné jsem si vzala na jedné vý

Věděla jsem, že po ní manžel pokukuje, i když byla vdaná a měla tři malé děti. Naschvály mi dělaly dobře. Jmenovala se Táňa a od první chvíle jsem ji nesnášela. Od rána do večera byla doma se svými dětmi, které měla jako schody rok po sobě. Její manžel byl hrozný žárlivec. Byla to krasavice, jaká se jen tak nevidí. Když kráčela po ulici, každý chlap se za ní otočil a mužští v hospodě slintali nal

Dokud jsem neměla nic, byly naše rodinné vztahy krásné, plné ochoty a lásky. Jakmile jsem ale zbohatla, okradly mě vlastní děti. Tatínek měl sadu čísel, která sázel stále dokola. Byla to důležitá data v jeho životě. Sázel třicet let a za tu dobu vyhrál pár tisícovek. Na smrtelné posteli mi řekl: "Bětuško, vsaď někdy ta čísla. Jednou to přece musí vyjít!" A tak jsem po něm převzala štafetu, jenom

V poslední době se hodně mluví o tom, že se staří lidé často stávají oběťmi kriminálníků. Na naši babičku Rózičku si ale nepřišel. Když po smrti dědečka Lojzíčka naše babí Róza ovdověla a zůstala ve svém domečku na vesnici sama, došla jsem k názoru, že si ji vezmu domů. Byla to taková ta půvabná babička od Boženy Němcové a mé děti jí milovaly a stejně tak i má vnoučátka. Když děti povylétaly z hn