Věděla jsem, že po ní manžel pokukuje, i když byla vdaná a měla tři malé děti. Naschvály mi dělaly dobře.
Jmenovala se Táňa a od první chvíle jsem ji nesnášela. Od rána do večera byla doma se svými dětmi, které měla jako schody rok po sobě. Její manžel byl hrozný žárlivec. Byla to krasavice, jaká se jen tak nevidí. Když kráčela po ulici, každý chlap se za ní otočil a mužští v hospodě slintali nalepení za sklem. Holka to neměla lehké, tři děti v tom nejhorším věku a do toho kolem kroužili mlsní kocouři od pošťáka až po starého vrátného z fabriky za rohem. Já měla dítě jen jedno, Lukáš chodil do čtvrté třídy a já učila v místní škole. Myslím, že jsem nepatřila mezi oblíbené kantory a navíc nebyla atraktivní. Ty pohledy mého starýho na Táňu, když věšela na pavlači prádlo, jsem nemohla vydržet. Na oběd jsem chodila domů a stejně tak náš Lukáš, ve školní jídelně to nestálo za moc. V klidu jsme vždy poobědvali, já běžela na odpolední výuku a Lukáš se zatím doma učil. Jednou ty sousedovic děti za stěnou ječely více než jindy a Táňa z nich byla zoufalá. Křik doléhal až k nám. A v tu chvíli mě to napadlo. Až ty její haranti po obědě usnou a ona si bude chtít odpočinout, náš Lukáš začne cvičit na housle. „A Lukáši,“ kladla jsem mu na srdce, „hraj hodně nad kobylkou!“ Tam to skřípá totiž nejvíce. Aspoň nebude manžel nadávat, až přijde z práce, že to musí poslouchat.
Odstěhovala se
Plody mého ovoce na sebe nedaly dlouho čekat. Táňa si stěžovala, že se z toho skřípotu zblázní, zda by nemohl Lukáš cvičit, když jsou její děti vzhůru. Ale já měla pádné argumenty a synkův narýsovaný rozpis, co všechno v jiné časy má. Nene! Jindy to prostě nejde! Táňa to začala řešit tím, že se po obědě sbalila a někam s dětmi vyrazila. Říkala jsem si, kam asi tak chodí? Jak se brzy ukázalo, nebyly to housle, co ji vyhnalo z našeho domu, ale žárlivý manžel. Táňa si totiž našla jiného. A s ním se odstěhovala. Měla jsem být nadšená, ale nebyla! Tím šťastným, koho si vybrala, byl totiž můj muž. A mohla jsem si za to sama. To já ji vehnala do jeho náruče, když se snažila zoufalá prosit o slitování jeho. A on využil své šance. Opustil mě tak, jako Táňa svého Tondu. A já? Říkám si, že bychom se s Tondou k sobě hodili, ale on o mě ani okem nezavadí. V hlavě má stále tu svou Táňu a taky chlast, protože od jejího odchodu začal hrozně pít. Ani vrzání Lukáše na housle mu nevadí.
Jiřina (43), Ostrava
