Nemohu se vzdálit od počítače. Okamžitě využijí mé nepřítomnosti, aby mi řádili na stole. Zabírá na ně jen pepř a vrbový proutek. Když jsem nastoupila na nové místo, dozvěděla jsem se, že je moje židle prokletá. Žádný pracovník na ní nevydrží déle, než je zkušební lhůta. V duchu jsem si říkala, že já vydržím všechno. Doma jsem měla dítě a byla s ním sama. Práci jsem potřebovala. Brzy jsem ale poc

Takové shodě náhod se dá těžko uvěřit. Připravila v mládí o život mou nejlepší kamarádku a mě přinesla ponaučení na celý život. Ten příběh se stal v mém mládí, bylo to koncem padesátých let. Bydlela jsem na severu Čech v Sudetech, kam se naše rodina po válce přistěhovala v rámci osidlování. Bylo mi sedmnáct a pracovala jsem v nedalekém městečku v porcelánce. Ano, byla to přesně ta, ve které se kd

V minulém životě jsem prý byla pomocníkem mága Kelleyho. Spolu s ním jsem se snažila vyrobit zlato, a nakonec zemřela jako šarlatán ve vězení. Pamatuji si na svou zvláštní vizi, která přišla v mém dětství. Po škole jsem musela chodit do družiny, protože rodiče pracovali a babičky nefungovaly. Družina byla ve staré budově nedaleko školy, kde jsme měli také různé kroužky a klubovnu. Jednou se stalo

Moniku život nešetřil a připravil jí osud, který by jiného srazil na kolena. Ona ale díky němu našla životní lásku. Vdávala jsem se ve třiadvaceti – musela jsem. Manžel pocházel z Polska a byl o tři roky mladší než já. Čekali jsme dvojčata. Moc jsem se těšila, i moji rodiče byli v sedmém nebi. Manžel Broněk se prý taky těšil. Ovšem jak se to projevovalo, nevím. Věčně někde lítal jezdil na té své

Jezdívala jsem do pionýrského tábora. Spali jsme ve stanech, vařili si jídla na ohni. Bylo to romantické. Za mých mladých let se prázdninové tábory pro děti jmenovaly pionýrské. Jezdila jsem každé léto, od první třídy až do deváté. Když jsem trochu povyrostla a začala si všímat kluků, zjistila jsem, že na tábor pravidelně jezdí i Kamil, který dělal vedoucího oddílu nejstarších kluků. Tajně jsem s

Nesmělý mladík ke mně hovořil květinami, já ho ale tehdy nepochopila. Až po letech mi došlo, co mi chtěl říct. Jak ráda bych vrátila těch několik dnů, kdy jsem jako studentka zahradnické školy pracovala na zahradě jedné rodiny. I když jsem rostlinám rozuměla, přece mi něco důležitého tehdy uniklo. Nezvládala jsem květomluvu. To mi tehdy pokazilo mou první lásku. Majitelé toho velkého domu s obrov

Kroužily kolem domu, aby vytvořily místo s léčivou energií. Dědeček se ale musel vrátit k rodinné tradici, aby mu pomohly. Pradědeček byl nadšený včelař. S velkou láskou se věnoval svým okřídleným miláčkům a med se těšil výsostnému postavení v rodinném jídelníčku. Včely byly v našem rodu uctívány a okolí úlu považováno za jakousi svatyni, do níž mohli vstoupit jen vyvolení. Med je v našem rodě po

Všechno v životě má svoji příčinu. V poslední době čím dál tím častěji přemýšlím, jestli na tom, co se stalo, nemáme s manželem nějakou vinu. Ve své době jsem byla stará prvorodička. Bylo mi skoro třicet jedna a sestřičky se na mě chodily dívat jako na nějaký odstrašující příklad. Měla jsem jim to za zlé, ale porod byl pro mě tak náročný, že jsem si říkala, jestli jsem si přece jenom s těhotens

Nechápali jsme, jak je možné, že po sobě tak jdou. Bojovaly spolu od nepaměti a k tomu si pořídily i čtyřnohé miláčky. Vždycky jsem snila o tom, jaká bude moje rodina harmonická, jak se budeme mít všichni rádi. Jenže člověk asi nikdy nedostane to, po čem nejvíce touží. Naše děti – Kačenka a Hedvika byla dvojčátka, člověk by si tedy řekl, že k sobě budou mít zvlášť blízko. Opak byl ale pravdou. Ty

Rozcházeli jsme se dlouhých deset let, byla jsem v pasti zahnána do kouta. Z temného tunelu jsem neviděla cestu ven. Když jsme se seznámili, bylo mi dvaadvacet, Martinovi táhlo na třicet. Šíleně jsem se do něho zamilovala a za pár měsíců jsme spolu už začali žít. Martin byl charismatický, společenský, podnikal v pohostinství a peněz měl dost. Byl rozvedený a táta malé dcerky, kterou jeho bývalá u