Byla jsem osamělá stárnoucí učitelka. Kdybych neměla ty kočky, nikdo by na mě doma nečekal.
Osamělost řeší každý jinak, já jsem si pořizovala kočky. Člověk aspoň nepřišel z práce do prázdného bytu. Čekaly na mě kočičky, bylo o koho se starat. A neměla jsem hned čtyři. Začala jsem jen s jedním mourovatým kotětem, a pak se to už na mě hrnulo. Další mi dala kamarádka, jiné jsem si vzala na jedné výstavě koček, protože mi ho bylo líto. Najednou jsem měla čtyři, tři kočky a jednoho kocoura, ten byl obzvlášť vzteklý. Měla jsem je tak ráda, jako by to byly moje děti. Věděla jsem, že není v pořádku, když má žena ve dvaačtyřiceti letech čtyři kočky, jinak nikoho. Ale co jsem měla dělat? Několik vážných známostí jsem už za sebou měla, s tím posledním jsem chodila tři roky. Pak to zkrachovalo, protože si pořídil ještě jednu slečnu, podstatně mladší, než jsem byla já. Od té doby se v mém bytě začaly objevovat kočky, jedna za druhou.
Po druhé lahvi vína
Pak se na střední škole, kde jsem učila, objevil nový kolega. Bylo mu kolem padesáti a byl, jak sám říkal, šťastně rozvedený. Byl to také češtinář a musím říci, že jsme si rozuměli od první chvíle. Po měsíci jsem pochopila, že se mi poštěstilo mít prima kamaráda. Moc jsem si přála, aby se náš vztah posunul dál, ale to poslední, co jsem chtěla dělat, by bylo tlačit na pilu. Prozatím jsem si došla ke kadeřníkovi, začala se zase líčit, i když nenápadně, a doma jsem cvičila. Výsledek na sebe nenechal čekat dlouho, najednou jsem zas už vypadala mladě a, musím neskromně podotknout, velmi dobře. Pak to přišlo: pozval mě na večeři při svíčkách a po druhé lahvi vína prohlásil, že se sice nového vztahu bál jako čert kříže, ale když poznal mě, řekl si, že strach není na místě. Radostí jsem se málem vznesla kus nad zem jako nafukovací balonek. A hned jsem zase spadla na kokos. To když řekl: “A víš, co bylo na mojí bejvalce to nejhorší? Ty její kočky!”
Třásl se vzteky
Krve by se ve mně nedořezal. Z jeho dalšího vyprávění vyplynulo, že nemá rád kočky a že jeho bývalá manželka je milovala. Měla dvě a prý jim dávala přednost před ním. Rozmazlovala je do té míry, že jedly s ní z jejího talíře a spaly v její posteli. Když to popisoval, vzteky se úplně roztřásl. A já se také zachvěla, jenže hrůzou. Cožpak ho můžu pozvat k sobě? Vždyť ho tam přivítají čtyři kočky! Nakonec to za mě vyřešil sám osud, a docela roztomile. Ten večer jsme naštěstí skončili v jeho bytě. A než došlo na návštěvu mého bytu, už jsme se měli tak rádi, že při pohledu na tři kočky a kocoura neomdlel. Ale trvalo dlouho, než si na ně zvykl.
Anna V. (58), Podkrkonoší
