Bývala jsem jako pyšná princezna. Namyšlená a tvrdohlavá. Kvůli tomu jsem žila bez lásky. Vdala jsem se totiž na truc. Dnes mi bude šedesát a vím, že jsem před čtyřiceti lety udělala chybu, která se mi vymstila. Měla jsem před svatbou. Najednou jsme se ale s přítelem strašně pohádali. A oba jsme se totálně zatvrdili. "Pepiku, víš co? Já si tě nevezmu," oznámila jsem mu v afektu a přitom si myslel

Měla to být pracovní cesta, která se stala strašlivou noční můrou. Až nyní jsem si vychutnala krásy této země. Psal se rok 1988, když jsem jako mladá inženýrka letěla spolu se dvěma kolegy na Kubu. Cestu organizovalo Ministerstvo zahraničních věcí jako nějakou misi. Zástupci československých exportních firem, kteří tam v tehdejší době spíše neobchodovali než obchodovali, nás o víkendu pozvali na

Svatby za mých časů nebyly příliš romantické. Nevěsta těhotná a uplakaná, ženich nešťastný a opilý. V době, kdy mi bylo kolem dvaceti let, se budoucí nevěsty se svobodou neloučily. Loučili se jen kluci, ženiši. Spočívalo to většinou v tom, že den před svatbou se s mnoha kamarády sešli v místní nálevně, kde se drasticky opíjeli. Pilo se až do rána bílého, a tak se stávalo, že si ženy z rodiny, vět

Vždycky jsem jí ty nádherné dlouhé vlasy záviděla. Každý kluk se za ní kvůli nim otočil. Musela jsem ji přesvědčit, aby se ostříhala. Její nádherné dlouhé vlasy fascinovaly každého. Už ve školce je měla až pod zadek. V obličeji nebyla Iveta žádná krasavice, také postavu neměla dokonalou, ale ty vlasy! Za nimi se musel otočit každý. Každý měl to pokušení se jich dotknout a pohladit je, a tak měla

Ta ženská se jmenovala Nina a byla rozhodnutá zničit mi život. Řekla jsem si, že to nevzdám bez boje. Vrabci na střeše si už štěbetali, že je mi můj manžel nevěrný, věděli to úplně všichni, jen já stále nic netušila. Nebo spíš jsem to nechtěla vědět. Choval se podezřele, to je pravda, ale já jsem před tím zavírala oči. Bylo to tak lepší. Stále ještě zbývala naděje, že jsem si to hrozné podezření

Příbuzné si člověk nevybírá. A to platí i o té, kterou si berete se svým protějškem. Bratr mého manžela se pro mě stal noční můrou. Svého manžela jsem milovala od první chvíle, a to nejen proto, jak vypadal, ale také pro jeho dobrou duši. Byl vždycky tak ochotný a starostlivý. Jenže s jeho bratrem jsem se nemohla nikdy moc sžít. Jako by to ani nebyli sourozenci. Už když jsme se s Jiřím poznali,

Byla to naše oblíbená dětská hra. Nikdo tehdy netušil, že se může snadno proměnit ve velké drama. Jako každá malá holka z vesnice i já byla živé nátury. S bráchou Pavlem jsme doma vyráběli po domácku různé zbraně, jako byly luky a samostříly, a nadšeni kultovním Vinnetouem jsme se proháněli místními kopci a představovali si, že se prodíráme prérií a pronásledujeme zlodušského nepřítele. Nejednou

Rodiče odjeli k moři, a tak jsem měla volný byt. Asi si umíte představit, co mě napadlo. Konec školního roku voní po růžích a po jasmínu, z té vůně se až točí hlava. Zejména když si vzpomenu na konec školního roku, když jsem chodila do třídy 3.B gymnázia. Všechny holky zbožňovaly píseň Vítězslava Vávry Holky z gymplu, která o gymnazistkách vyprávěla s pochopením. Mají v hlavě trochu zmatek, zpíva

To, co jsem zprvu brala s nadhledem jako dobrou legraci, mi najednou začalo dost komplikovat život. Najednou jsem přestala rozlišovat, co je pravda a co jen má pouhá fantazie. Paní doktorka si mě zkoumavě prohlíží. „Jste připravená na to setkání?“ Ptá se a znovu mě retgenuje svým pohledem. No, jak jí odpovědět. Jsem a nejsem. Strašně moc se těším na to, až zase uvidím svou nejlepší kamarádku. Na

V hloubi své duše si možná neseme dávná neštěstí a tragédie. Bezdůvodný strach mi objasnil až zážitek z minulého života! Jistě mi dáte za pravdu, když tvrdím, že každý z nás má své slabé místo, něco, čeho se bojí. Některý strach je vysvětlitelný kvůli zážitkům z minulosti, nejčastěji z dětství. Moje dobrá kamarádka Martina má třeba hrůzu ze psů, a to jen proto, že ji jako dvouletou povalil vlčá