Málem jsem kvůli lžím, které o mě šířila moje nová šéfová, přišla o místo. Odvetu, která následovala, vůbec nečekala! Sedět osm hodin denně u pásu a montovat pořád to samé, nebyl žádný med. Přesto jsem si svojí práce vážila. Moc dobře jsem věděla, že bych na tom mohla být i hůř. Kamarádka dřela od nevidím do nevidím v jedné obří prádelně a domů chodila úplně odrovnaná. Ruce červené od stálé vlhko

Nikdy jsem svého muže nepodezírala. Byl zaslepený láskou ke mně a zahlcený prací, kterou měl rád. Najednou ale stála u dveří žena, která zoufale prosila o pomoc. S Jirkou se známe už od základní školy. Společně jsme absolvovali taneční, na vysoké bydleli na sousední koleji. Když jsme se brali, nikoho z našich přátel to nepřekvapilo. A rodiny se už dávno znaly. Kdo jiný by se měl brát, než my. V

Bratrovi nikdy neudělal nic dobrého a mnohokrát mu byla nevěrná. Po rozvodu ho chtěla získat zpět. Kvůli penězům! Nezbývalo, než ji seznámit s někým jiným. Bohatším a hezčím! Bratr se ženil z velké lásky a manželce by snesl modré z nebe. Jenže, i to by jí bylo málo! Pořád na něm viděla jen chyby a kritikou se netajila. I mně, jeho sestře, stále vyprávěla, jak je neschopný, málo vydělává a krásy p

Chtěl nám dopřát spokojený a bezstarostný život. Když se jeho plány nevydařily, začal ničit sám sebe. Odmítal mou pomoc a hnal se do záhuby. Řešení pro něj byla smrt. Žila jsem si v opojně šťastném manželství s mužem, kterého jsem od mládí milovala. Více jak dvacet let manželství klapalo pohodově, vychovávali jsme spolu tři děti, a okolí nás dávalo za příklad bezproblémového vztahu. Zkrátka to vy

Můj vztah s Lukášem byl akční. Výlety, diskotéky, víkendové toulky. Předháněli jsme se, kdo si co vymyslí a ten druhý to vždycky s radostí přijal. Když se blížily Lukášovy narozeniny, přemýšlela jsem, jaký mu dát dárek. Nakonec jsem to vymyslela: vzala jsem jednu z našich společných fotek a nechala ji pěkně zarámovat. A povedlo se – udělala jsem tím Lukášovi ohromnou radost. Tři měsíce nato se

Byla jsem v těžké životní situaci, když mé nejlepší kamarádce zemřela maminka. Při likvidaci pozůstalosti jsem našla poklad. Většina starších lidí bankám příliš nedůvěřuje a své životní úspory schovává doma. Maminka mé kamarádky nebyla výjimkou. Když jedno červnové odpoledne nečekaně zemřela, zavolala mi zdrcená kamarádka, jestli bych nezašla do domu, kde žila a postarala se o její kočky. Neváha

Ještě mi nebylo osmnáct, a tak mi rodiče oznámili, že mě samotnou doma nenechají. Na dovolenou jsem musela s nimi. Živě si pamatuji, jak jsem se strašně pohádala s mámou. Syčela jsem na ni, že s nimi na dovolenou nepojedu, že nejsem malá holčička, a tak přece mohu zůstat doma. „Nebylo ti osmnáct, nejsi plnoletá, jedeš s námi! Chceme tě vzít do Bulharska, a ty, místo abys projevila vděčnost, ješ

Cesty lidí jednoho k druhému často vedou neuvěřitelnými oklikami. Přesto se občas podaří dojít do společného cíle. Přestože jde o velmi malou slavnost jen s několik přáteli, jsem dost nervózní. Vůbec netuším, jak se budou tvářit, co této změně v mém a Alešově životě vlastně řeknou. I já jsem totiž ještě posledním vývojem událostí poněkud zaskočená. Ještě před půl rokem bych se tomu všemu jen smál

Přivezla jsem si z dovolené štěně. Neměla jsem na zvíře čas, tak se starala spolubydlící. Využila jsem její dobroty, abych se jí zbavila. Ještě za studií na vysoké škole jsme si se spolubydlící Hankou dopřály dovolenou v Itálii, odkud jsme si přivezly nečekaný suvenýr, krásné štěně. Byl to vlastně můj nápad. I když se to nesmí, podařilo se nám zvíře propašovat přes hranice. Naše trampoty tím ale

Proč ona byla tak úžasná a krásná, zatímco já šedá myš? Tvářila jsem se jako nejlepší kamarádka, ale za zády intrikovala. Potkaly jsme se ve školce. Byla to roztomilá dlouhovlasá holčička s velkýma očima jako koláče, rozesmátá a společenská. Každý na ní mohl oči nechat, každý ji měl rád. Já byla pobledlá, hubená, měla asymetrický nos, lehce jsem šilhala a tvář mi hyzdilo mateřské znaménko. V tu d