Radost z nového vztahu vzala za své, když můj přítel projevil přání, abych ho navštívila. Bydlel na samotě a v jeho domě jsem se začala bát! S přítelem jsem se seznámila na mysliveckém plese, kam mě vytáhla kamarádka. Nechtělo se mi, po rozvodu jsem nikam nechodila. Navíc, neměla jsem ani nic hezkého na sebe. Kamarádka Petra mě tedy nejen přemluvila, abych s ní šla na ples, ale dokonce mi daroval

Bylo mi třicet let a vydala jsem se hledat ženicha k moři. Zpočátku to však vypadalo, že budu mít obrovskou smůlu. Stalo se to dávno. Tu noc před vysněným zájezdem do Jugoslávie jsem nemohla usnout, tak jsem se těšila. Jela jsem s kamarádkou Ivanou. Ivana byla celkem fajn holka, jenomže já se v té době zoufale chtěla vdávat, a v tom mi žádná kamarádka na světě pomoci nemohla. Vlastně jsme byly

Manžel se v poslední době změnil. Bývá často zamyšlený. Večer chodí později domů, říká, že byl ve veřejné knihovně. Tam ale nikdy dřív nechodil. Samozřejmě mě napadlo to, co by na mysli vytanulo asi každé jiné ženě: Nemá on Jarouš nakonec ženskou? A není to třeba knihovnice? Jsme spolu přes třicet let, vychovali jsme dvě děti, ty se už postavily na vlastní nohy, a tak leda řešíme, kdo poseká n

Bála jsem se, že se za mě přítel stydí, když mě tak dlouho nepředstavil rodičům. Nakonec jsem zjistila, že chyba není na mé straně. Bál se, abych neutekla před jeho tátou. Svého budoucího manžela Marka znám už pět let. Za dobu, co spolu bydlíme, jsme se vlastně nikdy nepohádali. Skvěle si rozumíme ve všech ohledech, máme společné zájmy a vzájemně se doplňujeme. Je nám zkrátka fajn. Navíc z Mark

Kdysi jsme byly kamarádky a já jsem si myslela, že naše přátelství jen tak nemůže skončit. Se srdcem na dlani a nabídnutou pomocnou rukou jsem však já skončila její vinou v nemocnici na kapačkách. Seznámily jsme se jako sousedky v činžovním domě. Já vdova, Lucie rozvedená. Děti už jsme obě měly dospělé, a tak nás k sobě přivedl určitý druh samoty. Setkávaly jsme se nejen u kafíčka, ale vyrážely

Každý chce znát své rodiče, ať jsou, jací jsou. Z vlastní zkušenosti ale vím, že začít je hledat není vždy to nejlepší rozhodnutí. Zase jedna naprosto zbytečná hádka za námi. Tomáš nazlobeně vstal, práskl dveřmi a zmizel. Teď nás čekají dny plné ticha,kdy se neuvidíme ani si nezavoláme. Až do doby, než můj syn zase vychladne a konečně mi znovu zavolá. Vím, že to tak pokaždé skončí, přesto si nedá

Manžel začal vyžadovat syrovou stravu a mnoha kilometrové vycházky. Když začal ještě několik hodin denně cvičit jógu, musela říct dost. Už to nešlo vydržet! Můj muž byl úplně normální chlap se vším všudy, co k tomu patří. Chodil do práce a občas si zašel na jedno chlazené do nedaleké hospůdky. Byl na mě hodný, ale žádný Romeo to samozřejmě ve svém věku už nebyl. A já od něho také nic nečekala. Ži

Probudilo mě zvonění telefonu ve chvíli, kdy jsme byli s malým vnukem v ohrožení. Když jsem zvedla telefon, zaslechla jsem známý hlas. Každý někdy procházíme těžkým životním obdobím. Nejprve mě opustil manžel. Děti byly ještě školou povinné, a tak jsem se měla co otáčet. Staly se mým motorem a smyslem života. Když mě ale opustily i děti, založily si rodiny a já zůstala sama, prožívala jsem hodn

Pouhá jediná věta změnila život mnoha lidem. A mého bratra dokonce stála život. Jdu kolem hospody, kde jsme tehdy slavili sousedovi narozeniny. Začínám se třást. Projdu kolem Liborova baráku, kde bydlí dodnes. Pak už jenom zabočím za roh, kde stojí dům mých rodičů a Magdy s Evženem. Za ním pak už je jen hřbitov. I tam mě ještě dnes čeká cesta. Přitom všechno mohlo být úplně jinak. Magda a Roman

V zapadlé hospůdce jsme narazili na zvláštního muže. Přísahala bych, že je to manželův otec. Kdyby ovšem nebyl už několik let mrtvý. Můj manžel Pavel byl vždycky trochu větroplach. Už když jsem ho poznala, byl to bohém. Měl poetickou duši a rozhodně to nebyl ten typ, co by uměl spravit rozbité topení nebo vymalovat byt. Věděla jsem to a nevadilo mi to. Byla jsem zamilovaná a taky jsem si v duch