Domů     Manžel se nedokázal vyrovnat s tím, že jsme přišli o všechno
Manžel se nedokázal vyrovnat s tím, že jsme přišli o všechno

Chtěl nám dopřát spokojený a bezstarostný život. Když se jeho plány nevydařily, začal ničit sám sebe. Odmítal mou pomoc a hnal se do záhuby. Řešení pro něj byla smrt.

Žila jsem si v opojně šťastném manželství s mužem, kterého jsem od mládí milovala. Více jak dvacet let manželství klapalo pohodově, vychovávali jsme spolu tři děti, a okolí nás dávalo za příklad bezproblémového vztahu.

Zkrátka to vypadalo, že spolu budeme jako v pohádce žít šťastně a spokojeně až do smrti. Já byla s dětmi doma, abych se mohla plně věnovat rodině, domu a zahrádce, zatímco manžel nás živil.

Byl úspěšný podnikatel, dařilo se mu, v širokém okolí si jej považovali a sklízel všeobecně obdiv a úctu. Život se zdál být idylkou, až jednou… ten den jsem šla nakupovat, a tak, jak jsem byla zvyklá, jsem chtěla zaplatit kartou. Nepovedlo se.

Což se občas stává. Zkusila jsme to znovu. Ovšem i tentokráte marně. Fronta za mnou se prodlužovala, babky zvědavě natahovaly krky, a tak jsem nechtěla zdržovat a hlavně provokovat jejich bujnou fantazii.

Uhradila jsem rychle to, na co jsem měla u sebe hotovost. A spěchala k nejbližšímu bankomatu. Karta ale vzdorovala i tam. Rozzuřeně jsem skočila do auta a vyrazila do nejbližšího peněžního ústavu…

Proč mi to neřekl?

Rozčarování na sebe nedalo čekat. Nevěřila jsem uším, když jsem se dozvěděla, že mám kreditní kartu zablokovanou exekutorem. Jak se mohlo něco takového stát? Mně? To musí být určitě nedorozumění nebo omyl?

Nemohla jsem se dočkat, až manžel dorazí z práce a celou záležitost vysvětlí. Nestalo se ale tak. Muž, kterému jsem věřila a domnívala se, že jej dobře znám, jen pokrčil rameny a ohradil se slovy: „Stalo se!“ … Až postupně jsem zjišťovala, kolik dluží a všude.

Jeho firma, která léta prosperovala, byla najednou zadlužená až po uši. Deficit narůstal, dluhy se prohlubovaly, situace se stala neúnosná. Jen manžel stále věřil tomu, že se stane zázrak.

Protože se s mužem nedalo o problému hovořit, uzavřel se do sebe a nekomunikoval, snažila jsem se řešit situaci sama. Bylo to však strašné.

Do té doby jsem nebyla nikdy na úřadech, za léta života doma v hojnosti jsem zjistila, že nedokážu škemrat o odklad splátek, plateb, půjčovat si peníze. A i když jsem se odhodlala, co jiného mi také zbývalo, tak jsem netušila, jak na to? Všechno mi trvalo.

Stále jsem si ale říkala, že jsem se měla dlouhá léta dobře, a jednou musela přijít zkouška našeho do té doby nádherného vztahu. Našla jsem si brigádu, po ní druhou a třetí. Abych manželovi a celé rodině pomohla problémy překonat.

Snažila jsem se, od manžela jsem se ale nedočkala ani slůvka povzbuzení nebo poděkování. Od rána do večera vysedával ve svém pokoji, a zatímco já makala, on celé hodiny zíral před sebe. Kdykoliv jsem se pokusila o komunikaci, utrhl se na mě.

Obětoval se pro nás

Až přišla jeho chvíle. Na stole mě doma čekala žádost o rozvod a vedle ní dopis na rozloučenou. Tak viděl řešení situace? Rozvést se, opustit nás, aby ochránil majetek? Běhala jsem po známých a příbuzných, abych se dozvěděla, kam se uchýlil.

Kam utekl před tvrdou realitou? Jen útržkovitě jsem zjistila, že se zabydlel v lesích. Někdo tvrdil, že přespává v krmelci, jiný jej viděl v rozvalinách zříceniny, jiní zase slyšeli, že si našel úkryt ve skalách. Přeběhlo léto, podzim, a chystala se zima.

Co s ním bude, až udeří mrazy? Se syny jsme prolézali místa, na nichž se mohl pohyboval, a nechávali vzkazy, aby se tatínek vrátil domů. Tchyně šla ve svém pátrání po synovi tak daleko, že se obrátila na policii. Což samozřejmě nepomohlo.

A já se zatím prala s osudem. Na všechno jsem zůstala sama. Jako zákonná manželka jsem musela splácet manželovy dluhy.

Exekutoři byli neúprosní a co hůře – úřady pracovaly pomalu a neochotně, běžné platby se mi nedařilo uhrazovat v čas, a tak jsme s dětmi zůstali na čas dokonce bez elektřiny. Tím ale dopad manželova podnikání nekončil.

Ani jeden ze synů nedokončil střední školu maturitou, ačkoliv byli dobrými studenty. Na cestu do školy nebyly peníze a učitelé? U těch jsme se pochopení nedočkali.

Více jak třicet procent absence pro ně byl dostatečně pádný důvod k neklasifikaci – tedy neudělení známky a nepřipuštění k maturitě. Psala jsem dopis ředitelům školy, dočkala jsem se ale jen neochoty.

A mé děti dokonce posměchu nejen od spolužáků, protože se naše zoufalá situace rychle rozšířila jako bulvární zpráva, ale dokonce od některých učitelů. Tehdy jsem pochopila, jak velkou radost dokáže udělat cizí neštěstí!

Toužila jsem mu pomoct

Ale i přes všechny problémy, které nastaly, jsem toužila se svým mužem žít a sdílet dobré i zlé. Toho dobrého jsme si užili spolu plnými doušky, nastala tedy chvíle, kdy přišel čas okusit také kyselé hrozny.

Domek jsem prodala, s dětmi se odstěhovala do obecného bytu, a pracovala soboty i neděle. Těšila jsem se na první rozvodové stání, kde svého muže uvidím, a přesvědčím ho, aby se vrátil.

Vzkazy a poštu jsme mu nechávali v rozvalinách pod kamenem, a on si ji bral. Aspoň takový posun v komunikaci se nám za těch několik měsíců podařil. Konečně nastal den, kdy jsme se měli u soudu setkat.

Říkala jsem si, že se nesmím nechat zaskočit vzhledem svého muže, který bude jistě drsný. Přesto to pro mě bylo těžké.

Když se vám člověk, kterého jste milovali a znali jako osobnost, plnou energie a sebevědomí, promění ve svůj smutný stín, zaskočí vás to vždycky. Byla ho půlka. Zarostlý, neupravený, nešťastný. A když promluvil, vzalo mi to dech úplně.

Ani zdaleka to nebyl ten výřečný, vtipný a kultivovaný projev, jakým si získával přátele. Na rozhodnutí rozvést se trval, a já jsem tomu nedokázala zabránit.

Byla jsem tak konsternovaná, že jsem nedokázala říci NE! Rozhodnutí padlo, a to si budu do smrti vyčítat….

Čekali jsme tatínka marně

Možná v koutku duše čekal, že se budu rozvodu bránit. Asi potřeboval slyšet moje Nechci se rozvést? Jinak si neumím vysvětlit, proč se věci udály tak, jak vzápětí přišly.

Vyslechl si rozsudek, pokýval hlavou, a aniž by se na mě už jen podíval, zamířil ze soudní síně. „Přijď aspoň na Vánoce!“ vyběhla jsem za ním, „Děti by tě rády viděly!“ Na okamžik se zarazil, ale pak vykročil ještě rychleji směrem k lesu. Blížil se Štědrý den.

S dětmi jsme na tatínka myslely a říkaly si, že určitě přijde. Že jsme z nejhoršího venku, a není už důvod, proč by nemohl s námi žít. Druhý den ráno nás ale čekalo děsivé probuzení.

Hned za svítání přiběhla bývalá sousedka a zvonila u našeho malého panelákového bytu. Na zahradě domku, který jsme prodali a opustili, visel manžel. Neunesl Štědrý večer.

Pověsil se na hrušce, kterou jsme společně opečovávali, pod ní léta vysedávali a děti si v jejím stínu hrály.

Lucie (47), Chomutovsko

Předchozí článek
Související články
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
1.6.2024
Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn
30.5.2024
Po škole jsem se poflakovala po sídlišti a rodiče moc nezajímalo, co vlastně dělám. Počítali s tím, že budu prodavačkou. Já ale chtěla víc. Ohlížím-li se zpět, měla jsem v životě nakonec vlastně štěstí. Ne že bych si ho dlouho užila, ale alespoň mě potkalo. Rodiče si odjakživa přáli, abych se jednoho dne stala prodavačkou, stejně jako maminka. Jenže než takový osud, to jsem se raději rozhodla j
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí