Domů     U moře jsem poznala životní lásku
U moře jsem poznala životní lásku

Ještě mi nebylo osmnáct, a tak mi rodiče oznámili, že mě samotnou doma nenechají. Na dovolenou jsem musela s nimi.

Živě si pamatuji, jak jsem se strašně pohádala s mámou. Syčela jsem na ni, že s nimi na dovolenou nepojedu, že nejsem malá holčička, a tak přece mohu zůstat doma. „Nebylo ti osmnáct, nejsi plnoletá, jedeš s námi!

Chceme tě vzít do Bulharska, a ty, místo abys projevila vděčnost, ještě protestuješ,“ rozčilovala se.

Měla jsem vztek

Seděla jsem v pokojíčku a fňukala. Měla jsem tak velkolepé plány! Těšila jsem se, že jakmile za mými rodiči zaklapnou dveře, zavolám holkám a začneme pořádat divoké mejdany. A teď mi to rodiče všechno překazili.

Táta nanosil kufry do auta, maminka udělala řízky na cestu a já jsem smutně telefonovala spolužačkám, že je všechno jinak. A mohla za to dovolená v Bulharsku. Jak já to Bulharsko nenáviděla!

Kluk pod slunečníkem

Moje nenávist však trochu opadla, když jsme přijeli do kempu. Dýchlo to na mě prázdninami a letní bezstarostností. Slunce sálalo, rekreanti pod slunečníky lízali zmrzlinu anebo se zahrabávali do písku, vzduch voněl mořskou vodou, foukal osvěžující vítr.

Přestala jsem smutnit, přece jen, tohle není žádný koncentrační tábor. Převlékla jsem se do krásných světle modrých plavek a vyrazila na pláž, kde se za mnou nejeden kluk otočil.

Rodiče se rozhodli zpříjemnit mi pobyt co nejvíce, abych tolik nelitovala, že jsem musela jet, a tak mi neustále nosili zmrzliny a další sladkosti.

Večer jsme si někdy dopřáli i večeři v restauraci, na rozdíl od jiných českých rekreantů v kempu, kteří si večeře připravovali u stanů na plynovém vařiči. Vzpomínám si na chuť místních ryb, byla božská.

Nejvíce si však vzpomínám na jednoho z rekreantů, mladíka, který pravidelně sedával pod slunečníkem poblíž naší rodiny. S trochou škodolibosti jsem zaznamenala, že je tu také s rodiči. Vypadal tudíž dost otráveně. Odhadla jsem, že bude přibližně v mém věku.

Asi třetí nebo čtvrtý den pobytu se osmělil, a když jsem se šla koupat, rádoby nenápadně se loudal za mnou.

Seznámení v moři

Oslovil mě v moři, když jsme plavali k bójkám. Ptal se, jak se jmenuji a odkud jsem. Zjistili jsme, že v Čechách bydlíme nedaleko, že pocházíme ze sousedních měst.

Vyšlo najevo, že už odmaturoval a dosáhl plnoletosti, ale přesto jel na zájezd s rodiči, aby jim udělal radost. To mi bylo sympatické, říkala jsem si, že to bude asi nějaký citlivý mladý muž. Pak už jsme plavali mlčky, byl docela plachý.

Po očku jsem si ho prohlížela a došla jsem k povzbudivému závěru, že vypadá ještě lépe než Pavel – kluk z naší třídy, který se mi líbil.

Strhla se hádka

Vyšli jsme z vody společně. Tušila jsem, že nás můj tatínek pozoruje ostřížím zrakem. Nemýlila jsem se. Jakmile jsem došla k naší dece, hned jsem postřehla znepokojené obličeje obou rodičů. „Kdo to je?“ vybafl táta. „Co je to za cizího kluka?“ syčela máma.

Hned jsme se začali hádat. „Jen jsme si spolu povídali, co má být?“ ječela jsem. „Nebudeš tady navazovat kontakty s žádnými mladíky!“ volala máma. Zase už jsem cítila, že mám v očích slzy. Rodiče mě střežili jako dva hlídací psi. A mně se ten kluk pod nedalekým slunečníkem tak líbil!

Nepustili mě z očí

Rodiče mě však od toho dne nepustili ani na krok. Přestali jsme chodit i do restaurace, abychom ho nemohli potkávat. Máma totiž trpěla utkvělou představou, že otěhotním ještě před maturitou, a neuvěřitelně se toho bála.

Rozhodli se s tátou, že tomu zabrání za každou cenu. Vyplížit se večer ze stanu bylo vyloučeno, a tak jsme se s Honzou vídali jen na pláži. Ani do moře jsem už nechodila sama, táta se vždycky šel koupat se mnou.

Řekla jsem mu adresu

Připadala jsem si jako princezna zamčená ve věži. Už jsme si s tím hezkým klukem nevyměnili jediné slovo. V ten úplně poslední den rekreace se mi podařilo jít si sama pro zmrzlinu, když rodiče plánovali zpáteční cestu.

Honza si toho naštěstí všiml a také uháněl ke stánku. „Řekni mi adresu,“ zašeptal. Sotva jsem mu ji odrecitovala, už u mě stál táta. Koupil zmrzlinu a v podstatě mě od stánku odvlekl.

První a poslední láska

Vrátili jsme se domů. Myslela jsem, že už se s Honzou nikdy neuvidíme. Pravda, adresu znal, ale nenapadlo by mě, že mě doopravdy vyhledá. Ještě o prázdninách však někdo zazvonil. Vyhlédla jsem z okna a dole stál Honza!

Moji rodiče bezstarostně odjeli na večeři k babičce, a tak jsme se spolu procházeli po sídlišti a povídali jsme se. Líbil se mi čím dál víc.

Rodiče ho nakonec museli vzít na vědomí, protože jsem v září oslavila osmnácté narozeniny s tím, že už mě nemohou tolik omezovat. Od té doby uplynulo už mnoho let a my s Honzou jsme pořád spolu…

Eva L. (56), Opava

Předchozí článek
Související články
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr