Pro chlapy jsem byla vždycky atraktivní. Když jsem ale po porodech přibrala, najednou jsem se manželovi přestala líbit… V pubertě jsem byla slečínka s nosánkem nahoru. Měla jsem totiž jistotu, že se klukům líbím. Na zájem mužů jsem si zvykla a byl pro mě v jistém slova smyslu návykový. A taky jsem této své schopnosti zneužívala. Když jsem čekala první miminko, byla jsem nekonečně šťastná. Ale

Možná i vy jste se dostali do situace, kdy vám nadřízený v práci dělá ze života horor. Jak se v takové situaci zachovat? Nechávat si šlapat po hlavě asi není to pravé ořechové. Jestli se říká, že na každého vepře se vaří voda, pak v tomto případě to platí dvojnásobně. Jako mladá holka jsem nastoupila do renomovaného vydavatelství jako redaktorka módního měsíčníku. Byla jsem šťastná, že jsem dosta

Sázením 1x do týdne jsme se vždy bavili Se ženou jsme vždy měli stabilní zaměstnání, a přestože jsme si nemohli zrovna vyhazovat z kopýtka každý večer, tak se naše každonedělní vsázení na loterii Sportka stalo jakousi tradicí a sledování slosování jsme si vždy užívali. Šance na výhru něčeho opravdu velkého byla sice malá, ale my hráli hlavně pro radost. Proto jsme jednou zůstali jako opaření, 

Být stále sama mě už nebavilo. Záviděla jsem kamarádkám, jaké mají hodné partnery a vůbec si jich neváží. Ani jedna z nich nebyla věrná. Rozhodla jsem se jednoho mužského ukrást. Toho nejhezčího! Měly jsme takovou partu ženských už hodně dlouho. Vlastně od střední školy. S přestávkami jsme se vždycky sešly na večeři, povyprávěly si všechny novinky o dětech, nemocech a milencích, a také stanovily

Zkouška na vysoké škole se blížila, když si dcera zlomila nohu a musela ležet v nemocnici. Měla už poslední termín a mně nezbylo nic jiného, že za ni poslat někoho jiného. Vždycky jsem vedla děti k samostatnosti. Nějaká protekce nebo úlevy neexistovaly. Příčilo se mi švindlovat! Moje nejstarší dcera byla navzdory všem svým průšvihům z mých dětí nejúspěšnější. Každý rok dostávala přidáno a nakonec

Dlouho jsem hledala zaměstnání. Byla jsem jako začarovaná, nikde mě nechtěli. Být závislí na jednom platu v rodině se dvěma dětmi mě dohánělo k zoufalství. Z marného hledání práce jsem se propadla do deprese. Kdo to nezažil, těžko dokáže pochopit, čím„nezaměstnatelný“ člověk prochází. Jak hledáte, chodíte na pohovory, a nakonec jim nestojíte ani za to, aby vám zavolali, že vás nechtějí… Půl roku

V chladném a deštivém počasí mi byla stále zima, toužila jsem po teple a sluníčku, ale neměla dost peněz na nějakou pořádnou dovolenou. Nakonec jsem celou zimu strávila u moře a ještě dostala zaplaceno! Můj předčasný odchod do důchodu byl jedna velká katastrofa. Podnik, kde jsem pracovala řadu let, zkrachoval a na pracovním úřadu se mi málem vysmáli. Prý, kde bych si co sháněla ve svém věku a pož

Moje dlouholetá kamarádka se začala pozorovat a nabyla přesvědčení, že je smrtelně nemocná. Bylo na mě ji z její hypochondrie vyléčit! Se Stáňou jsme se znaly odjakživa. Naše maminky totiž spolu ležely kdysi v porodnici a od té doby se kamarádily. My tak se Stáňou vyrůstaly téměř jako sestry. Vídaly jsme se denně. Ve školce, škole a později i na učilišti. Staly se z nás prodavačky, i když každá p

Moje nová kolegyně získala práci, na kterou jsem čekala marně řadu let. Vymyslela geniální lest. Zasloužím se o její povýšení a vytoužená pozice bude konečně moje! Hned vedle našeho rozlehlého, a také hodně studeného a nehostinného skladu byla taková malá kancelář. Sídlil v ní náš šéf, vedoucí! Na práci toho moc neměl. Všechno jsme za něho, z lítosti a loajality, odřely za něho. My tři podřízené.

Vlastní vinou jsem se ocitla v nepříjemné situaci. A nevím, jak z ní ven. Ale najednou jsem zoufale potřebovala změnu a dobrodružství. Je mi dvaačtyřicet, jsem vdaná, dcera chodí na střední školu. Manželství máme hezké, muž je dobrák každým coulem, nikdy mi nic nechybělo. Slušně vydělává, má nás obě moc rád, jestli občas proběhne nějaká menší hádka, vždycky je to kvůli malichernosti. Nevím, co t