Ze sousedky se stala kamarádka a z kamarádky můj největší nepřítel. Z ničeho nic mě začala pomlouvat, až jsem kvůli ní málem přišla o přátele i zaměstnání!
Dlouho jsem si myslela, že lepší sousedku jsem si nemohla přát. Dávaly jsme si na našem balkónu kafíčko skoro každý den. Zmínily, co se stalo nového a také, co budeme těm našim chlapům vařit k večeři či o víkendu.
Pomluvila mě, kde mohla
Potom můj muž zdědil po rodičích malý baráček a nám na kontě přibyl skoro milion! „A co budete s tolika penězi dělat?“ ptala se sousedka, tou dobou už moje největší kamarádka Lenka. Tvářila se, jako by snad měla o mě strach, či co. Rozesmála jsem se. Co bych asi tak já mohla s milionem dělat? Pomohu dětem s bydlením a i tak je to málo. Lenka se zamyslela a potom přiznala: „To já bych dětem nedala nic. Ať se snaží samy, nám taky nikdo nic nedal! Jela bych na pořádnou dovolenou a zaplatila nějakou tu plastiku. Prostě bych si udělala radost.“ Rozešly jsme se v dobrém, ale jakási pachuť z podivného rozhovoru v nás přetrvala. Po pár dnech mě zastavil soused z přízemí. Tvrdil, že má v bytě nějakou hmyzí verbež a mohu za to já. Podivila jsem se. Jak na to přišel? Chvíli se ošíval. „No, říkala to paní Lenka. Prý moc neuklízíte…“
Vysmála se mi
Nemohla jsem tomu uvěřit. Soused si to určitě vymyslel! To by mi Lenka nikdy neudělala. Jenže, historka žila dál svým životem. Dcera toho mého souseda pracovala shodou okolností ve stejném podniku co já. „Tak prý máš doma nepořádek a roznášíš nějaké broučky po baráku,“ vyjela na mě kolegyně a hned výhrůžně dodala: „Doufám, že něco nepřineseš do kanceláře…To bys taky mohla přijít o práci!“
Zůstala jsem jako opařená. Hned po konci směny jsem se hnala domů. Schody jsem brala po dvou, nechtěla jsem se zdržovat líným výtahem. „Lenko, to jsem od tebe nečekala!“ vyjela jsem na kamarádku sotva otevřela dveře. Začala se mi smát přímo do obličeje. Prý to byl jen vtip!
Nasypala jsem jí do kabelky sušené červy
Musela jsem si uvařit kávu do půllitrového hrnku a dát do ní dvě polévkové lžíce cukru, abych se trochu uklidnila. „Taky vymyslím nějaký vtip, ty potvoro!“ opakovala jsem si stále dokola. Dokonce jsem zapomněla i na večeři, k manželově nelibosti. Ale i on musel uznat, že tohle nemohu jen tak nechat. Vymýšleli jsme spolu pomstu dlouho do noci. „No, když tak ráda mluví o broucích, tak jí nějaké dopřejeme, ne?“ navrhl. Když mi dopodrobna líčil svůj nápad, okamžitě jsem souhlasila! „Koupíme ve Zverimexu nějaké cvrčky nebo červy. Nebo všechno, co jen budou mít! Živé i sušené. Ty jí všechno nenápadně dáš do kabelky, kterou nosí do práce! Vše se povedlo snáz, než jsem doufala. Lenka byla ráda, že jsme se usmířily! Ani si nevšimla červíčků, které jsem jí nasypala na dno kabelky, když mi v kuchyni vařila kávu.
Hledám si jinou kamarádku
A pár cvrčků taky na práh našemu sousedovi odzdola. Aby se potěšil. Zbýval závěrečný úder. „Haló, zde hygienická stanice,“ hovořil manžel do telefonu hlubokým hlasem, když zatelefonoval Lence do práce. Potom pokračoval: „Provádíme deratizaci u paní Lenky T., prosím u vás nemáte problémy s hmyzem?“ Přemáhala jsem smích. Kvůli jeho telefonátu jsem přišla pozdě do práce! Odpoledne mi Lenka sdělovala novinky. Šéfová ji nařídila vysypat na stůl kabelku. Byla to velká ostuda! A potom jí vynadal i soused. O ostudě už věděl. Vlastně o ní věděli už všichni z našeho domu! Pomsta byla dokonána a s Lenkou si už kafíčko nedávám. Hledám si jinou kamarádku, méně závistivou!
Alena T. (56), Plzeň
