Jsem už dost stará ženská, abych se učila novým kouskům. Alespoň donedávna jsem to tvrdila. Názor jsem ale změnila rychle. Právě jsem ve spojení se svým úžasným vnukem. To díky němu teď můžu vidět svou pravnučku, jak se pokouší postavit na nohy a vidět její roztomilý úsměv. Jinak bych o tohle vše přicházela. A znáte to, že malé děti rostou rychle jako z vody. A ty nejkrásnější chvilky uletí cob

Ze sousedova bytu se táhl neuvěřitelný zápach. Nešel vyvětrat a bylo mi po něm dokonce špatně. Dlouho mě vůbec nenapadlo co to asi je. U nás v domě se nájemníci začali střídat jako na běžícím pásu. Pár nejstarších nájemníků zůstalo, ale ti noví často byt koupili na investici a pronajali. Nic proti tomu, ale bylo jim jedno, komu ten svůj majeteček poskytují. Když se hned vedle mě nastěhovala rodin

Kamarádčin manžel se mi moc líbil a jí zase můj milenec. Přátelsky jsme se dohodly na výměně, ale jen u té nezůstalo. Mužské si vzájemně půjčujeme a jsme spokojené obě! Padesátka je jen číslo v kalendáři. Skutečný věk je ten, na který se člověk cítí. Já se cítila paradoxně mladší, než ve třiceti. To jsem měla malé děti, byla nevyspalá a trápila mě spousta zdravotních problémů. Asi z toho vyčerpán

Shledání s kamarádem z dětství nám udělalo ohromnou radost. Netušili jsme, že nás to bude stát rovných sto tisíc! Třídní sraz základní školy po padesáti letech mě uvedl tak trochu do deprese. Už jsem si totiž nebyla vůbec podobná. Samozřejmě nemám na mysli věk, ten ubíhá každému stejně, alespoň jsem si to prozatím myslela. Tou podobou jsem měla na mysli spíš váhu a také svoji povahu. Váha se mi z

Zopakovat si po čtyřiceti letech sňatek se vším všudy, i se svatební cestou, bylo mým snem. První svatba byla jedna velká katastrofa a tak jsme se na tu druhou těšila. Jenže, dopadla ještě hůře, než ta první! Vdávala jsme se mladá a naivní. A hlavně proto, že jsem „musela“, což tehdy znamenalo jediné: neplánované těhotenství. Mně se tahle nehoda stala ještě před dovršením dvacátých narozenin, ale

Dlouho jsem neměla štěstí na chlapa. Ale pak jsem konečně našla toho pravého. Ale netušila jsem, že můj vysněný ideál má jednu vadu. Je chorobný lhář! Po několika nepovedených známostech jsem konečně našla toho pravého. Tedy, alespoň jsem si to myslela. Můj nový přítel byl advokát. Měl krásné auto a denně mi nosil pugét růží. Bylo to skoro jako v pohádce a všechny moje přítelkyně mi ho záviděly.

Toužila jsem po životě v přírodě, ale při něm jsem zjistila, že civilizace má přece jen něco do sebe. Teď už jsem ze snů vyléčená. Jako typické městské dítě jsem měla o životě v přírodě zkreslené představy, protože jsem ho znala jen z letních táborů, vyprávění babičky a z řídkých návštěv své tety z jižní Moravy. O to víc jsem po romantickém venkovském životě toužila. Rozdílné světy Tyto m

S přítelem jsem žila spokojeně celých deset let. Potom si pořídil o hodně mladší a hodně štíhlejší milenku. Když jsem ji uviděla, myslela jsem jen na jediné. Na pomstu! O nějaké hezké dovolené, kde bych nemusela vařit a nakupovat, jsem si mohla dlouho nechat jen zdát. S manželem jsem se rozvedla a vychovat tři děti mě stálo hodně sil a samozřejmě i peněz. Po nějaké drahé dovolené jsem ani netouži

Až na policii jsem se přiznala ke krádeži. Vypáčila jsem kamarádce zámek od bytu a půjčila si slíbené šaty a boty. Jinak bych zmeškala maturitní ples svého vnuka! Byla jsem taková ta hlídací babička. Odveď, přiveď, přespi, pohlídej přes prázdniny. Dcera mě úkolovala snad každý den a občas mě už tím docela štvala. Vnuka jsme milovala, ale přece jen, hlídat neposedné dítě každý den, bylo nad mé mož

Nejen muž, když se napije, dělá věci, kterých později lituje. Jednou se to povedlo i mně. Bylo těžké přesvědčit šťastného výherce, aby se své výhry vzdal. Nebyla jsem vysloveně závislá na hraní, ale občas jsem karbanu podlehla. Je pravda, že jsem to občas i přehnala. Nejraději jsem měla karty. Sešla se nás skvělá parta v naší hospodě, byla legrace a dost se u toho pilo. Je pravda, že jsem za konz