Domů     Kvůli známce jsem svedla učitele
Kvůli známce jsem svedla učitele
4 minuty čtení

Třicet let mi maturita nechyběla, ale potom jsem už bez ní nemohla být. Škola a učení se staly mojí noční můrou. Pomoct mi mohl jen učitel, ale ne zadarmo!

Maturitní vysvědčení asi bylo podstatnější, než roky praxe, které jsem měla. Dostala jsem na vybranou. Buď nastoupím do školy, nebo mě přeřadí na méně placenou, a o to fyzicky náročnější práci!

„Už tu školu nezvládnu,“ brečela jsem doma manželovi na rameni a on mě utěšoval: „Tak si najdeš něco jiného, vždyť se svět nezboří!“

Škola byla peklo

Jenže právě že zboří. Vždyť všude píšou, že pro ženské nad padesát let není nikde místo! A nechat se na postarší kolena přeřadit k výrobní lince, kde se musí osm hodin stát na nohou, a ještě k tomu v příšerném vedru, se mi také nechtělo.

Po mnoha večerech pláče jsem se rozhodla, že tu školu přece jenom zkusím. Už první den byl učiněné peklo. „Kupte si to a to, pořiďte si tamto, sežeňte si…“ slyšeli jsme každou vyučovací hodinu od učitelů. Všichni byli stejní. Vyhrožovali, hrozili, strašili.

Jen jeden, takový vetchý stařík, byl sympatický. Na rozdíl od svých kolegů nás utěšoval, že to zvládneme! Bohužel se mýlil. Neuplynulo ani první pololetí a já věděla, že tu zpropadenou školu nezvládnu. „Přece to nevzdáš!“ domlouvala mi kamarádka a dodala:

„Tak někoho podplať. Nebo tak něco…“

Rada k smíchu

Vůbec jsem nevěděla, jak to myslí! Když jsem se zeptala, pokrčila rameny a řekla: „Člověk prostě někdy musí přinášet oběti…“ Po téhle její větě jsem nebyla o nic moudřejší.

Pravdu jsem se dozvěděla až o týden později, kdy jsme se opět sešly v cukrárně na našem náměstí. „Nebuď naivka. Prostě uděláš, co je třeba! Tu chvilku vydržíš…“ Rozesmála jsem se. Kdo by o mě stál?

Vždyť už jsem dávno nebyla nejmladší, a váha se rok od roku zvyšovala. Manžel mě sice stále ujišťoval, jak mi to sluší, ale tak naivní, abych mu věřila, jsem přece jen nebyla!

„To spíš pořádnou lahev, kdybych někomu dala!“ tvrdila jsem kamarádce, ale ta jen pokrčila rameny. Jako že sama uvidím…

Byl jako liána

Těch lahví jsem koupila pro jistotu víc a raději pořádně drahých. Vytoužené čtyřky mě neminuly! Zbýval mi už jen můj oblíbený dědeček, jak jsme mu se spolužačkami říkaly, ale ten na alkohol nebyl.

Když jsem mu postavila lahvičku na stolek, zavrtěl odmítavě hlavou. Naklonil se ke mně a svým suchým jazykem mi olíznul šíji. Nečekaně a záludně! Něco tak odporného jsem v životě nezažila! Vyskočila jsem ze židle a popadla kabelku.

Chystala jsem se utéct, ale on mě zarazil: „No no, snad se tak nic hrozného nestalo. Potřebujete dobrou známku, no ne? A já zase trochu toho lidského tepla…“ Bez ptaní se po mě začal vinout jako nějaká ztrouchnivělá liána.

Kdo by to do toho dědka řekl, že bude mít ještě takové myšlenky? Vypadal na rovných sto let! Minimálně…

Už zbývá jen maturita

Byla jsem tak překvapená a šokovaná, že jsem se ani nehnula. On mě osahal, jako při prohlídce na letišti. Trvalo to jen chvíli a potom už otevřel moji studijní knížku a napsal mi jedničku. Byla to moje první! A také poslední.

První pololetí jsem zdárně zvládla a to druhé také. Na staříčka jsme si zvykla. Zkoušky jsem si odbyla navlečená v dvojité vrstvě spodního prádla a roláku. Další rok už nás Dědek neučil. Zastoupila ho jeho mladá kolegyně.

Byla přísná, ale dokázala všechno vysvětlit i mně. Svoji závěrečnou čtyřku jsem si poctivě zasloužila! Jen maturity se obávám. Prý u ní bude jako přísedící můj Dědek!

Olga M. (54), Litvínov

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé