Dlouhé roky přátelství vzaly za své, když soused začal chovat včely ve velkém. Kvůli strachu ze žihadel jsme už nemohli vylézt ani před dům, natož na zahradu! Pár let před odchodem na zasloužený odpočinek jsme si s manželem splnili celoživotní sen. Koupili jsme pěknou chaloupku s velkým pozemkem. Čekala nás dřina, ale i tak jsme se na každý víkend, strávený v lůně přírody a příjemném stavení, blá

Moje jediná a věrná kamarádka potřebovala pomoc. Nezbývalo mi, než překonat panický strach a naučit se řídit auto! Jinak bych nemohla dokázat nevěru jejího manžela. Snad ničeho jsem se nebála víc, než řízení auta. Nevím, proč se mi vždycky rozklepala kolena, zrychlil dech a začaly třást ruce. Za volant jsem prostě nemohla usednout. „Zkus to, dej se vyšetřit psychologem, třeba ti pomůže!“ přemlouv

Nestává se moc často, aby člověk vyhrál peníze. Mně se to ale podařilo. Na stírací los jsem vyhrála padesát tisíc. Nikdy jsem se nepovažovala za dítě štěstěny. Přesto jsem i já, snad jako každý, občas zkusila své štěstí a vsadila si ve Sportce náhodná čísla nebo na poště zakoupila los. Pokaždé mě k tomu vedlo nějaké výjimečné prozření. Buď jsem ve snu viděla čísla, která zrovna vyhrají nebo mě

První manželství mi hrubě nevyšlo. Byla to také moje chyba, jestli se tedy za chybu dá považovat naivita. Roman byl kluk, po kterém toužily všechny dívky. Získala jsem ho já. Vzali jsme se, ale brzy po svatbě jsem začala litovat. Zjistila jsem, že Roman se pro manželství naprosto nehodí. Měl snad všechny chyby, které brání dobrému trvalému vztahu: dával přednost kamarádům, hodně pil, na věrnos

Milovala jsem pohádky, které mi každý večer četl můj milovaný děda. Snila jsem o tom, že stejně jako princezna se vyspím v zámecké posteli a pod matrací budu mít hrášek! Dětinský sen mě pronásledoval snad celý život. Coby malá holčička jsem milovala pohádky, které mi četl děda před spaním. Později jsem četla pohádky svým dětem a vnoučatům. Mým favoritem byl Hans Christian Andersen! Moji lásku k p

Nebavilo mě poslouchat manželovy výčitky, že jsem opět přibrala, Rozhodla jsem se zhubnout. Radikálně změnit vzhled. Neuplynul den, kdy bych neslyšela nějakou kritiku. Manžel si nedal ujít jedinou příležitost, kdy by nemohl zhodnotit moje stále se zvětšující pozadí, stále se zakulacující břicho, nebo dokonce stále víc tučnější tváře. Prostě, podle něho jsem byla stará a tlustá! Jen to tak doslov

Kvůli manželovu skrblictví nesmím utrácet. Do svého milovaného kina chodím tajně, aby mi nemohl vyčítat drahé vstupné! Co se dá říct o manželství, které vydrželo skoro padesát let? Snad, že bylo spokojené a na dnešní poměry i šťastné. Ke spokojenosti nám stačilo, když manžel chodil do práce, staral se o rodinu a nikoho doma nebil. Tyto nároky můj muž vrchovatě naplnil, a já ho za to měla vždycky

Moje nadřízená nebyla žádný andílek, i když si to o ní mnoho lidí myslelo. Pořád nás jen úkolovala a vyhrožovala vyhazovem. Napsala jsem na ni anonym a doufala, že bude klid! Moje šéfová se nám všem měnila před očima. Z kdysi celkem slušné ženské se stala učiněná dračice. Nic jí nebylo po chuti, nic jí nebylo dost dobré. Pořád nás jen napomínala, vyhrožovala a kritizovala. Měla jsem peklo doma i

Z nezávazného románku se nečekaně stalo velké drama. Milenec se změnil v největšího nepřítele. Musela jsem bojovat o práci i o dobrou pověst! Stereotyp, který mě denně čekal po příchodu z práce, mi šel čím dál víc na nervy. Nuda se už nedala vydržet! Kamarádky takový problém neřešily. Dokonce mi to moje nicnedělání tak trochu záviděly. Byly zaměstnané vnoučaty nebo svými starými rodiči. Nebo oboj

Nejsme dokonalí a děláme spoustu chyb. Pokud si je dokážeme uvědomit, vždy je tu šance na nápravu. Dívám se na svého tátu, který ještě v osmdesáti letech dokáže hovořit pevným a silným hlasem s patra. A slova, která říká mě hřejí u srdce a vhánějí mi slzy do očí. Jsou to slova plná chvály, uznání a hrdosti. Jsou to slova o mně. O dceři, která má dnes promoci. O dceři, na kterou vždycky hrdý být n