Manžel nepatřil mezi ty, kteří běží s každou drobností k lékaři. Jednou se mu to však vymstilo. Když od jediného neřáda chytl dvě nemoci zároveň. Můj muž Emil byl vždycky velký sportovec a chlap. Nepatřil mezi ty týpky, kteří lezou do postele s rýmičkou či pupínkem na čele. Ještě v šedesáti jsme vyjížděli na cyklistické túry, měli permanentky na plavání a chodili s kamarády hrát volejbal. Žili js

Lékaři jí dávali půl roku života, ona však začala bojovat. Vsadila na léčivé energie, a to ji nejen zachránilo život, ale přineslo i velké štěstí. Moje maminka byla už stará paní, chodívala jen stěží po pražské Náplavce a po Výtoni a lidé, kteří ji znali, jí říkali Bábrlinka z Podskalí. Před pěti lety prodělala těžkou nemoc, a jako zázrakem se z této choroby zmátořila. Lékaři ji mnoho šance nedáv

Celý život slýchám hlas, který mi radí, konejší mě a domlouvá mi. Probírám s ním nejdůležitější věci. Jeho rady jsou nad zlato. Jako dítě jsem si ráda hrála sama, protože jsem si sama nepřipadala. Spíše naopak. Hrála jsem si vždy s někým, v myšlenkách si s ním povídala a ta bytost mi odpovídala. A taky se se mnou učila, počítala příklady, probírala problémy, které jsem měla a radila mi. Výborně j

Byla o čtyři roky mladší než já. Když začaly přípravy na její svatbu, nemohla jsem zlostí spát. Všichni ve vesnici se mi určitě smáli. Svatbě jsem musela zabránit! Když jsem se tu zprávu dozvěděla, bylo to krátce po tom, co jsem se rozešla s Milanem, svým prvním klukem. Už čtvrtý rok studoval v Praze vejšku, a já na něho jen a jen čekala – až přijede v pátek domů, až si na mě udělá čas, ležel jen

Rodiče by nikdy neměli přežít své děti, prarodiče svá vnoučata. Když se to stane, je to rána, kterou nedokáže nikdo a nic zacelit. Nikdy jsme nebyli sportovně založená rodina. Naše dcera Klárka na základní škole zkusila pár sportovních kroužků. Stejně jako mě ji však nejvíc bavily knihy a byla i moc manuálně zručná a výtvarně nadaná, takže po základní škole šla studovat knihvazačství. Na škole

Vadilo jí, že je lehkovážný a ze všeho si dělá legraci, zatímco mě ten můj lezl na nervy opakem. Najednou se stalo neuvěřitelné. Všichni jsme pochopili, že se stačí jen prohodit. Manželův bratr byl správný a zábavný chlap, jen měl v životě smůlu – vybíral si špatné ženské. Jednoho dne k nám přišel s jednou taškou a poprosil nás, jestli by u nás mohl pár týdnů zůstal, než se z rozvodu trochu zmáto

Pracoval v té zemi jako lékař a těšil se velké úctě. Když se oženil, vydala jsem se ho navštívit. Chovali se ke mně jako ke královně, já se ale jednou zapomněla. Na letišti mě čekal muž tmavé pleti v exkluzivní livreji a bílých rukavičkách. V rukou držel cedulku s mým jménem. Když jsem se u něho zastavila, hluboce se poklonil, odebral mi veškerá zavazadla a plynulou angličtinou mě požádal, abych

Naše Verunka byla velká herečka. V práci hrála divadlo na všechny. Na muže špulila neodolatelnou pusinku, u žen zase zabíraly srdceryvné výjevy z jejího smutného dětství. Od první chvíle, co jsem naši Verunku uviděla, mi něco v duši říkalo, že to je jedna veliká přetvářka. Měla vypracovanou celou dokonalou škálu hereckých etud na nás všechny, včetně mě. Jenže já ji to moc „nežrala“. Důvodem jejíh

Rozvod je pro psychiku moc a moc náročný. Léčila jsem si pocuchané nervy na venkově. Po rozvodu jsem si léčila poničené nervy u babičky na venkově. Trávila jsem tu čtrnáct dní dovolené s devítiletou dcerou Miladou, která měla zrovna prázdniny. Já i Milada jsme byly extrémně unavené, rozvodová válka nás obě k smrti vyčerpala. Jednou jsme si udělaly výlet vlakem do města. Vzpomínám si, jak mi ve va

Paměť mě začala zlobit před rokem. Vím, co to znamená, ale bojím se to přiznat sobě i svému okolí. Bohužel pravda už asi brzy vyjde najevo. Zuzanka mě chytila za ruku a ustaraně se na mě podívala. „Mami, co je s tebou? Je ti dobře?“ Jak jí jen říct, proč jsem se pečeného kuřete, které mi dcera přinesla před dvěma dny, ani nedotkla. Nešlo o to, že bych neměla hlad nebo, že by mi od dcery jídlo nec