Domů     Říkali mi: Odjeď, dokud můžeš
Říkali mi: Odjeď, dokud můžeš
6 minut čtení

Všichni lidé, které jsem v tom podivném zapadlém městečku potkala, mě varovali, abych se tam dlouho nezdržovala. Dodnes lituji, že jsem je neposlechla…

Před dvěma měsíci jsem si udělala výlet do Polska, do Varšavy. Jela jsem tam na několik dní za kamarádkou. Při zpáteční cestě jsem míjela jedno malé městečko, které mně čímsi učarovalo. Bylo na samé hranici České republiky a Polska. Musela jsem zastavit a jít se do jeho křivolakých uliček podívat.

Zatuchlé městečko

Procházela jsem jím a nechápala, proč mě do svých útrob tak vtahuje. Městečko, nebo spíše vesnička, se ničím zvláštním nevyznačovalo. Snad jen tím, že se zdálo být mimořádně ošklivé a na první pohled opuštěné.

Domy i ulice byly zanedbané, silnice rozbité a špinavé. Rozhlédla jsem se kolem sebe a povzdechla jsem si. Kéž by tu byla alespoň nějaká hospůdka, napadlo mě. Od rána jsem nejedla a měla jsem hlad jako vlk. Šla jsem dál a pak jsem konečně uviděla místní lokál.

Venkovní tabule slibovala domácí jídlo, krajské speciality a moučníky jako od babičky. Směle jsem stiskla kliku a vstoupila do lokálu.

Místní hostinec

Uvnitř už to tak hezky nevypadalo. Jednalo se o obyčejnou vesnickou putyku se stěnami zčernalými od cigaretového kouře, nasycenou alkoholovým odérem. U jednoho rohového stolu sedělo několik štamgastů.

Kdybych nebyla tak hladová, otočila bych se ve dveřích a běžela pryč, ale žaludek si žádal jídlo, tak jsem směle zamířila k prázdnému stolu na konci místnosti.

Podivná varování

O pár minut později se ke mně přiloudal číšník. „Co si dáte?“ zeptal se znuděným hlasem. „Jaká je denní nabídka?“ opáčila jsem. „Gulášovka, tlačenka, utopence, smažený řízek a jablečný závin.“ Objednala jsem si gulášovou polévku s chlebem.

Zatímco jsem čekala na jídlo, rozhlížela jsem se kolem. „Co vás do našeho městečka zaválo?“ zeptal se jeden ze štamgastů. „Jste tu na návštěvě?“ přidal se druhý. „Jenom projíždím,“ řekla jsem neurčitě.

„Radil bych vám, abyste se tu moc dlouho nezdržovala,“ řekl s vážným, až znepokojivým výrazem ve tváři další. I když jsem mu vůbec nerozuměla, slabě jsem přikývla. V tu chvíli přede mě číšník postavil jídlo a konverzace skončila.

Posílali mě pryč

Když jsem snědla polévku, která naštěstí lépe chutnala, než vypadala, zaplatila jsem a zvedla jsem se k odchodu. Už jsem byla u dveří, když mě cosi donutilo, abych se ještě otočila. Ani ne metr ode mě byl jeden ze štamgastů. „Věřte mi,“ řekl.

„Opravdu bude lepší, když rychle pojedete pryč.“ „Ale proč?“ nechápala jsem. „Zdržovat se tady není pro vás bezpečné,“ prohodil, načež se otočil a šel si sednout zpátky ke stolu. Pokrčila jsem rameny a s hlavou plnou otazníků jsem lokál opustila.

Ztratila jsem se

Procházela jsem pustým městečkem a hlavou mi vrtalo, co všichni mají. Proč mi každý radí, abych odjela? Co se tu stalo? Šla jsem zamyšleně nějakou dobu, až jsem se ocitla na malém náměstí, ze kterého vedlo několik uliček. Rozhlédla jsem se kolem sebe.

Nikde ani živáčka. Nevěděla jsem, kudy jít dál. Neměla jsem ponětí, jak jsem se tam ocitla a jak se dostanu zpátky k autu. Když jsem si uvědomila, že jsem se nejspíš ztratila, zachvátila mě malá vlna paniky.

Záhadný muž

Bezradně jsem stála na místě a zvažovala, jakou cestou se vydat, když jsem na protější straně náměstí uviděla stát muže. „Haló,“ zavolala jsem a zamávala na něj. Nejspíš mě neviděl, ani neslyšel, protože se náhle otočil a zmizel v jedné postranní uličce.

Jelikož to byl jediný člověk, kterého jsem během procházky potkala, dlouho jsem se nerozmýšlela a rozběhla jsem se za ním. „Pane,“ volala jsem za běhu. „Prosím, zastavte se. Potřebuji se vás na něco zeptat.“ Muž však nezastavil, ani nezpomalil.

Spíš se mi zdálo, že ještě přidal na tempu. Zrychlila jsem, abych ho neztratila z dohledu.

Noc v hotelu

Viděla jsem, jak na konci ulice vešel do jedné budovy. Byl to malý hotýlek. Vešla jsem dovnitř. Paní na recepci jsem se zeptala, kam dotyčný muž šel. Odpověděla mi, že nikdo jiný, kromě mě, do hotelu nevstoupil. „Ale ano, viděla jsem ho,“ trvala jsem na svém.

„Vysoký muž, na sobě měl bílou košili a modré džíny.“ Recepční na mě koukala, jako na blázna. Musím přiznat, že i já jsem měla pocit, jako bych začínala bláznit. Ale přece jsem ho viděla, ujišťovala jsem se v duchu. Byla jsem z toho zmatená.

A také jsem byla unavená. Tak jsem se rozhodla, že v hotelu přespím.

Živý sen

Vešla jsem do pokoje a natáhla se na postel. Přemýšlela jsem nad vším, co se v posledních hodinách odehrálo. Nic z toho mi nedávalo smysl. Najednou mě přemohla šílená únava. Zavřela jsem oči a vzápětí jsem usnula. Zdál se mi sen o muži z náměstí.

Měl rozepnutou košili, která odhalovala jeho mužnou hruď. Přistoupil ke mně, jakoby plul ve větru, a vášnivě mě políbil. Byla jsem jako zhypnotizovaná. Srdce mi divoce bušilo. Tělo se mi otřásalo v křeči rozkoše. Pak se vše ponořilo do milostné tmy.

Stále ho vidím

Ráno mě probudily ostré sluneční paprsky. Otevřela jsem oči. V první chvíli jsem nevěděla, kde jsem, co je skutečnost a co jen sen. Šíleně mě bolela hlava, jako bych měla silnou kocovinu. Opláchla jsem si obličej a opustila hotel.

Ani nevím, jak jsem se z toho městečka vymotala a dostala se zpátky k autu. Po návratu domů se vše vrátilo do starých kolejí, jen jedna věc se změnila. Ten muž v košili mi nedá spát. Myslím na něj ve dne, v noci. Občas mám pocit, že ho i vidím. Nejsem si však vůbec jistá, zda je skutečný nebo je jen výplodem mé fantazie.

Alice K. (50), západní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc, která mě vždycky velmi zajímala. A to bylo okno protějšího domu, k
3 minuty čtení
V nočním parku jsme se dostali do křížku s podivnou partičkou. Tři muži nás chtěli okrást. Na manžela dokonce vytáhli nůž. Pak se stal zázrak. Nebyla jsem nadšená z toho, že s mužem půjdeme po půlnoci zkratkou přes park. I když je manžel silný chlap, bála jsem se. Ta část města neměla dobrou pověst, kriminalita tu rostla, zvlášť parku v noci bylo radno se vyhýbat. Jenže jsme se u kamaráda na za
3 minuty čtení
Barvy, jimiž jsem se obklopovala, mi braly energii a ničily zdraví. Odvážná změna mě zbavila všech problémů. Nebyla to černá ani bílá, jak by se mohlo zdát, já měla slabost pro tyrkysově modrou a žlutozelenou. Jakmile jsem tyto odstíny viděla, hned se mi zlepšila nálada. K nim jsem později přiřadila blankytně modrou a lila. Obklopená těmito barvami jsem se cítila skvěle, svěže a mladě. Jenže čl
2 minuty čtení
Nikdy jsem netušila, že mám talent na věštění. Jednou jsem ale zírala na dno svého šálku čaje a lístky mi prozradily budoucnost. Zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Hleděla jsem z okna a nadávala na počasí. Pršelo už druhý den. Popíjela jsem šálek čaje z konvičky, která patřila k mým oblíbeným. Ten čaj jsem si přivezla ze Srí Lanky, kde jsem byla s kamarádkou. Obě jsme musely navštívit ča
3 minuty čtení
Někdy se stane, že maminka odejde dřív, než bychom čekali. Ta moje zemřela v šedesáti letech. Pak se mi o ní začal zdát sen. Jednoho dne přišla smutná zpráva, že moje maminka a babička mých dvou synů už není mezi námi. Velice těžko jsem se s tím vyrovnávala – a tu najednou zasáhla vyšší moc. Nebo co to vlastně bylo? Silné pouto S maminkou jsme měly skvělý vztah, možná i proto, že mě měla
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
iluxus.cz
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
Legendární značka luxusních psacích potřeb a doplňků představuje svou novou kampaň Let's Write, v níž navazuje na výjimečnou spolupráci s režisérem Wesem Andersonem. Ten pro Montblanc opět vykreslil p
Když kvete louka, pomáhá klimatu
21stoleti.cz
Když kvete louka, pomáhá klimatu
Rostliny jsou víc než jen zelený porost naší krajiny. Hrají zásadní roli v koloběhu uhlíku, a tím i v ochraně klimatu. Nová studie vedená vědci z Biologického centra AV ČR ukazuje, že druhová pestrost
Jak vládla královna Hollywoodu?
historyplus.cz
Jak vládla královna Hollywoodu?
Její nevinný výraz a plachý pohled ji skvěle pasují do rolí mladičkých dívenek. Mary Pickfordová v nich poblázní doslova celý svět. V době, kdy se na profesi herce hledí ještě skrz prsty, se stane jednou z nejslavnějších žen nejen v USA a vyslouží si titul „královna Hollywoodu“. Herečkou z nouze Je jí sedm let, a
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
epochanacestach.cz
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
Když stoupáte hustým lesem nad Starým Městem pod Sněžníkem nebo se prodíráte mlhavým ránem Rychlebských hor, krajina tu šeptá. V každém pařezu, v zarostlém sadu, v pokřiveném ovocném stromě, který tu ještě vzdoruje větru, slyšíte ozvěny lidského života, který se ztratil – ale ne docela. Jsou místa, která z map zmizela, ale nikdy nezmizela z
Mřížkový koláč
nejsemsama.cz
Mřížkový koláč
Meruňky můžete nakombinovat i s lesním ovocem. Hodí se k nim i výrazné bylinky, jako je rozmarýn, tymián nebo levandule. Ingredience na 1 kulatou formu: Na těsto: ● 300 g hladké mouky ● 1 vejce ● 1 žloutek ● 150 g másla ● 1 lžička nastrouhané citronové kůry ● 2 lžíce řeckého jogurtu ● 100 g cukru Na dohotovení: ● 800 g meruněk ● 1 skořicový cukr Postup: Do mísy nasypte mouku, cukr a citronovou kůru. Přidejte
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
epochalnisvet.cz
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
Chatrně oblečený venkovan se kradmo ubírá lesem a co chvíli se pozorně rozhlíží. Nedivte se, vydat se v 15. století do lesa pro nějaký ten otop, to byl často i hrdelní zločin. Pak se však stane něco strašného. V lesním přítmí spatří mohutnou postavu s černými rozcuchanými vlasy. Je to snad sám vládce pekla? Ve středověké
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
nasehvezdy.cz
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
Smutný příběh. Je slavná, a navíc ikona krásy. Přesto herečka Angelina Jolie (51) zůstává opuštěná jako kůl v plotě. Po dramatickém rozvodu s Bradem Pittem (61) v roce 2016, kde nechyběla obvinění z
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
epochaplus.cz
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
Janovo evangelium jasně tvrdí: „Boha nikdy nikdo neviděl.“ Přesto se ve Starém zákoně objevují pasáže, které tuto premisu zpochybňují, popisujíce osobní setkání s Hospodinem. Jak je možné, že Kniha knih obsahuje tak zjevné rozpory v tak zásadní otázce? Ačkoliv novozákonní Janovo evangelium obsahuje pasáž, kde se doslova říká „Boha nikdy nikdo neviděl,“ (Jan 4:12), některé
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
enigmaplus.cz
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
Před klavírem sedí zkušený americký hudebník Tony Cicoria (*1952) a vypravuje: „Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. V roce 1994 jsem působil jako ortoped v New Yorku. V té době ještě neexistovaly mo
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
skutecnepribehy.cz
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc,