Chodby zříceniny lákaly. Toužili jsme najít truhlu se zlatem a drahými šperky. Jezírko v podzemí nás nezastavilo. Vyhnal nás až jeho obyvatel. Které dítě netouží nalézt poklad? Zřícenina poblíž rodné vesnice nás přitahovala jako magnet, zejména chodby, kterými se to po okolí jen hemžilo, dráždily naši bujnou fantazii. Nebylo tedy divu, že jsme se jednou domluvili. Ti srdnatí z nás, mezi které jse

Ty noci vedle něho byly strašlivé. Nikdy mi nevěřil, že dokáže vydávat takový zvuk. Až jsme jednou vyrazili s kamarády pod stany... Každý to určitě zná. Když v noci ve vaší blízkosti někdo strašlivě chrápe, vy nezamhouříte ani oko a ráno si připadáte, jako by vás přejeli parním válcem. Když to zažijete občas, vyspíte se jindy, jenže já si bohužel vzala za manžela člověka, který dokázal vydávat ve

Ten šperk našla na tržišti a doslova ji uhranul. Od chvíle, kdy mi jej darovala, se začaly dít zázraky. Štěstí mě provázelo na každém kroku. Až do té doby, než se záhadně ztratil. K Bulharsku a naší rodinné dovolené v této zemi – bylo to ještě v dobách socialismu - se váže velmi zajímavá příhoda. Bylo to v čase, kdy jsem studovala střední školu a chystala se na vysokou. Vybrala jsem si obor, kter

Vnouček mi chtěl ukázat, jak je šikovný a umí do školy dojít sám. Tajně jsem sledovala každý jeho krok, zachránit jsem ho ale už nedokázala. Náš Honzík byl na začátku třetí třídy, předešlé dva roky jsme ho pečlivě vodili do školy a také ze školy do různých kroužků a pak domů. Už koncem druhé třídy škemral, abychom ho nechali jít aspoň část cesty samotného, vždyť už je dost velký na to, aby došel

Rodinu drtily tragédie. Děti utekly, manžel zkolaboval, zůstala jsem sama. Až neteř odhalila, odkud zlo přichází. Na hřbitově se krást nesmí! Rány osudu se začaly valit ze všech stran. Naše klidná rodina se proměnila ve smečku dravých šelem, které se na sebe vrhaly kvůli maličkostem. Synové se odstěhovali, manžel skončil s mozkovou příhodou v nemocnici. Zůstala jsem sama se svými psy. Špatně jse

Zatímco já jsem tvrdě dřela, aby měla rodina co jíst, moje sestra Alena si omotala děti i manžela kolem prstu. Nahradila mě nejen v domácnosti, ale i v jejich srdcích. S manželem jsem se seznámila už na základní škole a od prvního okamžiku jsem ho opravdu upřímně milovala. On byl sice vždycky u dívek a žen oblíbený, ale jakmile jsme spolu začali chodit, byl mi věrný a za jinou sukní se ani neo

Byla jsem neprůbojná a zakřiknutá holka v koutě. Nikdo by do mě neřekl, že se to odnaučím. Však to jistě většina z nás, komu je dnes více jak čtyřicet, zná. Byli jsme vychováváni k nezdravé skromnosti, a žena se postupně stala obětavou puťkou, která dřela v práci a pak měla druhou směnu doma. Nebylo dobré se příliš líčit, vyzývavě se oblékat a vůbec jakkoliv provokovat nebo se vymykat. A tak i kd

Byla pohledná a mladá. Každý muž, co do hospody vešel, na ní mohl oči nechat. I ten můj chlap. Musela jsem se jí zbavit. Moji rodiče a prarodiče pracovali celý život v restauraci, můj pradědeček vlastnil dokonce malý hotýlek v pohraničí. Babička mi vždycky říkala, že když člověk pracuje ve službách druhým, znamená to, že by se měl pro zákazníka třeba i přetrhnout. Drželi jsme se těchto slov i teh

Po maturitě jsem nastoupila jako sekretářka do jednoho podniku. Nadřízený byl mnohem starší a připadal mi drzý. Už je to dávno. Bylo horké léto, bylo mi čerstvých osmnáct a začala jsem pracovat v jistém velkém podniku. Dělala jsem asistentku jednomu z náměstků. Připadalo mi, že je to děda, ve skutečnosti mu nebylo ještě ani padesát, ale v osmnácti mi připadal starý jako století. A kdyby jenom to,

Nikdy jsem o syna neměla strach, nepochybovala jsem, že se mi vrátí domů v pořádku. Byl velmi zodpovědný motorkář. Přesto si ho našla děsivá shoda náhod. Mé děti byly mým největším štěstím, jak to u každé dobré mámy bývá. Měly mezi sebou rozestup tří let, což je prý ideální, a možná proto z nich vždycky byli úžasní sourozenci. Starší Jitka byla takovou tou typickou princeznou a starostlivou holči