Domů     Chodím chovat miminka
Chodím chovat miminka
5 minut čtení

Po smrti manžela se mi zhroutil celý svět. Vždyť jsme spolu prožili dlouhých šestačtyřicet let. Až po dvou letech jsem se rozhodla dát životu nový smysl. Začala jsem coby dobrovolnice chovat miminka!

Kdo nezažije ten hrozný pocit, když člověk ztratí celoživotního druha, přítele a nejbližšího člověka, neuvěří, že pocit prázdnoty může být až tak bolestivý. Manžel mi chyběl snad každou vteřinu.

Viděla jsem ho před sebou, povídala si s ním, a ráno jsem doufala, že všechno byl jen sen a on žije. Jenže nežil. Skoro dva roky moc smutnila. Potom jsem si řekla, že musím žít dál. Manžel by si to také určitě přál. Jenže jak?

Se zdravím jsem na tom nebyla nejlépe a nějaké extra koníčky jsem neměla. Tak jsem pořád jen seděla u televize a sledovala nekonečné seriály.

Povídala jsem si s Linkou pro seniory

Lezly mi na nervy, ale byly tím jediným, co mi pomohlo zapomenout na moje trápení. Jednou, při přestávce na reklamy, dávali takový šot o lince pro seniory.

„Zavolejte, pokud je vám smutno nebo vás něco trápí!“ říkala taková sympatická slečna z obrazovky a dívala se přímo na mě. Jako zhypnotizovaná jsem šla k telefonu a zavolala. Ozvala se mi nějaká starší paní, tedy alespoň podle hlasu.

Byla milá a já jsem se jí svěřila snad úplně se vším. Byla to pro mě velká úleva, povídat si s někým anonymně a moci mu všechno vypovědět. Dohodly jsme se, že další den zavolám zase a něco společně vymyslíme.

V určenou hodinu jsem zavolala a paní měla pro mě moc hezkou radu. Navrhla, abych šla někam dělat dobrovolnici. Třeba do psího útulku nebo nějakého domova pro seniory. Prostě, abych něco užitečného dělala pro ostatní a tím získala dobrý pocit pro sebe. Mělo to smysl a já hned začala pátrat ve svém okolí, kde by chtěli pomoct.

Skončila jsem v nemocnici

Nejblíž jsem měla útulek pro pejsky a kočičky. Byl hned za městem a pracovaly zde dvě slečny. Přivítaly mě s nadšením a hned mi nabídly, co bych pro ně mohla udělat.

Venčit pejsky, uklízet jejich kotce, shánět sponzory, nebo se přijít se zvířátky jen tak pomazlit. Byla jsem nadšená, ale jen do té doby, než jsem zakusila přízeň jednoho z pejsků na vlastní kůži.

„Paní Zdeňko, k Zorrovi nechoďte, je nebezpečný!“ volala na mě jedna ze slečen, ale já nedbala. Koukal tak smutně! Otevřela jsem jeho drátěné obydlí a vešla k němu. Rozeběhnul se ke mně a skočil. Probudila jsem se v nemocnici s těžkým otřesem mozku.

Ten chudák se chtěl jen mazlit, ale samým nadšením porazil. V nemocnici si mě nechali týden. Musím přiznat, že to byl pro mě jeden z nejhezčích týdnů za uplynulých několik let. Syn mě jezdil navštěvovat obden, tolik jsem si ho už dávno neužila. Jídlo bylo skvělé a sestřičky moc milé.

Nová sestřička mi vnukla nápad

V den mého propuštění přišla na směnu sestřička po dovolené a hned se se se mnou dala do řeči. „Vy jste prý ta paní, co chodila do útulku!“ smála se a pokračovala: „Jo, to kdybyste chodila k našim miminkům, nic by se vám nestalo.

Takové mimčo vás ani neporazí, ani nepokouše. A ještě krásně voní!“ Vůbec jsem nechápala, o čem mluví. „Jak to myslíte? To mám jít na porodnici a pomáhat ženským s jejich novorozeňaty? To se nesmí, ne?“ vyptávala jsem se. Sestřička mi všechno vysvětlila:

„Ne na porodnici, ale na oddělení, kde mají nedonošené děti. Jejich mámy mají doma další děti a tak s těmi maličkými nemohou být celé dny. A je dokázané, že když se dítě chová, lépe prospívá, než když je celé dny samo v inkubátoru nebo postýlce.

Zdála se to být moc hezká myšlenka, ale cítila jsem se trochu zaskočená. Takové malinkaté a drobné miminko vzít do náruče? A co když se mu něco stane? Co když přestane dýchat, nebo tak něco? A to k němu pouští jen tak někoho z ulice? Bez prověření? Myšlenky se mi honily hlavou jako zběsilé.

Pochovala jsem si nádherné miminko

Asi to na mě ta sestřička poznala a tak mi energicky nabídla: „Pojďte se tam se mnou podívat a uvidíte sama. Já tam také občas chodím a jsou to ty nejkrásnější chvíle, jaké si dovedete představit.

Aniž čekala na moji odpověď, popadla mě za ruku a skoro odtáhla na oddělení o patro výš. Personál vítal moji sestřičku jako starou známou a ona mě všem představila. Potom jsme už společně šly za tím nejkrásnějším miminkem na světě.

Dumlalo si paleček a na maličké hlavičce mělo jasně modrou, ručně pletenou čepičku. Dost mě to udivilo, na oddělení měli teplo, skoro bych řekla, že vedro.

Ale dostalo se mi vysvětlení, že hlavička takového předčasně narozeného děťátka musí být v teple a čepičky jim pletou dobrovolnice. Na pokyn sestřičky jsem si sedla do hezkého houpacího křesla a ona mi podala miminko. Pepíčka. Byl tak droboučký! Já se začala s křeslem pohupovat a on krásně usnul.

Mám svoje miminka i nevlastní vnoučata

Dokonce se usmíval. Na mě! Kdybych nemusela jít vyřídit propouštěcí papíry, vůbec bych snad neodešla. Hned jsem se domluvila na další návštěvě. Prý mohu chodit denně! V noci jsem se nemohla dočkat rána.

Pepíček už byl připravený na chování a já jsem ho s nadšením chovala s přestávkami celé odpoledne. K večeru přišla jeho maminka a tak jsem si s ní mohla popovídat.

Nakonec jsem jí nabídla, že bych mohla pohlídat její dvouletou dcerku u ní doma, aby mohla za Pepíčkem častěji. Nadšeně souhlasila. Od té doby uplynuly krásné dva roky. Z Pepíčka už vyrostl kluk jako buk a z jeho sestřičky je malá slečna.

Chodím je pravidelně hlídat, tedy když zrovna nechovám miminka v naší nemocnici!

Zdeňka P. (69), Chomutov

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Méně stresu, více koncentrace: K čemu je dobré žvýkat žvýkačku?
epochaplus.cz
Méně stresu, více koncentrace: K čemu je dobré žvýkat žvýkačku?
Jak rychle osvěžit dech? Většina lidí sáhne po žvýkačce. A zafunguje to během okamžiku. Možná si ani nestihnete všimnout, že tato nevšední cukrovinka umí kouzel mnohem víc! Proč má ten kus pryskyřice na sobě otisky zubů? Podobným nálezům už se archeologové dávno nediví. Je to žvýkačka! Tu vůbec nejstarší, objevenou v lokalitě Huseby Klev v
Ivanka Devátá v zajetí dr. Cvacha
nasehvezdy.cz
Ivanka Devátá v zajetí dr. Cvacha
Její první muž byl laskavost sama. Ivanka Devátá (89) ho přesto opustila. Herečka a spisovatelka Ivanka Devátá (89) o sobě prohlašuje, že není rozhodně submisivní bytost. Ale když se zamilovala do
Ty obrázky kouzlily a dodávaly mi ve spánku sílu
skutecnepribehy.cz
Ty obrázky kouzlily a dodávaly mi ve spánku sílu
Tonoucí se stébla chytá, a já ze zoufalství doufala, že mi pomůže léčivý obraz. Nakonec ho pro mě namalovala naše malá Kačenka. Před časem jsem si pořídila jeden z obrazoobjektů jistého českého malíře, aby mě léčil a pomáhal překonat zdravotní problémy, do kterých jsem se dostala. Tento výtvarník se totiž počítá mezi naše současné přední zástupce medikament artu
Už pětatřicet let nemluvím se svojí sestrou
nejsemsama.cz
Už pětatřicet let nemluvím se svojí sestrou
Závist starší sestry vedla až k mojí pokažené svatbě. Většinou bývá zvykem, že starší sourozenec se usadí dřív než ten mladší. U nás to dlouho vypadalo stejně – moje sestra Eva byla o několik let starší, měla vážný vztah a všichni čekali, že svatba je jen otázkou času. Jenže pak přišel zlom: drsný rozchod s
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a
Zlomený manžel: Napotřetí se oženil se státem
historyplus.cz
Zlomený manžel: Napotřetí se oženil se státem
I když svatební tabule přetéká jídlem, Isabela si těch dobrot sotva zobne. Nejistě hledí do stolu, cítí na sobě pohledy všech přítomných. Po chvíli se přece jen osmělí a prohlédne si manželovy sourozence. Do oka jí okamžitě padne Josefova o rok mladší sestra Marie Kristina. Právě s ní se nešťastná Italka brzy sblíží, a to
Legendární kraken: Je to mýtus, nebo vědě neznámý kryptid?
enigmaplus.cz
Legendární kraken: Je to mýtus, nebo vědě neznámý kryptid?
Mořské příšery se zabydlely již v antické mytologii. Bájného tvora krakena však objevíme až později, a to v bájesloví obyvatel Skandinávie. Je to jen mýtus, nebo se opravdu pod hladinou severních moří
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Život podle filmového magnáta
rezidenceonline.cz
Život podle filmového magnáta
Na jedné z nejvyhledávanějších adres na světě, na luxusním pozemku v Holmby Hills v Bel Air, si nechal postavit rezidenci známý filmový producent. Obklopená vzrostlými listnatými stromy a zakomponovaná ve svažitém terénu působí rozlehlá tříúrovňová stavba do uliční zóny spíše nenápadně. Bílé zdi členěné vertikálami úzkých oken mnoho neprozrazují o opulentní rezidenci ve tvaru písmene L, která se
Vědci našli způsob, jak oslabit špatné vzpomínky
21stoleti.cz
Vědci našli způsob, jak oslabit špatné vzpomínky
Vědci objevili nový přístup, který by mohl pomoci lidem trpícím traumatickými vzpomínkami nebo jinými psychickými obtížemi spojenými se špatnými zážitky. Podle jejich výzkumu lze negativní vzpomínky o