Domů     Chodím chovat miminka
Chodím chovat miminka

Po smrti manžela se mi zhroutil celý svět. Vždyť jsme spolu prožili dlouhých šestačtyřicet let. Až po dvou letech jsem se rozhodla dát životu nový smysl. Začala jsem coby dobrovolnice chovat miminka!

Kdo nezažije ten hrozný pocit, když člověk ztratí celoživotního druha, přítele a nejbližšího člověka, neuvěří, že pocit prázdnoty může být až tak bolestivý. Manžel mi chyběl snad každou vteřinu.

Viděla jsem ho před sebou, povídala si s ním, a ráno jsem doufala, že všechno byl jen sen a on žije. Jenže nežil. Skoro dva roky moc smutnila. Potom jsem si řekla, že musím žít dál. Manžel by si to také určitě přál. Jenže jak?

Se zdravím jsem na tom nebyla nejlépe a nějaké extra koníčky jsem neměla. Tak jsem pořád jen seděla u televize a sledovala nekonečné seriály.

Povídala jsem si s Linkou pro seniory

Lezly mi na nervy, ale byly tím jediným, co mi pomohlo zapomenout na moje trápení. Jednou, při přestávce na reklamy, dávali takový šot o lince pro seniory.

„Zavolejte, pokud je vám smutno nebo vás něco trápí!“ říkala taková sympatická slečna z obrazovky a dívala se přímo na mě. Jako zhypnotizovaná jsem šla k telefonu a zavolala. Ozvala se mi nějaká starší paní, tedy alespoň podle hlasu.

Byla milá a já jsem se jí svěřila snad úplně se vším. Byla to pro mě velká úleva, povídat si s někým anonymně a moci mu všechno vypovědět. Dohodly jsme se, že další den zavolám zase a něco společně vymyslíme.

V určenou hodinu jsem zavolala a paní měla pro mě moc hezkou radu. Navrhla, abych šla někam dělat dobrovolnici. Třeba do psího útulku nebo nějakého domova pro seniory. Prostě, abych něco užitečného dělala pro ostatní a tím získala dobrý pocit pro sebe. Mělo to smysl a já hned začala pátrat ve svém okolí, kde by chtěli pomoct.

Skončila jsem v nemocnici

Nejblíž jsem měla útulek pro pejsky a kočičky. Byl hned za městem a pracovaly zde dvě slečny. Přivítaly mě s nadšením a hned mi nabídly, co bych pro ně mohla udělat.

Venčit pejsky, uklízet jejich kotce, shánět sponzory, nebo se přijít se zvířátky jen tak pomazlit. Byla jsem nadšená, ale jen do té doby, než jsem zakusila přízeň jednoho z pejsků na vlastní kůži.

„Paní Zdeňko, k Zorrovi nechoďte, je nebezpečný!“ volala na mě jedna ze slečen, ale já nedbala. Koukal tak smutně! Otevřela jsem jeho drátěné obydlí a vešla k němu. Rozeběhnul se ke mně a skočil. Probudila jsem se v nemocnici s těžkým otřesem mozku.

Ten chudák se chtěl jen mazlit, ale samým nadšením porazil. V nemocnici si mě nechali týden. Musím přiznat, že to byl pro mě jeden z nejhezčích týdnů za uplynulých několik let. Syn mě jezdil navštěvovat obden, tolik jsem si ho už dávno neužila. Jídlo bylo skvělé a sestřičky moc milé.

Nová sestřička mi vnukla nápad

V den mého propuštění přišla na směnu sestřička po dovolené a hned se se se mnou dala do řeči. „Vy jste prý ta paní, co chodila do útulku!“ smála se a pokračovala: „Jo, to kdybyste chodila k našim miminkům, nic by se vám nestalo.

Takové mimčo vás ani neporazí, ani nepokouše. A ještě krásně voní!“ Vůbec jsem nechápala, o čem mluví. „Jak to myslíte? To mám jít na porodnici a pomáhat ženským s jejich novorozeňaty? To se nesmí, ne?“ vyptávala jsem se. Sestřička mi všechno vysvětlila:

„Ne na porodnici, ale na oddělení, kde mají nedonošené děti. Jejich mámy mají doma další děti a tak s těmi maličkými nemohou být celé dny. A je dokázané, že když se dítě chová, lépe prospívá, než když je celé dny samo v inkubátoru nebo postýlce.

Zdála se to být moc hezká myšlenka, ale cítila jsem se trochu zaskočená. Takové malinkaté a drobné miminko vzít do náruče? A co když se mu něco stane? Co když přestane dýchat, nebo tak něco? A to k němu pouští jen tak někoho z ulice? Bez prověření? Myšlenky se mi honily hlavou jako zběsilé.

Pochovala jsem si nádherné miminko

Asi to na mě ta sestřička poznala a tak mi energicky nabídla: „Pojďte se tam se mnou podívat a uvidíte sama. Já tam také občas chodím a jsou to ty nejkrásnější chvíle, jaké si dovedete představit.

Aniž čekala na moji odpověď, popadla mě za ruku a skoro odtáhla na oddělení o patro výš. Personál vítal moji sestřičku jako starou známou a ona mě všem představila. Potom jsme už společně šly za tím nejkrásnějším miminkem na světě.

Dumlalo si paleček a na maličké hlavičce mělo jasně modrou, ručně pletenou čepičku. Dost mě to udivilo, na oddělení měli teplo, skoro bych řekla, že vedro.

Ale dostalo se mi vysvětlení, že hlavička takového předčasně narozeného děťátka musí být v teple a čepičky jim pletou dobrovolnice. Na pokyn sestřičky jsem si sedla do hezkého houpacího křesla a ona mi podala miminko. Pepíčka. Byl tak droboučký! Já se začala s křeslem pohupovat a on krásně usnul.

Mám svoje miminka i nevlastní vnoučata

Dokonce se usmíval. Na mě! Kdybych nemusela jít vyřídit propouštěcí papíry, vůbec bych snad neodešla. Hned jsem se domluvila na další návštěvě. Prý mohu chodit denně! V noci jsem se nemohla dočkat rána.

Pepíček už byl připravený na chování a já jsem ho s nadšením chovala s přestávkami celé odpoledne. K večeru přišla jeho maminka a tak jsem si s ní mohla popovídat.

Nakonec jsem jí nabídla, že bych mohla pohlídat její dvouletou dcerku u ní doma, aby mohla za Pepíčkem častěji. Nadšeně souhlasila. Od té doby uplynuly krásné dva roky. Z Pepíčka už vyrostl kluk jako buk a z jeho sestřičky je malá slečna.

Chodím je pravidelně hlídat, tedy když zrovna nechovám miminka v naší nemocnici!

Zdeňka P. (69), Chomutov

Související články
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
1.6.2024
Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn
30.5.2024
Po škole jsem se poflakovala po sídlišti a rodiče moc nezajímalo, co vlastně dělám. Počítali s tím, že budu prodavačkou. Já ale chtěla víc. Ohlížím-li se zpět, měla jsem v životě nakonec vlastně štěstí. Ne že bych si ho dlouho užila, ale alespoň mě potkalo. Rodiče si odjakživa přáli, abych se jednoho dne stala prodavačkou, stejně jako maminka. Jenže než takový osud, to jsem se raději rozhodla j
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí