Těšila jsem se na vnouče a ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, jak to všechno skončí. Chlapi jsou někdy skutečně na zabití. A to myslím doslovně.
Už z dálky vidím Mariku schoulenou na chodbě do křesílka. Dívá se na mě netečně a ani trochu se nepousměje. Vím, že je pod silnými sedativy, přesto si na její výraz a zpomalené reakce nikdy nedokážu zvyknout. Vůbec nevím, co si s ní při té krátké návštěvě v psychiatrické léčebně povídat. Vždyť dnes už vlastně ani není o čem.
Byla cvalík odmalička
Maričiny potíže začaly už vlastně v dětství. Byla pořádně baculatá holčička, co navíc ráda jedla. Děti na ní volaly tlustoprdko. A část prázdnin vždy trávila na odtučňovacím táboře. Jenže vše bylo marné. Prostě tlustá byla pořád. I v pubertě i po ní, když nastoupila na vejšku. Snažila se opakovaně držet diety, pak polevila a nastal jo-jo efekt. A tak stále dokola.
Kluci ji moc nechtěli
Tloušťka jí vadila nejen ze zdravotních důvodů, ale především proto, že jí bránila v seznámení. Když šla s kamarádkami třeba tancovat, všechny holky byly během pár minut v kole. Jen Marika celý večer proseděla. Po škole se postupně všechny její přítelkyně vdaly a některé už měly i miminko. Marika byla nešťastná, ale neměla sílu s tím něco udělat. A my s manželem také ne.
Strašně se zamilovala
A pak se jednoho dne objevil Petr. Pohledný mladý muž, který začal nadbíhat naší Marice. Nechtěli jsme tomu s manželem ani věřit. Ale Marika se hned bláznivě zamilovala a vše rázem viděla v tou nejrůžovějším světle. Něco mě tehdy varovalo. Říkala jsem si, takový frajírek a naše Marika, to nejde dohromady. Ale mlčela jsem.
Byla nadšená a plná plánů
Asi po půl roce přišla Marika celá rozzářená. Prý je v jiném stavu. Čeká miminko, brzy bude svatba…. Ze mně automaticky vylítla otázka. „A co na to říká Petr?“ Samozřejmě ještě nic nevěděl. Naše Marika si už vysnila život až do promoci svého ještě nenarozeného dítěte. A její partner o tom neměl ani tušení. To nedopadne dobře, pomyslela jsem si tehdy.
Byla to jen zábava
Na ten den, kdy nám Marika celá ubrečená vrazila do dveří, nikdy nezapomenu. Mezi jednotlivými srdcervoucími vzlyky jsme se dozvěděli, co už jsme dávno tušili. Petr o žádnou rodinu ani děti nestál. Chtěl mít volný život a dál vztah s několika ženami najednou. S Marikou to prý nebral nijak vážně. Chtěl si jen vyzkoušet, jaké to je s tlustou. Ale žít s tlusťoškou prý nebude. Marika už o dítěti po tomto šoku nechtěla ani slyšet. Šla na potrat. A pak se psychicky zhroutila.
Život přece nekončí
Moje nešťastná dcera skončila na psychiatrii. S manželem pevně věříme, že jí tam pomohou. Vždyť je jí teprve třicet. Má život před sebou. A nezničí si ho kvůli takovému nezodpovědnému darebákovi. Samozřejmě vím, že to není jen jeho vina. I naše dcera měla být rozumnější. Snad se jí to příště povede.
Barbora Š. (61), Znojmo
