Tetička ze samoty mě zbavila nejen rýmy, ale také alergií, které mě trápily dlouhá léta. Narodila jsem se ve městě a s rodiči jsme na venkov nejezdili. Moje obranyschopnost byla chabá s tím, chytalo se mě všechno. Měla jsem ty nejrůznější alergie, a ze všeho nejvíce na různé pyly a sennou rýmu. Bylo mi deset, když jsme přijeli za babičkou a dědečkem na vesnici. Bylo to pro mě strašlivé utrpení ja

To malé mazané stvoření se naučilo chodit na naše zápraží dojídat zbytky. Za odměnu zachránilo manželovi na procházce život. Ještě před rokem by mě ani ve snu nenapadlo, že by nějak mohla pomoci liška. Po odchodu do výslužby manžel koupil domek na venkově, kam se se mnou přestěhoval. Jak jsme se brzy dozvěděli, ve zdejším kraji se hojně vyskytuje lišky, které rády vybírají zbytky jídla z popelni

Ujal se nás starší zajištěný muž, ale poklidný život to nebyl. Matka samoživitelka. To slovní spojení zní dost hrozně. Zvlášť pro samotnou matku samoživitelku. Byla jsem jí do osmi let mého syna a byla to drsná doba. Pak jsem potkala zachránce. Ale nečekala jsem synovu reakci. Hlavně samozřejmě ekonomicky jsem na tom byla zle. Třela jsem bídu s nouzí a ve finále jsem se zadlužila tak, že mi

Byla jsem neprůbojná a zakřiknutá holka v koutě. Nikdo by do mě neřekl, že se to odnaučím. Však to jistě většina z nás, komu je dnes více jak padesát, zná. Byli jsme vychováváni k nezdravé skromnosti, a žena se postupně stala obětavou puťkou, která dřela v práci a pak měla druhou směnu doma. Nebylo dobré se příliš líčit, vyzývavě se oblékat a vůbec jakkoliv provokovat nebo se vymykat. A tak i kdy

Objevil se u nás v květinářství a nic neříkal. V očích měl smutek. Ten pán měl starosti. Viděla jsem mu to na očích. Přišel si něco vybrat k nám do květinářství, vůbec nevěděl co, to je normální, to neví většina chlapů. Ale nemívají při tom takhle vyhaslé oči. Předchozí zákazník naopak zářil, rozhlížel se po obchodě a vykřikoval: “Dejte mi všechno! Všecky kytky, co tady máte!” Ukázalo se, že míří

Žili jsme oba dva ve lži a když všechno prasklo, slepovali jsme původní vztahy celé dlouhé roky. Vlastně to všechno začalo hrozně nevinně. Ničeho jsem si nevšimla ani já, ani mé dcery. Ona také ani nebylo jak. Já jsem jezdila na časté služební cesty a dcery studovaly obě v Praze, takže doma byly jen občas, protože k nám je to přeci jen kus cesty. Náš táta, jak jsme mu tehdy říkali, zůstával dom

Brali jsme se strašně mladí – a neměli jsme vůbec nic, jen vzájemnou lásku. Bylo nám osmnáct a já byla ve třetím měsíci, před sebou jsme měli maturitu a celý život. Podařilo se nám získat garsonku, kde se narodil Jiříček. Všechno jsme zvládali, protože jsme byli mladí a zamilovaní! Po mateřské jsem si našla místo jako sekretářka, Jirka si po revoluci založil firmu a docela se mu dařilo. Narodila

Věříte na pověry? Na zázraky a přízraky? Věřte nebo ne, v adventním čase se může stát leccos. Všechno začalo tím, že jsem dostala pětku z básně Karla Jaromíra Erbena Štědrý den. Dostala jsem ji právem, protože jsem ze sebe vysoukala jen: “Tma jako v pytli, mráz v okna duje, v světnici…” a dál už jsem to neuměla. Co horšího, zlomyslník Koudelka ze druhé lavice u okna mi polohlasem napověděl: dědek

Zpočátku jsem si myslela, že jde o poporodní depresi. Ale situace se nakonec vyvinula úplně jinak. Vůbec nevím, jak to všechno zvládneme. Davídek se otočil, a když mě uviděl, položil hračku, kterou měl v ruce a rozeběhl se ke mně. „Babí, babí!“ Křičí radostně a vrhá se do mé otevřené náruče. Chtěla bych ho zvednout, ale vím, že už ho neunesu. Nedávno jsem to zkusila a skončila jsem v nemocnici

Když jsem poprvé potkala Danu na schodech, přeměřily jsme si očima jedna druhou a žádná z nás neřekla ani slovo. Každá čekala na pozdrav té druhé. Později, když jsme seděli s šéfem v autě, jsem ji poznala. Byla to bývalá majitelka obchůdku s kreativními potřebami a občas dělala pro veřejnost kurzy. Jednoho jsem se zúčastnila a dokonce jsem o jejím obchodě psala i článek. Vystavovala totiž plesov