Byla jsem neprůbojná a zakřiknutá holka v koutě. Nikdo by do mě neřekl, že se to odnaučím.
Však to jistě většina z nás, komu je dnes více jak padesát, zná. Byli jsme vychováváni k nezdravé skromnosti, a žena se postupně stala obětavou puťkou, která dřela v práci a pak měla druhou směnu doma. Nebylo dobré se příliš líčit, vyzývavě se oblékat a vůbec jakkoliv provokovat nebo se vymykat. A tak i když jsem byla moc hezká, sebevědomí se mi nedostávalo. Máma si ale na mě zakládala, šila pro mě oblečky podle časopisů ze západu, takové, jaké se nedaly nikde sehnat. Třebaže jsem nebyla hloupá, neusilovala jsem o žádné vysoké vzdělání, ale šla na učňák. Když bylo možné najednou podnikat, přihnala se k nám do městečka dceruška jednoho místního emigranta a založila si u náměstí salon krásy.
Kde se to v ní bere?
Říkala jsem si, že není vůbec hezká, ale vyzařovala z ní taková energie a sebevědomí, že to člověka úplně paralyzovalo. Vybrala si mě a ještě dvě mladé holky, abychom se na budování jejího podniku podílely. Byla jsem dál puťka ve vleku. Marta mě naučila v rychlosti manikůru, pedikůru a před každým zákazníkem mě nabíjela vírou, že to zvládnu na jedničku. Obdivovala jsem její neuvěřitelné sebevědomí. Tohle se nikdy nenaučím. Říkala jsem si. Ale člověk dokáže všechno, když miluje. Jednou vešel do salonu Kamil. Hezčího kluka jsem neviděla. Pracoval v bance a jeho rodiče byli takříkajíc za vodou. Marta hned rozhodila sítě. Zatímco ona byla ta světová, já zůstala nevinná a ryze česká.
Musela jsem bojovat
A to na Kamila kupodivu zabralo. Když se z nás stal pár, byla jsem nejšťastnější na světě a snila o našem společném životě až do smrti. Jenže už za tři měsíce jsem se dozvěděla, že to táhne i s Martou. Mohla jsem mu udělat scénu, ale nechala jsem to být. V noci jsem ale nemohla spát. Vždyť jsem přece hezčí, pracovitější, hodnější, než Marta. Copak to nedám? Dodnes nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale já se díky té velké lásce proměnila ze dne na den v sebevědomou potvoru a získala Kamila jen pro sebe. Marta se přestěhovala se salónem do jiného města,. Když jsme se po letech náhodou potkaly, byly emoce a nenávist ty tam. Příjemně jsme si u kávy popovídaly a obě se shodly na tom, že nás naše setkání hodně obohatilo. Mně dodalo sebevědomí a Martě lekci pokory, kterou potřebovala.
Jitka (63), Chebsko
