Blíží se krásný čas adventu a Vánoc. Říká se, že v té době by nikdo neměl být sám. Jak to ale udělat, když jste od narození uzavření a nepřístupní. Už potřetí mě sousedka zve na kávu. Než stačím její pozvání vůbec nějak rozumem zpracovat, rovnou vrtím hlavou. Výmluva, že se mi to nehodí, protože mám zrovna nějakou práci, je naprosto nesmyslná. Vím to já a samozřejmě to moc dobře ví i moje souse

Od dětství mám velkou slabost pro věci zakoupené ve vetešnictví. Dovedla mě k tomu moje babička, která tyto krámky velmi ráda navštěvovala. Kupovala si to, co se jí zkrátka líbilo, ať už starší židle, které by někdo jiný vyhodil, nebo obrazy, knihy, vázy a podobně. Měla takových věcí plný dům. A já, místo toho, abych si hrála s panenkami, jsem s babičkou vždy zkoumala, co si zase pořídila. I m

Po patnácti letech manželství přišla nuda a já zatoužila po intenzivní změně. A málem jsem přišla o to nejcennější – o svého manžela. Měla jsem velké štěstí, že jsem si našla úžasného chlapa do života, a toho jsem si vzala. Manžel by se pro mě rozkrájel, mohla jsem být šťastná, ale nebyla! Každý den byl stejný, nekonečný stereotyp mě ubíjel. Najednou mi začala chybět vášeň. A ta touha byla sžíra

Nikdy jsem nebyla nemocná a v práci nechyběla snad ani den. O to větší šok pro mě byl, když jsem vážně onemocněla. Čekalo mě ozařování! Odmítla jsem. Vlastně mi skoro nic nebylo. Jen jsem se cítila jinak, než ještě před několika týdny. Taková slabá! Lehce jsem se unavila a spoustu věcí odkládala na neurčito. Už ráno jsem se těšila na večer, kdy si budu moct jít lehnout. Ani v práci to nebylo lepš

Svatba našich dvou vnuků ve mně budila obavy. Brali si oba krásné dívky, ale nikdo z nás nerozeznal, která ke komu patří. Naši vnuci totiž byli úplně stejní a za ženy si brali také úplně stejné. Prostě, dvojčata si vzala dvojčata! Z blížící se svatby jsem měla trochu obavy. Moji vnuci, moc hezcí kluci, si měli brát dvě krasavice. Bohužel, také úplně stejné! „Jak se v nich vyznáme? Jak je budeme

Byla jsem dlouho sama. Bylo mi bezmála čtyřicet a žádný nápadník na obzoru. Už jsem málem nad tím vším udělala kříž. Cítila jsem se čím dál hůř, dokonce jsem se rozhodla navštívit psychiatra, protože jsem měla pocit, že jsem v zajetí depresí. Ani práce mě nijak zvlášť nenaplňovala – dělala jsem účetní v jedné větší firmě. Kolegyně se ke mně chovaly hezky, jenže neměly čas. Jak ráda bych šla po p

Nejprve jsem na dovolené prožila nepříjemné překvapení. Po několika hodinách ale bylo všechno jinak! Říká se, že špatné věci mohou být i k něčemu dobré. Mně se to potvrdilo před třemi lety na dovolené v zahraničí. Dovolená s kamarádkou Po rozvodu jsem byla celkem dlouho sama. Měla jsem ale naštěstí pár dobrých kamarádek. S jednou z nich, Simonou, jsem rok co rok jezdila v létě někam k moř

Manžel měl pro ni vždycky slabost a dával mi ji za vzor. V jeho očích byla tou krásnější, chytřejší a taky schopnější! Podnikala a vydělávala spoustu peněz. Rozhodla jsme se toho využít! Zprvu mi to nevadilo, když jsem z manželových úst slyšela na svoji švagrovou slova chvály a obdivu. Vlastně jsme s ním i souhlasila! Manželka Matějova bratra byla opravdu moc hezká a schopná. Vyučila se kadeřnicí

Věřila jsem, že i já mám právo na lásku, i když se s tím druzí lidé nesmíří! Dlouhá léta jsem učila na střední škole. Nechci se moc chlubit, ale myslím, že jsem patřila spíš k těm oblíbenějším profesorkám. Snažila jsem se být vždy spravedlivá, nevybíjet si na studentech nějaké své osobní problémy a ocenit, když se někdo snažil. V každé třídě jsem si vždy našla pár oblíbenců. Jedním z nich byl i

Plnit přání dětem a vidět, jak jsou pak šťastné, je úžasný zážitek, který překoná snad všechno ostatní v životě. Mám sedmiletého vnoučka Tadeáše. Je to milý a hodný kluk. Moje dcera se bohužel se svým manželem rozvedla, když byly Tadeášovi čtyři roky, a zůstala na jeho výchovu sama. Já se jí samozřejmě snažím pomáhat, jak to jde, jsem totiž v důchodu, a tak si na něj čas vždycky, když je potřeba