Domů     Budoucí ženich se mi zjevil v první adventní neděli
Budoucí ženich se mi zjevil v první adventní neděli
7 minut čtení

Věříte na pověry? Na zázraky a přízraky? Věřte nebo ne, v adventním čase se může stát leccos.

Všechno začalo tím, že jsem dostala pětku z básně Karla Jaromíra Erbena Štědrý den. Dostala jsem ji právem, protože jsem ze sebe vysoukala jen: “Tma jako v pytli, mráz v okna duje, v světnici…” a dál už jsem to neuměla.

Co horšího, zlomyslník Koudelka ze druhé lavice u okna mi polohlasem napověděl: dědek pije rum, a já husa jsem to automaticky zopakovala. Neurotickou češtinářku to rozpálilo do běla. “Nenaučila ses, a ještě si ze mě děláš legraci,” rozčilila se.

“Máš to za pět, děvenko!” Otevřela nechvalně proslulý zápisník, zaostřila na moje jméno a dlouze hvízdla: “Koukám, že ta pětka tu má už dvě kamarádky. To se tvému tatínkovi nebude líbit. Ani mamince. Oba tak vzorně chodí na třídní schůzky.

Ti budou koukat, jak ses ve třetím ročníku zhoršila. Nač holka nešťastná myslíš, proboha?” Co jsem na to mohla odpovědět? Že myslím jenom na kluky? Třídu by to určitě potěšilo, češtinářka by šílela ještě víc. Přitom to byla pravda pravdoucí.

Myslela jsem jenom na kluky, a kdyby jich nebylo, báseň bych se naučila, už jsem ji měla nalistovanou v knize a knihu položenou na stole v restauraci Slovan, hned vedle půllitru. U stolu seděly i Renata s Helenou.

Vtom vešel spolužák Bednařík a sedl si vedle nás. Jinde nebylo místo. Div jsem neomdlela! Knihu jsem zavřela a strčila do tašky, abych nevypadala jako šprt. Skončilo to pětkou.

Zatracená puberta

Byl listopad, nejkrásnější měsíc. Nikdo jiný si to o něm nemyslí, lidi na něj nadávají, přitom je hezké, když se do mlhy snášejí sněhové vločky a stromy ztrácejí poslední listí.

Ve chvíli, kdy jsem zasněně kráčela mrznoucí mlhou směrem k domovu, jsem zaslechla, jak se naši kvůli mně hádají. Učitelka jim totiž zatepla volala a stěžovala si na mě. Dolehl ke mně rozčilený hlas mého otce:

“Slečinka dostala další pětku, chce propadnout nebo co? Zbláznila se?” Pisklavý, podobně rozčilený matčin hlas mu odpovídal: “To ta zatracená puberta. Má hlavu plnou kluků.” V tom se nemýlila. “Já to z ní vymlátím,” sliboval otec.

Jakživ mě neuhodil, snad s tím proboha nechce začínat. “To nic nevyřeší,” lamentovala matka. “Musí se začít učit. Nikam nepůjde, ani na krok. Učit se bude!” Znechuceně jsem přešlápla z nohy na nohu. Čekala mě chmurná budoucnost.

Severák rval stromům listy, zabalila jsem se do šály. Na útěk z domova nebylo počasí. V červenci by se utíkalo snadno. Dalo by se spát v lese, v krmítku pro zvěř. To je v listopadu vyloučeno.

Ani se neptej

“Co z tebe bude?” naříkal tatínek. “Z mateřského jazyka nosíš pětky! A co máš z matematiky? To se snad ani radši nebudu ptát.” To se snad ani radši neptej, souhlasila jsem v duchu. “Chtěla jsi přece jít studovat na vysokou školu,” lomila rukama maminka.

“To já nechtěla, to jsi chtěla ty,” připomněla jsem tenkým hláskem. “Dobře, a co bys teda chtěla?” zařval táta. “Chtěla bych se vdávat,” řekla jsem popravdě. Vytřeštili oči. “Cože? Vdávat?” zaúpěl můj otec. “A proč?” Pokrčila jsem rameny. Sama jsem na tu otázku neuměla přesně odpovědět.

Když jsem se nad tím poctivě zamyslela, došla jsem k názoru, že bych se chtěla vdávat kvůli těm nádherným bílým šatům a kvůli svatební kytici. To jsem ovšem říct nahlas nemohla, zabil by mě.

Venku kvílela meluzína. Otec přede mě hodil Erbenovu Kytici a nepřátelsky houkl: “Večer tě vyzkouším z básničky, zítra se přihlásíš a tu pětku si opravíš. Jasné?” Bylo to celkem jasné.

Všech nocí máti

A jak jsem se pracně učila tu smutnou báseň o dvou dívkách Marii a Haně, které se o půlnoci po Štědrém dni vypravily k jezeru, aby z něj vyčetly svůj osud, něco mě napadlo.

Co kdybychom se s Renatou, až nastane všech nocí máti, jak praví klasik, také podívaly se sekerou k jezeru? Prosekaly ledy a zjistily, co se nám ve vodách ukáže? Snad by se mi zjevil Bednařík. Jen doufám, že ne rakev, to by bylo mrzuté.

Komu by se do ní takhle brzy chtělo? Druhý den se staly dvě významné věci. Z básničky jsem dostala jedničku a oznámila jsem svůj plán Renatě. Ta souhlasila. Jen namítla, že až do Štědrého dne čekat na jezerní věštbu nevydrží, protože je hrozně zvědavá.

A o půlnoci že se ven z domu nedostane. Proto jsme krapet poopravily termíny a domluvily se, že k jezeru půjdeme v první adventní neděli v pět hodin večer. Ona dveřmi a já oknem, neboť jsem měla zákaz vycházení. Naštěstí byla okna nízko.

Vyšel měsíc

Jak jsme řekly, tak jsme udělaly. Poslední listopadovou neděli jsme se, bledé a promrzlé, plížily černou tmou. Bylo to strašidelné, zvlášť když jsme zaslechly z kostela varhany a už zdálky viděly v kostelních oknech světlo.

Renata se třásla, dokonce se pokřižovala. Za vsí jsme si, protože jsme zapomněly baterku, neviděly ani na špičku nosu. Naštěstí vyšel měsíc. Tráva i větve stromů byly potažené jinovatkou, uprostřed se blýskalo jezero.

Proseknout led byla hračka, byl ještě tenký. Koukaly jsme do tmavých vod, div nám oči nevypadly, neukázalo se nic. Zato když jsme se vracely, zimou úplně ztuhlé, do vesnice, potkaly jsme Bednaříka.

Vyjekla jsem, protože jsem myslela, že se mi zjevil, ale ukázalo se, že to není přízrak. Šel z kostela, kam doprovázel babičku, neboť už špatně chodila, ale odpolední adventní bohoslužbu si nechtěla nechat ujít. “To nevadí,” šeptala mi Renata. “Zjevil se ti.

Ne sice v jezeře, ale to máš fuk. Teďka si tě musí vzít,” dodala bojovně. “Škoda že o tom neví,” odpověděla jsem.

Svíčkové báby

Následovaly nejrůznější nepříjemnosti. Když jsem lezla domů oknem, tyčil se nade mnou otec a nadával mi asi půl hodiny. Závěrem mi oznámil, že nechá na okno přidělat mříž. Chudáka Bednaříka zas někdo prásknul, že byl v kostele.

Podezřívali jsme zlého dědka z pošty, byl to komunista jako hrom a slídil po vsi od rány do tmy.

Ve škole si chudáka Bednaříka volali do ředitelny a ředitel na něj spustil, že prý jak je možné, že pokrokový student gymnázia, člen Svazu socialistické mládeže, chodí do kostela. Taková byla doba.

Dědek z pošty se opravdu činil, patrně sledoval také mě s Renatou, jak sekáme ty ledy, a na národním výboru nás udal, že načerno rybaříme. Musely jsme, i když nerady, předsedovi národního výboru vysvětlit, proč jsme byly u jezera doopravdy.

“Vy si ze mě děláte legraci, děvčata,” nevěřil předseda, rovněž komunista až na půdu. “Věříte pověrám? Mladé dívky, a chovají se jako svíčkové báby!” rozčilil se.

V sokolovně

Jen kvůli nám dvěma se konala v sokolovně přednáška Bojujeme proti tmářství a pověrčivosti, kde měli referáty předseda národního výboru a dědek z pošty.

Během nich nás s Renatou uráželi a dědek se nás ptal, zdali také věříme na vodníka, bezhlavého rytíře a na jezinky. Renatu tak naštval, že vstala, ukázala na mě a pravila: “Náhodou, Ivaně se její ženich doopravdy zjevil. U kostela. Že jo, Ivčo?

Že se ti zjevil Bednařík?” Pak se chytila za pusu. Přednášková místnost se rozšuměla. “No tak to ti děkuju,” zašeptala jsem zdrceně. Dotyčný se to dověděl ještě dřív, než přednáška skončila. Čekal na mě před sokolovnou, zubil se a pravil:

“Prej jsem se ti zjevil. A víš, že mi to nevadí?”

Ivana (55), Vrchlabí

Související články
3 minuty čtení
Moje máma se tehdy bála, že se už nestihnu vdát a zůstanu na ocet. Ale osud se nade mnou ještě slitoval a dopřál mi lásku jako z románů. Našla si mě, když jsem ji nejméně čekala. Táhlo mi už na čtyřicet, když jsme se seznámili, a to ne zcela tradičním způsobem. Jela jsem jako vždy z práce na kole. Byl pěkný předjarní den, nezvykle slunečno. Šlapala jsem po úzké asfaltce, když tu si všimnu, že z
5 minut čtení
Když jsem se zhroutila z nešťastné lásky, nějak se mi už nechtělo žít. Naštěstí se objevil ten můj dobroděj a ukázal mi cestu. Petr byl moje životní láska, znali jsme se od dětství. Běhali jsme spolu na hřišti a chodili do stejné školy. V prváku jsme spolu začali chodit a po maturitě jsme se chtěli vzít. Věděli to všichni, naše rodiny, celá škola, celé městečko. Byla jsem nejšťastnější holka po
3 minuty čtení
Vše nasvědčovalo tomu, že jsem udělala štěstí. Vdát se Rakouska bylo terno. Měla jsem bohatého manžela, ale životní láska to nebyla. Táta vždycky říkal, že jediný rodinný poklad jsem já. Měla jsem hezké dětství, ale trpěla jsem mindráky, protože spolužačky chodily lépe oblečeny a bydlely v hezčích bytech. My jsme doma žili takříkajíc z ruky do úst. Tehdy jsem si ty komplexy nepřipouštěla, dnes
5 minut čtení
Kamarádky mě kritizovaly, že jsem moc náročná a vybíravá. Rodiče zase, že jsem je zklamala. Začala jsem o sobě pochybovat. Nemají všichni nakonec pravdu? Něco na těch všech tvrzeních bylo. Měla jsem na všechny vysoké nároky! Nemínila jsem snižovat laťku a vyžadovala jsem po všech slušné jednání a pravdomluvnost. Přece jsem toho od nich nechtěla až tak moc! Odsuzovali mě neprávem Stejné ná
3 minuty čtení
Mužům jsem se dlouho vyhýbala, protože dvě zklamání mi stačila. Se zradou v lásce jsem se smířila až po mnoha letech! Ten, kdo mě poznal po třicítce, si mohl myslet, že jsem nespolečenská samotářka, která se mužů bojí. Nikdo mě totiž nikdy neviděl v žádném vztahu a na pokusy kolegů v práci jsem reagovala zásadně odmítavě. Proč? Před lety mě totiž potkala tvrdá zkušenost v lásce, ze které jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jednoduché líčení v pěti krocích
nejsemsama.cz
Jednoduché líčení v pěti krocích
Nechcete ztrácet čas dlouhým líčením, ale přitom chcete vypadat upraveně? Je to možné! Postačí vám k tomu pouhých pět kosmetických produktů a během pár minut je hotovo. Minimální výbava Nejsnazší cestou, jak ušetřit čas i peníze, je používání multifunkčních produktů. To oceníte doma, ale i na cestách, kam si nemusíte vozit plnou kosmetickou taštičku s make-upem. Vystačíte si s pěti produkty, které
Násilí, ale i ovlivňování mysli. Jaké kroky podnikají architekti Nového světového řádu ?
epochaplus.cz
Násilí, ale i ovlivňování mysli. Jaké kroky podnikají architekti Nového světového řádu ?
Stejně jako existují teorie o původcích světových změn a o jejich cílech, nabízejí konspirátoři i několik různých způsobů, jak se k Novému světovému řádu nakonec lidstvo dobere. Nabízíme vám ty nejzajímavější. 1. Krůček po krůčku Konspirační teorie nejčastěji operují s tím, že k NWO lidstvo směřuje pomalými, leč neustálými kroky a společenskými změnami. A tak
Badatelé zachytili pod hladinou moře podezřelé neutrino
21stoleti.cz
Badatelé zachytili pod hladinou moře podezřelé neutrino
V hlubinách Středozemního moře fyzici zaznamenali stopu subatomární částice, která se obvykle řítí vesmírem neuvěřitelnou rychlostí. Jedná se o nejenergetičtější neutrino, jaké bylo kdy na Zemi zaznam
Za kariérou musel Holub až do Francie
nasehvezdy.cz
Za kariérou musel Holub až do Francie
Na dětství strávené se dvěma herci vzpomíná Antonín Holub (28) s velkou láskou. I když měli Barbora Hrzánová (60) a Radek Holub (56) práce víc než dost, čas si na něj vždy udělali, podnikali výlety a
Pečené lišky
tisicereceptu.cz
Pečené lišky
Ve specializovaných obchodech koupíte lišky po celý rok. A tak si i kdykoliv můžete dopřát tuto dobrotu. Suroviny na 4 porce 500 g čerstvých lišek 100 g másla 2 cibule 100 g anglické slaniny
Přízrak u kormidla: Zachránil zkušenému mořeplavci život duch mrtvého námořníka?
enigmaplus.cz
Přízrak u kormidla: Zachránil zkušenému mořeplavci život duch mrtvého námořníka?
Mořeplavec Joshua Slocum obeplul jako první člověk úplně sám celý svět. Během této dobrodružné a osamělé plavby byl ale zároveň svědkem nadpřirozené události. Na moři se prý střetl s přízrakem! Lze je
Projekt Spyder: Luxusní jachta, která překvapí svým kontrastem
iluxus.cz
Projekt Spyder: Luxusní jachta, která překvapí svým kontrastem
Představte si jachtu, která na první pohled vyzařuje syrovou sílu a futuristickou eleganci, ale jakmile vkročíte dovnitř, ocitnete se v něžném světě pastelových tónů a sofistikovaného minimalismu. To
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
rezidenceonline.cz
Úchvatný luxus mezi vrcholky hor
Krajina Švýcarských Alp s bujnými štíty a křišťálově čistými jezery byla vybrána pro další dechberoucí projekt LUXXU, jenž krásu zdejšího prostředí plynule integruje do špičkově vybavených interiérů. Exkluzivní chata se tak stává utopickým rájem se směsí tradičních a moderních designových prvků. Wow efekt zaútočí na příchozího hned v exteriéru – moderní architektura s kamennými a dřevěnými
Milence jsem si vymyslela
skutecnepribehy.cz
Milence jsem si vymyslela
Žili jsme ve vyhořelém manželství. Byli jsme věčnými hádkami tak vyčerpaní, že jsme spolu raději už vůbec nemluvili. Pozorovala jsem nejlepší kamarádku, jak s manželem senzačně tancují. Asi jsem měla smutné oči, protože si pak ke mně přisedla a povídá: „Vypadáš jako pes, který nemůže najít páníčka. Co tě trápí?“ Povzdechla jsem si: „Jak to s Mirkem děláte, že jste
Kradl Karel May z pomsty?
epochalnisvet.cz
Kradl Karel May z pomsty?
Páté dítě v chudé rodině obvykle není předurčeno k velkým cílům, ale zatímco rodiče Karla Maye mají plné ruce práce s obživou, je tu naštěstí babička, která mu čte a vypráví.   Ve škole chlapec patří k nejnadanějším a učitelský seminář dokončí, i když nad ním visí hrozba vyloučení pro krádež šesti svíček. Na učitelských místech pak Karel May
Uspíšil Přemysl Otakar II. popravu svého soka?
historyplus.cz
Uspíšil Přemysl Otakar II. popravu svého soka?
Dva vznešení mladíci v žaláři pevnosti Castel dell´Ovo v Neapoli hrají šachy. „Budete popraveni!“ oznamují jim jejich věznitelé. S Konradinem Štaufským a Fridrichem Bádenským ovšem zpráva podle legendy ani nehne. Partii v klidu dohrají. Pak teprve skončí příběh plný odvahy, touhy po dobrodružství, romantiky, naivity a zrady, do kterého byl mimo jiné zapleten i český
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
epochanacestach.cz
Hurá na Lipno! Z lyží a korun stromů přímo na brusle a do vířivky
Pohodová, plná zážitků, relaxující a zkrátka skvělá. Taková je dovolená v údolí naší největší vodní nádrže. Lipenský areál nabízí rok od roku čím dál širší paletu možností, jak trávit vaše volné dny. A abyste si onu paletu vychutnali vrchovatými doušky, nemusíte čekat do léta. Naopak! Přiznejme si, že zima je už za dveřmi… Nechte se