Domů     Budoucí ženich se mi zjevil v první adventní neděli
Budoucí ženich se mi zjevil v první adventní neděli
7 minut čtení

Věříte na pověry? Na zázraky a přízraky? Věřte nebo ne, v adventním čase se může stát leccos.

Všechno začalo tím, že jsem dostala pětku z básně Karla Jaromíra Erbena Štědrý den. Dostala jsem ji právem, protože jsem ze sebe vysoukala jen: “Tma jako v pytli, mráz v okna duje, v světnici…” a dál už jsem to neuměla.

Co horšího, zlomyslník Koudelka ze druhé lavice u okna mi polohlasem napověděl: dědek pije rum, a já husa jsem to automaticky zopakovala. Neurotickou češtinářku to rozpálilo do běla. “Nenaučila ses, a ještě si ze mě děláš legraci,” rozčilila se.

“Máš to za pět, děvenko!” Otevřela nechvalně proslulý zápisník, zaostřila na moje jméno a dlouze hvízdla: “Koukám, že ta pětka tu má už dvě kamarádky. To se tvému tatínkovi nebude líbit. Ani mamince. Oba tak vzorně chodí na třídní schůzky.

Ti budou koukat, jak ses ve třetím ročníku zhoršila. Nač holka nešťastná myslíš, proboha?” Co jsem na to mohla odpovědět? Že myslím jenom na kluky? Třídu by to určitě potěšilo, češtinářka by šílela ještě víc. Přitom to byla pravda pravdoucí.

Myslela jsem jenom na kluky, a kdyby jich nebylo, báseň bych se naučila, už jsem ji měla nalistovanou v knize a knihu položenou na stole v restauraci Slovan, hned vedle půllitru. U stolu seděly i Renata s Helenou.

Vtom vešel spolužák Bednařík a sedl si vedle nás. Jinde nebylo místo. Div jsem neomdlela! Knihu jsem zavřela a strčila do tašky, abych nevypadala jako šprt. Skončilo to pětkou.

Zatracená puberta

Byl listopad, nejkrásnější měsíc. Nikdo jiný si to o něm nemyslí, lidi na něj nadávají, přitom je hezké, když se do mlhy snášejí sněhové vločky a stromy ztrácejí poslední listí.

Ve chvíli, kdy jsem zasněně kráčela mrznoucí mlhou směrem k domovu, jsem zaslechla, jak se naši kvůli mně hádají. Učitelka jim totiž zatepla volala a stěžovala si na mě. Dolehl ke mně rozčilený hlas mého otce:

“Slečinka dostala další pětku, chce propadnout nebo co? Zbláznila se?” Pisklavý, podobně rozčilený matčin hlas mu odpovídal: “To ta zatracená puberta. Má hlavu plnou kluků.” V tom se nemýlila. “Já to z ní vymlátím,” sliboval otec.

Jakživ mě neuhodil, snad s tím proboha nechce začínat. “To nic nevyřeší,” lamentovala matka. “Musí se začít učit. Nikam nepůjde, ani na krok. Učit se bude!” Znechuceně jsem přešlápla z nohy na nohu. Čekala mě chmurná budoucnost.

Severák rval stromům listy, zabalila jsem se do šály. Na útěk z domova nebylo počasí. V červenci by se utíkalo snadno. Dalo by se spát v lese, v krmítku pro zvěř. To je v listopadu vyloučeno.

Ani se neptej

“Co z tebe bude?” naříkal tatínek. “Z mateřského jazyka nosíš pětky! A co máš z matematiky? To se snad ani radši nebudu ptát.” To se snad ani radši neptej, souhlasila jsem v duchu. “Chtěla jsi přece jít studovat na vysokou školu,” lomila rukama maminka.

“To já nechtěla, to jsi chtěla ty,” připomněla jsem tenkým hláskem. “Dobře, a co bys teda chtěla?” zařval táta. “Chtěla bych se vdávat,” řekla jsem popravdě. Vytřeštili oči. “Cože? Vdávat?” zaúpěl můj otec. “A proč?” Pokrčila jsem rameny. Sama jsem na tu otázku neuměla přesně odpovědět.

Když jsem se nad tím poctivě zamyslela, došla jsem k názoru, že bych se chtěla vdávat kvůli těm nádherným bílým šatům a kvůli svatební kytici. To jsem ovšem říct nahlas nemohla, zabil by mě.

Venku kvílela meluzína. Otec přede mě hodil Erbenovu Kytici a nepřátelsky houkl: “Večer tě vyzkouším z básničky, zítra se přihlásíš a tu pětku si opravíš. Jasné?” Bylo to celkem jasné.

Všech nocí máti

A jak jsem se pracně učila tu smutnou báseň o dvou dívkách Marii a Haně, které se o půlnoci po Štědrém dni vypravily k jezeru, aby z něj vyčetly svůj osud, něco mě napadlo.

Co kdybychom se s Renatou, až nastane všech nocí máti, jak praví klasik, také podívaly se sekerou k jezeru? Prosekaly ledy a zjistily, co se nám ve vodách ukáže? Snad by se mi zjevil Bednařík. Jen doufám, že ne rakev, to by bylo mrzuté.

Komu by se do ní takhle brzy chtělo? Druhý den se staly dvě významné věci. Z básničky jsem dostala jedničku a oznámila jsem svůj plán Renatě. Ta souhlasila. Jen namítla, že až do Štědrého dne čekat na jezerní věštbu nevydrží, protože je hrozně zvědavá.

A o půlnoci že se ven z domu nedostane. Proto jsme krapet poopravily termíny a domluvily se, že k jezeru půjdeme v první adventní neděli v pět hodin večer. Ona dveřmi a já oknem, neboť jsem měla zákaz vycházení. Naštěstí byla okna nízko.

Vyšel měsíc

Jak jsme řekly, tak jsme udělaly. Poslední listopadovou neděli jsme se, bledé a promrzlé, plížily černou tmou. Bylo to strašidelné, zvlášť když jsme zaslechly z kostela varhany a už zdálky viděly v kostelních oknech světlo.

Renata se třásla, dokonce se pokřižovala. Za vsí jsme si, protože jsme zapomněly baterku, neviděly ani na špičku nosu. Naštěstí vyšel měsíc. Tráva i větve stromů byly potažené jinovatkou, uprostřed se blýskalo jezero.

Proseknout led byla hračka, byl ještě tenký. Koukaly jsme do tmavých vod, div nám oči nevypadly, neukázalo se nic. Zato když jsme se vracely, zimou úplně ztuhlé, do vesnice, potkaly jsme Bednaříka.

Vyjekla jsem, protože jsem myslela, že se mi zjevil, ale ukázalo se, že to není přízrak. Šel z kostela, kam doprovázel babičku, neboť už špatně chodila, ale odpolední adventní bohoslužbu si nechtěla nechat ujít. “To nevadí,” šeptala mi Renata. “Zjevil se ti.

Ne sice v jezeře, ale to máš fuk. Teďka si tě musí vzít,” dodala bojovně. “Škoda že o tom neví,” odpověděla jsem.

Svíčkové báby

Následovaly nejrůznější nepříjemnosti. Když jsem lezla domů oknem, tyčil se nade mnou otec a nadával mi asi půl hodiny. Závěrem mi oznámil, že nechá na okno přidělat mříž. Chudáka Bednaříka zas někdo prásknul, že byl v kostele.

Podezřívali jsme zlého dědka z pošty, byl to komunista jako hrom a slídil po vsi od rány do tmy.

Ve škole si chudáka Bednaříka volali do ředitelny a ředitel na něj spustil, že prý jak je možné, že pokrokový student gymnázia, člen Svazu socialistické mládeže, chodí do kostela. Taková byla doba.

Dědek z pošty se opravdu činil, patrně sledoval také mě s Renatou, jak sekáme ty ledy, a na národním výboru nás udal, že načerno rybaříme. Musely jsme, i když nerady, předsedovi národního výboru vysvětlit, proč jsme byly u jezera doopravdy.

“Vy si ze mě děláte legraci, děvčata,” nevěřil předseda, rovněž komunista až na půdu. “Věříte pověrám? Mladé dívky, a chovají se jako svíčkové báby!” rozčilil se.

V sokolovně

Jen kvůli nám dvěma se konala v sokolovně přednáška Bojujeme proti tmářství a pověrčivosti, kde měli referáty předseda národního výboru a dědek z pošty.

Během nich nás s Renatou uráželi a dědek se nás ptal, zdali také věříme na vodníka, bezhlavého rytíře a na jezinky. Renatu tak naštval, že vstala, ukázala na mě a pravila: “Náhodou, Ivaně se její ženich doopravdy zjevil. U kostela. Že jo, Ivčo?

Že se ti zjevil Bednařík?” Pak se chytila za pusu. Přednášková místnost se rozšuměla. “No tak to ti děkuju,” zašeptala jsem zdrceně. Dotyčný se to dověděl ještě dřív, než přednáška skončila. Čekal na mě před sokolovnou, zubil se a pravil:

“Prej jsem se ti zjevil. A víš, že mi to nevadí?”

Ivana (55), Vrchlabí

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé