Přezdívá se jim poslové smrti, ale náš domov prozářili radostí. Když jsme měli problémy, neváhali zaútočit na nepřítele. Stalo se to už před mnoha lety, když byla naše Karolínka malá holka. Bylo jí tehdy osm let, když našla na našem balkóně ten úžasný objev – poraněného krkavce. Opatrně jsme ho dali do krabice a ihned jsme s ním zajeli k veterináři, který mu zranění ošetřil. Zároveň nám poradil

Dvacet let jsme dřeli, abychom měli na stáří hezké bydlení. Místo pohodlí a tepla se teď tísníme v zahradním domku. Máme ale klid a toho si ceníme nejvíc ze všeho! Starý domek na vesnici jsme koupili s manželem hned po svatbě a také toho hezkých, či spíš hodně tvrdých let litovali. Byli jsme mladí a nezkušení. Netušili jsme, jaká dřina nás čeká. Peníze na nějakou pořádnou rekonstrukci jsme neměli

Psal se rok 1979 a byl krásný jarní večer. Seděli jsme spolu s Jirkou na půdě jejich domu. Vidím to tak živě, jako by to bylo dneska – na takové chvíle se prostě nedá zapomenout… Venku se stmívalo, ale na půdě, kam světlo pronikalo jen malým vikýřem, už tma dávno byla. Drželi jsme se za ruce a společně odříkávali slib věčné lásky. Jirka vždy pronesl část přísahy a já ji po něm opakovala. Zněla

Chtěli jsme být s manželem zdraví a mít kondičku jako zamlada. Místo toho polykáme léky a měníme si obvazy. Zjistili jsme, že sportování pro nás asi není! Důchod nám s manželem svědčil. Dopřávali jsme si dobré jídlo, klídek a odpočinek. Jenže, náš životní styl, jak se teď říká, si začal vybírat svoji daň. Já jsem ztloustla tak, že mi bylo z ničeho nic malé úplně všechno. Nevešla jsme se dokonce a

O svatbě s přítelem jsem snila dlouhé roky. Když mě konečně požádal o ruku, uvědomila jsem si, že ho nechci. S přítelem jsem žila víc než čtyři roky a byla spokojená. Ne, že bych s ním zažila nějakou bláznivou zamilovanost, ale ve svém věku jsem nic takového ani nehledala. Toužila jsem po jistotě, klidu a bezpečí. To všechno mi přítel dokázal poskytnout a já ho za to měla ráda. Naše soužití nám

Ponižování se stupňovalo a mělo jediný cíl. Vyštvat mě z práce! Musela jsem jednat a vymyslela rafinovaný plán. Přede všemi šéfku zesměšním. Pracovala jsem už dlouhé roky v jednom malém podniku hned za městem. Výdělek nebyl zrovna skvělý, ale já byla skoro ráda. Na moje místo se totiž nikdo nehrnul. Kancelář jsem měla malou a dělila se o ni ještě s dvěma kolegyněmi. Když potřebovala jedna z nás o

Rozvod je pro psychiku velice náročný. Já jsem své pocuchané nervy léčila na venkově… Před osmi lety jsem se rozvedla s Karlem, se kterým jsem strávila v manželství dlouhých patnáct let. Nebylo to pro mě snadné období, a tak jsem si vzala v práci dovolenou a odjela k babičce na venkov. Strávila jsem tam celkem čtrnáct dní s devítiletou dcerou Mirkou, která měla zrovna prázdniny. Já i dcera jsm

Neměla jsem na partnery nějak štěstí. Než jsem potkala toho pravého. Myslím, že si ho zasloužím. Skromnost stranou, tohle si vážně myslím. Já vlastně nikdy nečekala nějakého prince na bílém koni. Věděla jsem, že nežiju v pohádce a že se takové věci hodí spíše do romantických filmů, u kterých si pobulíme. Chtěla jsem nějakého normálního chlapa, kdyby mi byl oporou, tím líp, ale stačilo, kdyby se s

Moderní technologie mnoho lidí odmítá. Ať už ze zásad nebo proto, že jim nerozumí. Mezi ty patřila bohužel i moje maminka. A stalo se jí to osudným. Už podle výrazu tváře policistů, kteří přicházejí od lesa mi je jasné, že je konec. Konec všem nadějím, že maminku najdeme živou. Hledalo ji přece tři dny stovky lidí. Profesionálů i dobrovolníků. Podlamují se mi kolena a mám strach, že omdlím ještě

Svého muže miluju, ale jeho matka byla, je a bude naprosto nemožná. Mezi námi dvěma ke smíru nikdy nedojde. Nyní jsme ale rodina a je to dost neřešitelná situace. Vím, že se téhle oslavě nevyhnu. Musela bych upadnout do bezvědomí nebo se nechat odvézt záchrankou. Vím, že to budu muset celé přetrpět. Přetrpět svatební večírek, na kterém trpím jen já. Evžen, můj manžel, přestože chápe mé výhrady, j