Domů     Dům jsme přenechali vnoučatům
Dům jsme přenechali vnoučatům

Dvacet let jsme dřeli, abychom měli na stáří hezké bydlení. Místo pohodlí a tepla se teď tísníme v zahradním domku. Máme ale klid a toho si ceníme nejvíc ze všeho!

Starý domek na vesnici jsme koupili s manželem hned po svatbě a také toho hezkých, či spíš hodně tvrdých let litovali. Byli jsme mladí a nezkušení. Netušili jsme, jaká dřina nás čeká. Peníze na nějakou pořádnou rekonstrukci jsme neměli.

A tak jsme museli vždycky našetřit nějaké peníze a potom začít opravovat. Šlo to pomalu a ztuha. Rodiče jsme neměli a tak jsme zůstali na všechno sami. Navíc jsme si pořídili čtyři děti a představovali si, jaká budeme velká a spokojená rodina.

Po odchodu dětí jsem si užívala klidu

No, velká rodina se nám splnila, ale ta spokojenost se dostavovala jen zřídka kdy. Hlavně u mě, protože mi ve starém baráku byla neustále zima. Postupně se nám přece jen podařilo změnit tu naši ruinu na celkem pěkný domek.

Žádný luxus, ale všechny děti měly svůj malý pokojíček a ještě zbylo místo na dvě malé koupelny, abychom se věčně nehádali o vanu. I zahrádka začala dostávat podobu, jakou jsem si před mnoha lety vysnila.

Asi bych to neměla říkat, ale docela se mi ulevilo, když děti vylétly z hnízda a já si mohla konečně trochu odpočinout. Pracovala jsem na zahrádce, zavařovala všechno, co se urodilo a ještě si pořídila pár slepiček. Byly chytré a přítulné.

Vůbec ne takové, jak bývají líčeny! Za moji náklonnost se mi vždycky dokázaly odměnit bohatou snůškou vajec. Prostě, žili jsme si s manželem pěkně a v poklidu.

Vnoučata se k nám jen hrnula

„Babi, mohu u vás nějaký čas bydlet?“ přišla jednou nejstarší vnučka s prosbou a já ji nechtěla ani nemohla odmítnout. Svěřila se mi totiž, že je doma nešťastná. Její rodiče se dost hádali a dokonce plánovali rozvod.

Já se svým dětem do jejich života nepletla a tak jsem jen na vnuččinu prosbu kývla. „Místa máme dost!“ Netušila jsem, že můj vysněný klid tímto okamžikem skončil. Z oken se linula hlasitá hudba a u stolu vnučka neustále telefonovala.

„Ty jo, ty brďo, no né, no teda…“ opakovala pořád dokola a já začala přemýšlet, zda jsem neudělala chybu, když jsem jí u nás dovolila bydlet. Manželovi to bylo jedno, stále kutil něco ve sklepě: „Nech jí, je mladá, nebyli jsme jiní!“ zastával se jí.

„Babi, když u vás bydlí Adéla, mohu taky?“ zeptal se jednou u nedělního oběda její bratranec, syn od našeho druhého syna. Co jsem mu tak asi měla odpovědět? Že nesmí? A tak se k nám nastěhoval druhý vnuk.

Šest dětí už bylo moc

Byl neméně hlučný, jen o poznání línější. O nějaké pomoci na zahradě nebo v domácnosti jsem si mohla nechat jen zdát. „Doufám, že se sem nenastěhuje další!“ řekl manžel tak trochu z legrace, ale hned týž den večer zazvonil u dveří zvonek.

„Můžeme u vás přespat?“ zazněla ze tmy otázka a do dveří se hnala hned dvě další vnoučata. Zbývala už jen dvě poslední, ale ani ty na sebe nenechala dlouho čekat. Neuplynul měsíc a my měli pod střechou celkem šest puberťáků.

No, bylo všem už přes osmnáct, některým i přes dvacet, ale chovali se všichni jako blázni. Alespoň mně to tak připadalo. I manžel toho měl občas celkem dost! „Budeme je muset vyhnat. Takhle to dál nejde!

Vždy´t já už si ve vlastním domě připadám jako na návštěvě!“ posteskl si, když si večer cpal do uší takové ty špunty, aby nic neslyšel. V patře nad námi se totiž konal nějaký mejdan. Oslava! Ono totiž bylo stále co oslavovat, jak říkali naši mladí. Jenže co my, ti starší?

Manžel dostal skvělý nápad

Ráno, k mému překvapení, přichystal manžel bohatou snídani a trpělivě čekal, až se naše vnoučátka vypotácí z postelí. Kolem desáté se konečně dočkal. „Tak moji mladí kamarádi. Takhle to dál nejde.

Budete se muset vrátit k rodičům!“ Oznámil jim, ale setkal se s velkou nevolí. Prý to nejde! Jedni rodiče se rozváděli, další stěhovali a s těmi zbývajícími se nemluvilo… „Dědo, nech nás tady ještě chvíli, prosili všichni svorně.

Jenže, ani manžel ani já jsme netušili, že se ta chvíle protáhne na další rok! Měsíce plynuly jako voda a my byli čím dál unavenější. „Ty Haničko, dostal jsem takový nápad…“ řekl mi můj muž trochu váhavě.

Mluvil polohlasně, jako by se bál, že ho někdo uslyší… Byla jsem na ten jeho nápad moc zvědavá. Za uplynulých čtyřicet let manželství totiž nikdy žádný nápad neměl. Tentokrát to ale stálo za to! Byl to totiž nápad, který nám úplně změnil život!

Utekli jsme, hurá

„Odstěhujeme se! Utečeme! Prostě zdrhneme!“ oznámil mi s nadšením a já ihned souhlasila. Teprve za chvíli mě napadlo, že nevím kam. Vždyť jsme neměli ani stan, natož nějakou chatku! „Za vesnicí prodávají levně pozemky,“ řekl mi a hned pokračoval:

„Už jsem jeden malý zamluvil. A postavíme si zahradní domek. Teď se tomu říká domek na kolečkách, ale je to jedno. Budeme mít klid. Konečně!“ Kývla jsem, protože mi to vlastně bylo úplně jedno.

Hlavně, když se zbavím vaření a uklízení po tolika lidech a navíc zase uslyším ticho! Zpěv ptáčků! Jedinou mojí starostí byly moje milované slepičky. Ale i ty se dočkaly nového domova. A tak jsme přenechali náš dům vnoučatům. Ať si dělají, co chtějí!

Hana B. (65), východní Čechy

reklama
Související články
14.3.2024
Už měsíc žiji jako ve snu. Chystám vnučce svatbu a nevím, co dřív. Matka ji opustila už dávno a nechala mi ji na starost. Nyní je moje dcera zpět a chce ten velký den zkazit. Malý, ubrečený uzlíček mi nechala dcera v košíku na manželské posteli, a byla pryč. Připojila jen krátký vzkaz, že se o malou starat nemůže, protože na to nemá nervy. Málem jsem se tehdy zhroutila. Jenomže něco takového js
14.3.2024
Nikdy jsem snachu neměla ráda. Prostě mi neseděla. Koukala se na mě tak nějak úkosem a s mým synem jednala, jako by byl její sluha. Pořád mě jen peskovala a nic jí nebylo dost dobré. To by nebylo to nejhorší, kdyby stejně nejednala i se svým manželem, mým synem. Ani on se jí ničím nezavděčil. Jako by byl pro ni jen kus hadru. S ničím nebyla spokojená Vyčítala mu, že coby učitel málo vyděl
11.3.2024
Když mi zemřel manžel, zůstala jsem na vše sama. Pak jsem ale potkala Jiřího a doufala, že já i moje děti zase budeme šťastni. To jsem se pletla... Vdávala jsem se brzy, ale z velké lásky. Narodil se nám syn Hynek a dcera Adélka. Naše štěstí ale skončilo příliš brzy. Oslavila jsem čerstvě třicet, když měl můj muž pracovní úraz a zemřel. Na radu psycholožky jsme si pořídili pejska. Řád jako n
10.3.2024
S manželem jsme vychovávali Markétu a Michala. Ten byl o osm let mladší než sestra, vymodlený, byl skoro zázrak, že se narodil. Někde jsem udělala chybu. Uvědomila jsem si to však pozdě. Abych řekla pravdu, vlastně se mi nelíbilo, když Karel hlídal dospívající Markétu div ne s flintou v ruce. „Karle,“ úpěla jsem. „Vždyť se ta holka nakonec nevdá. Musíme jí přece nechat aspoň nějakou svobodu,
5.3.2024
Syn nám v poslední době stále vyčítal, že jim se snachou vůbec nepomáháme. A myslel tím finančně! Tak jsme se plácli přes kapsu. V posledních měsících jsme slyšeli jen samé stesky: „Vůbec nevycházíme s penězi. Malý toho tolik potřebuje,“ fňukali nejčastěji. Věděli, že naše vnouče je na nás největší argument. Přitom od té doby, co se narodil, jsme jim pomáhali s hlídáním i domácností, co jen naš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tři dívky v domě hrůzy
epochaplus.cz
Tři dívky v domě hrůzy
Napohled obyčejný pohodlný dům v rezidenční čtvrti v Clevelandu obývá sympatický muž, kterého si sousedé nemohou vynachválit. Nikdo z nich netuší, jak hrůzné tajemství se za jeho zdmi skrývá. Městečko Yauco na karibském ostrově Portorico má něco přes 30 tisíc obyvatel a 10. července 1960 k nim přibývá také Ariel Castro. Jeho rodiče Pedro Castro
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Jak shodit kila a nepřibrat
nejsemsama.cz
Jak shodit kila a nepřibrat
Přejídáte se, jenže pak si vyčítáte nadbytečná kila? Do posilovny vás nikdo nedostane? Moc toho nenaspíte a v práci máte stres? Zkuste na to jít jinak. Asi vás překvapí, že váš chytrý metabolismus sám od sebe spálí 1300 až 2000 kalorií denně, bez jakékoli aktivity. Kolik přesně, to už záleží na vaší váze, výšce i jiném. Už to je ale přece dobrý
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
epochalnisvet.cz
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
Na více než 15 000 kamenech s rytinami najdeme údajně potvrzení prakticky všeho, o čem dnešní záhadologové sní. Obrázky zachycují dinosaury, pokročilé lékařské zákroky nebo pokročilé technologie, nápadně připomínající ty moderní. Jsou kameny skutečné? Kdo je mohl vytvořit a co všechno by měly dokazovat?   Peruánský lékař Javier Cabrera Darquea (1924–2001) slaví 42. narozeniny. Mezi dary se
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
21stoleti.cz
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
Člověk je tvor nepoučitelný, zejména co se skladby jídelníčku týká. Jakmile má možnost dopřát si potraviny s vysokým obsahem cukru, soli nebo tuku, nedokáže odolat. Přitom by měl. S každou další porcí
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
historyplus.cz
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
S rukama pevně svázanýma za zády je postupně vyvádějí z města do pouště. Tam na ně již čekají kati. Marně budou muslimští vojáci sultána Saladina bušit do křesťanských řad, aby zachránili své souvěrce. Jejich osud je zpečetěn. Přezdívají mu Lví srdce. Už jeho současníci pohlížejí na anglického krále Richarda I. (1157–1199) jako na hrdinu, rytíře
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
tisicereceptu.cz
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
Suroviny 4 rajčata 3 cibule 8 lžic kuskusu 150 g uzené slaniny 200 g šunky 200 g strouhaného sýra Postup Cuketu podélně rozřízněte a vnitřek vydlabejte. Vydlabaný vnitřek nakrájejte na m
Velikonoce s Baronem
iluxus.cz
Velikonoce s Baronem
Velikonoce klepou na dveře, a jak lépe je strávit než v přítomnosti prvotřídních českých ovocných specialit a pálenek Baron Hildprandt. Nenechte se zaskočit dospělými koledníky, a kromě obarvených vaj
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
epochanacestach.cz
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
Reprezentační sídlo starobylého rodu Harrachů je ideálním prostředím k udržování starých tradic. A na zámku Hrádek u Nechanic dobře vědí, co zajímavého pro své návštěvníky připravit. Známý novogotický zámek Hrádek u Nechanic byl vystavěn hraběcí rodinou Harrachů mezi lety 1839 až 1857 jako jejich letní lovecké a reprezentační sídlo. Vyznačuje se nejen anglickou architekturou, bohatě zdobenými
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
skutecnepribehy.cz
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
Seděla jsem nad archivem dlouho do noci a kolem mě se promenádovali duchové mých předků. Pak zamířili do jídelny ke kulatému stolu. Do toho domu po prarodičích jsem se přistěhovala nově, bydlela jsem tu zatím jen pár dní. Domek byl hodně dlouho opuštěný, protože babička s dědou už před lety odešli bydlet do domova seniorů, kde měli
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
nasehvezdy.cz
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
U Marešových se slaví! Syn Jakub (18) se dostal na prestižní univerzitu Florida Southern College v Americe, kde se kromě studií byznysu bude také věnovat vodnímu lyžování, ve kterém je opravdu dobrý.
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
enigmaplus.cz
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
Zřícenina gotického hradu Házmburk, jež najdeme u vsi Klapý, asi 3,5 kilometru severozápadně od města Libochovice v okrese Litoměřice, je opředena nejednou bájí a pověstí, tak jako ostatně každé staro