Domů     Dům jsme přenechali vnoučatům
Dům jsme přenechali vnoučatům

Dvacet let jsme dřeli, abychom měli na stáří hezké bydlení. Místo pohodlí a tepla se teď tísníme v zahradním domku. Máme ale klid a toho si ceníme nejvíc ze všeho!

Starý domek na vesnici jsme koupili s manželem hned po svatbě a také toho hezkých, či spíš hodně tvrdých let litovali. Byli jsme mladí a nezkušení. Netušili jsme, jaká dřina nás čeká. Peníze na nějakou pořádnou rekonstrukci jsme neměli.

A tak jsme museli vždycky našetřit nějaké peníze a potom začít opravovat. Šlo to pomalu a ztuha. Rodiče jsme neměli a tak jsme zůstali na všechno sami. Navíc jsme si pořídili čtyři děti a představovali si, jaká budeme velká a spokojená rodina.

Po odchodu dětí jsem si užívala klidu

No, velká rodina se nám splnila, ale ta spokojenost se dostavovala jen zřídka kdy. Hlavně u mě, protože mi ve starém baráku byla neustále zima. Postupně se nám přece jen podařilo změnit tu naši ruinu na celkem pěkný domek.

Žádný luxus, ale všechny děti měly svůj malý pokojíček a ještě zbylo místo na dvě malé koupelny, abychom se věčně nehádali o vanu. I zahrádka začala dostávat podobu, jakou jsem si před mnoha lety vysnila.

Asi bych to neměla říkat, ale docela se mi ulevilo, když děti vylétly z hnízda a já si mohla konečně trochu odpočinout. Pracovala jsem na zahrádce, zavařovala všechno, co se urodilo a ještě si pořídila pár slepiček. Byly chytré a přítulné.

Vůbec ne takové, jak bývají líčeny! Za moji náklonnost se mi vždycky dokázaly odměnit bohatou snůškou vajec. Prostě, žili jsme si s manželem pěkně a v poklidu.

Vnoučata se k nám jen hrnula

„Babi, mohu u vás nějaký čas bydlet?“ přišla jednou nejstarší vnučka s prosbou a já ji nechtěla ani nemohla odmítnout. Svěřila se mi totiž, že je doma nešťastná. Její rodiče se dost hádali a dokonce plánovali rozvod.

Já se svým dětem do jejich života nepletla a tak jsem jen na vnuččinu prosbu kývla. „Místa máme dost!“ Netušila jsem, že můj vysněný klid tímto okamžikem skončil. Z oken se linula hlasitá hudba a u stolu vnučka neustále telefonovala.

„Ty jo, ty brďo, no né, no teda…“ opakovala pořád dokola a já začala přemýšlet, zda jsem neudělala chybu, když jsem jí u nás dovolila bydlet. Manželovi to bylo jedno, stále kutil něco ve sklepě: „Nech jí, je mladá, nebyli jsme jiní!“ zastával se jí.

„Babi, když u vás bydlí Adéla, mohu taky?“ zeptal se jednou u nedělního oběda její bratranec, syn od našeho druhého syna. Co jsem mu tak asi měla odpovědět? Že nesmí? A tak se k nám nastěhoval druhý vnuk.

Šest dětí už bylo moc

Byl neméně hlučný, jen o poznání línější. O nějaké pomoci na zahradě nebo v domácnosti jsem si mohla nechat jen zdát. „Doufám, že se sem nenastěhuje další!“ řekl manžel tak trochu z legrace, ale hned týž den večer zazvonil u dveří zvonek.

„Můžeme u vás přespat?“ zazněla ze tmy otázka a do dveří se hnala hned dvě další vnoučata. Zbývala už jen dvě poslední, ale ani ty na sebe nenechala dlouho čekat. Neuplynul měsíc a my měli pod střechou celkem šest puberťáků.

No, bylo všem už přes osmnáct, některým i přes dvacet, ale chovali se všichni jako blázni. Alespoň mně to tak připadalo. I manžel toho měl občas celkem dost! „Budeme je muset vyhnat. Takhle to dál nejde!

Vždy´t já už si ve vlastním domě připadám jako na návštěvě!“ posteskl si, když si večer cpal do uší takové ty špunty, aby nic neslyšel. V patře nad námi se totiž konal nějaký mejdan. Oslava! Ono totiž bylo stále co oslavovat, jak říkali naši mladí. Jenže co my, ti starší?

Manžel dostal skvělý nápad

Ráno, k mému překvapení, přichystal manžel bohatou snídani a trpělivě čekal, až se naše vnoučátka vypotácí z postelí. Kolem desáté se konečně dočkal. „Tak moji mladí kamarádi. Takhle to dál nejde.

Budete se muset vrátit k rodičům!“ Oznámil jim, ale setkal se s velkou nevolí. Prý to nejde! Jedni rodiče se rozváděli, další stěhovali a s těmi zbývajícími se nemluvilo… „Dědo, nech nás tady ještě chvíli, prosili všichni svorně.

Jenže, ani manžel ani já jsme netušili, že se ta chvíle protáhne na další rok! Měsíce plynuly jako voda a my byli čím dál unavenější. „Ty Haničko, dostal jsem takový nápad…“ řekl mi můj muž trochu váhavě.

Mluvil polohlasně, jako by se bál, že ho někdo uslyší… Byla jsem na ten jeho nápad moc zvědavá. Za uplynulých čtyřicet let manželství totiž nikdy žádný nápad neměl. Tentokrát to ale stálo za to! Byl to totiž nápad, který nám úplně změnil život!

Utekli jsme, hurá

„Odstěhujeme se! Utečeme! Prostě zdrhneme!“ oznámil mi s nadšením a já ihned souhlasila. Teprve za chvíli mě napadlo, že nevím kam. Vždyť jsme neměli ani stan, natož nějakou chatku! „Za vesnicí prodávají levně pozemky,“ řekl mi a hned pokračoval:

„Už jsem jeden malý zamluvil. A postavíme si zahradní domek. Teď se tomu říká domek na kolečkách, ale je to jedno. Budeme mít klid. Konečně!“ Kývla jsem, protože mi to vlastně bylo úplně jedno.

Hlavně, když se zbavím vaření a uklízení po tolika lidech a navíc zase uslyším ticho! Zpěv ptáčků! Jedinou mojí starostí byly moje milované slepičky. Ale i ty se dočkaly nového domova. A tak jsme přenechali náš dům vnoučatům. Ať si dělají, co chtějí!

Hana B. (65), východní Čechy

Související články
20.6.2024
Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme
17.6.2024
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro
15.6.2024
Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr