Chtěli jsme být s manželem zdraví a mít kondičku jako zamlada. Místo toho polykáme léky a měníme si obvazy. Zjistili jsme, že sportování pro nás asi není!
Důchod nám s manželem svědčil. Dopřávali jsme si dobré jídlo, klídek a odpočinek. Jenže, náš životní styl, jak se teď říká, si začal vybírat svoji daň. Já jsem ztloustla tak, že mi bylo z ničeho nic malé úplně všechno. Nevešla jsme se dokonce ani do plavek, a že byly hodně elastické! Natož si natáhnout kalhoty nebo zapnout kabát. Vyloučeno!
Za tloušťku jsem se styděla
Asi to nebylo jen tak z nenadání, přiznávám. Ale já si toho prostě nevšímala. Až když mi ze sukně ulítl knoflík a málem mi vystřelil oko, řekla jsme si dost! Něco se sebou musím udělat. Ani manžel na tom nebyl nejlépe. Ne, že by se z něho stal tlusťoch jako ze mě, ale špatně se mu dýchalo a sotva se vlekl. Ztratil prostě kondičku, kterou celý život měl. Aby ne, když pracoval fyzicky a musel se celý den hýbat. Teď, když jen tak lenošil doma, nemusel vůbec nic. Často celé dlouhé dny nevytáhl paty z domu. „Musíme se sebou začít něco dělat! Koukej, jak jsem přibrala!“ ukázala jsem se mu nešťastně v tričku, které mě obepínalo jako druhá kůže. Vypadla jsem absolutně směšně! Také se manžel rozesmál, ale potom mi chlácholivě řekl: „Ale vždyť ti to sluší. Alespoň nemáš vrásky!“ Měl pravdu, vrásky jsem neměla, ale jen kvůli tomu, že jsem byla vypolstrovaná tukem.
Nadšení z koloběžek
Přes všechny plané řeči nám prostě bylo oběma jasné, že musíme něco změnit. Vlastně skoro všechno! „Budeme sportovat!“ oznámila jsem manželovi, ale on nesouhlasně zakroutil hlavou. Prý sport nenávidí a nebude to na stará kolena měnit. Přemýšlela jsem, jak vymyslet nějakou pohybovou aktivitu, která by nás bavila a těšila. Můj nápad byl prostý: koloběžky! „No ty ses snad úplně zbláznila, vykřikl manžel nevěřícně, když jsem ho se svým nápadem seznámila. Já si ale trvala na svém. Taková ta velká koloběžka pro dospělé mi učarovala. Jezdili na ní skoro všichni. Byla to velká móda. Tak proč ne my? Během týdne nám pošta doručila velký balík a v něm dvě složené koloběžky. Zbývalo zakoupit jen helmy a vyjet! První jízda byla super, jak by řekla naše vnučka. Oba jsme si jízdu užili. Manžel byl nakonec nadšenější než já. „Je to tak jednoduché! Jako bych se vrátil do dětských let!“ křičel radostně, když se řítil naší ulicí.
Jen samé úrazy
Bohužel se vrátil do dětství se vším všudy. Zlomil si ruku a naštípl nohu! V nemocnici jsem ho navštěvovala každý den. Hned po návštěvách jsem chodila na kurz jógy. „Tam se mi nemůže nic stát!“ myslela jsem si, ale mýlila se. V šatně se mi zamotala hlava a udeřila se o litinový radiátor. Stálo mě to pět stehů na čele! S velkou náplastí jsem vyzvedla manžela z nemocnice a odvezla si ho domů. Ale naše zdravotní problémy jakoby neměly konce. Zakopla jsem v předsíni o tu zatracenou koloběžku a vyvrknula si kotník! „To máš z toho sportování!“ vyčetl mi manžel s nohou v sádře položenou na konferenčním stolku. Byli jsme jako dva invalidé. Člověku se ani nechtělo věřit, že ještě před pár dny jsme byli oba zdraví! Hned po uzdravení jsme se rozhodli začít znovu.
Horečka a nachlazení kvůli plavání
Tentokrát jsme si vybrali plavání, které se nám zdálo naprosto bezpečné. Já si pořídila o dvě čísla větší plavky a manžel vytáhl po letech ty staré. V bazénu se nám moc líbilo! Pár starých známých, příjemný plavčík a voda tak akorát. „Zapomněl jsem si čepici!“ sdělil mi tragicky manžel hned, jak jsme vyšli před plavecký areál. I mně byla zima. To kvůli tomu kabátu, který jsem ještě stále nemohla dopnout. Domů jsme přišli úplně zmrzlí, přestože svítilo sluníčko a vál jen mírný větřík. Ráno jsme se probudili oba s horečkou. Manžel měl zápal plic a já zánět dutin. Dalších čtrnáct dní jsme strávili v posteli.
Dárek od vnučky
„Něco vám nesu!“ volala na nás vnučka hned ode dveří, když nás přišla navštívit. Myslela jsem si, že to budou citróny nebo tak něco, ale ona vyndala z velké cestovní tašky něco moc malého a roztomilého. Pejska! Štěňátko! Manžel byl v šoku. Prý se o psa starat nebude! Když mu ale Bertíček olízl ruku a zadíval se na něho těma svýma krásnýma očkama, polevil. Zamilovali jsme se oba! A tak chodíme na dlouhé procházky s Bertíkem. Koloběžky jsme darovali vnoučatům a místo nich pořídili Bertíkovi spoustu hraček. Nabraná kila postupně mizí a manžel už se ani nezadýchává. Náš Bertík mu to nedovolí!
Marie P. (69), Hradec Králové
