Celé roky jsem nemyslela na sebe a starala se jako samoživitelka o rodinu. Teď jsem konečně znovu šťastně zamilovaná, jenže moje dospělé děti jako by nechtěly nic pochopit. Nikdy by mě nenapadlo, že svoji budoucí lásku potkám na pláži v Tunisu. Vždyť jsem asi tisíckrát četla v ženských časopisech varování, že tihle mladí muži v cizích krajích často obluzují turistky jen proto, aby dosáhli vysvobo

Láska je něco tak krásného, že v knížkách bývá její vznik popsán s romantickým prostředím a rozzářenou letní oblohou. Moje ovšem začala v uplakaném a deštivém podzimním dni, kdy jsem měla už od rána špatnou náladu. Ta se ještě znásobila v práci, protože jsem zapomněla na jeden důležitý úkol. Dostala jsem „sprchu“ od šéfové a dokonce mi bylo naznačeno, že v případě opakování bych si musela hled

Být sama je hrozná věc, zvlášť, když vás opustí nejbližší rodina. Nevím, kdo udělal ten první krok. Bohužel jsme se nakonec všichni rozešli ve zlém. Šourám se pomalu k domovu jako by mi bylo snad sto let. Padá na mě všechna ta tíha neuvěřitelné samoty a strachu z těch několika volných dnů, kdy se nebude nic dít. Nesu si v nákupní tašce sice dvě porce kapra a brambory na salát. Ale ani nevím, zda

Mělo to být původně stejné odpoledne jako už několik takových předtím. Tentokrát nás ale čekal rozhovor, na který nebyl ani jeden z nás připravený. S mým novým přítelem Davidem jsem si dala schůzku na konečné stanici metra. Měli jsme se jít projít a povědět si o sobě zase něco víc, než jsme zatím věděli. Jenže se stalo to, že jsem v týdnu potkala někoho, kdo Davida znal lépe než já – a dozvědě

Drogy mi vzaly nejen vnuka, ale i milovaného manžela. A ani to jim nestačilo, vzaly mi ještě mnohem víc. Byla to i naše vina, že jsme podcenili nebezpečí. Vzpomínám na to brzké ráno před několika lety jako by to bylo včera. Zazvonil telefon v dobu, kdy obvykle nikdy nevyzvání. Manžel se zrovna připravoval na kontrolu do nemocnice. Žili jsme v našem malém domečku spokojený život důchodců a nic nám

Nemohla jsem uvěřit svému štěstí, když jsem potkala svého přítele. Takový milý a pohledný člověk se už dneska jen tak nenajde. Byla jsem už pár let bez manžela, který mi nečekaně umřel. Zůstala jsem sama a nikoho si nehledala. Ne, že by mi samota tak vyhovovala. Spíš jsem nedoufala, že ve svém věku bych si mohla ještě někoho najít. Moc krásy jsem nepobrala ani zamlada, natož teď, když mi důchod

V době, kdy moje milovaná maminka ležela v nemocnici, měl můj syn těžkou nehodu. Usoudili jsme, že bude lepší, když jí o ničem nepovíme. Moje maminka měla krásný život a dožila se neuvěřitelných devadesáti tří let. Se svým milovaným manželem Vaškem, mým otcem, strávila v manželství šedesát pět let, než tatínek zemřel na srdeční infarkt. Kromě mě, přivedli na svět ještě mého staršího bratra Fran

Neměla jsem to vůbec dělat. Neměla jsem ji hledat, kontaktovat, ani ji navštěvovat. Roky jsem toužila urovnat naše spory s mámou. Nikdo nemládneme a jí už je sedmdesát. Smíření ale netrvalo dlouho a já teď díky ní možná půjdu i do vězení. Kdybych neměla žádný škraloup (přestože ten můj je přes čtyřicet let starý), asi bych se bála míň. Jenže momentálně bych řekla, že když z téhle šlamastyky vyváz

Celodenní a hlavně celonoční péči o nemohoucího bratra jsem přestala zvládat. Dala jsem ho do ústavu, kde se mu věnují, ale rodina mi to má za zlé! Až donedávna jsem si žila celkem spokojeným životem. Dospělé děti, spokojené manželství a slušně placené zaměstnání. Co víc bych si mohla přát? Se svým jediným bratrem jsem měla také hezký vztah, i když jeho manželku jsem zrovna nemusela. Nechtěla dět

Zeť nás připravil o největší štěstí na světě. Vzal mé dceři děti a mně vnoučata. Nechci, aby je vychovávala cizí žena. Stále mohu uvěřit, jak se to všechno mohlo stát. Všichni jsme žili v našem velkém rodinném domě na jihu Moravy, v jednom pokojíku bydlela moje devadesátiletá maminka, ve druhém syn, který tou dobou ještě studoval. V přízemí jsem bydlela já s manželem, v patře dcera Jitka se svojí