S přítelem jsme navštívili jeho rodný dům. V noci mě probudily těžké kroky. Kdosi stál u mé postele a díval se na mě… K té tajuplné příhodě došlo před sedmi lety. S mým přítelem Zdeňkem jsme tehdy společně bydleli necelého půlroku, když se mě zeptal, jestli bych si s ním nechtěla udělat výlet do jeho rodného městečka a při té příležitosti, že bychom se stavili i u jeho dospělé dcery s manžel

Na zahradě nám rostla košatá lípa, rádi jsme sedávali na lavičce v jejím stínu. Netušili jsme, že mohutný kmen skrývá velké tajemství. Lípa je nádherný strom a navíc posvátný. Aspoň tak jsme jej vnímali u nás v rodině po celé generace. Už prababička pod ním sedávala, bylo to takové oblíbené místo, kde jsme si jako děti hrály, honily se kolem tlustého kmenu a rádi se za ním schovávaly. Když kvetl,

Mamánek, lenoch a věčný váhal. Tak se říkalo mému kolegovi, ale já s tím nesouhlasila. Potřeboval jediné. Energickou ženu, která by ho postavila do latě! Můj nový kolega mě hned první den překvapil. Nejen, že se představil a usmál, ale hned se nabídnul, že nám všem uvaří kávu! Musím přiznat, že jsme z toho byly s ženskými v šoku. Byl totiž na vyšší pozici a my jen takové kancelářské myšky, co pln

Vždycky jsem toužila vyniknout ve své práci. Kdo ne? A byla jsem ochotná zničit si i rodinné štěstí. Dokonce obětovat lásku vlastního dítěte. Probuzení přišlo včas. Nebyla jsem v naší škole jediná, která nosila brýle a měla pár kil nadváhy. Jenže zrovna já jsem byla oběť. Trápilo mě to. Na to, že se mnou nikdo nekamarádí, jsem si zvykla. Ale že se mi někdo vysmívá, nadává mi Buřte a občas mi ukra

Co si počít s dospělým synem, který se jen povaluje na gauči, místo aby živil rodinu? Domluvy ani hrozby nepomohly. Celých třicet let jsem si myslela, že můj syn je dobře vychovaný. Nikdy nekouřil, natož aby fetoval nebo dělal nějaké průšvihy. Neměla jsem s ním jedinou starost ani ve škole, ani potom, když dospěl. Pořídil si na hypotéku byt, hodně pracoval a také se moc dobře oženil. Vzal si hod

Každá důvěřivost má svoje hranice a ta moje skončila ve chvíli, kdy jsem se rozhodla prohledat příteli jeho aktovku, kapsy a nakonec i mobilní telefon. Byl to šok. S přítelem jsem žila skoro deset let a dalo by se říct, že spokojeně. Tvrdit, že náš vztah byl šťastný a bez mráčku, by bylo hodně nadnesené. Ale v určitém věku už člověk umí ocenit i to, co se mu dřív zdálo naprosto samozřejmé, nebo

Vdávala jsem se jako osmnáctiletá, ne proto, že jsem „musela“, ale takto to bylo u nás na vesnici zvykem. Můj nastávající byl vysoký, modrooký a světlovlasý muž, který se líbil nejen mně, ale i všem mým kamarádkám. Byla to velká láska, která vyústila do manželského slibu. Jako novomanželé jsme začali bydlet u manželových rodičů v rodinném domě. Moje tchyně, která se do svatby zdála jako velmi p

Na procházce jsme s kamarádkou potkaly babičku s malým chlapcem. Měli jsme snad všichni mámení nebo se socha na přání dítěte pohnula? Jako každý den jsem se podívala do horoskopu a přečetla si: Dnes si dejte pozor na kouzla a čáry. Jasně, že jsem za hodinu na varování zapomněla. Odpoledne jsme šly s kamarádkou na horu Vítkov. Před námi šlapala do kopce čiperná babička s vnoučkem. Chlapci mohlo bý

Minulost je nevratná a vracet se k ní bývá často ošidné, zvlášť když mohou na světlo vyplout věci, které je lépe nevědět. Můj život s Antonínem byl bezproblémový. Vzala jsem si ho, když mi bylo dvacet dva let. Prožili jsme spolu celkem obyčejné čtyřiadvacetileté manželství. Vychovali jsme společně syna Radima. Dalo by se říct, že náš vztah nikdy nepoznamenala žádná velká dramata. Jediné, čím js

Ten nápad vyklidit konečně půdu, byl manželův. Byl to skutečně skvělý nápad. A poklad, který jsme tam objevili udělal mnoha lidem radost. Konečně jsme se dočkali. Je tu Štědrý den a už za chvíli půjdeme všichni ke stromečku. Vánoce, jako obvykle slavíme u nás. Dcera s malou Eliškou a manželem k nám pokaždé přijedou na štědrovečerní večeři a na nadílku. Manžel už dostrojil stromeček a dozadu za