Domů     Poslední Vánoce nám přinesly jen smutek a beznaděj
Poslední Vánoce nám přinesly jen smutek a beznaděj
7 minut čtení

Zeť nás připravil o největší štěstí na světě. Vzal mé dceři děti a mně vnoučata. Nechci, aby je vychovávala cizí žena.

Stále mohu uvěřit, jak se to všechno mohlo stát. Všichni jsme žili v našem velkém rodinném domě na jihu Moravy, v jednom pokojíku bydlela moje devadesátiletá maminka, ve druhém syn, který tou dobou ještě studoval.

V přízemí jsem bydlela já s manželem, v patře dcera Jitka se svojí rodinou. Byli jsme šťastní, k sobě ohleduplní a říkali jsme si, že nám nic nechybí.

Byla jsem na nás pyšná a ostatní, kteří měli v rodině problémy, jsem nechápala a dokonce jsem některé i odsuzovala, že si za řadu problémů mohou sami.

Najednou přišla krize

Vše začalo nečekaným kolapsem mé maminky, která skončila v nemocnici. Sice se velice snažila, ale zdravotní stav se zlepšoval velice pomalu.

Po dvou měsících ji přeložili do léčebny dlouhodobě nemocných a my se začali připravovat na to, že si ji co nejdříve vezmeme domů. Vždyť jsme žili v domě, který ona s mým tatínkem postavila a rozhodně si zasloužila být v něm společně s námi.

Jituška byla vdaná sedm let. Měli klidné manželství, čtyřletou Terezku a druhé dítě bylo na cestě. Nedalo se však přehlédnout, že se mezi mladými něco děje. Říkala jsem si, že nemám právo zasahovat do jejich vztahu a dcera se mi sama s ničím nesvěřila.

Konečně nám pustili domů babičku. S Jitkou jsme o ni společně pečovaly. Když už byla v sedmém měsíci, řekla něco, co mě nepříjemně zaskočilo: „Mami, Tomáš čeká dítě s jinou.“ Začala plakat a vysvětlovat, že vlastně čeká dvě děti.

To druhé mu porodí co nevidět jeho milenka – jeho bývalá kolegyně. Vůbec jsem nevěděla jak ji podpořit, co je správné.

Ani jsem nevěděla, jak se mám k zeťovi chovat, zda mu mám něco říct či to jen nechat na dceři, která má na svět za dva měsíce přivézt jejich druhé dítě. Ještě ten den mu sbalila jeho věci. Já sama jsem nikdy v podobné situaci nebyla.

Radila jsem jí, aby ještě počkala a o všem si ještě promluvili. Jen říkala, že už není o čem. Po zahradě pobíhala čtyřletá Terezka, která byla vyloženě kopií svého otce. Dívala jsem se na ni a zlobila se na Tomáše, jak vůbec mohl něco takového udělat. V podvečer přišel z práce a za hodinu opouštěl vilu s kufry v ruce.

Chtěla spálit mosty

Okamžitě jsem utíkala za dcerou, po tváři ji stékaly slzy. Terezka už byla v košilce. Chtěla vědět, zda ji přijde dát tatínek pusinku na dobrou noc a přečíst pohádku.

Dcera jen mezi zuby procedila, že ne a odešla do obývacího pokoje, zapla televizi a nalila si sklenku vína. Zlobila jsem se na ni, že by neměla, ale ona jen nepříjemným hlasem pronesla, že teď musí.

Pak už jen nepříčetně zírala před sebe a bezmyšlenkovitě přepínala televizi. Měla jsem o ni strach. Aby vína raději ubylo, také jsem si nalila, čímž jsem chtěla zabránit tomu, aby nevypila lahev sama a měla jsem důvod tam ještě být.

Bylo mi jí líto, srdce mi to trhalo, když jsem viděla, jak je zoufalá. Její pohled začal být postupně lehce skelný a později přešel do nepříčetného. Naléhala jsem na ni, aby šla spát, že zítra bude líp.

Až do porodu smutnila a začala mít vůči nenarozenému dítěti averzi. Začala říkat, že se na něj už vůbec netěší, ale o Terezku se starala vzorně a s babičkou mi stále ještě pomáhala. Povídala si s ní celé hodiny, rozebírala s ní nastalou situaci.

Babička ji vždy dokázala uklidnit a i přimět k úsměvu. Nepřála si, aby je doma Tomáš navštěvoval a říkala, že jen tak to dokáže zvládnout. Přišel den, kdy se už za každou cenu chtělo na svět našemu druhému vnoučátku. Odvezla jsem dceru do porodnice.

Terezka byla ve školce a v porodnici mi řekli, ať vydržím, že to bude rychlé. Za hodinu a půl se narodila naše druhá vnoučka. Dcera mi zakázala, abych informovala Tomáše, ale já mu přesto zavolala. Bylo to přeci jen jeho dítě.

Ihned přijel a děkoval mi za to, že jsem mu dala vědět. Nemohl se odtrhnout od skleněného okna do boxu, kterým hleděl na svou dcerku. Prosila jsem ho, aby nechodil za dcerou, že si nepřála, aby to vůbec věděl. Odešel s tím, že si chce o celé situaci promluvit.

Jen mi sdělil, že milenka o dítě přišla. V danou chvíli mě to nezajímalo, ale později jsem si na tento okamžik mockrát vzpomněla.

Zlost, vztek a smutek

Dcera se vrátila domů z porodnice a místo radosti náš dům protkával smutek se zlobou. Neuměla s Nikolkou navázat citový vztah. Vše vygradovalo, když jednoho rána šla za babičkou a našla ji ležet v posteli bez známek života. Začala strašně křičet.

Utíkala jsem za ní do babiččina pokoje, a na druhé straně jsem slyšela plakat vnoučku. Nevěděla jsem, kam vběhnout dříve. Nejdříve jsem zamířila za křičící dcerou. Během několika minut jsem zažila několik šoků.

Maminka nežila a ve vedlejším bytě byl zalykající se novorozenec. Utíkala jsem pro vnoučku. Popadla jsem jí a utíkala pro telefon, abych zavolala lékaře i koronera. Na dispečinku mne nedokázali pochopit, co vlastně chci.

Nakonec přijela policie, sanita a pohřební vůz. V domě nastal naprostý zmatek. Začali se sbíhat sousedé a u plotu, aniž by tušili, co se vlastně stalo, rozvíjeli své hypotézy. Vůbec se nedá vysvětlit, co ten den začalo za peklo. Maminku naložilo černé auto.

Neměla jsem vůbec prostor na truchlení, protože dcera se naprosto zhroutila a nakonec ji musela sanita odvézt na psychiatrii. Někdo musel pro Terezku do školky a někdo se musel postarat o malou Nikolku. Nebylo jiné cesty, musela jsem zavolat Tomáše.

Ten vyzvedl Terezku a přijel. V rychlosti jsem mu vylíčila, co se stalo. Říkal, že se postará o děti, ať jedu za Jitkou a zjistím, jak to vypadá a zda za ní může přijet i on.

Prázdný a opuštěný dům

Dcera musela zůstat v nemocnici. Její stav byl velice vážný. Hrozně na své babičce lpěla a cítila ji v danou chvíli jako svou největší oporu. Mé mamince jsme vypravili malý tichý pohřeb. Jako rodina jsme museli začít řešit situaci.

Obrovskou oporou ve všem mi byl můj skvělý muž a také syn. Ze dne na den jsem musela skončit v práci a začít se starat o vnoučata. Docházela jsem také pravidelně za dcerou. Bylo to těžké a vůbec jsem nevěděla, jak to zvládnu, ale věděla jsem, že musím.

Jednoho dne však přijel můj zeť a oznámil mi, že si děti vezme do své péče. Odmítla jsem tuto variantu. Bylo by sice velmi prospěšné, kdyby se vrátil a pomáhal mi s dětmi i s dcerou, ale vzít je z jejich domova mi připadlo naprosto absurdní.

O týden později přijel znovu, avšak za doprovodu policie a sociální pracovnice. Získal předběžné opatření, soud děti předběžně svěřil do jeho péče.

Toho dne děti odvezl a my jsme je s manželem od té doby neviděli, nevídá je ani dcera, která je stále ještě v péči lékařů. Je to už více než půl roku a cítím se zoufale. Vánoce, které jsme právě prožily, nám přinesly strašlivé psychické strádání.

Zemřela mi milovaná maminka, dcera bojuje se závažnou psychiatrickou diagnózou a přišli jsme o vnoučátka. Nemyslím si, že bych byla nepřejícný či zlý člověk, ale nemohu se smířit s tím, že staronová partnerka zetě se stará o naše vnoučata.

Doufáme v zázrak, v uzdravení naší dcery a v to, že je snad jednou získá zpět nebo se slituje bývalý zeť a příští Vánoce tu budou naše dvě princezny s námi.

Ludmila (49) Uherský Brod

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé