Domů     Poslední Vánoce nám přinesly jen smutek a beznaděj
Poslední Vánoce nám přinesly jen smutek a beznaděj
7 minut čtení

Zeť nás připravil o největší štěstí na světě. Vzal mé dceři děti a mně vnoučata. Nechci, aby je vychovávala cizí žena.

Stále mohu uvěřit, jak se to všechno mohlo stát. Všichni jsme žili v našem velkém rodinném domě na jihu Moravy, v jednom pokojíku bydlela moje devadesátiletá maminka, ve druhém syn, který tou dobou ještě studoval.

V přízemí jsem bydlela já s manželem, v patře dcera Jitka se svojí rodinou. Byli jsme šťastní, k sobě ohleduplní a říkali jsme si, že nám nic nechybí.

Byla jsem na nás pyšná a ostatní, kteří měli v rodině problémy, jsem nechápala a dokonce jsem některé i odsuzovala, že si za řadu problémů mohou sami.

Najednou přišla krize

Vše začalo nečekaným kolapsem mé maminky, která skončila v nemocnici. Sice se velice snažila, ale zdravotní stav se zlepšoval velice pomalu.

Po dvou měsících ji přeložili do léčebny dlouhodobě nemocných a my se začali připravovat na to, že si ji co nejdříve vezmeme domů. Vždyť jsme žili v domě, který ona s mým tatínkem postavila a rozhodně si zasloužila být v něm společně s námi.

Jituška byla vdaná sedm let. Měli klidné manželství, čtyřletou Terezku a druhé dítě bylo na cestě. Nedalo se však přehlédnout, že se mezi mladými něco děje. Říkala jsem si, že nemám právo zasahovat do jejich vztahu a dcera se mi sama s ničím nesvěřila.

Konečně nám pustili domů babičku. S Jitkou jsme o ni společně pečovaly. Když už byla v sedmém měsíci, řekla něco, co mě nepříjemně zaskočilo: „Mami, Tomáš čeká dítě s jinou.“ Začala plakat a vysvětlovat, že vlastně čeká dvě děti.

To druhé mu porodí co nevidět jeho milenka – jeho bývalá kolegyně. Vůbec jsem nevěděla jak ji podpořit, co je správné.

Ani jsem nevěděla, jak se mám k zeťovi chovat, zda mu mám něco říct či to jen nechat na dceři, která má na svět za dva měsíce přivézt jejich druhé dítě. Ještě ten den mu sbalila jeho věci. Já sama jsem nikdy v podobné situaci nebyla.

Radila jsem jí, aby ještě počkala a o všem si ještě promluvili. Jen říkala, že už není o čem. Po zahradě pobíhala čtyřletá Terezka, která byla vyloženě kopií svého otce. Dívala jsem se na ni a zlobila se na Tomáše, jak vůbec mohl něco takového udělat. V podvečer přišel z práce a za hodinu opouštěl vilu s kufry v ruce.

Chtěla spálit mosty

Okamžitě jsem utíkala za dcerou, po tváři ji stékaly slzy. Terezka už byla v košilce. Chtěla vědět, zda ji přijde dát tatínek pusinku na dobrou noc a přečíst pohádku.

Dcera jen mezi zuby procedila, že ne a odešla do obývacího pokoje, zapla televizi a nalila si sklenku vína. Zlobila jsem se na ni, že by neměla, ale ona jen nepříjemným hlasem pronesla, že teď musí.

Pak už jen nepříčetně zírala před sebe a bezmyšlenkovitě přepínala televizi. Měla jsem o ni strach. Aby vína raději ubylo, také jsem si nalila, čímž jsem chtěla zabránit tomu, aby nevypila lahev sama a měla jsem důvod tam ještě být.

Bylo mi jí líto, srdce mi to trhalo, když jsem viděla, jak je zoufalá. Její pohled začal být postupně lehce skelný a později přešel do nepříčetného. Naléhala jsem na ni, aby šla spát, že zítra bude líp.

Až do porodu smutnila a začala mít vůči nenarozenému dítěti averzi. Začala říkat, že se na něj už vůbec netěší, ale o Terezku se starala vzorně a s babičkou mi stále ještě pomáhala. Povídala si s ní celé hodiny, rozebírala s ní nastalou situaci.

Babička ji vždy dokázala uklidnit a i přimět k úsměvu. Nepřála si, aby je doma Tomáš navštěvoval a říkala, že jen tak to dokáže zvládnout. Přišel den, kdy se už za každou cenu chtělo na svět našemu druhému vnoučátku. Odvezla jsem dceru do porodnice.

Terezka byla ve školce a v porodnici mi řekli, ať vydržím, že to bude rychlé. Za hodinu a půl se narodila naše druhá vnoučka. Dcera mi zakázala, abych informovala Tomáše, ale já mu přesto zavolala. Bylo to přeci jen jeho dítě.

Ihned přijel a děkoval mi za to, že jsem mu dala vědět. Nemohl se odtrhnout od skleněného okna do boxu, kterým hleděl na svou dcerku. Prosila jsem ho, aby nechodil za dcerou, že si nepřála, aby to vůbec věděl. Odešel s tím, že si chce o celé situaci promluvit.

Jen mi sdělil, že milenka o dítě přišla. V danou chvíli mě to nezajímalo, ale později jsem si na tento okamžik mockrát vzpomněla.

Zlost, vztek a smutek

Dcera se vrátila domů z porodnice a místo radosti náš dům protkával smutek se zlobou. Neuměla s Nikolkou navázat citový vztah. Vše vygradovalo, když jednoho rána šla za babičkou a našla ji ležet v posteli bez známek života. Začala strašně křičet.

Utíkala jsem za ní do babiččina pokoje, a na druhé straně jsem slyšela plakat vnoučku. Nevěděla jsem, kam vběhnout dříve. Nejdříve jsem zamířila za křičící dcerou. Během několika minut jsem zažila několik šoků.

Maminka nežila a ve vedlejším bytě byl zalykající se novorozenec. Utíkala jsem pro vnoučku. Popadla jsem jí a utíkala pro telefon, abych zavolala lékaře i koronera. Na dispečinku mne nedokázali pochopit, co vlastně chci.

Nakonec přijela policie, sanita a pohřební vůz. V domě nastal naprostý zmatek. Začali se sbíhat sousedé a u plotu, aniž by tušili, co se vlastně stalo, rozvíjeli své hypotézy. Vůbec se nedá vysvětlit, co ten den začalo za peklo. Maminku naložilo černé auto.

Neměla jsem vůbec prostor na truchlení, protože dcera se naprosto zhroutila a nakonec ji musela sanita odvézt na psychiatrii. Někdo musel pro Terezku do školky a někdo se musel postarat o malou Nikolku. Nebylo jiné cesty, musela jsem zavolat Tomáše.

Ten vyzvedl Terezku a přijel. V rychlosti jsem mu vylíčila, co se stalo. Říkal, že se postará o děti, ať jedu za Jitkou a zjistím, jak to vypadá a zda za ní může přijet i on.

Prázdný a opuštěný dům

Dcera musela zůstat v nemocnici. Její stav byl velice vážný. Hrozně na své babičce lpěla a cítila ji v danou chvíli jako svou největší oporu. Mé mamince jsme vypravili malý tichý pohřeb. Jako rodina jsme museli začít řešit situaci.

Obrovskou oporou ve všem mi byl můj skvělý muž a také syn. Ze dne na den jsem musela skončit v práci a začít se starat o vnoučata. Docházela jsem také pravidelně za dcerou. Bylo to těžké a vůbec jsem nevěděla, jak to zvládnu, ale věděla jsem, že musím.

Jednoho dne však přijel můj zeť a oznámil mi, že si děti vezme do své péče. Odmítla jsem tuto variantu. Bylo by sice velmi prospěšné, kdyby se vrátil a pomáhal mi s dětmi i s dcerou, ale vzít je z jejich domova mi připadlo naprosto absurdní.

O týden později přijel znovu, avšak za doprovodu policie a sociální pracovnice. Získal předběžné opatření, soud děti předběžně svěřil do jeho péče.

Toho dne děti odvezl a my jsme je s manželem od té doby neviděli, nevídá je ani dcera, která je stále ještě v péči lékařů. Je to už více než půl roku a cítím se zoufale. Vánoce, které jsme právě prožily, nám přinesly strašlivé psychické strádání.

Zemřela mi milovaná maminka, dcera bojuje se závažnou psychiatrickou diagnózou a přišli jsme o vnoučátka. Nemyslím si, že bych byla nepřejícný či zlý člověk, ale nemohu se smířit s tím, že staronová partnerka zetě se stará o naše vnoučata.

Doufáme v zázrak, v uzdravení naší dcery a v to, že je snad jednou získá zpět nebo se slituje bývalý zeť a příští Vánoce tu budou naše dvě princezny s námi.

Ludmila (49) Uherský Brod

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a