Domů     Máma mě teď najednou chce dostat za mříže
Máma mě teď najednou chce dostat za mříže

Neměla jsem to vůbec dělat. Neměla jsem ji hledat, kontaktovat, ani ji navštěvovat. Roky jsem toužila urovnat naše spory s mámou. Nikdo nemládneme a jí už je sedmdesát. Smíření ale netrvalo dlouho a já teď díky ní možná půjdu i do vězení.

Kdybych neměla žádný škraloup (přestože ten můj je přes čtyřicet let starý), asi bych se bála míň. Jenže momentálně bych řekla, že když z téhle šlamastyky vyváznu s podmíněným trestem, budu šťastná jako blecha.

Přitom matka lže, skoro všechno si vymyslela, jen aby mi uškodila. Nic jsem jí dohromady neudělala, netušila jsem, že to může takhle skončit a dneska si vyčítám, že jsem se vůbec snažila ji najít.

Co se mnou bude

Můj právník rozhodně nemá radost z toho, že jsem jako teenagerka skončila v pasťáku. Říká, že to protistrana využije k tomu, aby dokázala, že matku nenávidím a chtěla jsem se jí pomstít. Tak to ale vůbec není, i když dokázat to bude těžké.

Mám za sebou přes čtyřicet let samostatného spořádaného života, a najednou se všechno sesypalo jako domeček z karet. Celé dny brečím, bojím se, jak to dopadne. Děti mě utěšují, syn zaplatil opravdu dobrého právníka. Ale já budu klidná, až to bude celé za mnou.

S matkou jsem nikdy neměla pěkný vztah. Jednou mi prozradila, že se mnou byla na potratu, ale nepovedl se a já se narodila. Prý jsem jí zkazila život, bylo jí teprve osmnáct a starat se o mě pořádně nechtěla.

Vlastně mě vychovala babička, tu mám dodnes v srdci jako hodné světýlko. Nebýt jí, asi by ta moje puberta skončila ještě hůř. Babička Jaruška si mě tehdy odnesla z porodnice jen čtrnáct dní poté, co se jí tam narodil syn, můj strejda Toník.

Koupila si kočár na dvojčata a vozila nás spolu, vnučku od nejstarší dcery (které nic moc říkat nemohla, protože ji sama měla v sedmnácti) a mě. Otec samozřejmě neznámý, takže peníze na přilepšenou taky žádné.

Zkušenost s pasťákem

Máti to tehdy nezvládla a nechala mě babičce na krku. Objevila se jen občas, páchla alkoholem, nebyla moc čistá a obvykle prospala celé dny.

Vzpomínám si, jak moc jsem toužila po mamince, jakou mají ostatní děti a jak jsem pak ze svých snů slevovala, až zbyl jen jediný: aby přišla na školní besídku, podívat se, jak recituju. Jenže se naplnilo přísloví: Dej pozor na to, co si přeješ.

Dostavila se, když mi bylo třináct, zlitá pod obraz, dělala ostudu a nakonec ji museli vyvést. Křičela jsem, že ji zabiju, že ji nenávidím, že se jednou pomstím.

A všechno tohle je pěkně zaznamenané v kartě na sociálce, protože horlivá soudružka učitelka třídní usoudila, že potřebuji odbornou konzultaci.

Ale já potřebovala hlavně hodně lásky, kterou se mi snažila dávat babička a hodně i strejda-brácha Tonda, jenže to nestačilo. Rozhodně ne na to, abych se v pubertě doslova neutrhla ze řetězu. Vlastně jsem dělala všechno, co jsem u mámy kritizovala.

Hlavně jsem dost pila, k drogám jsem se dostala taky. Babičku jsem trápila tolik, že to dodnes ani nemůžu nikomu vyprávět, jak se stydím. Když jsem jí s partou vybílila byt, skončila jsem na odvykací kůře a v diagnostickém ústavu.

Taky tam jsem dost otevřeně mluvila o tom, že mámu jednou za to všechno, co mi udělala, zabiju.

Žila jsem šťastně

Samozřejmě, že jsem to tak nemyslela. Ve skutečnosti se něco ve mně konečně obrátilo k lepšímu a na poslední chvíli jsem se sebrala k normálnímu životu.

Odstěhovala jsem se z rodného města, chodila jsem na textilní školu, vyučila jsem se dámskou švadlenou, vdala se za prvního hodného kluka, který mě chtěl (strašně moc jsem toužila po tom, aby mě někdo chtěl) a prožila spokojený život jako máma dvou šikovných dětí.

Nevím, co mě to popadlo začít šťourat do té záležitosti s matkou.

Manžel bohužel umřel na infarkt před pěti lety, dospělé děti vyletěly z hnízda, kamarádky mají svoje starosti… Nějak na mě padl smutek, že jsme k sobě vlastní máma s dcerou nikdy nenašly cestu a že možná brzy bude na všechno pozdě, vždyť mámě už je přes sedmdesát. Dalo mi to dost práce, ale vyhledala jsem ji.

Osudná návštěva

Kdybych věděla, jak ta jediná návštěva po tak dlouhých letech skončí, určitě bych si ji rozmyslela. Stalo se to před pár dny, těsně po Novém roce, co napadl ten sníh.

Koupila jsem kremrole, pamatovala jsem si, že je babička mámě vždycky pekla a vydala se za ní. Zůstala na mě koukat, jako když do ní uhodí hrom. Stála ve dveřích nad schody do domu. „Mami, smíříme se,“ povídám.

A ona na to spustila, jako by neuplynul mezitím celý lidský život, tu samou bandurskou, jako kdysi.

Tentokrát jsem si to ale nechtěla nechat líbit, křičela jsem na ni na oplátku, nakonec jsme se i tahaly, chtěla jsem jí vyrvat zpátky z ruky krabici, kterou jsem jí podala. A pak se to stalo. Uklouzla, upadla a zlomila si ruku.

Babička se obrací v hrobě

Hned jsem jí odvezla do nemocnice, na tu cestu nikdy nezapomenu. Krve by se ve mně nedořezal, když hned na příjmu nahlásila, že jsem ji shodila ze schodů. Sestřičky zavolaly Policii a od té doby se nestačím divit, do jaké šlamastyky jsem se dostala.

Matka bydlí na samotě, nikdo nás neviděl… Je to slovo proti slovu. Tak mi držte palce, snad to dobře dopadne a matka se nějak vzpamatuje nebo mě z toho právník vyseká. Nic jsem jí neudělala a ještě po padesátce mi ubližuje, babička se musí v hrobě obracet.

Barbora N. (53), Nymburk

Předchozí článek
Související články
21.6.2024
Seznámili jsme se na oslavě Mezinárodního dne žen. Aleš v té restauraci pracoval jako číšník, slušelo mu to, pozorovala jsem ho s obdivem. Moje rodina mi Aleše neschvalovala. V duchu jsem děkovala bohu, že je moderní doba a ke sňatku není třeba svolení rodičů. Nikdy by to totiž nedovolili. Od chvíle, kdy jsem jim partnera představila, máma lamentovala a táta mlčel a zachmuřeně si na balkoně při
19.6.2024
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít. Vše se zdálo být zalité slunce
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
21stoleti.cz
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
Pravé neštovice, zavlečené do Ameriky kolonialisty, vedly do roku 1620 ke ztrátě 70 % původní incké populace. Vzhledem k tomu, že historické informace z prvních let kolonizace jsou kusé, sehrávají arc
Historický klenot dánské šlechtičny
rezidenceonline.cz
Historický klenot dánské šlechtičny
Dlouholetým domovem princezny Margaret byla romantická vila, respektive pevnost na Côte d’Azur s výhledem na francouzskou Riviéru, jednu z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, a na panorama Provensálských Alp na obzoru. Vila La Carriere, klenot středomořské architektury, patřila Margaret Dánské, sestřenici zesnulé královny Alžběty II., a jejímu choti, princi Renému Bourbon-Parmskému. Princezna tady pobývala po většinu
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
epochalnisvet.cz
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
Fridrich II. zuřivě čmárá cosi na papír a von Knobelsdorff je bledý jako stěna. „Výsosti, to je prevence proti vlhkosti!“ osmělí se namítnout. „Žádné patro, žádné schody,“ rozčílí se král. Uznávaný architekt dostane výpověď.   S rokem 1740 a smrtí svého despotického otce se Fridrich II. (1712–1786) stává pruským králem, a hlavně svým pánem. Dává
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
enigmaplus.cz
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
Z celého světa přicházejí zprávy o únosech do UFO. Nad některými z nich přitom zůstává rozum stát. Například manželé Clayton a Donna Leeovi z Texasu tvrdí, že je mimozemšťané unášejí opakovaně. Proč s
Španělsko: Království tapas
epochanacestach.cz
Španělsko: Království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají? Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý
Jak ztratit a znovu najít smysl života
skutecnepribehy.cz
Jak ztratit a znovu najít smysl života
Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
historyplus.cz
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
Náhle ho zachvátil šok! „Nevěřil jsem svým očím! Většina indiánů byla v naprosto bídném stavu. Byli na pokraji smrti!“ zapisuje si do svého deníku jeden z nejslavnějších cestovatelů 20. století, Brit Percy Fawcett. Před více než 100 lety postihla Amazonii kaučuková horečka, která se nejvíce podepsala na zdejších původních obyvatelích. Jaké hrůzy domorodí indiáni v
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
nasehvezdy.cz
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
V seriálu Ulice hrají už několik let manžele. Málokdo ale ví, že spolu Vanda Hybnerová (55) a Jiří Štrébl (65) žili v minulosti i doopravdy. Navíc se k sobě prý nedávno vrátili! Jakmile se v nekonečn
Špenátová pomazánka s hráškem
tisicereceptu.cz
Špenátová pomazánka s hráškem
Zelená barva navozuje příjemné a optimistické pocity. Užijte si ji i na talíři v podobě zdravé a chutné pomazánky. Potřebujete 150 g čerstvého baby špenátu 1 malou konzervu hrášku 100 g tvaroh
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
iluxus.cz
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
Spolupráce mezi hodinářskými značkami a automobilkami je dlouhodobě populární a jejich obliba jen tak nezmizí. Vzpomeňme na slavná partnerství minulosti, jako Audemars Piguet a Maserati, Breitling a B
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
epochaplus.cz
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.   Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před
Pozvěte si domů své štěstí
nejsemsama.cz
Pozvěte si domů své štěstí
Chcete si dobře odpočinout, cítit se lépe a navodit ve svém domově tu správnou harmonii a klid? Poradíme vám, na co si dát pozor, co vyhodit, a co si naopak pořídit, aby se vám doma žilo doslova jako v ráji. Kde jinde byste se měla cítit více v pohodě a v bezpečí než právě doma? Uspořádejte si obydlí