Domů     Máma mě teď najednou chce dostat za mříže
Máma mě teď najednou chce dostat za mříže
5 minut čtení

Neměla jsem to vůbec dělat. Neměla jsem ji hledat, kontaktovat, ani ji navštěvovat. Roky jsem toužila urovnat naše spory s mámou. Nikdo nemládneme a jí už je sedmdesát. Smíření ale netrvalo dlouho a já teď díky ní možná půjdu i do vězení.

Kdybych neměla žádný škraloup (přestože ten můj je přes čtyřicet let starý), asi bych se bála míň. Jenže momentálně bych řekla, že když z téhle šlamastyky vyváznu s podmíněným trestem, budu šťastná jako blecha.

Přitom matka lže, skoro všechno si vymyslela, jen aby mi uškodila. Nic jsem jí dohromady neudělala, netušila jsem, že to může takhle skončit a dneska si vyčítám, že jsem se vůbec snažila ji najít.

Co se mnou bude

Můj právník rozhodně nemá radost z toho, že jsem jako teenagerka skončila v pasťáku. Říká, že to protistrana využije k tomu, aby dokázala, že matku nenávidím a chtěla jsem se jí pomstít. Tak to ale vůbec není, i když dokázat to bude těžké.

Mám za sebou přes čtyřicet let samostatného spořádaného života, a najednou se všechno sesypalo jako domeček z karet. Celé dny brečím, bojím se, jak to dopadne. Děti mě utěšují, syn zaplatil opravdu dobrého právníka. Ale já budu klidná, až to bude celé za mnou.

S matkou jsem nikdy neměla pěkný vztah. Jednou mi prozradila, že se mnou byla na potratu, ale nepovedl se a já se narodila. Prý jsem jí zkazila život, bylo jí teprve osmnáct a starat se o mě pořádně nechtěla.

Vlastně mě vychovala babička, tu mám dodnes v srdci jako hodné světýlko. Nebýt jí, asi by ta moje puberta skončila ještě hůř. Babička Jaruška si mě tehdy odnesla z porodnice jen čtrnáct dní poté, co se jí tam narodil syn, můj strejda Toník.

Koupila si kočár na dvojčata a vozila nás spolu, vnučku od nejstarší dcery (které nic moc říkat nemohla, protože ji sama měla v sedmnácti) a mě. Otec samozřejmě neznámý, takže peníze na přilepšenou taky žádné.

Zkušenost s pasťákem

Máti to tehdy nezvládla a nechala mě babičce na krku. Objevila se jen občas, páchla alkoholem, nebyla moc čistá a obvykle prospala celé dny.

Vzpomínám si, jak moc jsem toužila po mamince, jakou mají ostatní děti a jak jsem pak ze svých snů slevovala, až zbyl jen jediný: aby přišla na školní besídku, podívat se, jak recituju. Jenže se naplnilo přísloví: Dej pozor na to, co si přeješ.

Dostavila se, když mi bylo třináct, zlitá pod obraz, dělala ostudu a nakonec ji museli vyvést. Křičela jsem, že ji zabiju, že ji nenávidím, že se jednou pomstím.

A všechno tohle je pěkně zaznamenané v kartě na sociálce, protože horlivá soudružka učitelka třídní usoudila, že potřebuji odbornou konzultaci.

Ale já potřebovala hlavně hodně lásky, kterou se mi snažila dávat babička a hodně i strejda-brácha Tonda, jenže to nestačilo. Rozhodně ne na to, abych se v pubertě doslova neutrhla ze řetězu. Vlastně jsem dělala všechno, co jsem u mámy kritizovala.

Hlavně jsem dost pila, k drogám jsem se dostala taky. Babičku jsem trápila tolik, že to dodnes ani nemůžu nikomu vyprávět, jak se stydím. Když jsem jí s partou vybílila byt, skončila jsem na odvykací kůře a v diagnostickém ústavu.

Taky tam jsem dost otevřeně mluvila o tom, že mámu jednou za to všechno, co mi udělala, zabiju.

Žila jsem šťastně

Samozřejmě, že jsem to tak nemyslela. Ve skutečnosti se něco ve mně konečně obrátilo k lepšímu a na poslední chvíli jsem se sebrala k normálnímu životu.

Odstěhovala jsem se z rodného města, chodila jsem na textilní školu, vyučila jsem se dámskou švadlenou, vdala se za prvního hodného kluka, který mě chtěl (strašně moc jsem toužila po tom, aby mě někdo chtěl) a prožila spokojený život jako máma dvou šikovných dětí.

Nevím, co mě to popadlo začít šťourat do té záležitosti s matkou.

Manžel bohužel umřel na infarkt před pěti lety, dospělé děti vyletěly z hnízda, kamarádky mají svoje starosti… Nějak na mě padl smutek, že jsme k sobě vlastní máma s dcerou nikdy nenašly cestu a že možná brzy bude na všechno pozdě, vždyť mámě už je přes sedmdesát. Dalo mi to dost práce, ale vyhledala jsem ji.

Osudná návštěva

Kdybych věděla, jak ta jediná návštěva po tak dlouhých letech skončí, určitě bych si ji rozmyslela. Stalo se to před pár dny, těsně po Novém roce, co napadl ten sníh.

Koupila jsem kremrole, pamatovala jsem si, že je babička mámě vždycky pekla a vydala se za ní. Zůstala na mě koukat, jako když do ní uhodí hrom. Stála ve dveřích nad schody do domu. „Mami, smíříme se,“ povídám.

A ona na to spustila, jako by neuplynul mezitím celý lidský život, tu samou bandurskou, jako kdysi.

Tentokrát jsem si to ale nechtěla nechat líbit, křičela jsem na ni na oplátku, nakonec jsme se i tahaly, chtěla jsem jí vyrvat zpátky z ruky krabici, kterou jsem jí podala. A pak se to stalo. Uklouzla, upadla a zlomila si ruku.

Babička se obrací v hrobě

Hned jsem jí odvezla do nemocnice, na tu cestu nikdy nezapomenu. Krve by se ve mně nedořezal, když hned na příjmu nahlásila, že jsem ji shodila ze schodů. Sestřičky zavolaly Policii a od té doby se nestačím divit, do jaké šlamastyky jsem se dostala.

Matka bydlí na samotě, nikdo nás neviděl… Je to slovo proti slovu. Tak mi držte palce, snad to dobře dopadne a matka se nějak vzpamatuje nebo mě z toho právník vyseká. Nic jsem jí neudělala a ještě po padesátce mi ubližuje, babička se musí v hrobě obracet.

Barbora N. (53), Nymburk

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé