Celý život u mě rozum vítězil nad srdcem. Zakolísala jsem jen jednou, je to už dvacet let, ale ustála jsem to. Teď podruhé, to už se mi ale stalo osudným. Je mi 42 let, jsem úspěšná v práci, mám dvě úžasné děti a hodného manžela, citově jsem ale na dně. Ve stejné situaci jsem byla už před mnoha lety, ale tenkrát jsem byla ještě mladá a plná ideálů a předsevzetí. Navíc za mě rozhodli rodiče a já

Osud mi nadělil syny, proto jsem se těšila, jak si budu rozumět se snachami. Že mi nahradí dceru. Opak je pravdou. Vybrali si synové špatně, nebo je chyba ve mně? S manželem jsme vždy chtěli aspoň dvě děti, nejlépe syna a dceru. Dvě děti máme, ale oba jsou synové. Doufala jsem, že jednou mi jejich partnerky alespoň částečně dcery nahradí. Synové jsou ženatí a ani jedna z jejich žen se „nepovedla“

Honzův vztah ke mně mi sice imponuje, poslední dobou ale začínám mít obavy, že to přehání. Určitě to vadí jeho přítelkyni. Bojím se, že nám zůstane na krku. Můj jediný syn byl vždycky moc hodný, tichý, slušný, mluví jen spisovně. S manželem jsme si říkali, že jsme ho dobře vychovali. Byli jsme rádi, že od nás po škole, když začal pracovat a osamostatnil se, nikterak nepospíchal. Užívali jsme si k

Bylo mi teprve šestnáct let. Tatínek měl cholerickou povahu a nechtěl mě nikam pouštět. Dokonce mi zakázal i chodit do tanečních, protože je tam moc kluků, a to by nedělalo dobrotu. "Nikam!" zařval otec. Táta nebyl klidný člověk. Měl zlaté srdce, ale horkou hlavu. "Kolik ti je let?" Byla to řečnická otázka, na kterou nebylo třeba odpovídat. Oba jsme věděli, kolik mi je let. "V šestnácti," řval o

Byla ještě zima, za okny mráz, začínala sněhová vánice. Po obloze se valila mračna a pomalu zakrývala měsíc. Postavila jsem za okno několik hořících svíček, po vzoru našich předků. Pak někdo zazvonil. Cikánka mi kdysi, před mnoha a mnoha lety, předpověděla, že láska si mě najde na Hromnice. Tehdy jsem byla mladá a moc mě to zaujalo, i když nám ve škole vykládali, že pověry jsou nesmysl a nábožens

Pokud v životě kráčíme špatným směrem, musí občas zasáhnout samo nebe. Vyšší síly mi pomohly tam, kde jsem to už sama nedokázala… Odmalička jsem hodně cílevědomá. Už ve škole jsem dřela a učila se dnem i nocí, abych byla ve všech předmětech nejlepší. A zůstalo mi to i do dospělosti. Jakmile jsem nastoupila do práce, hned od začátku jsem pracovala na tom, aby se moje kariéra rozvíjela. Dokud js

Od života jsem dostala pořádně naložíno. Snažím se to unést, ale dost často mi to nejde. Ještě před deseti minutami jsem si byla docela jistá, že se vše konečně obrací k lepšímu. Ale jen co se za mnou kamarádkou zavřely dveře mého bytu, opět v tom lítám. Strašlivé deprese, strach z toho, co bude dál, bolest, lítost, vztek, zoufalství. Jen těžko se tyto stavy popisují někomu, kdo to nezažil. Jenže

Nikdy by mě nenapadlo, jak trýznivé může být, když neznáte svou rodinnou minulost. Dlouho jsem s tím žila bez větších potíží, dokud neumřela mamka. Vlak ujíždí docela rychle krajinou. Koukám z okýnka a snažím se představit, jak to všechno bude, až dojedu do svého dnešního cíle. Bude tam na mě někdo v tom zcela cizím městě v cizí zemi čekat? Mám strach, jedu do neznáma. Ale také jsem plná očekáván

Koupili jsme dům, který jeho majitelka proklela. Všechny jeho obyvatele stíhalo neštěstí. Pomohl až mocný rituál a ochranný kruh. Ten dům se nachází v Sudetech. Na první pohled vypadá pěkně, má rozlehlou zahradu a malý sad. Je zasazen do malebné krajiny s překrásnou vyhlídkou na Doupovské hory. To stavení nás nadchlo na první pohled. Navíc i cena byla výhodná. Místní nás varovali S mladou

Být stále sama mě už nebavilo. Záviděla jsem kamarádkám, jaké mají hodné partnery a vůbec si jich neváží. Ani jedna z nich nebyla věrná. Rozhodla jsem se jednoho mužského ukrást. Toho nejhezčího! Měly jsme takovou partu ženských už hodně dlouho. Vlastně od střední školy. S přestávkami jsme se vždycky sešly na večeři, povyprávěly si všechny novinky o dětech, nemocech a milencích, a také stanovily