Moje zdraví mě zradilo. Najednou jsem byla odkázaná na pomoc druhých. Nevěřila jsem, že tomu bude někdy jinak. Pomohl mi léčitel. Už jako dítě jsem chodila na speciální cvičení a na konci základní školy jsem byla se svou páteří v lázních. Vyšetření ukázaly, že mám pootočenou krční páteř a v nepořádku ploténky. Po třicátém roce života jsem přestávala občas cítit pravou nohu, nemohla jsem rychle ot

Kuba byl můj nejmilovanější vnuk, o kterého jsem se hodně starala. Před třemi lety jsem si ho nastěhovala k sobě domů. Loni ale přišel o práci a chce, abych ho živila. Už tři roky žiji s vnukem ve společné domácnosti. Až dosud nebyl žádný problém, dobře jsme spolu vycházeli, byla jsem šťastná, že nemusím po smrti manžela opouštět byt, na který jsem byla zvyklá. Kubovi je dvaatřicet let a je bez p

Možná i vy jste se dostali do situace, kdy vám nadřízený v práci dělá ze života horor. Jak se v takové situaci zachovat? Nechávat si šlapat po hlavě asi není to pravé ořechové. Jestli se říká, že na každého vepře se vaří voda, pak v tomto případě to platí dvojnásobně. Jako mladá holka jsem nastoupila do renomovaného vydavatelství jako redaktorka módního měsíčníku. Byla jsem šťastná, že jsem dosta

V malé krušnohorské vesničce byl katastrofální nedostatek vhodných ženichů. Vypadalo to, že mi opravdu ujel vlak a že už se nikdy nevdám. Tehdy jsem pracovala na národním výboru, tedy pardon, na obecním úřadě, kde jsem dělala našemu starostovi poskoka anebo, chcete-li, holku pro všechno. Za pár korun. Starosta byl stará škola, komunista jak řemen. Tenhle chlapík po listopadové revoluci roku 1989

Zdálo se, že to je jen velmi povedená realistická malba. Běda ale každému, kdo v tom sklípku zůstal po půlnoci. Je to šermíři a milovníky historie oblíbený podnik v Praze, kde se to podle pověstí podzemními chodbami jen hemží. Několika schůdky se dostanete do jiného světa. Klenby, bytelné stoly a židle jako ze Středověku a na stěnách torza rytířských zbrojí a štíty s erby. Nejzajímavější částí po

Naše Jana má dvě děti. První všichni milují, druhé jim je na obtíž. Udělala jsem chybu, když jsem dceři radila, že manželství zachrání druhým dítětem. S Reném se naše Jana brala před sedmnácti lety. Pocházela z vesnice, byli jsme takoví normální, obyčejní lidé. Měli jsme malý domek se zahrádkou, Jana byla prostřední ze tří dětí, měla staršího bratra a mladší sestru. Celé dětství mi pomáhala a by

Ženil jsem se z lásky. Po letech se ale z milé a krásné princezny vyklubala hádavá čarodějnice, která se nestydí zatahovat do našich sporů děti a dokonce i vnuky. Svou ženu jsem si bral před třiceti lety, bylo mi téměř třicet let, jí o sedm let méně. Brát jsme se „nemuseli“, dcera se nám narodila dva roky po svatbě. Po ní se narodil syn, kterému je dnes pětadvacet. Obě děti už mají svou rodinu,

Všichni rodiče se chtějí postarat o své děti. Vidět své dítě ale bezmocné, to ani sebelepší péče není schopná napravit. Že bude naše Míša jedináček, to nám bylo bohužel jasné už když jsem jí čekala. Měla jsem zdravotní problémy, které znamenaly, že i když se mi podaří dítě donosit, na další budeme muset zapomenout. Nakonec jsem po porodu přišla o dělohu. Míša byla chytrá, hezká a ostatní děti j

Levné ubytování, výborná kuchyně a příjemná obsluha nás čekaly ve starém statku na samotě u lesa. Nocleh se ale proměnil v děsivou noční můru. Moje dcera dokáže vycítit nebezpečí, napojuje se na lidi, které má ráda, a vnímá věci, které druzí necítí. První moje vzpomínka na tuto její schopnost se váže k Vrchlabí. Jezdily jsme tehdy spolu v místech, kde lišky dávají dobrou noc, až jsme zabloudily.

Sázením 1x do týdne jsme se vždy bavili Se ženou jsme vždy měli stabilní zaměstnání, a přestože jsme si nemohli zrovna vyhazovat z kopýtka každý večer, tak se naše každonedělní vsázení na loterii Sportka stalo jakousi tradicí a sledování slosování jsme si vždy užívali. Šance na výhru něčeho opravdu velkého byla sice malá, ale my hráli hlavně pro radost. Proto jsme jednou zůstali jako opaření,