Domů     V únoru na Hromnice o jednu lásku více
V únoru na Hromnice o jednu lásku více

Byla ještě zima, za okny mráz, začínala sněhová vánice. Po obloze se valila mračna a pomalu zakrývala měsíc. Postavila jsem za okno několik hořících svíček, po vzoru našich předků. Pak někdo zazvonil.

Cikánka mi kdysi, před mnoha a mnoha lety, předpověděla, že láska si mě najde na Hromnice. Tehdy jsem byla mladá a moc mě to zaujalo, i když nám ve škole vykládali, že pověry jsou nesmysl a náboženství opium lidstva.

“Kdo věří, že černá kočka nosí smůlu, je hlupák a patří na smetiště dějin,” hřímal fanatický učitel ruského jazyka a občanské nauky, kterého po listopadu 1989 vyhodili ze školy jako prvního, ještě před ředitelem.

A vsadila bych se, že mu ten den ráno přeběhla přes cestu černá kočka. Pokaždé na Hromnice jsem zpozorněla. Přicválá můj princ na bílém koni a pojedeme na dalekou cestu do jeho nádherného skleněného zámku?

Přejedeme zasněžené louky a pole, zamrzlá jezera a studené řeky, až dorazíme k úchvatnému sídlu tyčícímu se nad zasněženou krajinou? Řeknu vám, jak to bylo doopravdy. Ráda bych to bývala pověděla i té cikánce, jen nevím, kde bych ji hledala.

Tehdy mi bylo asi třináct a ona prodávala ve střelnici na návsi růže z krepového papíru, pak už jsem ji nikdy neviděla. A doopravdy to bylo tak, že jsem se na venkovské zábavě v sousední vesnici seznámila s Pepou. Vypadal dobře, což o to.

Také se mi líbilo, že hrál v kapele Srdcové eso na kytaru. Na pódiu se náramně vyjímal, slušelo mu to. Když mě o přestávce pozval na drink, souhlasila jsem. Ačkoli drink je silné slovo, jednalo se o panáka peprmintky. A tak jsme se seznámili. Bylo 17. listopadu, do Hromnic ještě daleko.

Honem honem

Osud tomu bohužel chtěl, že mi v době seznámení s Pepou bylo dvaadvacet, v té době hraniční věk, co se svatby týká. “A kdypak už se budeš, Irenko, vdávat?” zastavovaly mě na ulici sousedky.

“Naše Maruš s tebou chodila do základky, a už je dva roky pod čepcem, no a malýmu Honzíčkovi je rok a půl. A naše Jiřina se vdává za měsíc. A ta je přece mladší než ty! Holka zlatá, rychle si najdi ženicha, čas letí,” vybízely mě soucitně.

Která z děvčat nebyla tehdy ve dvaadvaceti provdaná či aspoň zasnoubená, budila zkrátka soucit. “Tebe, chudinko, nikdo nechce, viď?” říkávaly tetky beze slov, jen udivenýma očima. Veřejné mínění je prevít.

Ale nechci tvrdit, že jsem se vdala jen proto, že to chtěly tetky z vesnice. Myslela jsem si, že jsem zamilovaná, a asi jsem i trochu byla. Kromě toho jsem přišla do jiného stavu, a v té době v takovém případě byla svatba nevyhnutelná. Proto k ní také došlo.

Švadlena z vesnice mi spíchla šaty, vypadaly jsko ze záclon, ale ono se to tak nosilo. Všechno bylo honem honem, šlo o to, abych se v den veselky do šatů ještě vešla. A to jsem se jakž takž vešla.

Dělá si legraci?

Po svatbě jsme se přestěhovali do baráku ke tchyni, žili jsme v Pepově dětském pokojíčku a nikomu to nedoporučuji. Je víceméně jasné, že by se náš svazek rozpadl tak jako tak, ale u tchyně s tchánem to bylo jaksi urychlené.

Pepova matka milovala syna bez výhrad, v jejích očích bylo vše, co učinil nebo řekl, naprosto dokonalé. Když od naší svatby uplynul jeden jediný týden, Pepa oznámil, že jede “na šňůru”.

Myslela jsem, že si dělá legraci, tenhle termín znám od opravdových hudebních skupin, zatímco Pepa a jeho Srdcové eso si na muzikanty spíš jen hráli.

Pepa to myslel vážně, hráli po obcích, a to i vzdálenějších, takže přespávali v místních ubytovnách či hotýlcích. “Ty ses zbláznil!” ječela jsem na něj. “Týden po svatbě, já jsem v šestém měsíci, a ty si někam jedeš?

Co tomu řeknou v práci?” Pepa pracoval v místním jednotném zemědělském družstvu. Místo Pepy odpověděla tchyně: “Pepa si to v práci zařídil. Přece bys mu nebránila v kariéře, Irenko. To chlapi nemají rádi.” Nevím, o jaké kariéře to mluvila.

Hrál trochu na kytaru a zpíval jako robot, s tím by ho do skupiny Olympic nevzali.

Zbledla i tchyně

Pepa jezdil sem tam na “šňůry” a o sobotách hrával na zábavách. Jako bych ani nebyla vdaná. Večery trávil doma jen málokdy, k čemuž mi tchyně řekla: “To je přece na ženě, aby muže udržela doma.

A ty to nějak neumíš, jak se zdá.” Byla jsem v devátém měsíci a myslela jsem si, že aspoň v téhle době by muž se svou ženou být prostě měl. Řekla jsem to tchyni, odvětila: “Irenko, ty mužům vůbec nerozumíš.”

Když se narodila Marcelka a já si ji šestý den odvážela z porodnice domů, musela jsem jet sanitou, nikdo z rodiny mě nebyl schopen odvézt. Jen tchán se nabízel, že přijede traktorem.

Myslel to vážně, skoro mě to dojalo, ale traktoristu by nejspíš do areálu nemocnice nepustili. Když jsem s šestidenním dítětem přišla domů, Pepa tu nebyl. Dcera ho příliš nezajímala, věnoval se hlavně koníčkům: muzice a ženám, jak se ukázalo vzápětí.

Přišla k nám totiž návštěva. Zazvonila ve chvíli, kdy jsem v koupala malou v kuchyni ve vaničce a tchyně vařila večeři. Tchán tu slečnu pustil dovnitř a ona nám všem přítomným oznámila, že s Pepou čeká dítě.

Seznámili se na “šňůře”, když Pepa zrovna hrál v obci Lišejníky. To ovšem zbledla i tchyně. Tchán se rozkašlal a já jsem jen vytřeštila oči. “Vy jste asi jeho sestra, že jo?” konstatovala těhotná návštěvnice.

Vzhůru do paneláku

Žít s Pepou bylo vyloučeno. Nejspíš jsem mu opravdu nerozuměla, v tom měla tchyně pravdu. Nezbylo než se rozvést a odstěhoval do garsonky v paneláku v nedalekém městě. Žila jsem, jak se říká, z ruky do huby.

Pepa na Marcelku platil, ale bylo to pár korun, tehdy byly alimenty neúměrně nízké. Jinak se o ni nezajímal, což bylo možná lepší. Což bylo určitě lepší. Bydlely jsme spolu samy, jen my dvě, a vystačily jsme si.

Občas nás navštívila moje matka, v té době už hodně nemocná. Zemřela, když byly Marcelce čtyři roky. Ale abych se vrátila k Hromnicím. V té době jsem si zase už vzpomněla na dávnou věštbu.

Ač stoprocentně přesvědčena, že je ta věštba ptákovina, pokaždé jsem na Hromnice zpozorněla, fakticky jako by mi bylo patnáct. Řekla jsem si, že se přece aspoň jednou do roka můžu chovat jako cvok. Jinak jsem moc zábavy neužila: do školky, do práce, do školky, a hurá domů uklízet a vařit večeři.

Za bouří a vichřic

A zas tady byly ty magické Hromnice. Marcelce bylo sedm, už chodila do školy. Stmívalo se, na nebi visel stříbrný měsíc, louka pod okny byla pokryta jinovatkou, po nebi se povalovala šedivá mračna.

Hromnice jsou 2. února a na ten den vymysleli naši předkové nejvíc pranostik, jsou jich desítky. Toho dne se v kostele světily před mší svíčky, říkalo se jim hromničky.

Zapalovaly se za bouří a vichřic, lidé se modlili, aby bůh uchránil jejich stavení před pohromou.

A protože se venku zvedal studený a ostrý severák a vzduchem už divoce vířily vločky a celé to připomínalo sněhovou vánici, dala jsem pár hořících svíček za okno, i když to hromničky nebyly. Vtom zvonek a ve dveřích hromotluk, který bydlel nad námi:

“Heleďte, paní, tady už jednou hořelo. A nechtěl bych to zažít znovu. Hořelo od svíčky. Zhasněte je, prosím vás, nebo bude zase nějaká katastrofa.”

Udělala jsem to, mezitím si všiml, že mi nesvítí žárovka v chodbě, odběhl pro jinou a vmžiku mi ji vyměnil. A byl to on, ten, kterého mi předpověděla cikánka. Svíčky ho přivedly ke mně.

Irena (58), Havlíčkův Brod

reklama
Související články
3.6.2023
Seznámili jsme se na diskotéce. Tehdy mi každý prorokoval, že nám vztah nevydrží, protože je Pavel mladší, my se ale navzdory tomu vzali. Narodily se nám tři děti. Oba jsme chodili do práce a doma jsme měli středně velké hospodářství. A když jsme měli chvilku, rádi jsme ji strávili třeba na horách. Všichni podváděli? Vlastně mi nic nescházelo. Jen můj život pomalu zapadal do stereotypu. S
2.6.2023
Než jsme k sobě s mým současným partnerem našli cestu, trvalo to řadu let. Ale vyplatilo se nám počkat si. Když jsem Aleše poprvé spatřila po příchodu do kanceláře, netušila jsem, že jednou, za pár let, budeme žít v jednom bytě, na jedné adrese a s vidinou společné budoucnosti. Přátelsky se na mě usmíval a hned se mi líbil. Dlouho se pak nic nedělo, každému z nás ubíhal život vlastním směrem. P
26.5.2023
Prodavačkou jsem chtěla být už jako malá. Ovšem neměla jsem ani tušení, že mi má vysněná profese přinese i životní štěstí. Když jsem po škole dostala první místo v obchodě s textilem, byla jsem z toho v sedmém nebi. Ochotně jsem pomáhala lidem s výběrem oděvů a s velkým nadšením pro ně v našem krámku hledala ty nejvhodnější doplňky, jako kloboučky, rukavičky či kravaty. A právě jedna taková kra
23.5.2023
V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy. Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel. Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v
22.5.2023
Prožili jsme spolu spoustu krásných roků, které se nedaly jen tak zahodit. Naštěstí si to včas uvědomil i můj manžel Jakub. Byla jsem přesvědčená o tom, že jsme šťastní a že je všechno v pořádku. Žili jsme s Jakubem už mnoho let ve spokojeném manželství. Netrápily nás žádné problémy. Nehádali jsme se. Byli jsme spokojení, zajištění. Alespoň já jsem si to tedy myslela. Vůbec jsem netušila, co bu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Vrbičany spjatý s nacistickou minulostí: Zůstává zde snad negativní energie ponurých událostí až do dnešních dnů?
enigmaplus.cz
Zámek Vrbičany spjatý s nacistickou minulostí: Zůstává zde snad negativní energie ponurých událostí až do dnešních dnů?
Zámek Vrbičany najdeme nedaleko Lovosic na Litoměřicku. Tento pozdně barokní zámek byl postaven v 18. století Františkem Kresselem, svobodným pánem z Kvaltenberku, a to velice pravděpodobně na místě b
Krásna saunování: Horká alchymie a umění ceremoniálů
epochalnisvet.cz
Krásna saunování: Horká alchymie a umění ceremoniálů
Sauna. Nejdemokratičtější chrám, jaký kdy lidé postavili. Přináší odreagování, jaké může poskytnout hladovému jídlo, žíznivému voda, básníkovi čistý list papíru. A k tomu vyvolává v těle neuvěřitelné
BMW Alpina B5 GT: nejvýkonnější Alpina pro 250 vyvolených
iluxus.cz
BMW Alpina B5 GT: nejvýkonnější Alpina pro 250 vyvolených
Už více než 50 let se značka ALPINA věnuje vývoji a výrobě výjimečných automobilů pro znalce a nadšence. Firma obohacující automobilový svět prostřednictvím unikátních vozů, které charakterizuje dynam
Člověk vs. robot: Má smysl posílat lidi do vesmíru?
epochaplus.cz
Člověk vs. robot: Má smysl posílat lidi do vesmíru?
Vytvořili kráter na kometě 9P/Tempel. Postávají na Venuši, Titanu, asteroidu Eros i kometě Čurjumov-Gerasimenko. V současnosti prozkoumávají Měsíc i Mars a dva z nich vstoupili do mezihvězdného prosto
Usmíření až těsně před jeho smrtí
nasehvezdy.cz
Usmíření až těsně před jeho smrtí
České legendární herce Jiřinu Bohdalovou (92) a Radoslava Brzobohatého (†79) spojil osud. Vypadalo to, že tito dva umělci jsou pro sebe stvoření. Bouřlivé manželství ale nevydrželo a z lásky zbyla záš
Wrap se skyrovým dipem
tisicereceptu.cz
Wrap se skyrovým dipem
SKYR slouží nejen jako bílkovinami nabitá svačina, ale také jako ingredience, která má své místo ve sladkých i slaných receptech. Ingredience na salátovou směs – 4 porce 2 kuřecí prsa 1 konzerv
Proč je bolest v noci intenzivnější?
21stoleti.cz
Proč je bolest v noci intenzivnější?
Bolest vnímáme negativně, jako něco nepříjemného, co nám nedovoluje podávat stoprocentní výkon v práci či při sportu. Bolesti zubu, hlavy, zad či kloubů jsou zkrátka obtěžující, a tak často saháme po
Věnečky z kvítí jsem vysvobodila zakleté duše
skutecnepribehy.cz
Věnečky z kvítí jsem vysvobodila zakleté duše
To kvílení v noci mi nedalo spát, musela jsem zjistit, co se ve starém domě stalo. Kronika mi odhalila příběh tří nešťastných dívek, které neměly ani po smrti klid. Tehdy jsem jela na služební cestu do západních Čech. Pracovní jednání včetně setkání s německými kolegy se mělo uskutečnit během tří dnů a já našla ubytování v malém penzionu na
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Samsonova kašna: Monument uprostřed náměstí v Českých Budějovicích
epochanacestach.cz
Samsonova kašna: Monument uprostřed náměstí v Českých Budějovicích
Socha Samsona se lvem se uprostřed největšího českobudějovického náměstí odráží ve vodní hladině zdejší historické kašny už téměř tři sta let. Kašna je jednou z největších v zemi a je také symbolem města. Nikdo z návštěvníků Českých Budějovic nemůže minout náměstí Přemysla Otakara II. Leží přece přímo v centru města a navíc je druhým největším čtvercovým náměstím v republice. Ten
Ořechová másla
tisicereceptu.cz
Ořechová másla
Lze je dělat z nejrůznějších druhů ořechů, třeba z kešu či pistácií. Suroviny 500 g ořechů sklenice mixér Postup Připravte si vybrané ořechy a buď je použijte ve stavu, v jakém jste je k
Ilona Svobodová věří v další lásku
nasehvezdy.cz
Ilona Svobodová věří v další lásku
Herečka ze seriálu Ulice Ilona Svobodová (62) v posledních letech velmi milovala dva muže. Bohužel kvůli nepřízni osudu o oba přišla. Nejprve pochovala svého milovaného manžela, hudebního skladatel