Domů     V únoru na Hromnice o jednu lásku více
V únoru na Hromnice o jednu lásku více

Byla ještě zima, za okny mráz, začínala sněhová vánice. Po obloze se valila mračna a pomalu zakrývala měsíc. Postavila jsem za okno několik hořících svíček, po vzoru našich předků. Pak někdo zazvonil.

Cikánka mi kdysi, před mnoha a mnoha lety, předpověděla, že láska si mě najde na Hromnice. Tehdy jsem byla mladá a moc mě to zaujalo, i když nám ve škole vykládali, že pověry jsou nesmysl a náboženství opium lidstva.

“Kdo věří, že černá kočka nosí smůlu, je hlupák a patří na smetiště dějin,” hřímal fanatický učitel ruského jazyka a občanské nauky, kterého po listopadu 1989 vyhodili ze školy jako prvního, ještě před ředitelem.

A vsadila bych se, že mu ten den ráno přeběhla přes cestu černá kočka. Pokaždé na Hromnice jsem zpozorněla. Přicválá můj princ na bílém koni a pojedeme na dalekou cestu do jeho nádherného skleněného zámku?

Přejedeme zasněžené louky a pole, zamrzlá jezera a studené řeky, až dorazíme k úchvatnému sídlu tyčícímu se nad zasněženou krajinou? Řeknu vám, jak to bylo doopravdy. Ráda bych to bývala pověděla i té cikánce, jen nevím, kde bych ji hledala.

Tehdy mi bylo asi třináct a ona prodávala ve střelnici na návsi růže z krepového papíru, pak už jsem ji nikdy neviděla. A doopravdy to bylo tak, že jsem se na venkovské zábavě v sousední vesnici seznámila s Pepou. Vypadal dobře, což o to.

Také se mi líbilo, že hrál v kapele Srdcové eso na kytaru. Na pódiu se náramně vyjímal, slušelo mu to. Když mě o přestávce pozval na drink, souhlasila jsem. Ačkoli drink je silné slovo, jednalo se o panáka peprmintky. A tak jsme se seznámili. Bylo 17. listopadu, do Hromnic ještě daleko.

Honem honem

Osud tomu bohužel chtěl, že mi v době seznámení s Pepou bylo dvaadvacet, v té době hraniční věk, co se svatby týká. “A kdypak už se budeš, Irenko, vdávat?” zastavovaly mě na ulici sousedky.

“Naše Maruš s tebou chodila do základky, a už je dva roky pod čepcem, no a malýmu Honzíčkovi je rok a půl. A naše Jiřina se vdává za měsíc. A ta je přece mladší než ty! Holka zlatá, rychle si najdi ženicha, čas letí,” vybízely mě soucitně.

Která z děvčat nebyla tehdy ve dvaadvaceti provdaná či aspoň zasnoubená, budila zkrátka soucit. “Tebe, chudinko, nikdo nechce, viď?” říkávaly tetky beze slov, jen udivenýma očima. Veřejné mínění je prevít.

Ale nechci tvrdit, že jsem se vdala jen proto, že to chtěly tetky z vesnice. Myslela jsem si, že jsem zamilovaná, a asi jsem i trochu byla. Kromě toho jsem přišla do jiného stavu, a v té době v takovém případě byla svatba nevyhnutelná. Proto k ní také došlo.

Švadlena z vesnice mi spíchla šaty, vypadaly jsko ze záclon, ale ono se to tak nosilo. Všechno bylo honem honem, šlo o to, abych se v den veselky do šatů ještě vešla. A to jsem se jakž takž vešla.

Dělá si legraci?

Po svatbě jsme se přestěhovali do baráku ke tchyni, žili jsme v Pepově dětském pokojíčku a nikomu to nedoporučuji. Je víceméně jasné, že by se náš svazek rozpadl tak jako tak, ale u tchyně s tchánem to bylo jaksi urychlené.

Pepova matka milovala syna bez výhrad, v jejích očích bylo vše, co učinil nebo řekl, naprosto dokonalé. Když od naší svatby uplynul jeden jediný týden, Pepa oznámil, že jede “na šňůru”.

Myslela jsem, že si dělá legraci, tenhle termín znám od opravdových hudebních skupin, zatímco Pepa a jeho Srdcové eso si na muzikanty spíš jen hráli.

Pepa to myslel vážně, hráli po obcích, a to i vzdálenějších, takže přespávali v místních ubytovnách či hotýlcích. “Ty ses zbláznil!” ječela jsem na něj. “Týden po svatbě, já jsem v šestém měsíci, a ty si někam jedeš?

Co tomu řeknou v práci?” Pepa pracoval v místním jednotném zemědělském družstvu. Místo Pepy odpověděla tchyně: “Pepa si to v práci zařídil. Přece bys mu nebránila v kariéře, Irenko. To chlapi nemají rádi.” Nevím, o jaké kariéře to mluvila.

Hrál trochu na kytaru a zpíval jako robot, s tím by ho do skupiny Olympic nevzali.

Zbledla i tchyně

Pepa jezdil sem tam na “šňůry” a o sobotách hrával na zábavách. Jako bych ani nebyla vdaná. Večery trávil doma jen málokdy, k čemuž mi tchyně řekla: “To je přece na ženě, aby muže udržela doma.

A ty to nějak neumíš, jak se zdá.” Byla jsem v devátém měsíci a myslela jsem si, že aspoň v téhle době by muž se svou ženou být prostě měl. Řekla jsem to tchyni, odvětila: “Irenko, ty mužům vůbec nerozumíš.”

Když se narodila Marcelka a já si ji šestý den odvážela z porodnice domů, musela jsem jet sanitou, nikdo z rodiny mě nebyl schopen odvézt. Jen tchán se nabízel, že přijede traktorem.

Myslel to vážně, skoro mě to dojalo, ale traktoristu by nejspíš do areálu nemocnice nepustili. Když jsem s šestidenním dítětem přišla domů, Pepa tu nebyl. Dcera ho příliš nezajímala, věnoval se hlavně koníčkům: muzice a ženám, jak se ukázalo vzápětí.

Přišla k nám totiž návštěva. Zazvonila ve chvíli, kdy jsem v koupala malou v kuchyni ve vaničce a tchyně vařila večeři. Tchán tu slečnu pustil dovnitř a ona nám všem přítomným oznámila, že s Pepou čeká dítě.

Seznámili se na “šňůře”, když Pepa zrovna hrál v obci Lišejníky. To ovšem zbledla i tchyně. Tchán se rozkašlal a já jsem jen vytřeštila oči. “Vy jste asi jeho sestra, že jo?” konstatovala těhotná návštěvnice.

Vzhůru do paneláku

Žít s Pepou bylo vyloučeno. Nejspíš jsem mu opravdu nerozuměla, v tom měla tchyně pravdu. Nezbylo než se rozvést a odstěhoval do garsonky v paneláku v nedalekém městě. Žila jsem, jak se říká, z ruky do huby.

Pepa na Marcelku platil, ale bylo to pár korun, tehdy byly alimenty neúměrně nízké. Jinak se o ni nezajímal, což bylo možná lepší. Což bylo určitě lepší. Bydlely jsme spolu samy, jen my dvě, a vystačily jsme si.

Občas nás navštívila moje matka, v té době už hodně nemocná. Zemřela, když byly Marcelce čtyři roky. Ale abych se vrátila k Hromnicím. V té době jsem si zase už vzpomněla na dávnou věštbu.

Ač stoprocentně přesvědčena, že je ta věštba ptákovina, pokaždé jsem na Hromnice zpozorněla, fakticky jako by mi bylo patnáct. Řekla jsem si, že se přece aspoň jednou do roka můžu chovat jako cvok. Jinak jsem moc zábavy neužila: do školky, do práce, do školky, a hurá domů uklízet a vařit večeři.

Za bouří a vichřic

A zas tady byly ty magické Hromnice. Marcelce bylo sedm, už chodila do školy. Stmívalo se, na nebi visel stříbrný měsíc, louka pod okny byla pokryta jinovatkou, po nebi se povalovala šedivá mračna.

Hromnice jsou 2. února a na ten den vymysleli naši předkové nejvíc pranostik, jsou jich desítky. Toho dne se v kostele světily před mší svíčky, říkalo se jim hromničky.

Zapalovaly se za bouří a vichřic, lidé se modlili, aby bůh uchránil jejich stavení před pohromou.

A protože se venku zvedal studený a ostrý severák a vzduchem už divoce vířily vločky a celé to připomínalo sněhovou vánici, dala jsem pár hořících svíček za okno, i když to hromničky nebyly. Vtom zvonek a ve dveřích hromotluk, který bydlel nad námi:

“Heleďte, paní, tady už jednou hořelo. A nechtěl bych to zažít znovu. Hořelo od svíčky. Zhasněte je, prosím vás, nebo bude zase nějaká katastrofa.”

Udělala jsem to, mezitím si všiml, že mi nesvítí žárovka v chodbě, odběhl pro jinou a vmžiku mi ji vyměnil. A byl to on, ten, kterého mi předpověděla cikánka. Svíčky ho přivedly ke mně.

Irena (58), Havlíčkův Brod

Související články
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí