Domů     V únoru na Hromnice o jednu lásku více
V únoru na Hromnice o jednu lásku více
7 minut čtení

Byla ještě zima, za okny mráz, začínala sněhová vánice. Po obloze se valila mračna a pomalu zakrývala měsíc. Postavila jsem za okno několik hořících svíček, po vzoru našich předků. Pak někdo zazvonil.

Cikánka mi kdysi, před mnoha a mnoha lety, předpověděla, že láska si mě najde na Hromnice. Tehdy jsem byla mladá a moc mě to zaujalo, i když nám ve škole vykládali, že pověry jsou nesmysl a náboženství opium lidstva.

“Kdo věří, že černá kočka nosí smůlu, je hlupák a patří na smetiště dějin,” hřímal fanatický učitel ruského jazyka a občanské nauky, kterého po listopadu 1989 vyhodili ze školy jako prvního, ještě před ředitelem.

A vsadila bych se, že mu ten den ráno přeběhla přes cestu černá kočka. Pokaždé na Hromnice jsem zpozorněla. Přicválá můj princ na bílém koni a pojedeme na dalekou cestu do jeho nádherného skleněného zámku?

Přejedeme zasněžené louky a pole, zamrzlá jezera a studené řeky, až dorazíme k úchvatnému sídlu tyčícímu se nad zasněženou krajinou? Řeknu vám, jak to bylo doopravdy. Ráda bych to bývala pověděla i té cikánce, jen nevím, kde bych ji hledala.

Tehdy mi bylo asi třináct a ona prodávala ve střelnici na návsi růže z krepového papíru, pak už jsem ji nikdy neviděla. A doopravdy to bylo tak, že jsem se na venkovské zábavě v sousední vesnici seznámila s Pepou. Vypadal dobře, což o to.

Také se mi líbilo, že hrál v kapele Srdcové eso na kytaru. Na pódiu se náramně vyjímal, slušelo mu to. Když mě o přestávce pozval na drink, souhlasila jsem. Ačkoli drink je silné slovo, jednalo se o panáka peprmintky. A tak jsme se seznámili. Bylo 17. listopadu, do Hromnic ještě daleko.

Honem honem

Osud tomu bohužel chtěl, že mi v době seznámení s Pepou bylo dvaadvacet, v té době hraniční věk, co se svatby týká. “A kdypak už se budeš, Irenko, vdávat?” zastavovaly mě na ulici sousedky.

“Naše Maruš s tebou chodila do základky, a už je dva roky pod čepcem, no a malýmu Honzíčkovi je rok a půl. A naše Jiřina se vdává za měsíc. A ta je přece mladší než ty! Holka zlatá, rychle si najdi ženicha, čas letí,” vybízely mě soucitně.

Která z děvčat nebyla tehdy ve dvaadvaceti provdaná či aspoň zasnoubená, budila zkrátka soucit. “Tebe, chudinko, nikdo nechce, viď?” říkávaly tetky beze slov, jen udivenýma očima. Veřejné mínění je prevít.

Ale nechci tvrdit, že jsem se vdala jen proto, že to chtěly tetky z vesnice. Myslela jsem si, že jsem zamilovaná, a asi jsem i trochu byla. Kromě toho jsem přišla do jiného stavu, a v té době v takovém případě byla svatba nevyhnutelná. Proto k ní také došlo.

Švadlena z vesnice mi spíchla šaty, vypadaly jsko ze záclon, ale ono se to tak nosilo. Všechno bylo honem honem, šlo o to, abych se v den veselky do šatů ještě vešla. A to jsem se jakž takž vešla.

Dělá si legraci?

Po svatbě jsme se přestěhovali do baráku ke tchyni, žili jsme v Pepově dětském pokojíčku a nikomu to nedoporučuji. Je víceméně jasné, že by se náš svazek rozpadl tak jako tak, ale u tchyně s tchánem to bylo jaksi urychlené.

Pepova matka milovala syna bez výhrad, v jejích očích bylo vše, co učinil nebo řekl, naprosto dokonalé. Když od naší svatby uplynul jeden jediný týden, Pepa oznámil, že jede “na šňůru”.

Myslela jsem, že si dělá legraci, tenhle termín znám od opravdových hudebních skupin, zatímco Pepa a jeho Srdcové eso si na muzikanty spíš jen hráli.

Pepa to myslel vážně, hráli po obcích, a to i vzdálenějších, takže přespávali v místních ubytovnách či hotýlcích. “Ty ses zbláznil!” ječela jsem na něj. “Týden po svatbě, já jsem v šestém měsíci, a ty si někam jedeš?

Co tomu řeknou v práci?” Pepa pracoval v místním jednotném zemědělském družstvu. Místo Pepy odpověděla tchyně: “Pepa si to v práci zařídil. Přece bys mu nebránila v kariéře, Irenko. To chlapi nemají rádi.” Nevím, o jaké kariéře to mluvila.

Hrál trochu na kytaru a zpíval jako robot, s tím by ho do skupiny Olympic nevzali.

Zbledla i tchyně

Pepa jezdil sem tam na “šňůry” a o sobotách hrával na zábavách. Jako bych ani nebyla vdaná. Večery trávil doma jen málokdy, k čemuž mi tchyně řekla: “To je přece na ženě, aby muže udržela doma.

A ty to nějak neumíš, jak se zdá.” Byla jsem v devátém měsíci a myslela jsem si, že aspoň v téhle době by muž se svou ženou být prostě měl. Řekla jsem to tchyni, odvětila: “Irenko, ty mužům vůbec nerozumíš.”

Když se narodila Marcelka a já si ji šestý den odvážela z porodnice domů, musela jsem jet sanitou, nikdo z rodiny mě nebyl schopen odvézt. Jen tchán se nabízel, že přijede traktorem.

Myslel to vážně, skoro mě to dojalo, ale traktoristu by nejspíš do areálu nemocnice nepustili. Když jsem s šestidenním dítětem přišla domů, Pepa tu nebyl. Dcera ho příliš nezajímala, věnoval se hlavně koníčkům: muzice a ženám, jak se ukázalo vzápětí.

Přišla k nám totiž návštěva. Zazvonila ve chvíli, kdy jsem v koupala malou v kuchyni ve vaničce a tchyně vařila večeři. Tchán tu slečnu pustil dovnitř a ona nám všem přítomným oznámila, že s Pepou čeká dítě.

Seznámili se na “šňůře”, když Pepa zrovna hrál v obci Lišejníky. To ovšem zbledla i tchyně. Tchán se rozkašlal a já jsem jen vytřeštila oči. “Vy jste asi jeho sestra, že jo?” konstatovala těhotná návštěvnice.

Vzhůru do paneláku

Žít s Pepou bylo vyloučeno. Nejspíš jsem mu opravdu nerozuměla, v tom měla tchyně pravdu. Nezbylo než se rozvést a odstěhoval do garsonky v paneláku v nedalekém městě. Žila jsem, jak se říká, z ruky do huby.

Pepa na Marcelku platil, ale bylo to pár korun, tehdy byly alimenty neúměrně nízké. Jinak se o ni nezajímal, což bylo možná lepší. Což bylo určitě lepší. Bydlely jsme spolu samy, jen my dvě, a vystačily jsme si.

Občas nás navštívila moje matka, v té době už hodně nemocná. Zemřela, když byly Marcelce čtyři roky. Ale abych se vrátila k Hromnicím. V té době jsem si zase už vzpomněla na dávnou věštbu.

Ač stoprocentně přesvědčena, že je ta věštba ptákovina, pokaždé jsem na Hromnice zpozorněla, fakticky jako by mi bylo patnáct. Řekla jsem si, že se přece aspoň jednou do roka můžu chovat jako cvok. Jinak jsem moc zábavy neužila: do školky, do práce, do školky, a hurá domů uklízet a vařit večeři.

Za bouří a vichřic

A zas tady byly ty magické Hromnice. Marcelce bylo sedm, už chodila do školy. Stmívalo se, na nebi visel stříbrný měsíc, louka pod okny byla pokryta jinovatkou, po nebi se povalovala šedivá mračna.

Hromnice jsou 2. února a na ten den vymysleli naši předkové nejvíc pranostik, jsou jich desítky. Toho dne se v kostele světily před mší svíčky, říkalo se jim hromničky.

Zapalovaly se za bouří a vichřic, lidé se modlili, aby bůh uchránil jejich stavení před pohromou.

A protože se venku zvedal studený a ostrý severák a vzduchem už divoce vířily vločky a celé to připomínalo sněhovou vánici, dala jsem pár hořících svíček za okno, i když to hromničky nebyly. Vtom zvonek a ve dveřích hromotluk, který bydlel nad námi:

“Heleďte, paní, tady už jednou hořelo. A nechtěl bych to zažít znovu. Hořelo od svíčky. Zhasněte je, prosím vás, nebo bude zase nějaká katastrofa.”

Udělala jsem to, mezitím si všiml, že mi nesvítí žárovka v chodbě, odběhl pro jinou a vmžiku mi ji vyměnil. A byl to on, ten, kterého mi předpověděla cikánka. Svíčky ho přivedly ke mně.

Irena (58), Havlíčkův Brod

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé