Pro chlapy jsem byla vždycky atraktivní. Když jsem ale po porodech přibrala, najednou jsem se manželovi přestala líbit… V pubertě jsem byla slečínka s nosánkem nahoru. Měla jsem totiž jistotu, že se klukům líbím. Na zájem mužů jsem si zvykla a byl pro mě v jistém slova smyslu návykový. A taky jsem této své schopnosti zneužívala. Když jsem čekala první miminko, byla jsem nekonečně šťastná. Ale

Vnučka Eva byla až po uši zavrtaná do svých knih a studia na vysoké škole. Bála jsem se, že se už ve svých pětadvaceti letech nevdá. Naše Evička bývala poslušná holčička. Nosila šatičky, mašličky, ráda se točila na kolotoči a líbil se jí sousedovic Honzík. V osmé třídě se ale něco pokazilo, naše Eva najednou prohlásila, že půjde na vojenskou školu a bude lítat se stíhačkou. Celá rodina se lekla

Jako dítě jsem se cítila sama, záviděla ostatním dětem, že si mají doma s kým hrát a povídat. Ani ve snu mě nenapadlo, že po světě běhá moje dvojče... Odmalička jsem vyrůstala jen s mamkou, otec umřel po pracovní úrazu, než jsem se narodila. Vyrůstala jsem jako jedináček. A tak, když mi bylo smutno, vynahrazovala jsem si to u své nejlepší kamarádky. S Martinou jsme byly jako ségry, spolu balily k

Opustil mě a já myslela, že to nepřežiju. Byla jsem přesvědčená, že je to muž, se kterým budu žít šťastně až do smrti. Nikdy jsem nezažila takovou bolest a touhu zemřít... "Janičko, ty jsi moje životní láska," říkával a před dvaceti lety dokonce kvůli mě odešel od manželky a osmileté dcery. A to už je co říct, protože Pavel byl opravdu velice zodpovědný a svoje povinnosti ctil jako svátost. Však

Ještě před rokem jsme byli skoro ideální rodina. A pak stačila jedna zdánlivá maličkost a vše se během pár dní změnilo. Dnes se nenávidíme.
 Náš syn Karel byl vždy chloubou celé rodiny. Není divu. Nejenom, že jsme si na jeho narození museli pěkně dlouho počkat, navíc jeho první roky byly provázené samou smůlou a nemocemi. Naštěstí ze všeho vyvázl bez následků a brzo bylo jasné, že je to mimořád

Někdo stárne do krásy, někdo ne. Hodně záleží na tom, jak se sami snažíte. A ono je opravdu hodně důležité nerezignovat a udržovat se co nejdéle je to možné.
 S manželem jsme prožili hezký život. Narodili se nám dvě děti, postavili jsme domek, něco jsme si na stará kolena našetřili. Vždycky jsme si dokázali udělat čas jeden na druhého i na své koníčky. Na důchod jsme se těšili, představovali js

Měla jsem léta své oblíbené oblečky a doplňky. Úbytek sil jsem přičítala věku a zdravotní problémy dědičným dispozicím. Odvážná změna mě ale uzdravila. Celý život jsem milovala zelenou a žlutou barvu. Kdykoliv jsem si měla vybrat oblečení, doplňky nebo cokoliv do domácnosti, zvítězily nad ostatními. Cítila jsem se spokojená v ložnici, která měla dvě stěny zelené a dvě žluté a do toho kraloval tma

I když se naše Drahuše snaží sebevíc, podle zetě není nikdy nic dobře. Je to workoholik posedlý svou prací. A stejné nároky má i na dceru a své děti. Naše Drahuše je Rudolfova manželka 16 let. Mají dvě děti, třináctiletou Dominiku a osmiletého Davídka. Drahuše je velmi chytrá. Neoprašuje sice červený vysokoškolský diplom jako její muž, dokáže však všechno, co si usmyslí. Ráno vozí děti autem do n

Nikdy bych nevěřila, jaké schopnosti to zvíře má. Byl to naprosto výjimečný a jasnozřivostí nadaný tvor. Začali jsme věřit, že musel být kdysi člověkem. Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala na vesnici, jsem si dlouho uchovávala selský přístup ke zvířatům. Nikdy jsem je nepovyšovala na úroveň člověka. Když jsem se dozvěděla, že jedna z našich léčitelek, kterou nebudu jmenovat, vlastní bílého králíka

Všechno zlé je k něčemu dobré. Jirka mi řekl, že žádného Valentýna slavit nebude. Bylo mi to líto, a tak jsem přiměla kamarádku, ať si se mnou někam vyjde. Restaurace praskala ve švech, tak jako vždy, když je svátek zamilovaných. Abych pravdu řekla, bylo mi trochu líto, že mě Jirka nikam nepozval. Ale měla jsem svou hrdost. Přesto jsem, když jsem spěchala zimním večerním městem, sem tam hodila oč