Stále jsem jen sledovala televizi, četla si nebo pracovala na zahradě. Když přišel manžel s nápadem, že od základu změníme svůj život, myslela jsem, že se zbláznil! Naše příjmy stačily jen na obyčejný běžný život. Občas nějaké to kino a v létě týden v chatce. Už mnoho let na stejném místě u rybníka. Ne, že by tam nebylo hezky, ale ten stereotyp byl už téměř ubíjející. Stejný správce, stejné menu

Nemohu projít okolo schránky, aniž bych se do ní nepodívala a nezjistila, co v ní je. Jsem na to vybavená! Musím vědět, co si lidé píšou a znám všechna jejich tajemství! Už jako malá jsem byla moc zvědavá. O všem jsem musela vědět, na každém jsem vyzvídala a taky všechny pozorovala. Občas to bylo lidem nepříjemné. Hlavně mojí starší sestře. „Ty malá šmejdilko, ty fízle mrňavej!“ křičela na mě vžd

Moje třetí těhotenství přišlo nečekaně a neplánovaně, když mi bylo třicet šest. Měla jsem klidné a harmonické manželství, třebaže naše životní situace nebyla zrovna růžová. Měli jsme dvanáctiletou dceru a desetiletého syna. Já jsem zrovna pracovala, zatímco Ivan, můj manžel, už čtvrt roku marně hledal zaměstnání. To se samozřejmě odráželo v rodinném rozpočtu. Ale vždy jsme drželi při sobě. Kdy

Stále po mě někdo něco chtěl a všem jsem dělala služku. Jediným řešením bylo hrát nemocnou. Každý mě politoval a já nemusela vůbec nic! Uklidit, vyprat, jít do práce, uvařit, pohlídat vnoučata a ještě se na všechny tvářit mile. Už mě to přestávalo bavit! Ne, že bych neměla svoji rozvětvenou rodinu ráda, ale všeho moc škodí. Nevím, proč si dospělé děti myslí, že jedinou radostí jejich rodičů je hl

Všechny svoje tajnosti a podvůdky jsem svěřovala deníku. Potom ho našel manžel a chystal se požádat o rozvod. Dalo mi hodně práce ho přesvědčit, že se pokouším napsat román! Všechno, co by se dalo o mém dlouholetém manželství říct, by se dalo shrnout do jediného slova: nuda. Manžel byl hodný, chápající, laskavý a dokonce i docela pohledný. Měl jednu, jedinou vadu. Byl strašně nudný! Asi bych měla

Ve svých třiceti letech jsem si uvědomila jednu nepříjemnou věc: až moc času jsem doposud věnovala své profesi a své kariéře. Na lásku nezůstal skoro žádný… Jednoho večera mi zavolala kamarádka z dětství. Potřebovala si někomu vylít srdce, protože se rozváděla. Vyslechla jsem ji, pokusila se jí dodat vnitřní sílu a pak mi došlo, že nic víc pro ni udělat nemůžu – sama jsem zkušeností z dlouhodo

S temnými silami by si lidé vůbec neměli zahrávat. Pokud to z nějakých důvodů riskují, hrozí, že přijdou o část svého já! Se svojí kamarádkou Kamilou jsem se delší dobu neviděla. Byla jsem docela překvapená, když mi jednoho dne zavolala. Sešly jsme se v kavárně, abychom probraly, co je nového. Tím, co mi Kamila vyprávěla, mě překvapila ještě víc. Myslela jsem si do té doby, že je to rozumná a stř

Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že člověk může žít celá léta v nevědomosti a důležitou věc zjistí až ve zralém věku. A potom prožije naprostý šok! Měla jsem celkem šťastné dětství. Byla jsem jedináček, takže mi rodiče věnovali všechnu svoji péči, doslova mě rozmazlovali. Dostala jsem se na školu, kterou jsem si přála, našla si dobrou práci, pak i skvělého životního partnera, se kterým jsem do

Bylo mi osmnáct pryč a chtěla jsem se vdávat. Měla jsem k tomu i partnera, kterého jsem milovala. Jedinou překážkou byl můj táta! Kdykoliv se setkám s novými lidmi a vypráví se historky, které jsme kdo prožil, dávám k lepšímu tu ze svého mládí. Týkala se svatby a dnes mi přijde legrační, i když tenkrát mi moc do smíchu nebylo. Málem jsem se totiž nevdala. Využila jsem služební cesty Tomáš, kter

Člověk, kterému nevychází jeho životní plány, se může mstít na druhých lidech. Třeba i tím, že uvalí kletbu na nějaký předmět! Než si mě můj manžel vzal za ženu, nechal mi udělat hezký přívěšek. Měl tvar srdce a bylo v něm vyryto písmeno J, prý podle mého křestního jména Jarmila. Nevěděla jsem, že nešlo o upřímný dárek z lásky. Ten přívěšek byl poznamenaný a přinesl mi samé utrpení. Písmeno patř