Jak mi hasiči zachránili svatbu

Total
1
Shares

Bylo mi osmnáct pryč a chtěla jsem se vdávat. Měla jsem k tomu i partnera, kterého jsem milovala. Jedinou překážkou byl můj táta!

Kdykoliv se setkám s novými lidmi a vypráví se historky, které jsme kdo prožil, dávám k lepšímu tu ze svého mládí. Týkala se svatby a dnes mi přijde legrační, i když tenkrát mi moc do smíchu nebylo. Málem jsem se totiž nevdala.

Využila jsem služební cesty

Tomáš, kterého jsem si našla, nebyl zrovna v roli mého nápadníka po chuti mým rodičům. Matka by ho možná vzala na milost, ale měla vždycky v rodině slabší slovo. Otec byl zásadně proti němu a dokonce prohlásil, že svatbu v žádném případě nedovolí. Byla jsem sice poslušná dcera, ale na druhou stranu jsem už dosáhla plnoletosti. O Tomášovi jsem byla stoprocentně přesvědčená, že je to ten pravý a nehodlala jsem ustoupit. Otec měl odjet na delší služební cestu do ciziny. V té době jsem si chtěla Tomáše proti jeho vůli vzít. Svatbu jsme plánovali jednoduchou a malou. Zrovna jsem se doma oblékala do svých šatů, když se rozlétly dveře. Stál v nich rozzuřený otec, který se vrátil předčasně, a dožadoval se vysvětlení!

Ještě že tam byl telefon

Nepustil mě ale vlastně skoro ke slovu. Znovu mi svatbu zakázal a ke všemu mě zamkl v pokoji. Ze třetího patra jsem se jen tak dostat nemohla. Za zamčenými dveřmi nadával otec, tudy cesta také nevedla. Dnes bych to asi s mobilem vyřešila snadněji, tenkrát naštěstí byl v onom pokoji klasický telefon. Zavolala jsem k Tomášovi domů. Ten se nechtěl s mým otcem pouštět do přímého konfliktu, ale řešení našel. Jeho kamarád pracoval u hasičů. Zorganizoval záchrannou akci a tak se v naší ulici objevil hasičský vůz s vysunovacím žebříkem. Otec až v poslední chvíli pochopil, co se děje, ale stačila jsem mu utéct. Dokázala jsem si prosadit svou a do svatební síně jsem se dostala včas. S Tomášem jsme už přes třicet let a manželství se nám vydařilo. S otcem jsem se smířila až po letech, i když mého muže nepřijal do svého srdce nikdy. Někdy je třeba ale najít si v životě vlastní cestu – i kdyby měla vést po žebříku!

Romana (49), Prostějov

Také se vám může líbit