Můj život se scvrkl do každodenních starostí a občasných známostí, ze kterých nic vážného nekoukalo. Nikdy by mě nenapadlo, že tím pravým bude až přítel mé dcery. O co více mě míjely osudové vztahy s muži, o to větší kamarádky jsme byly s dcerou Martinou. Jezdily jsme spolu na dovolené, na výlety, chodily jsme nakupovat, občas jsme zašly i do kina nebo do divadla a často jsme taky poseděly u sk

Tajemný hlas mi přikazoval, abych namalovala svou podobiznu. Ten kus papíru pak začal žít vlastním životem. Dětství jsem prožila ve starém ponurém domě v pohraničí. Jeho historie byla děsivá, přitahoval k sobě podivné existence a děly se v něm záhadné věci. Moji sourozenci se v domě bály zůstat sami, mně to ale nevadilo. Samotu jsem milovala a měla jsem pro strach uděláno. Tehdy se ale událo něco

Byl to můj oblíbený podnik. Měla jsem tam svůj stůl, kde jsem občas pracovala. Jednou jsem se tak zabrala do práce, že jsem zůstala přes půlnoc… S pražskou kavárnou Fantazií mám své zajímavé nevšední zkušenosti. Mívala jsem v ní své oblíbené místo na psaní. V podstatě nejinspirativnější v širokém okolí. Když mi došla fantazie a představivost, stačilo přijít, usednout ke svému stolu a nápad přišel

Byli jsme každý jiný. Já milovala městský život, Honza zase tu svou chatu. Málem nás to definitivně rozdělilo. Byla jsem městská holka a nikdy mi nepřišlo na mysl, že by tomu mohlo být jinak. V mládí jsem vymetla kdejakou diskotéku, ostatně tak jsme se s Honzou i seznámili. Nikdy nezapomenu, co jsem si pomyslela, když jsem ho poprvé uviděla. Řekla jsem si: „Proboha, kde si asi kupuje oblečení?“

Rodiče už nevěřili ve vlastní dítě, tak jej chtěli adoptovat. Najednou ale nadešel můj čas. Moje narození provázela bouřka a běsnění živlů. Maminka jako pěstounka v jeslích děti milovala a velmi těžce nesla, že se nemohla dočkat miminka vlastního. Po třech letech marného čekání začali s otcem uvažovat o adopci. Naštěstí to tehdy byla dlouhodobá záležitost, a než se tomu tak stalo, matka otěhotněl

Mysleli jsme to s manželem dobře, ale udělali jsme velkou chybu. V životě by mě nenapadlo, že jsou lidé schopni tak parazitovat na krizové situaci. Moje vnučka nad naší nepozorností jen kroutí hlavou. Nemůže pochopit, že jsme se s manželem nechali tak snadno přesvědčit. Jenže ono se to lehce soudí ve chvíli, kdysi můžete celou věc dokonale promyslet a prostudovat. Jednáte-li pod tlakem, jak čas

Anděl strážný mi zachránil život, abych se mohla potkat se svou ztracenou životní láskou, která ovdověla a potřebovala moji pomoc. Před deseti lety, v roce 2010, jsem prožila za sebou dvě události, které byly opravdu velmi podivné. Přesvědčily mě o existenci věcí mezi nebem a zemí a hlavně o andělech strážných, kteří nad námi bdí. Nemohla jsem vstát První z příběhů začal obyčejným setkání

Jen dva roky před důchodem jsem přišla o práci a byla úplně zoufalá. Potom jsem získala jinou a nemohla uvěřit, jak mě baví. Ztráta zaměstnání byla pro lepší než výhra v loterii! Nebylo to nic neobvyklého, co by se nestalo spoustě lidem. Můj podnik, kde jsem pracovala skoro dvacet let, prostě ukončil činnost a nás, zaměstnance, propustil. Dostali jsme sice odstupné, ale ten pocit, že člověk nikam

I když dlouhou dobu již žiji sama, nikdy jsem se osamělá necítila. Dokázala jsem se vždy nějak zabavit, být v centru dění. Pak ale přišel ten virus a s ním i obrovský šok. Ještě teď si vzpomínám na ten první den, kdy jsem se odvážila na ulici se šálou omotanou kolem obličeje. Byl všední den, něco málo po sedmé. Tou dobou tady bývá u nás ve městě dost rušno. Lidé spěchají do práce, někteří na ná

Postavení planet může ukázat hrozbu, před kterou je ale možné se ochránit. Dala jsem na radu svého kamaráda a zachránila jsem si život. Ačkoli jsem se sama moc o astrologii nikdy nijak zvlášť nezajímala, měla jsem jednoho dávného kamaráda, který touto esoterickou disciplínou přímo žil. Už odmalička byl horoskopy a numerologií fascinován a pokaždé, když jsme se viděli, snažil se mi vnucovat něja