Lidské tragédie bývají někdy natolik silné, že po sobě nechávají podivné stopy ještě dlouho po tom, co k nim došlo! Moje sestřenice Dana se krátce před padesátkou rozvedla. Syna už měla dospělého a v zahraničí. S manželem se vypořádala, společný byt prodali a Dana si hledala pro sebe něco menšího. Našla si byt v nejvyšším patře starého činžovního domu. Požádala mě o pomoc se stěhováním. Byt vypad

Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že mi moje drahá polovička zahýbá, jsem potlačila vztek a vymyslela jsem si na něho tvrdou pomstu! O věrnosti chlapů jsem si nikdy nedělala romantické iluze. Brala jsem to tak, že co oko nevidí, to srdce nebolí. Pokud se Štěpán, můj muž během dvaceti let manželství někde „zapomněl“, já jsem se o tom nedozvěděla. Sama jsem měla svědomí čisté, i když jsem málem upa

Myslela jsem si, že syn našel své životní štěstí. Stačil jediný den a všechno bylo úplně jinak. Životy nás všech se brutálně změnily! Můj syn Honza se oženil mladý, krátce po skončení vysoké školy. Vzal si svoji první lásku Elišku. Rodina ji přijala s otevřenou náručí, protože to byla hodná a pracovitá dívka. Měli harmonické a vzorné manželství. Přáli si dítě, ale Eliška nemohla dlouho otěhotnět.

Podařilo se mi najít muže, se kterým jsem chtěla po smrti svého manžela strávit zbytek života. On se ale nedokázal vyrovnat se závislostí své dcery. Ovdověla jsem poměrně mladá, bylo mi teprve čtyřicet let. Myslela jsem si, že už nikoho nenajdu. Měla jsem dvě dospívající děti a tak jsem věnovala všechnu péči jim. Dlouho jsem se odhodlávala k nějakému novému vztahu. Žádný z mužů se ale nemohl v mý

Může to znít mrazivě a tajemně, ale někteří lidé mohou mít opravdu smůlu na konkrétní číslo...  Než jsem poznala Vaška, svého budoucího manžela, nebyla jsem nikdy pověrčivá. Teprve jeho osud mě to naučil. Nebál se pátku třináctého, úplňku ani černých koček přes cestu. Žádné takové obvyklé věci, kterých se lidé obávají. Jeho celoživotním strašákem bylo jedno číslo - osmnáct. A osud ukázal, že to

I v těch nejpevnějších lidských vztazích se člověk může po letech dočkat nepříjemného překvapení. Mně ho připravila nejlepší kamarádka! Můj příběh je varováním pro ty, kdo věří, že dobré a dlouholeté kamarádství znamená i společné bezpečné podnikání. S Květou jsem se znala prakticky od základní školy. Byla mi na svatbě za svědka. Protože se sama neprovdala, stala se v naší rodině pravidelným host

Čas letí a já nikdy nepřestanu vzpomínat na svého syna Romana, který mi velice chybí. Doplatil na to, že mu nikdo a nic nebylo lhostejné! Roman se před pěti lety rozhodl, že zkusí své pracovní štěstí v Praze. Měl za sebou průmyslovku, dva roky v továrně jako dělník a hlavu plnou ideálů. Občas si vyhledal nějaké inzeráty a vydal se do Prahy. Z počátku se vracel nadšený, že se jim líbí, a že se m

Po tříletém vztahu jsme se s partnerem rozhodli, že se vezmeme a založíme rodinu. Na miminko jsme sice chvíli čekali, ale vytoužený okamžik přeci jen nastal, neradovali jsme se však dlouho… Po roce usilovného snažení o miminko jsme rozhodně ještě znepokojení nebyli. Oba jsme žili velmi aktivním životem. Měli jsme dobrou práci, hodně jsme sportovali a užívali jsme si cestování a doufali, že z ně

Křižovatka přitahovala neštěstí. Ve všech figuroval pes. I mírní domácí mazlíčci se dokázali náhle rozběsnit a napadnout člověka. Nahlédnete-li do knihy Pražských pověstí, tak se dočtete, že nejslavnějším podskalským strašidlem je duch černého psa, který se prohání nejčastěji ulicemi Trojická, Pod Slovany a Podskalská. Co ten pes-duch provádí živým, jsem se nikde nedočetla, pravdou ale je, že mě

Tatínek přicházel dlouho po své smrti a prováděl své rituály jako za života. Vnímali jsme ho všichni, včetně dětí. Maminka s ním hovořila a dívala se na televizi. Jakmile jsem se o smrti otce dozvěděla, přijela jsem okamžitě k matce, abych připravila pohřeb. Odchod tatínka byl příliš rychlý na to, aby se s ním hned vyrovnala. A jak se brzy ukázalo, nehodlal se se svým odchodem smířit ani on. Úspě