Domů     Mrtvý tchán se vrátil, aby pomohl
Mrtvý tchán se vrátil, aby pomohl

V zapadlé hospůdce jsme narazili na zvláštního muže. Přísahala bych, že je to manželův otec. Kdyby ovšem nebyl už několik let mrtvý.

Můj manžel Pavel byl vždycky trochu větroplach. Už když jsem ho poznala, byl to bohém. Měl poetickou duši a rozhodně to nebyl ten typ, co by uměl spravit rozbité topení nebo vymalovat byt. Věděla jsem to a nevadilo mi to.

Byla jsem zamilovaná a taky jsem si v duchu tak trochu říkala, že se to třeba časem změní. To se ale nestalo. I patnáct let po svatbě byl Pavel stejně bezstarostný chlap, který neuměl vzít za práci.

Celé dny trávil jen u počítače a psal ty své básně a povídky, které beztak skoro nikdo nečetl.

Nikdy nepřiložil ruku k dílu

„Nemůžeš dát alespoň prádlo do pračky nebo uklidit nádobí z myčky?“ zeptala jsem se manžela poněkud nepříjemným hlasem. Vrátila jsem se utahaná z práce a on opět seděl u počítače s očima upřenýma na monitor.

„Věčně jen sedíš u počítače nebo chodíš po kavárnách, ale v bytě nehneš ani prstem. Všechno abych dělala já.“ Manžel se na mě otočil. „Koukám, že máš zase blbou náladu,“ prohlásil. Koukala jsem na něj a nevěřila vlastním uším.

„Ne, to nemám, ale už mám všeho plné zuby. Ty tvoje literární díla nevydělávají ani korunu. Aspoň bys mohl jít někam na brigádu.“

Manželův obličej zrudl. „Vystudoval jsem filozofii a nehodlám pípat za kasou v nějakém supermarketu, jen abys mi dala konečně pokoj.“ Vstal a přetáhl si přes hlavu mikinu. „Jdu se projít,“ prohlásil a práskl za sebou dveřmi.

Zašli jsme na usmířenou do hospůdky

O půl hodiny později se manžel vrátil. Opět byl klidný a usmíval se na mě. Objala jsem ho. „Co kdybychom zašli někam na večeři?“ navrhla jsem. Manžel souhlasil. Procházeli jsme se po ulicích a mlčeli. Vychutnávali jsme si vůni rostoucích květin a zpěv ptáků.

Došli jsme až k nádraží, kde byla jedna malá hospůdka. „Dáme si pivo a utopence?“ zeptala jsem se a ukázala na lokál. Pavel se rozzářil. Byla to oblíbená hospůdka jeho zesnulého otce Josefa.

Přízrak u vedlejšího stolu

Sedli jsme si k malému stolku v rohu místnosti a objednali si. „Na zdraví!“ ťukli jsme si s manželem půllitry a pustili se do jídla. Najednou jsem si všimla, že manželův obličej zbledl. Vyděšeně koukal k protějšímu stolu.

„Co je?“ zeptala jsem se a podívala se tam také. Málem mi zaskočilo. U stolu seděl Pavlův otec! Ten, co byl už osm let po smrti. „Vidíš ho?“ hlesl tiše Pavel. „To je táta.“ Podívala jsem se na manžela. „To není možné. Josef je už přece dávno mrtvý.“ Ta podoba však byla zarážející.

Vzpomínky na dětství

Manžel z dotyčného nespouštěl oči. „Je to on. Má stejnou košili i vousy,“ šeptal Pavel. „Neblázni. Je to jen chlap, co se tvému otci podobá,“ přesvědčovala jsem manžela. Pavel mě však nevnímal. „Je to on. Ať už skutečný, nebo přízrak…,“ mumlal spíš sám k sobě.

„Každopádně je to znamení!“ Vůbec jsem manželovi nerozuměla. „Cože? Co tím myslíš?“ Manžel se ke mně otočil. „S tátou jsem nikdy neměl hezký vztah. Pořád mi říkal, že lítám v oblacích a že jsem k ničemu.

Mamka mu často žalovala, jak jsem nezvladatelný a neposlouchám, a táta mě pak vždycky sešvihal páskem. Byly chvíle, kdy jsem ho nenáviděl,“ svěřoval se mi manžel a v očích se mu objevily slzy.

Trápila ho minulost

„Určitě tě měl rád,“ špitla jsem a vzala ho za ruku. O jeho složitém vztahu k otci jsem neměla ani tušení. Když jsme se seznámili, bylo Pavlovi pětadvacet let a s rodiči už nežil. „Škoda, že jsme si vztah mezi námi nikdy nevyjasnili.

Vlastně ani nevím, zda jsem mu někdy řekl, že ho mám rád,“ pokračoval manžel. Viděla jsem, jak se tím trápí. „Co kdybychom si k němu přisedli?“ napadlo mě. Udiveně se na mě podíval. „Myslíš?“ Pokrčila jsem rameny. „Proč ne.“

Dali jsme se do řeči

Pomalu jsme se zvedli, vzali nedopité půllitry a zamířili ke stolku, kde muž seděl. „Dobrý den,“ pozdravila jsem ho a usmála se na něj. „Můžeme si přisednout?“ Děda se na mě překvapeně podíval a pak kývl hlavou.

„Nezlobte se, nechceme vás rušit, ale víte…“ Na chvilku jsem se odmlčela. „Vypadáte přesně jako můj táta,“ dořekl manžel. „Opravdu?“ zamrkal starý pán. „A kde je váš tatínek teď?“ Manžel sklopil zrak. „Už zemřel,“ špitl.

„Vy jste odsud?“ zeptala jsem se, abych odvedla řeč jinam. Muž zavrtěl hlavou. „Žiju v Brně. Zde mám syna a vnuky. Jsem vdovec, tak za nimi často jezdím. Doma je mi samotnému smutno.“ „Jak starého máte syna?“ skočil mu manžel do řeči. „Nedávno mu bylo padesát. Jmenuje se Pavel,“ odvětil děda.

Změnil se k lepšímu

Manžel zůstal s otevřenou pusou. „Mně bylo padesát před měsícem. A jmenuju se taky Pavel.“ Se starým pánem jsme si povídali několik hodin. Když jsme se loučili, podal mi Pavel mobil, abych je vyfotila. Když stáli vedle sebe, dvojník na mě mrkl.

Opravdu vypadal přesně jako můj tchán. Pak jsme si všichni na rozloučenou podali ruce. Při cestě domů byl manžel duchem mimo. „Pavle, co si myslel tím, že je to znamení?“ zeptala jsem se opatrně.

„No, když táta ještě žil, pořád mi říkal, abych se chopil nějaké pořádné práce a postaral se o rodinu. A já to nikdy neudělal, ani s tebou. Ale slibuju, že odteď se to změní.“ A to se skutečně stalo.

Manžel začal pracovat pro jednu překladatelskou agenturu a básně a povídky píše už jen ve svém volném čase.

Dana L. (57), Opava

Předchozí článek
Související články
11.7.2024
Když rodiče zemřeli, z jejich domu jsem se odstěhovala a pořídila si menší byt. Jednou k ránu se mi v pracovně rozhořela svíčka. Bydlela jsem roky na polosamotě se svými rodiči, kteří na stáří potřebovali péči. I když jsem se v tom domě vždycky bála, nic zvláštního se tam nedělo. Po smrti rodičů jsem se z něj ale raději odstěhovala. Otec byl hodně nemocný a vzhledem k jeho vysokému věku bylo ja
11.7.2024
Na moje narozeniny mě čekalo na zahradě obrovské překvapení. Srdce vytvořené z růží mi dočista vzalo dech. Nikdy v životě jsem nevěřila na posmrtný život nebo na duchy. Před necelými sedmi lety mě ale vlastní zkušenost přesvědčila o tom, že naším odchodem ze světa určitě všechno nekončí. Přítel mi řekl, že pokud zemře dříve než já, pošle mi z onoho světa pozdrav. Tehdy jsem tomu nevěřila, ale o
10.7.2024
Na čas jsem se přestěhovala do domku se zahradou, která mě uklidňovala. Ale jen do chvíle, než jsem v koutě našla hroby. Před lety se mi naskytla příležitost bydlet za městem v domku se zahrádkou. Kamarádi se chystali dům za rok rekonstruovat a do té doby sháněli někoho do podnájmu. Já byla akorát po rozchodu, hledala jsem útočiště a preferovala samotu před hlučnými ulicemi. Zkrátka se to pe
9.7.2024
Po studiu jsem si v létě přivydělávala jako táborová vedoucí. Na jednu noční procházku do konce života nezapomenu. Jako malá holka jsem moc ráda jezdila na tábory a docela mi to pak chybělo. Díky tomu, že jsem měla po studiu pedagogiky v létě volno, rozhodla jsem se, že budu dělat vedoucí. Užiji si spoustu zábavy a ještě si i přivydělám. Táborová vedoucí Několik let jsem jezdila i s kamar
9.7.2024
Zdržela jsem se v práci a domů se vracela v noci. Náhle stál přede mnou muž s nožem. Myslela jsem si, že to bude můj konec… Nebyla jsem nadšená z toho, že musím tržbu z baru, ve kterém jsem pracovala, každý večer nosit majitelce, která byla líná pro ni jezdit. Ale nemohla jsem si dovolit přijít o práci. A tak jsem si nechala hodně líbit. Řešila jsem nepříjemnou situaci tak, že za mnou chodili p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
historyplus.cz
Konstantinopol: Během moru císař vybíral daně i od mrtvých
Část obránců Konstantinopole uprchne. Vytušili, že město co nevidět padne, a chtějí si zachránit život. Císař Konstantin XI. však byzantskou metropoli neopustí. Vždyť jejími ulicemi kráčely dějiny. S hrstkou nejvěrnějších druhů bude s Turky v roce 1453 bojovat do posledního dechu!   Stěhování na východ Řím ohrožují barbaři. Současně stále více jeho obyvatel konvertuje ke
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
21stoleti.cz
Jako poslední záchrana: Co byste o pupečníkové krvi měli vědět?
Pořád je to opomíjená záležitost, třebaže lékaři upozorňují na evidentní přínos. Význam pupečníkové krve pro lékařské zákroky byl potvrzen před 30 lety, kdy byla v pražské nemocnici v Motole provedena
Tragické následky exorcismu v Evropě
enigmaplus.cz
Tragické následky exorcismu v Evropě
Jeden z nejstrašlivějších novodobých případů údajného posednutí se odehrává v roce 1974 v anglickém městě Ossett, kde žije silně věřící křesťan Michael Taylor se svou ženou Christine. Oba společně doc
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
iluxus.cz
Chorvatská automobilka Rimac slaví modelem Nevera už 15 let existence
Chorvatská společnost Rimac Automobili, známá svými elektrickými hyperauty, oslavuje 15 let působení na trhu uvedením speciální edice modelu Nevera. Tato limitovaná edice, označená jako Nevera 15th An
Bezpečné randění se slunečními paprsky
nejsemsama.cz
Bezpečné randění se slunečními paprsky
Na pohlazení od sluníčka se těšíme celý rok. Bronzový nádech pokožku omlazuje a tělo působí tak nějak zdravěji. Pamatujte ale na to, že i opalování je trochu věda a má svá pravidla. Na procházkách a při sportování je nejvíce v ohrožení tvář a dekolt. Nespoléhejte na předpověď počasí, i pod mrakem si můžete spálit nos a nastřádat si pod kůži UVA záření, které
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
nasehvezdy.cz
Proč Valenta s herectvím defitivně sekl?
Franta je v Ulici stálicí, diváky už ale další příběhy oblíbené postavy na podzim nečekají. Jeho představitel Matyáš Valenta (27) totiž s herectvím sekl! „Myslím, že jsem se hodil na to dětské herec
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
epochaplus.cz
Vraťte medaile. Máte pozitivní test!
Dobře znají ten pocit, když jim vestoje tleská celý stadion nebo když jim hostesky navlékají žlutý trikot. Jenže poznali i obrácenou tvář vrcholového sportu. Dny, kdy z titulních stran novin celého světa křičelo velkými titulky jejich jméno. A u něj ještě výraznější text: Dopingový hříšník… Sprintérská rivalita mu zničila život Dlouhá léta bojují o trůn nejrychlejšího
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
epochanacestach.cz
Vstupuje se na bájné hoře Blaník do jiné dimenze?
„Nic než tmářství kacířů,“ rozčiluje se roku 1404 pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, když se doslechne o podivných pověstech, které se vážou k hoře Blaník ve středních Čechách. Ale on už ty čarodějné rejdy jednou provždy zatrhne! Jak se rozhodne, tak také udělá. „Zakažte lidem stoupat na tu horu,“ klade na srdce pražský arcibiskup
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
epochalnisvet.cz
Zabiják celebrit speedball: Zaručená vstupenka na onen svět
Je pátek, 5. března 1982, když do pokoje hotelu Chateau Marmont v Los Angeles vstupuje Bill Wallace. Hned na prahu ztuhne při pohledu na svého blízkého přítele, amerického komika Johna Belushiho, bezvládně ležícího na podlaze. Už mu není pomoci.   Příčinou smrti je drogový koktejl, kombinace heroinu a kokainu, slangově nazývaný speedball. Po komikově smrti
Fazolová pomazánka
tisicereceptu.cz
Fazolová pomazánka
Objevte kouzlo luštěninových pomazánek třeba s touto dobrotou z bílých fazolí. Skvělá je i na topinky. Potřebujete 300 g bílých uvařených fazolí (nebo fazole v konzervě ve slaném nálevu) 2 vejc
Moderní obývací pokoj
rezidenceonline.cz
Moderní obývací pokoj
Text: Alena Müllerová Foto: Archiv firem
Jeho děti mají vždy přednost
skutecnepribehy.cz
Jeho děti mají vždy přednost
Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou. Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem